25. neděle v mezidobí (A)
K prvnímu
čtení.
„Hledejte Hospodina, dokud ti slouží rozum a máš životní energii k budování vztahů.“
(„Vztahy se mnou a s nejbližšími je třeba udržovat, k tomu jsem vám vyčlenil jeden den v týdnu.“)
Nevyužít nabízenou příležitosti je pohrdáním.
Lidé křehcí, plašší a chudí láskou bývají nedůvěřiví. O to víc jsou potřební blízkosti Boha i nás.
Někteří lidé nezažili v dětství lásku rodičů, máme jim (jemně a inteligentně) svědčit o velikém Božím přátelství. Bůh lidskou lásku nenahrazuje, ale nikdo nemusí žít před Bohem jako bezdomovec a žebrák. Boží úcta ke každému a osobní zájem o každého, je pro nás velikou výhrou.
Jsme rádi za porozumění Bohu i za jeho prozíravost nedělního programu – opakovaně s námi slaví své přátelství uprostřed našich blízkých.
K druhému čtení.
Apoštol Pavel měl ze svého dřívějšího pronásledování Ježíšových učedníků ruce od krve.
S odpovědností za spáchané zlo se těžko žije. Ale Bůh nás svým odpuštěním zbavuje viny, abychom se nezhrotili a mohli narovnat, ale nevymaže ránu a slzy obětí ani těžké následky zla námi způsobeného. To břemeno je třeba nést (není Ježíšovským křížem). [1]
Pavel svým životem svědčil o Bohu milosrdném, štědrém a milujícím; dopomohl mnoha lidem k poznání Boha slitovného.
Vážíme si toho.
K evangeliu. Podobenství o velkorysosti majitele vinařství je další výukou, jak to v božím království chodí a jaký je Bůh. (Denár byl dobrou mzdou za denní práci. Za denár se početná rodina slušně den uživila.)
Někteří lidé (i kosteloví) namítají: „Jak to, že dělníci pracující od rána nedostali větší mzdu než ti poslední“.
Ten, kdo do určité míry nasákl Božím vyučováním a zažil Boží přejícnost, ten proti Boží štědrosti neprotestuje.
Míra našeho poznání Boha ovlivňuje naše mínění i naše životní postoje.
Jak si představujeme spravedlnost?
Mnozí vyžadují: „Má dáti – dal!“
(Potkal jsem lidi účetnického typu; když dostali něco navíc, zlobili se, že i haléřový dar jim narušuje jejich pořádek v účtech. Do stejného jednání by rádi dotlačili i Boha.)
Bůh nám vypráví o sobě a o způsobu jednání s námi. „Vinař“ z podobenství ví o starostech chudých - hledajících práci, aby další den uživili rodinu (mzda byla vyplácena večer po práci).
Boží soucit a jeho štědrost nás osvobozuje od naší přízemní představy o spravedlnosti. Líbí-li se nám Boží šlechetnost, začneme myslet a jednat podle příkladu Boha.
Námitky z nespravedlnosti vinaře prozrazují lidskou a ďáblovu závist.
Bůh nás vede k velkorysosti: „ Rozdávám z tvého nebo ze svého? Šidím tě?“
Hospodin v Písmu říká: „„Izraeli, až poznáš mou přejícnost a štědrost, přilneš ke mně celou svou bytostí, celým srdcem, a budeš milovat druhé. Nebudeš nikomu závidět, nebudeš dychtit po bohatství svého bližního, přikrádat si z cizí peněženky, talíře, postele a cti.“ [2]
Boží spravedlnost je bohatší, než jsme si mysleli. Na tom vyděláváme.
Bůh do nás vložil (vdechl) svého Ducha (včetně smyslu pro spravedlnost). Proto máme soucit s oběťmi nespravedlnosti a násilí.
Rodiče v nás soucit a solidaritu s druhými odmala podporovali. Naše kultura vypráví o obětavých lidech a oceňuje je.
Bůh nás - nuzné - závratně pozvedá.
V den tvého narození nebyla ani odříznuta tvá pupeční šňůra, nebyla jsi umyta vodou, abys byla čistá, nebyla jsi potřena solí ani zavinuta do plenek.
Žádné oko nad tebou nepojala lítost, aby ti aspoň něco z toho udělali ze soucitu s tebou.
V den svého narození jsi byla pohozena v poli, protože jsi vzbuzovala hnus.
Žádné oko nad tebou nepojala lítost, aby ti aspoň něco z toho udělali ze soucitu s tebou.
V den svého narození jsi byla pohozena v poli, protože jsi vzbuzovala hnus.
Šel jsem kolem tebe a uviděl jsem tě, jak se třepeš ve vlastní krvi, a řekl jsem ti, když jsi ležela ve vlastní krvi: Žij!
Řekl jsem ti, když jsi ležela ve své krvi: Žij!
Dal jsem ti růst. Umyl jsem tě, smyl jsem z tebe tvoji krev a potřel jsem tě olejem.
Pak jsem tě oblékl do pestrého šatu, obul ti vzácné opánky, ovinul ti pás z jemného plátna a zahalil tě hedvábím.
Ozdobil jsem tě ozdobami, … na hlavu jsem ti vložil překrásný věnec. …
rozprostřel jsem na tebe svůj plášť, přikryl jsem tvou nahotu.
Pak jsem ti přísahal, vešel s tebou v smlouvu, a stala ses mou. (Srv.
Ježíšova matka viděla mnoho krutosti tehdejšího světa. Z touhy po spravedlnosti se snažila porozumět učení Mojžíše a proroků. [3] Už v mládí ji nadchla velkorysá Boží spravedlnost:
„Duše má dobrořečí Hospodinu …
Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně;
vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil,
hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.“ (Srv.
Mluvili jsme o emoci spravedlivého hněvu, který nás pohne k obraně vůči neprávu.
- Myslíme na hořkost obětí jugoslávské války, když při pohřbu Radka Mladiče vidí oslavování tohoto zločince a slyší modlitby, aby ho Bůh ocenil jako srbského hrdinu.
- Myslíme na Ukrajince trpící už pátý rok válečným násilím Putinovců i proti civilistům a dětem. Prohlášení ruského patriarchy Kyrila, že Putinova válka je svatá a každý kdo prý padne na Ukrajině, jde přímo do nebe coby Boží bojovník a mučedník, máme za rouhání!
- Přiznáváme svůj podíl na této válce. [4]
Ježíš oceňuje ty, kterým vadí nespravedlnost neurvalců, kteří pracují pro nápravu spravedlnosti a pro šalom. [5]
Připomněl uvažování milosrdného Samaritána: „Jestli já zraněnému nepomohu, co ho čeká?“
Kdyby nás soucit s trpícími nevedl k účinné pomoci potřebným, byli bychom jaloví.
Lhostejným a zbabělým hrozí úděl ponížených. Nechtěl bych mezi nimi skončit.
Zlu je třeba se stavět. Zlo se samo nevzdá.
„Buď rozhodný a odvážný proti nespravedlnosti a násilí“, učí nás slovo Boží. A vede nás k osvojování si statečnosti a přemáhání strachu. Krok za krokem. [6]
Proč my, křesťané, (ani duchovenstvo) nevedeme lidi k pěstování odvahy.
Slova „Já bych to nedal/nedala“, jsou hloupá a nikomu nepomohou.
Máš-li strach, svěř se někomu moudrému a pak si společně čtěte třeba 1. kapitolu z knihy Jozue.
A pros Boha o pomoc (ptej se, jak taková modlitba vypadá).
Ježíš si za učedníky vybírá odvážné.
V odboji i disentu jsme také hledali spolehlivé a odhodlané. (I s dětmi si vyprávíme o zachráncích.)
I Bůh vyhlíží odvážné a spolehlivé, na které se mohou lidé v nouzi a ohrožení obrátit. [7]
Naše bezmocnost proti nespravedlnosti nás trápí.
Sami nejsme schopni spravedlnost nastolit.
Proto si vážíme spravedlivého jednání Boha k dobru a zlu a přidáváme se k němu.
Dlouho jsem nerozuměl biblickým obrazům o Bohu, třímající v ruce dvojsečný meč (nesnáším násilí a války). Ale po trpkém poznání o nepotrestaných zločinech mně došlo, jak důležitý je pro nás „Mocný Soudce“, nastolující nestrannou spravedlnost.
Bez Boha spravedlivého bychom se museli smířit s nespravedlností života a světa. [8]
Jsme Bohu vděční za jeho milosrdenství; ujímá se obětí, pachatelů (pokud jsou ochotní se obrátit ke službě druhým) i potřebných. [9]
(Pro Boží spravedlnost mám jednoduchý obraz: Jeden rok se urodilo mnoho švestek. Táta řekl synovi: „Půjdeš na trh prodávat švestky. Do sáčků navážíš po kile švestek. A do každého čtyři švestky přidáš.“
Bohu se bohatě rodí švestky každý rok.
Slovo Bůh je od slova bohatý, štědrý.)
[1] Až v nebeském království „Bůh setře každou slzu“ plačících. (Na to se těšíme.)
[2] My jsme text Desatera zpotvořili.
[3] Některé židovské ženy v dějinách Izraele dosáhly velikého poznání v biblickém vyučování.
[4] Západní státy (jejichž součástí jsme) přemluvily Ukrajince, aby se pro světový mír zřekli nukleárních zbraní. Zaručily se Ukrajincům za jejich svobodu. Naivně jsme se nechali podvést Putinem. Své záruky Ukrajině jsme nedodrželi. Jsme podlí, zbabělí a lhostejní. Nebráníme se našim kolaborantům Putina, kteří nás prodávají Moskvě.
Ani my, ani naši biskupové jsme na válku patřičně nezareagovali. Držíme se Katechismu, který uvádí jen sedm hlavních hříchů. Neznáme biblické vyučování o zbabělosti a lhostejnosti – ty vedou k největším trápením a válkám.
Biskupové podporují všelijaké poutě, ale nevedou nás skutečným putováním k obrácení, k ráznému postavení se válce. (Místo toho rouhavě vkládáme Ježíšovi do úst: „Denně ber na sebe kříž“ (tak to Ježíš nikdy neřekl).
Nejbližší válka je na Ukrajině. Ukrajinci se brání sami. Ruská armáda získala velké zkušenosti s válčením.
Hitler lhal, že se spokojí se Sudety, s protektorátem Čechy a Morava a nebude dál válčit. Puitin má také chorobnou chuť po nesmírné moci.
[5] „Blahopřeji těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.“ (Srv.
[6] Ježíš nás učí:
Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké;
kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké. (
Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou;
důvěřujte tomu, který může i duši i tělo poslat do pekla. (
[7] Věrný přítel je pevnou ochranou, kdo ho našel, nalezl poklad.
Věrný přítel je k nezaplacení, ničím nelze vyvážit jeho cenu.
Věrný přítel je elixír života, najdou ho jen ti, kdo mají bázeň před Hospodinem. (
[8] Bůh bude soudit pronárody, ztrestá národy mnohé. I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. (
V onen den Hospodin ztrestá svým tvrdým, velkým a pevným mečem livjátana, hada útočného: zabije draka v moři (
[9] My jsme v pyšném pocitu „spravedlivých“ a ve své pomstychtivosti hloupě tvrdili, že možnost obrácení hříšníka končí smrtí. A ten, kdo to nestihl, se prý bude navěky smažit v pekle. Opovážlivě jsme hlásali tvrdého a neúprosného Boha.
„Hledejte Hospodina, dokud ti slouží rozum a máš životní energii k budování vztahů.“
(„Vztahy se mnou a s nejbližšími je třeba udržovat, k tomu jsem vám vyčlenil jeden den v týdnu.“)
Nevyužít nabízenou příležitosti je pohrdáním.
Lidé křehcí, plašší a chudí láskou bývají nedůvěřiví. O to víc jsou potřební blízkosti Boha i nás.
Někteří lidé nezažili v dětství lásku rodičů, máme jim (jemně a inteligentně) svědčit o velikém Božím přátelství. Bůh lidskou lásku nenahrazuje, ale nikdo nemusí žít před Bohem jako bezdomovec a žebrák. Boží úcta ke každému a osobní zájem o každého, je pro nás velikou výhrou.
Jsme rádi za porozumění Bohu i za jeho prozíravost nedělního programu – opakovaně s námi slaví své přátelství uprostřed našich blízkých.
K druhému čtení.
Apoštol Pavel měl ze svého dřívějšího pronásledování Ježíšových učedníků ruce od krve.
S odpovědností za spáchané zlo se těžko žije. Ale Bůh nás svým odpuštěním zbavuje viny, abychom se nezhrotili a mohli narovnat, ale nevymaže ránu a slzy obětí ani těžké následky zla námi způsobeného. To břemeno je třeba nést (není Ježíšovským křížem). [1]
Pavel svým životem svědčil o Bohu milosrdném, štědrém a milujícím; dopomohl mnoha lidem k poznání Boha slitovného.
Vážíme si toho.
K evangeliu. Podobenství o velkorysosti majitele vinařství je další výukou, jak to v božím království chodí a jaký je Bůh. (Denár byl dobrou mzdou za denní práci. Za denár se početná rodina slušně den uživila.)
Někteří lidé (i kosteloví) namítají: „Jak to, že dělníci pracující od rána nedostali větší mzdu než ti poslední“.
Ten, kdo do určité míry nasákl Božím vyučováním a zažil Boží přejícnost, ten proti Boží štědrosti neprotestuje.
Míra našeho poznání Boha ovlivňuje naše mínění i naše životní postoje.
Jak si představujeme spravedlnost?
Mnozí vyžadují: „Má dáti – dal!“
(Potkal jsem lidi účetnického typu; když dostali něco navíc, zlobili se, že i haléřový dar jim narušuje jejich pořádek v účtech. Do stejného jednání by rádi dotlačili i Boha.)
Bůh nám vypráví o sobě a o způsobu jednání s námi. „Vinař“ z podobenství ví o starostech chudých - hledajících práci, aby další den uživili rodinu (mzda byla vyplácena večer po práci).
Boží soucit a jeho štědrost nás osvobozuje od naší přízemní představy o spravedlnosti. Líbí-li se nám Boží šlechetnost, začneme myslet a jednat podle příkladu Boha.
Námitky z nespravedlnosti vinaře prozrazují lidskou a ďáblovu závist.
Bůh nás vede k velkorysosti: „ Rozdávám z tvého nebo ze svého? Šidím tě?“
Hospodin v Písmu říká: „„Izraeli, až poznáš mou přejícnost a štědrost, přilneš ke mně celou svou bytostí, celým srdcem, a budeš milovat druhé. Nebudeš nikomu závidět, nebudeš dychtit po bohatství svého bližního, přikrádat si z cizí peněženky, talíře, postele a cti.“ [2]
Boží spravedlnost je bohatší, než jsme si mysleli. Na tom vyděláváme.
Bůh do nás vložil (vdechl) svého Ducha (včetně smyslu pro spravedlnost). Proto máme soucit s oběťmi nespravedlnosti a násilí.
Rodiče v nás soucit a solidaritu s druhými odmala podporovali. Naše kultura vypráví o obětavých lidech a oceňuje je.
Bůh nás - nuzné - závratně pozvedá.
V den tvého narození nebyla ani odříznuta tvá pupeční šňůra, nebyla jsi umyta vodou, abys byla čistá, nebyla jsi potřena solí ani zavinuta do plenek.
Žádné oko nad tebou nepojala lítost, aby ti aspoň něco z toho udělali ze soucitu s tebou.
V den svého narození jsi byla pohozena v poli, protože jsi vzbuzovala hnus.
Žádné oko nad tebou nepojala lítost, aby ti aspoň něco z toho udělali ze soucitu s tebou.
V den svého narození jsi byla pohozena v poli, protože jsi vzbuzovala hnus.
Šel jsem kolem tebe a uviděl jsem tě, jak se třepeš ve vlastní krvi, a řekl jsem ti, když jsi ležela ve vlastní krvi: Žij!
Řekl jsem ti, když jsi ležela ve své krvi: Žij!
Dal jsem ti růst. Umyl jsem tě, smyl jsem z tebe tvoji krev a potřel jsem tě olejem.
Pak jsem tě oblékl do pestrého šatu, obul ti vzácné opánky, ovinul ti pás z jemného plátna a zahalil tě hedvábím.
Ozdobil jsem tě ozdobami, … na hlavu jsem ti vložil překrásný věnec. …
rozprostřel jsem na tebe svůj plášť, přikryl jsem tvou nahotu.
Pak jsem ti přísahal, vešel s tebou v smlouvu, a stala ses mou. (Srv.
)
Ježíšova matka viděla mnoho krutosti tehdejšího světa. Z touhy po spravedlnosti se snažila porozumět učení Mojžíše a proroků. [3] Už v mládí ji nadchla velkorysá Boží spravedlnost:
„Duše má dobrořečí Hospodinu …
Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně;
vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil,
hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.“ (Srv.
)
Mluvili jsme o emoci spravedlivého hněvu, který nás pohne k obraně vůči neprávu.
- Myslíme na hořkost obětí jugoslávské války, když při pohřbu Radka Mladiče vidí oslavování tohoto zločince a slyší modlitby, aby ho Bůh ocenil jako srbského hrdinu.
- Myslíme na Ukrajince trpící už pátý rok válečným násilím Putinovců i proti civilistům a dětem. Prohlášení ruského patriarchy Kyrila, že Putinova válka je svatá a každý kdo prý padne na Ukrajině, jde přímo do nebe coby Boží bojovník a mučedník, máme za rouhání!
- Přiznáváme svůj podíl na této válce. [4]
Ježíš oceňuje ty, kterým vadí nespravedlnost neurvalců, kteří pracují pro nápravu spravedlnosti a pro šalom. [5]
Připomněl uvažování milosrdného Samaritána: „Jestli já zraněnému nepomohu, co ho čeká?“
Kdyby nás soucit s trpícími nevedl k účinné pomoci potřebným, byli bychom jaloví.
Lhostejným a zbabělým hrozí úděl ponížených. Nechtěl bych mezi nimi skončit.
Zlu je třeba se stavět. Zlo se samo nevzdá.
„Buď rozhodný a odvážný proti nespravedlnosti a násilí“, učí nás slovo Boží. A vede nás k osvojování si statečnosti a přemáhání strachu. Krok za krokem. [6]
Proč my, křesťané, (ani duchovenstvo) nevedeme lidi k pěstování odvahy.
Slova „Já bych to nedal/nedala“, jsou hloupá a nikomu nepomohou.
Máš-li strach, svěř se někomu moudrému a pak si společně čtěte třeba 1. kapitolu z knihy Jozue.
A pros Boha o pomoc (ptej se, jak taková modlitba vypadá).
Ježíš si za učedníky vybírá odvážné.
V odboji i disentu jsme také hledali spolehlivé a odhodlané. (I s dětmi si vyprávíme o zachráncích.)
I Bůh vyhlíží odvážné a spolehlivé, na které se mohou lidé v nouzi a ohrožení obrátit. [7]
Naše bezmocnost proti nespravedlnosti nás trápí.
Sami nejsme schopni spravedlnost nastolit.
Proto si vážíme spravedlivého jednání Boha k dobru a zlu a přidáváme se k němu.
Dlouho jsem nerozuměl biblickým obrazům o Bohu, třímající v ruce dvojsečný meč (nesnáším násilí a války). Ale po trpkém poznání o nepotrestaných zločinech mně došlo, jak důležitý je pro nás „Mocný Soudce“, nastolující nestrannou spravedlnost.
Bez Boha spravedlivého bychom se museli smířit s nespravedlností života a světa. [8]
Jsme Bohu vděční za jeho milosrdenství; ujímá se obětí, pachatelů (pokud jsou ochotní se obrátit ke službě druhým) i potřebných. [9]
(Pro Boží spravedlnost mám jednoduchý obraz: Jeden rok se urodilo mnoho švestek. Táta řekl synovi: „Půjdeš na trh prodávat švestky. Do sáčků navážíš po kile švestek. A do každého čtyři švestky přidáš.“
Bohu se bohatě rodí švestky každý rok.
Slovo Bůh je od slova bohatý, štědrý.)
[1] Až v nebeském království „Bůh setře každou slzu“ plačících. (Na to se těšíme.)
[2] My jsme text Desatera zpotvořili.
[3] Některé židovské ženy v dějinách Izraele dosáhly velikého poznání v biblickém vyučování.
[4] Západní státy (jejichž součástí jsme) přemluvily Ukrajince, aby se pro světový mír zřekli nukleárních zbraní. Zaručily se Ukrajincům za jejich svobodu. Naivně jsme se nechali podvést Putinem. Své záruky Ukrajině jsme nedodrželi. Jsme podlí, zbabělí a lhostejní. Nebráníme se našim kolaborantům Putina, kteří nás prodávají Moskvě.
Ani my, ani naši biskupové jsme na válku patřičně nezareagovali. Držíme se Katechismu, který uvádí jen sedm hlavních hříchů. Neznáme biblické vyučování o zbabělosti a lhostejnosti – ty vedou k největším trápením a válkám.
Biskupové podporují všelijaké poutě, ale nevedou nás skutečným putováním k obrácení, k ráznému postavení se válce. (Místo toho rouhavě vkládáme Ježíšovi do úst: „Denně ber na sebe kříž“ (tak to Ježíš nikdy neřekl).
Nejbližší válka je na Ukrajině. Ukrajinci se brání sami. Ruská armáda získala velké zkušenosti s válčením.
Hitler lhal, že se spokojí se Sudety, s protektorátem Čechy a Morava a nebude dál válčit. Puitin má také chorobnou chuť po nesmírné moci.
[5] „Blahopřeji těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.“ (Srv.
)
[6] Ježíš nás učí:
Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké;
kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké. (
)
Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou;
důvěřujte tomu, který může i duši i tělo poslat do pekla. (
)
[7] Věrný přítel je pevnou ochranou, kdo ho našel, nalezl poklad.
Věrný přítel je k nezaplacení, ničím nelze vyvážit jeho cenu.
Věrný přítel je elixír života, najdou ho jen ti, kdo mají bázeň před Hospodinem. (
)
[8] Bůh bude soudit pronárody, ztrestá národy mnohé. I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. (
)
V onen den Hospodin ztrestá svým tvrdým, velkým a pevným mečem livjátana, hada útočného: zabije draka v moři (
)
[9] My jsme v pyšném pocitu „spravedlivých“ a ve své pomstychtivosti hloupě tvrdili, že možnost obrácení hříšníka končí smrtí. A ten, kdo to nestihl, se prý bude navěky smažit v pekle. Opovážlivě jsme hlásali tvrdého a neúprosného Boha.