4. neděle velikonoční

Hospodin vysvobodil Izraelity z Egypta, znovu jim nabídl tolik péče, přátelství a bohatství – aby neměli zapotřebí si ukrádat z cizího.

Ježíš nám nabídl ještě větší dary – abychom nestrádali.  

Obraz dobrého pastýře byl řadě kultur srozumitelný.

Dětem je třeba vše vysvětlit. /1

I ovce potřebuje osobní  zkušenost s pastýřem, ani „hloupá“ ovce neskočí na hezké řeči.

Ve světě zvířat, v přírodě, se hloupí jedinci a děti hloupých rodičů nedožijí delšího věku.

Našim dětem vyprávíme pohádku „O neposlušných kůzlátkách (kůzlata ještě neměla osobní  zkušenost se zlem a propagandou).

Dodneška jsou někteří lidé  přesvědčení, že Hitler nebo Stalin byli dobrými pastýři.

Naivita je nebezpečná, za naivitu se platí, někdy životem.      

Dětem často trvá léta, než objeví, jak mnoho pro ně rodiče žijí (často, až když sami mají děti).

Věnovat svou důvěru Bohu, poznat, že je dobrým pastýřem, vyžaduje také delší zkušenost.

Navíc Boha jsme neviděli a Ježíše jsme za jeho pozemského života nezastihli.

Ale kdo chce, může objevit boží péči, může zakusit boží přízeň.  

Bůh se nechová jako neomezený vládce, který si to nejlepší vyhrazuje pro sebe a od poddaných vyžaduje slepou a bezmeznou poslušnost. /2

Patří k jeho velikosti, že se o nás uchází, nabízí nám svou pomoc, mluví s námi, vysvětluje, bere na nás ohled. /3

Na Ježíši to znovu výrazně  vidíme a zakoušíme.

Ježíš se nikdy nechoval jako guru vyžadující nekritický obdiv a posluhu své osobě. Přišel, aby sloužil.

Nikoho nepřehlížel, dotýkal se malomocných, sedal si za stůl s hříšníky (aby je vyvedl). /4

Myl nohy, nikoho nehodil přes palubu, dal život, abychom se přesvědčili o jeho nezištnosti a poctivosti – a mohli mu důvěřovat. /5

Nikdy neřekl: „Klaněj se mi“, ale „Následuj mě“ (v evangeliích je to uvedeno 11x).

Ale naopak řekl: „Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci“. (J 14,12)  
 

Máme dost důkazů o Dobrém Pastýři.  

Jistě, zůstává nám  řada otázek se zlem ve světě, ale přiznejme si, že v evangeliu už odpověď ani nehledáme. /6 

„Ježíš je dobrý pastýř“, snadno po druhých opakujeme, když je nám dobře.

„Vědět“ o Dobrém pastýři, důvěřovat mu i v dobách těžkých, neobviňovat ho, ptát se a zůstat otevřeným, je ovocem, které získáme po ujití delší cesty.
 

Řečí o Dobrém pastýři jsme slyšeli dost. Je spravedlivé a potřebné se ale také zamýšlet nad tím, co znamená být „dobrou ovcí“.

Dobrá ovce ráda slyší Ježíšova slova a dá na ně. 

Tvrdohlavá se o slova Pastýře nezajímá, je svévolná a toulá se po nebezpečných místech  (Dobrý pastýř ji hledá, srov. Lk 15,1-32) a svádí ještě hloupější ovce na své „výlety“. 
 

Nejen v každém spolku, farnosti, rodině – když se řekne: „Pořídíme si, uděláme si to a to“, hned se najdou ochotní k práci. 

Někteří rádi naslouchají, jiní se tváří, že neslyší.

Děti mívají nároky na rodiče, ale ne každé dítě řekne: „S čím ti mohu pomoci?“

Farníci mívají veliké nároky na faráře, co by měl dělat, Ale kdo řekne: „Nabízím takovou a takovou pomoc farnosti?“

Malé děti mají  zkušenost, že rodič jim byl vždy k dispozici. Ale dospělé děti se už ptají svých rodičů: S čím ti mohu pomoci, máš pro mě nějakou práci?

Podobně se má dospělý učedník Kristův ptát: „Pane Ježíši, s čím ti mohu pomoci. Co ode mne potřebuješ?“

Je trapné, když v modlitbě jen žebráme: „Bože, dej, dej, dej“.

Máme vysoké nároky na Krista Pána, ale co v modlitbě nabízíme my? 

Nejde jen o pomoc potřebným, tu poskytují i nevěřící. Ale máme také pracovat na své podobě s Kristem, potřebujeme poznávat, co si Bůh přeje od každého z nás v mém životě a čím mohu být užitečný v jeho programu v dnešním světě. Máme-li ukazovat lidem, že království boží už je mezi námi (srov. Lk 17,21), pak potřebuji vědět, jak si to Bůh představuje.

Dovolává-li se někdo Ježíše a víry, vůbec ještě neznamená, že by ho „znal“. /7 

Ale nebudeme spěchat a předbíhat. 

Zůstaňme u naslouchání  Ježíšovým slovům.  

Každý si můžeme všimnout, že se v nás „ozývají“ dva „hlasy“: jeden je „světlý“, druhý je „temný“, jeden je pracovitý a ochotný, druhý je neochotný lenoch, ten první je ušlechtilý, druhý je svévolný. Už dětem říkávám: „Kterému budeme fandit, na stranu kterého se budeme přidávat?“

Rodiče a další osobnosti v nás podporovali ten první hlas a obohacovali ho o další informace tím, co nám předávali dobrého.

Tak je to přirozené. Ale nám Bůh navíc nabízí svou moudrost – i skrze svého Syna:

„Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Tóru  („Zákon“ je nepřesný překlad) nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit“. /8

Ježíš dovršil a znovu nám vyložil Tóru.  

Na 2. neděli velikonoční  jsme si připomínali, že se ve velikonoční době připravujeme na její dovršení na letošní vylití Ducha o letošních letnicích.

Připomínali jsme si Ježíšův příslib: „Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém,

ten vás  naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl“ (J 14,26).    

Říkali jsme si: „Duch nás naučí a připomene nám“ – ne, udělá za nás.

Kdo nenaslouchá hlasu Dobrého pastýře, tomu Duch nemá co připomenout. A nemůže jej obdarovat dalšími dary. Nemá na čem stavět.
 

Kdo naslouchá božím slovům, ten přijímá životodárné boží informace, jeho „světlý“ hlas se čím dál víc ztotožňuje s Ježíšovými názory (veliké přátelství nás silně ovlivňuje). Tak v sobě posilujeme božího Ducha.

Tudy vede cesta k odhalování Krista v sobě – k přijímání jeho názorů a postojů. Tudy vede cesta k mystice – k niternému a bezprostřednímu vztahu s Kristem.

K zrcadlení Ježíše.

To je jistě hodně  vysoký cíl, ale Bůh nám nenabízí málo a něco laciného. Velikost člověka je v odvaze vydávat se na náročnou cestu. Jen tak může být obrozen člověk a svět – jen tak mezi nás může přijít Mesiáš podruhé – až budeme stát o jeho slova a ujdeme kus jeho cesty.

Jiného pokroku lidstva není. /9 

----------------------------------------

Poznámky:

                  /1     Dobrý  pastýř byl prozíravý, odpovědný, statečný  hospodář – stádo bylo zdrojem potravy pro širokou rodinu. Pastýř často jde před stádem, honák dobytka stádo žene. Ovce a kozy si víc ochočil než dobytkář svůj hovězí dobytek.
 

                  /2     V mýtech žárlí božstva na člověka, v biblickém vyprávění je v Ráji dán lidem strom života – zdroj moudrosti a života na navěky.

Mýty jsou cenná  prastará vyprávění, ukazující, jak to s námi je a jak to mezi námi chodí. 

Pohané  si představují bohy podle svých pozemských vládců  nebo podle sebe (nepoctiví lidé  jsou velice podezřívaví   – „podle sebe soudím tebe“).

Bůh mnohokráte zachránil a chrání Izrael (i my jsme před dvaceti léty dostali svobodu darem), vede nás, abychom si svobodu udrželi.  
 

                  /3     Jak pastýř pase své  stádo, beránky svou paží shromažďuje, v náručí je nosí, březí  ovečky šetrně vede. (Iz 40,11)
 

                  /4     Hle, služebník můj, kterého jsem vyvolil, milovaný můj, kterého si oblíbila duše má. Vložím na něho svého Ducha. A vyhlásí soud národům.

Nebude se přít ani rozkřikovat, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas.

Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, až dovede právo k vítězství.

A v jeho jménu bude naděje národů.´

Tehdy k němu přivedli posedlého, který byl slepý  a němý; a uzdravil ho …  (Mt 12,18-22) 

                  /5     Jonáš se sám odsoudil za svou neposlušnost, vyřkl rozsudek a výši trestu – nechal se hodil přes palubu, aby se moře uklidnilo. Ježíšův případ je něco jiného, Boží hněv nemusí být usmířen.
 

                  /6     To Žid Elie Wiesel napsal divadelní  hru „Šamhorodský proces“, o soudu nad Hospodinem. My katolíci jsme líní a zbabělí. Nečteme Písmo, neznáme Smlouvy s Hospodinem: nabízím ti bohatý život, svobodu a přátelství. Vyvol si jej. Nekoketuj se závislostmi, s živořením a zlem. (srov. kapitoly Dt 28, Dt 29, Dt 30)

Jednou za Ježíšem přišli někteří z jeho protivníků se zprávou o teroristickém zmasakrování Galilej-ských poutníků Pilátem a vinili i Ježíše jako „spoluviníka“ za boží trest. Připomněl jim mrtvé z neštěstí u věže v Siloe a řekl jim: „Nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. (Srov. Lk 12,54-13,9)
 

                  /7     Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království  nebeského; ale ten, kdo činí  vůli mého Otce v nebesích.  (Mt 7,21)     

Kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má  sestra i matka.  (Mt 12,50)     

Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí  vás do Božího království. (Mt 21,31b)       

                  /8     Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Tóru nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám: dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.

Kdo by tedy zrušil jediné  z těchto nejmenších přikázání  a tak učil lidi, bude v království  nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým.

Neboť  pravím vám: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě  nevejdete do království nebeského.

Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.

Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící  na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. (Srov. Mt 5,13-20)
 

                  /9     Některých církevních slavností se účastní i politické veličiny, které prohlašují, jak je křesťanství přínosné. Kdyby předsedající řekl: „Kdo z přítomných uznává Desatero?“, hned by se vidělo, kdo je pro pokrok světa.