3. neděle velikonoční

V prvním čtení jsme slyšeli něco z výslechu apoštolů před Nejvyšším církevním soudem. (Je dobré si přečíst celou 5 pátou kapitulu ze Skutků.)

O Velikonocích byl Ježíš  odsouzen k smrti a prohlášen za největšího zločince a zatracence.

Velikonoce byly pro židy jedním z největších svátků božího milosrdenství. Dodneška slaví nejen záchranu z Egyptského otroctví, ale i to, že Hospodin je stálým zachráncem svého lidu.

Čekali bychom, že o Velikonocích budou věřící a církevní představitelé šířit milosrdenství  – jak jednat jinak, když se nad všemi Bůh tolik a stále smilovává. Je úplně proti zdravému rozumu a proti náboženskému citu odsoudit k nejpotupnější smrti a zavraždit nevinného člověka, natož proroka, božího vyslance, dokonce Mesiáše.

Navíc nejpotupnějším a nejvíc ponižujícím pohanským způsobem a rukama pohanů! (Římané  si své občany chránili, ti nemohli být ukřižováni (např. sv. Pavel); oproti tomu velekněz vydal svobodného Izraelitu „do rukou pohanů“! Nehorázné. 

Pověšením mrtvoly na dřevo byl provinilec proklet. Velekněz spolu s Nejvyšším církevním soudem odsoudil Ježíše z moci oficiálního úřadu církve (my bychom řekli „ex catedra“) k prokletí. /1

O svátcích Božího milosrdenství! Absurdní! 

Takovéto rozhodnutí  mělo ovšem obrovskou váhu. Velekněz byl ustanoven z moci Boží, ani Ježíš nezpochybnil jeho legitimitu.

Apoštolové si dovolili nepodvolit se veleknězi a Nejvyššímu církevnímu soudu a „hlásali Ježíše“.  Představme si to v menší míře na případu Luthera. Papež ho prohlásil za kacíře a vyslovil klatbu nad ním a nad všemi, kteří se Luthera drželi (papež jen neměl možnost vydat německého kacíře světské moci k upálení, i když by to rád udělal). 

Apoštolové se statečně  drželi Ježíše a riskovali život a prokletí od velekněze. /2 

Nám nejde o to, abychom soudili tehdejší církevní představitele, jde nám o vlastní  poučení. Ježíšova smrt přece ukazuje tragiku těch, kteří si byli jisti svou zbožností, neuvěřili Ježíšovi, že se vzdalují od Boha, že je jim zapotřebí se obrátit. /3
 

To všechno někdy začalo, zpětně si to ve světle velikonoční události mapujeme. Nenávist k Ježíšovi vyrostla z pyšné jistoty „zbožných“, že vědí jak to s Bohem a Mesiášem je. Svou autoritu opírali o církevní pověření. Velekněz byl pomazán posvátným olejem, přijal svou službu od Hospodina. Ti lidé si byli nehorázně jistí svou pravdou.
 

V poznámkách k Velkému pátku jsem k tomu něco říkal. 

Zlo někde začíná, klíčí a narůstá. Vraždy a těžká provinění něco předchází. Proto Ježíš tolik varuje před pyšnou sebejistotou a před nenávistí.

I spravedlivý hněv musíme v sobě krotit a ovládat. Už za nespravedlivý hněv budeme souzeni. Kdo někoho snižuje (řekne třeba „ty idiote“), dopustil se velikého hříchu a pokud se neobrátí, přijde před Nejvyšší církevní soud. Kdo by někoho označil za odpadlíka, bludaře, kacíře patří do pekla – žádný jednotlivec nesmí beztrestně druhého takto odsoudit. To jsou Ježíšova slova! /4

Prohlásit někoho za odpadlíka může pouze církevní soud řádným(!) procesem s možností obhajoby. Žádný jednotlivec si nesmí toto právo osobovat!

Velekněz protiprávně  odsoudil Ježíše. Papežové protiprávně – bez řádného soudu prohlásili Luthera i Husa za kacíře (Jan Pavel II. oba rehabilitoval.)

I ti, kteří opakovali po papeži, že luteráni jsou kacíři, se provinili. Nejsou nevinní, pokud někdy slyšeli nebo měli možnost si přečíst Ježíšova slova z Mt 5,2-22 (uvedená v poznámce /4). Samozřejmě, že ten, kdo začal, kdo jim dal špatný příklad, nese odpovědnost největší? /5
 

Proč si to říkáme? Abychom si všimli, kde zlo začíná a z čeho roste, do čeho se namáčíme, když nespravedlivě posuzujeme druhé nebo když šíříme nepravdy či nepodložená tvrzení o druhých. Abychom si všimli, že tímto způsobem stojíme proti Ježíši („co jste kterémukoliv člověku učinili – mně jste učinili“), jako tenkráte ti, co v dlouhém procesu stáli proti tesaři z Nazareta (ten likvidační proces začal při Ježíšově kázání v nazaretské synagóze).

Apoštolové Ježíše opustili ze strachu, ze slabosti, ale nedopouštěli se takovýchto nemravností …  

Jak je to s námi? Nakolik bereme Ježíšova slova o hněvu vážně? Proč takto začínáme jeden druhého křižovat? Proč si na své křesťanství jen hrajeme? Nedivme se, že se k nám do církve nikdo nehrne. Nemáme dobrou pověst Ježíšových učedníků. Nejednáme podle Ježíšových zásad a pravidel. 
 

My nejvíce mluvíme o lásce a o utrpení. 

Je třeba správně rozumět slovům: „Apoštolové odcházeli z velerady s radostnou myslí, že se jim dostalo té cti, aby nesli potupu (trpět příkoří) pro jeho jméno“. Apoštolové si odpustili (po Ježíšově odpuštění), ale něco z provinění jim zůstalo a od toho je jen krůček k pocitu, že si zasloužím trest. K pocitu, že trest smývá vinu. To je samozřejmě nesmysl, vinu smývá nastolení spravedlnosti a odpuštění.

Ty pohanské představy v nás urputně přetrvávají.    

Ježíš nás nevede k utrpení, ale k pěknému a rovnému jednání.  Nikde neříká „obětujte utrpení Bohu“, ale „usilujte o větší spravedlnost než zákoníci a farizeové, jinak do božího království nevejdete“.
 

V evangeliu čteme o veliké péči Vzkříšeného o apoštoly. Aby viděli, že Ježíš své přátelství nijak nezmenšil, obdarovává je stejným darem ryb jako před ukřižováním. (Něco jsme si k tomu říkali v minulých letech.)

Všechna Ježíšova slova a jeho přísliby platí. Nic neodvolává, zve nás dál a dál, k novým porozuměním. Neboť „dobrý hospodář vynáší ze svého pokladu nové i staré." (Srov. Mt 13,52)  
 

-----------------------  

Poznámky:

                  /1     Je psáno: „Proklet je každý, kdo visí na dřevě“. (Gal 3,13b)

                         Bude-li nad někým pro hřích vynesen rozsudek smrti, bude-li usmrcen a ty jej pověsíš na kůl, nenecháš jeho mrtvolu na kůlu přes noc, ale bezpodmínečně ho pohřbíš týž den, protože ten, kdo byl pověšen, je zlořečený Bohem. Neposkvrníš svou zemi, kterou ti dává do dědictví Hospodin, tvůj Bůh. (Dt 21,22-23)
 

                  /2     Je ovšem pravda, že si apoštolové na církevní  autority netroufli tak, jako třeba na obyčejné lidi, např. Ananiáše a Safiru. Ty Petr za lež nechal vynést nohama napřed. Velekněze Petr omlouval, že nevěděli, co činí, když Ježíše zabili. Omyl, Kaifáš a velerada zneužili svého postavení a vědomě, úkladně a zákeřně se dopustili nejhroznější vraždy.

Kdo je ve vyšším postavení  má větší odpovědnost a bude přísněji souzen, říká nejen Ježíš.  

                  /3     Za těch dnů  vystoupil Jan Baptista a kázal v Judské  poušti: "Obraťte se, neboť se přiblížilo království nebeské."

Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu,

vyznávali své  hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu ponořit.

Ale když  Jan spatřil, že mnoho farizeů  a saduceů přichází k ponoření, řekl jim: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že jste se obrátili.  Nemyslete si, že můžete říkat: `Náš otec je Abraham!´ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. Sekera je už na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.

Já  vás ponořuji do vody k obrácení; ale ten, který  přichází za mnou, je silnější než  já – nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude ponořovat do Ducha svatého a do ohně. Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm."

Tu přišel k Janovi i Ježíš  z Galileje k Jordánu, aby se dal od něho ponořit. (Mt 3,1-13) 

                  /4     Pravím vám: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.

Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu. Já však pravím, že již  ten, kdo se (nespravedlivě) hněvá  na svého bratra, bude se za to odpovídat soudu;

ale řekne-li někdo svému bratru „rácha“  („prázdná hlava“, „vylízanej mozek“  nebo „idiot“), snižuje svého bratra, a bude za to vydán veleradě  (nejvyššímu církevnímu soudu);

a nazve-li ho „bezbožníkem“ (odpadlíkem, heretikem), tím svého bratra zatracuje a bude se za to zodpovídat v pekelném ohni. (Mt 5,2-22) 
 

                  /5     Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, pro toho by bylo lépe, aby mu pověsili na krk mlýnský kámen a potopili ho do mořské  hlubiny. (Mt 18,6)