22. neděle v mezidobí (A)
Kdybychom žili
pod pohanskými božstvy, které byste si vybrali za nejbližší? To by byla
bída.
Jsme vděční Hospodinu za jeho existenci.
Je inteligentní, moudrý, pevný a láskyplný. Každému nabízí porozumění a osobní přátelství.
Na začátku Bible se nám Bůh vyznává:
„Z lásky jsem tě stvořil, s láskou o tebe pečuji a k lásce tě zvu. Pro tebe jsem stvořil svět. Dobře s mými dary hospodař a střež je“.
K prvnímu čtení. Nejsme proroci, ale máme být prorockými žáky. [1]
Rozumím slovům: „Přemohl jsi mě, Hospodine …“ Spílají nám a napadají nás. [2]
K druhému čtení: Jak na vás působí slova: „Přinášejte sami sebe v oběť živou“? Co si pod tím představujete? [3]
Pavlovým slovům rozumím: „Sestry a bratři, buďte živým korbanem milým Bohu (s Ježíšem služte potřebným)“. Dávejte se jeden druhému (to platí pro křesťany). Smyslem našeho života je být tu pro druhé.
K evangeliu. Tento text si každý rok vícekrát připomínáme.
Opakování.
Ježíš začal učedníky učit (nikoliv naznačovat) o pronásledování Mesiáše a o jeho vzkříšení. [4]
Petr Ježíše káral (nikoliv rozmlouval) jako malého kluka: „Co to, Ježíši, říkáš za nesmysly, Mesiáš je neporazitelný vítěz“.
„Petře, mluvíš jako satan, ten začínal podobně, také si myslel, že je chytřejší než Bůh. Rozmysli si, jestli chceš být učedníkem mým, nebo učedníkem rabínů. Vytrhni svůj kůl z rabínské ,hradby okolo Tóry´. Boží pokyny a ustanovení jsou geniální, nemáme k nim nic přidávat nebo z nich ubírat. Bůh na nic nezapomněl a nic v nich není zbytečného. (Srv.
Ježíši se nepodařilo varovat apoštoly před zločinností představených. Apoštolové namítali: „Ježíši, nejsou dokonalí, ale velekněžím a veleradě křivdíš, když říkáš, že by zlikvidovali nevinného. Navíc, Mesiáše nikdo nepřepere. A jaký smysl by smrt Mesiáše měla? Jeho posláním je osvobození lidu Božího!!
Ježíši, chápeme, že začátek povstání tajíš, maskuješ a čekáš na příhodný čas k povstání proti Římu, ale s námi o vítězství Mesiáše můžeš mluvit otevřeně, nic nepokazíme.“
Izraelité si byli jisti sami sebou. Jen pár lidí uznalo potřebnost náboženské reformy. Apoštolové v mnohém souzněli s Ježíšem, ale narůstající odpor proti Ježíšovi nebrali vážně („Mesiáš zvítězí na celé čáře“).
Ježíšovo učení předpokládá znalost „Mojžíše a Proroků“.
My si myslíme, že toto vyučování nepotřebujeme, že nám stačí „Ježíšovská Bible. Neptáme se po příčině selhání lidí v Ráji – kterou stále opakujeme. Nežijeme poznáváním (přátelstvím) Boha, zanedbáváme budování vztahů. Proto se nám mnoho vztahů s nejbližšími bortí a nedokážeme udržet mír. [5]
Bůh o nás stále pečuje a učí nás: „Nakolik žijete podle mého ustanovení spravedlnosti, nakolik dodržuje řád života, natolik se nám dobře daří.
Písmo nás učí o různé míře lidské spolupráce s Bohem a o různé míře Božích darů, která z toho plyne.
Připomínám:
- Hospodin po potopě uzavřel s přeživšími Noachickou smlouvu. Zaručil se jim svou pomocí a zavázal je dodržováním sedmi ustanovení. [6]
- Izrael přijal Hospodinovu Smlouvu - Budete-li dodržovat 613 mých pokynů a ustanovení, budu o vás pečovat a vy budete mým lidem. Bude se vám ve všem dařit. [7]
- Cizincům a přistěhovalcům v Izraeli, kteří přijali určitá pravidla (např. dodržovali pravidla soboty) se dostávalo izraelských sociálních výhod (např. práva na paběrkování na polích, sadech a vinic).
- Ježíš nás zve do svého království, tomu, kdo se snaží uspořádat sebe a vztahy s druhými podle Ježíšových pravidel, tomu se dostává nejvyšších Božích darů. [8]
„Kdo má, tomu bude mu dáno a přidáno“, potvrdil Ježíš.
Židé Ježíšovu náboženskou reformu nepřijali.
I my, křesťané, jí dodneška zůstáváme dlužni.
Naše střety s Ježíšem a jeho učením stále trvají. Nejhorší je, že je nechceme vidět, abychom si je nemuseli přiznat. [9]
Studium Písma jsme bláhově vyměnili za naši teologii. Ochudili jsme sebe i jiné – naši dezorientované společnosti neumíme nabídnout Ježíšovo učení.
Místo možnosti porozumět Bohu tak, aby se nám dařilo, jsme začali hlásat, že naše utrpení Hospodina těší, že jej utrpením oslavujeme a máme mu utrpení obětovat.
Ježíš nás nezve a nevede na popraviště (dokonce prý „každý den“, srv.
Neznáme snad Ježíšova slova o nejvýše přejícím Bohu, který nedává dětem zlomyslně místo úhoře zmiji? [10]
Proč do láskyplného Ježíšova učení lijeme žíravinu? (Co vše opovážlivě nazýváme křížem?)
Ježíšovým křížem je krvavé pronásledování za hlásání Boží pravdy a lásky.
Trestuhodně znevěrohodňujeme Boží učení (není těžké poznat, kdo z toho má škodolibou radost).
Ježíš nás zve k učení jak porozumět Bohu a lidem. Jak dojít k láskyplnému soužití.
[1] Každý pokřtěný přijal podíl na službě prorocké, máme být solí (sůl dodává pokrmům chuť a je nejstarším konzervačním prostředkem) máme upozorňovat na to, co se v církvi a společnosti kazí, co a jak máme napravovat a co dlužíme Božímu vyučování.
[2] Spílali nám, když jsme coby žáci významných českých osobností církve - od A. Mandla, F. Davídka, J. Zvěřiny, O. Mádra, B. Boušeho, B. Bílého, J. Rybáře, až po římského biskupa Františka - upozorňovali na klerikalismus a nevěrnost Písmu. (Varovali jsme před restitucemi: „Posláním církve není vydělávání peněz. Nejsme ekonomové, jsme důvěřiví, šelmy a podvodníci nás podvedou a okradou.“ Podobně mluvit i Tomáš Holub – to ještě nebyl biskupem.
Upozorňovali jsme na zločinnost Putina a před lísáním se řady biskupů k mocným.
Když při slavení Ježíšovy hostiny přidávám několik málo slov komentáře (podle liturgických pokynů), nevzdělaní lidé mě nenávistně pomlouvají. …
[3] Neznáme rozdíl mezi židovským korbanem (darem k liturgické hostině nebo darem pro potřebné) a pohanskou obětí (ta byla spálena a její kouř prý božstvu dělal dobře).
Pohanská božstva jsou krutá … Vzpomínáte, jak si Bálovi prororci zasazovali řezné rány (
Škoda, že neznáme biblický obraz Boha - kojící Matky (je větší, než obraz Madony). Bůh slouží nám (ne my Bohu) a my máme být jeho obrazem. Korban byl darem pro druhé. Bůh na nás není závislý, to my potřebujeme jeden druhého.
[4] Léta si říkáme, že Ježíšova slova na kříži: „Bože můj, proč jsi mě opustil“, jsou odkazem na žalm 22. Ježíš neměl krizi víry. Je více než prorok, není jen člověkem jako my, je také Synem Božím. Zná Otce a jeho plány. Ježíš nás - v těžkostech, v pronásledování, v krizích důvěry - zve k modlitbě
[5] Příběh v Ráji popisuje selhání, které stále opakujeme. Kdo z křesťanů umí dětem vysvětlit jeho smysl: „Živ se ovocem Stromu života – buduj dobré vztahy s druhými“.
(Selhání lidí v Ráji je povždy platným varováním před zanedbáváním vztahů s Bohem a jeho životadárných pravidel soužití.)
Další tři příběhy (bratrovražda, potopa, společnost bez Boha) jsou následky prvního pádu.
[6] Noachická pravidla:
1. Zákaz modloslužby – Neuctívat jiné bohy ani tvořit modly.
2. Zákaz rouhání – Klnout Bohu či jej urážet.
3. Zákaz vraždy – Nezabít jiného člověka.
4. Zákaz sexuální nemravnosti – Vyhýbat se incestu, cizoložství a dalším zakázaným svazkům.
5. Zákaz krádeže – Nebrat cizí majetek.
6. Zákaz pojídání masa z živého zvířete – Neodřezávat kusy zvířat za živa a netýrat je.
7. Povinnost zřídit soudní systém – Ustavovat spravedlivé soudy a vymáhat dodržování zákona.
[7] Kolik křesťanů Boží smlouvu zná. Kolik jich ví, kde je v Písmu zapsána, nebo kolik se jich zeptá, kde ji najít.
[8] Ježíšovy pokyny a přísliby:
To vám kladu na srdce, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.
Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.
Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám kladu na srdce.
Už vás nenazývám služebníky (zaměstnanci), protože služebník (zaměstnanec) neví, co činí jeho pán (zaměstnavatel). Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu.
To vám kladu na srdce, abyste jeden druhého milovali. (
[9] Kdo si myslí, že přeháním, ať udělá jednoduchý pokus, nechť si zkusí ptát se duchovních:
- Jsou pro nás závazné Ježíšovy pokyny („přikázání“), např. z
- Proč si kněží při mši povětšině nechávají Krev Páně pro sebe?
- Proč kněží, nutící lidi přijímat Tělo Páně vleče, sami při „svatém přijímání“ neklečí“?
- Jak se nevěsta chová před ženichem?
- Jak se schoulený člověk může otvírat nejvyššímu osvícení (Nejme otroky ležící před faraónem. Bůh nás pozvedá, zve ke svému obrazu a do své náruče.)
- Udělejme si průzkum, kdo z pokřtěných četl (neodvolatelnou) Smlouvu Hospodina se svým lidem?
[10] Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.
Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.
Což by někdo z vás dal svému synu kámen, když ho prosí o chléb? Nebo by mu dal hada, když ho poprosí o rybu?
Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí! (
Jsme vděční Hospodinu za jeho existenci.
Je inteligentní, moudrý, pevný a láskyplný. Každému nabízí porozumění a osobní přátelství.
Na začátku Bible se nám Bůh vyznává:
„Z lásky jsem tě stvořil, s láskou o tebe pečuji a k lásce tě zvu. Pro tebe jsem stvořil svět. Dobře s mými dary hospodař a střež je“.
K prvnímu čtení. Nejsme proroci, ale máme být prorockými žáky. [1]
Rozumím slovům: „Přemohl jsi mě, Hospodine …“ Spílají nám a napadají nás. [2]
K druhému čtení: Jak na vás působí slova: „Přinášejte sami sebe v oběť živou“? Co si pod tím představujete? [3]
Pavlovým slovům rozumím: „Sestry a bratři, buďte živým korbanem milým Bohu (s Ježíšem služte potřebným)“. Dávejte se jeden druhému (to platí pro křesťany). Smyslem našeho života je být tu pro druhé.
K evangeliu. Tento text si každý rok vícekrát připomínáme.
Opakování.
Ježíš začal učedníky učit (nikoliv naznačovat) o pronásledování Mesiáše a o jeho vzkříšení. [4]
Petr Ježíše káral (nikoliv rozmlouval) jako malého kluka: „Co to, Ježíši, říkáš za nesmysly, Mesiáš je neporazitelný vítěz“.
„Petře, mluvíš jako satan, ten začínal podobně, také si myslel, že je chytřejší než Bůh. Rozmysli si, jestli chceš být učedníkem mým, nebo učedníkem rabínů. Vytrhni svůj kůl z rabínské ,hradby okolo Tóry´. Boží pokyny a ustanovení jsou geniální, nemáme k nim nic přidávat nebo z nich ubírat. Bůh na nic nezapomněl a nic v nich není zbytečného. (Srv.
)
Ježíši se nepodařilo varovat apoštoly před zločinností představených. Apoštolové namítali: „Ježíši, nejsou dokonalí, ale velekněžím a veleradě křivdíš, když říkáš, že by zlikvidovali nevinného. Navíc, Mesiáše nikdo nepřepere. A jaký smysl by smrt Mesiáše měla? Jeho posláním je osvobození lidu Božího!!
Ježíši, chápeme, že začátek povstání tajíš, maskuješ a čekáš na příhodný čas k povstání proti Římu, ale s námi o vítězství Mesiáše můžeš mluvit otevřeně, nic nepokazíme.“
Izraelité si byli jisti sami sebou. Jen pár lidí uznalo potřebnost náboženské reformy. Apoštolové v mnohém souzněli s Ježíšem, ale narůstající odpor proti Ježíšovi nebrali vážně („Mesiáš zvítězí na celé čáře“).
Ježíšovo učení předpokládá znalost „Mojžíše a Proroků“.
My si myslíme, že toto vyučování nepotřebujeme, že nám stačí „Ježíšovská Bible. Neptáme se po příčině selhání lidí v Ráji – kterou stále opakujeme. Nežijeme poznáváním (přátelstvím) Boha, zanedbáváme budování vztahů. Proto se nám mnoho vztahů s nejbližšími bortí a nedokážeme udržet mír. [5]
Bůh o nás stále pečuje a učí nás: „Nakolik žijete podle mého ustanovení spravedlnosti, nakolik dodržuje řád života, natolik se nám dobře daří.
Písmo nás učí o různé míře lidské spolupráce s Bohem a o různé míře Božích darů, která z toho plyne.
Připomínám:
- Hospodin po potopě uzavřel s přeživšími Noachickou smlouvu. Zaručil se jim svou pomocí a zavázal je dodržováním sedmi ustanovení. [6]
- Izrael přijal Hospodinovu Smlouvu - Budete-li dodržovat 613 mých pokynů a ustanovení, budu o vás pečovat a vy budete mým lidem. Bude se vám ve všem dařit. [7]
- Cizincům a přistěhovalcům v Izraeli, kteří přijali určitá pravidla (např. dodržovali pravidla soboty) se dostávalo izraelských sociálních výhod (např. práva na paběrkování na polích, sadech a vinic).
- Ježíš nás zve do svého království, tomu, kdo se snaží uspořádat sebe a vztahy s druhými podle Ježíšových pravidel, tomu se dostává nejvyšších Božích darů. [8]
„Kdo má, tomu bude mu dáno a přidáno“, potvrdil Ježíš.
Židé Ježíšovu náboženskou reformu nepřijali.
I my, křesťané, jí dodneška zůstáváme dlužni.
Naše střety s Ježíšem a jeho učením stále trvají. Nejhorší je, že je nechceme vidět, abychom si je nemuseli přiznat. [9]
Studium Písma jsme bláhově vyměnili za naši teologii. Ochudili jsme sebe i jiné – naši dezorientované společnosti neumíme nabídnout Ježíšovo učení.
Místo možnosti porozumět Bohu tak, aby se nám dařilo, jsme začali hlásat, že naše utrpení Hospodina těší, že jej utrpením oslavujeme a máme mu utrpení obětovat.
Ježíš nás nezve a nevede na popraviště (dokonce prý „každý den“, srv.
), ale do milující náruče Otce a nabízí
nám účinnou pomoc jak vytvářet milující náruč
s blízkými lidmi. Nabízí nám svůj šalom – porozumění a
harmonii se všemi.
Neznáme snad Ježíšova slova o nejvýše přejícím Bohu, který nedává dětem zlomyslně místo úhoře zmiji? [10]
Proč do láskyplného Ježíšova učení lijeme žíravinu? (Co vše opovážlivě nazýváme křížem?)
Ježíšovým křížem je krvavé pronásledování za hlásání Boží pravdy a lásky.
Trestuhodně znevěrohodňujeme Boží učení (není těžké poznat, kdo z toho má škodolibou radost).
Ježíš nás zve k učení jak porozumět Bohu a lidem. Jak dojít k láskyplnému soužití.
[1] Každý pokřtěný přijal podíl na službě prorocké, máme být solí (sůl dodává pokrmům chuť a je nejstarším konzervačním prostředkem) máme upozorňovat na to, co se v církvi a společnosti kazí, co a jak máme napravovat a co dlužíme Božímu vyučování.
[2] Spílali nám, když jsme coby žáci významných českých osobností církve - od A. Mandla, F. Davídka, J. Zvěřiny, O. Mádra, B. Boušeho, B. Bílého, J. Rybáře, až po římského biskupa Františka - upozorňovali na klerikalismus a nevěrnost Písmu. (Varovali jsme před restitucemi: „Posláním církve není vydělávání peněz. Nejsme ekonomové, jsme důvěřiví, šelmy a podvodníci nás podvedou a okradou.“ Podobně mluvit i Tomáš Holub – to ještě nebyl biskupem.
Upozorňovali jsme na zločinnost Putina a před lísáním se řady biskupů k mocným.
Když při slavení Ježíšovy hostiny přidávám několik málo slov komentáře (podle liturgických pokynů), nevzdělaní lidé mě nenávistně pomlouvají. …
[3] Neznáme rozdíl mezi židovským korbanem (darem k liturgické hostině nebo darem pro potřebné) a pohanskou obětí (ta byla spálena a její kouř prý božstvu dělal dobře).
Pohanská božstva jsou krutá … Vzpomínáte, jak si Bálovi prororci zasazovali řezné rány (
) a že
někteří křesťané se ještě ve 20. stol. bičovali
a trápili se hladem a zimou v domnění, že se více přiblíží
Bohu. I my jsme si mysleli, že lidským utrpením oslavujeme Boha.
Škoda, že neznáme biblický obraz Boha - kojící Matky (je větší, než obraz Madony). Bůh slouží nám (ne my Bohu) a my máme být jeho obrazem. Korban byl darem pro druhé. Bůh na nás není závislý, to my potřebujeme jeden druhého.
[4] Léta si říkáme, že Ježíšova slova na kříži: „Bože můj, proč jsi mě opustil“, jsou odkazem na žalm 22. Ježíš neměl krizi víry. Je více než prorok, není jen člověkem jako my, je také Synem Božím. Zná Otce a jeho plány. Ježíš nás - v těžkostech, v pronásledování, v krizích důvěry - zve k modlitbě
. Zve nás na cestu k obnovení důvěry k Otci
Nebeskému.
[5] Příběh v Ráji popisuje selhání, které stále opakujeme. Kdo z křesťanů umí dětem vysvětlit jeho smysl: „Živ se ovocem Stromu života – buduj dobré vztahy s druhými“.
(Selhání lidí v Ráji je povždy platným varováním před zanedbáváním vztahů s Bohem a jeho životadárných pravidel soužití.)
Další tři příběhy (bratrovražda, potopa, společnost bez Boha) jsou následky prvního pádu.
[6] Noachická pravidla:
1. Zákaz modloslužby – Neuctívat jiné bohy ani tvořit modly.
2. Zákaz rouhání – Klnout Bohu či jej urážet.
3. Zákaz vraždy – Nezabít jiného člověka.
4. Zákaz sexuální nemravnosti – Vyhýbat se incestu, cizoložství a dalším zakázaným svazkům.
5. Zákaz krádeže – Nebrat cizí majetek.
6. Zákaz pojídání masa z živého zvířete – Neodřezávat kusy zvířat za živa a netýrat je.
7. Povinnost zřídit soudní systém – Ustavovat spravedlivé soudy a vymáhat dodržování zákona.
[7] Kolik křesťanů Boží smlouvu zná. Kolik jich ví, kde je v Písmu zapsána, nebo kolik se jich zeptá, kde ji najít.
[8] Ježíšovy pokyny a přísliby:
To vám kladu na srdce, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.
Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.
Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám kladu na srdce.
Už vás nenazývám služebníky (zaměstnanci), protože služebník (zaměstnanec) neví, co činí jeho pán (zaměstnavatel). Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu.
To vám kladu na srdce, abyste jeden druhého milovali. (
)
[9] Kdo si myslí, že přeháním, ať udělá jednoduchý pokus, nechť si zkusí ptát se duchovních:
- Jsou pro nás závazné Ježíšovy pokyny („přikázání“), např. z
. kap.?
- Proč si kněží při mši povětšině nechávají Krev Páně pro sebe?
- Proč kněží, nutící lidi přijímat Tělo Páně vleče, sami při „svatém přijímání“ neklečí“?
- Jak se nevěsta chová před ženichem?
- Jak se schoulený člověk může otvírat nejvyššímu osvícení (Nejme otroky ležící před faraónem. Bůh nás pozvedá, zve ke svému obrazu a do své náruče.)
- Udělejme si průzkum, kdo z pokřtěných četl (neodvolatelnou) Smlouvu Hospodina se svým lidem?
[10] Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.
Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.
Což by někdo z vás dal svému synu kámen, když ho prosí o chléb? Nebo by mu dal hada, když ho poprosí o rybu?
Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí! (
)