20. neděle v mezidobí (A)
Předseda poslanecké
sněmovny šíří závist a nenávist k lidem, kteří utekli
před válkou a k lidem sociálně slabým. Podkopává naši
židovsko-křesťanskou civilizaci.
Dnešní vyučovací lekce Písma k soužití různých lidí říká své.
K prvnímu čtení.
Na spravedlnosti stojí život. [1]
Víme, jak v nás rostl smysl pro spravedlnost a přejícnost k druhým.
Rodiče, Bůh, partner, přátelé nám slovy i svou péčí říkali: „Mám tě rád“. Tím nás životně ovlivnili.
Když jsme byli starší, uvědomili jsme si, že téměř vše jsme dostali. Životem počínajíc. Nevybrali jsme si dobu a místo narození, ani rodiče, téměř vše jsme dostali.
Přitakali jsme slovům Písma: „Tady na zemi jste hosty“.
Smíte přijímat nabízené dary života, ale také rozdávejte.
Jsme bohatí štědrostí a blízkostí Boha a našich blízkých. Tak v nás roste přejícnost k druhým.
Bůh nás svými dary příjemně a šikovně vede k lásce blíženecké. A k zasazování se spravedlnosti i pro druhé. [2]
Bůh (bohatě milující) nám říká: „Vy, moji milovaní, se budete těšit ze života.
Bude milovat svého bližního jako sebe samého.
Bude-li přebývat s tebou ve vaší zemi někdo jako host, nebudete mu škodit.
Bude vám jako domorodec mezi vámi. Budeš ho milovat jako sebe samého, protože i vy jste byli hosty v zemi egyptské. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“ (
Na spravedlnosti stojí život. Bůh s námi jedná víc než spravedlivě, je milosrdný. [3]
Bůh nám dal život z lásky a láskou jej udržuje.
Byl jsem k tobě, a budu k tobě, štědrý. I ty pamatuj na potřebné.
Ve své zemi ochotně otvírej ruku svému utištěnému a potřebnému bratru. (
Život a soužití s druhými mají svá moudrá pravidla, daná nám Tvůrcem. Přijímáme odpovědnost za jejich poznávání a osvojování. Každý člověk, žid, křesťan i každý občan i přistěhovalec je vázán Boží spravedlností a lidskostí. [4]
Bůh nás učí, že každý příslušník rodiny, každý cizinec, host a přistěhovalec, je povinen dodržovat řád rodiny, obce a společenství. Jinak se ze společenství vylučuje. A škodí.
Vidíme, jak se dlouhodobým zanedbáváním Božího vyučování kazí naše kultura a naše židovsko-křesťanská civilizace a jak jsme nakažení sobectvím a křivděním např. k těm, kteří k nám často přicházejí z ohrožení života. [5]
Jsme na světě jen hosty, nazí jsme se narodili a nazí odejdeme. Do nebeského království přijdeme jen s dílem lidskosti, kterou jsme si osvojili a prokázali.
Takové je Mojžíšovské vyučování! Ježíš je potvrdil.
K evangeliu. Příběh s pohanskou ženou je velikou vyučovací lekcí k porozumění vztahu mezi Bohem a námi. Léta příběh promýšlíme.
Učedníci byli na vysoké úrovni a byli nadšení Ježíšovým učením. Oceňovali Ježíšovu pozornost k sobě samým, Mistra obdivovali, smekali před jeho ušlechtilostí, pozorností k lidem poníženým, ale v některých případech se jeho jednání vzpírali a nesouhlasili: „To už Ježíš přehání“. [6]
Přitom už dříve od Ježíše slyšeli:
Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost teologů a farizeů, jistě do království nebeského nevejdete. (
Učedníci si Ježíšovu přízeň chránili pro sebe: „Co si to ta pohanka dovoluje na našeho váženého Mistra a Učitele křičet a obtěžovat jej na veřejnosti“?
Ježíš ladí s vyučováním učení Tóry o lásce k sobě a druhým lidem, včetně přistěhovalců, cizinců i „lidem jiné víry“. [7] Ale také od nás i ostatních vyžaduje spravedlivé dodržování pravidel soužití. Každý je odpovědný za svůj růst a hospodaření s nabízenými dary.
Bůh z nás nedělá žebráky. Kojenci jsou vrcholně opečovávání, ale mléko sají sami. Brzy naše spolupráce s rodiči narůstala. „Kdo nechce pracovat, ať nejí“.
Bůh, rodič a společnost má právo vyžadovat dodržování řádu života.
Autorita je povinována dodržovat pravidla jako první (Bůh tak činí.)
„Ženo kananejská, proč žádáš pomoc ode mne, žida?
Proč jsi neposílala děti do židovské školy v sousední vesnici, aby se jim dostalo většího poznání o Bohu?“ [8]
Žena se ale nenechala odradit, prosila za postiženou dceru dál. Unesla drsné přirovnání k nevěřícím psům (tak se vzájemně označovaly obě náboženské skupiny). Uznávala, že nezná pravidla Izraelitů (Božího lidu).
Ježíšovi se líbila její odvaha i přemýšlení. „Pane, přes má zanedbání přece jen mé holce pomož, prosím. Když pes chňapne nějaké jídlo, které ti spadlo ze stolu, už mu to z čumáku nebereš pro děti“.
Kdyby jen žebrala o pomoc a nestála o „změnu života“ a o Ježíšovo učení, nemohla by dostat pomoc.
Ježíšova řeč k ženě mohla být delší, než vypráví evangelium. „Kdo má, tomu bude přidáno, kdo nemá vyjedený talíř, nedostane další porci jídla“, mohl ženě Ježíš připomenout pravidla moudré mámy. (Srv.
Ano, až nouze ženu přivedla k Ježíšovi, ale jednala s Ježíšem lépe, než mnozí zbožní, kteří sice měli v náboženském vyučování samé jedničky, ale potřebnost Ježíšova vyučování a vedení odmítali.
„Dodržuj mé pokyny“, říká nám Ježíš. „Pak přijď a dostaneš. Číst umíš, Mojžíšovo a mé učení (evangelium) máš po ruce“.
Teď se rozšiřuje praxe „přímluvných modliteb“, často ale sklouzává jen do přemlouvání a uprošování Boha o pomoc. [9]
Kananejská žena u Ježíše objevila víc než jen možnost uzdravení nebohé dcery. Projevila zájem o Ježíšovo vyučování.
Pro učedníky byl příběh s kananejskou ženou lekcí o milosrdenství, ukázkou, kdo je náš bližní a jaké jsou podmínky ke splnění našich proseb.
Kdo se snaží jednat soucitně a milosrdně, ten nedočká Božího milosrdenství. [10]
[1] Právem nesnášíme nespravedlnost vůči nám.
I jiným se dějí nespravedlnosti.
Také my k nespravedlnosti přispíváme.
Voláme k Bohu, aby se nás zastal.
Aktérů nespravedlností je ale víc.
Bůh pro spravedlivost a její nápravu významně pracuje.
Stát na straně Boží spravedlnosti a soucitu je pro nás nejvyšší ctí.
[2] My jsme byli vychováváni přísnou kázní, „přikázáními“, tresty a přehnaným odříkáním přesto, že Bůh mluví a jedná jinak.
Ne my jsme si zamilovali Boha, ale on si nás zamiloval první. (srv.
To vám kladu na srdce (nikoliv: „Nové přikázání vám dávám“), abyste se navzájem milovali;
jako já jsem miloval vás, tak se i vy milujte navzájem. (
Milující přístup Boha k nám potvrzuje naše životní zkušenost. Ten, kdo měl štěstí, že se narodil do milující rodiny (naši rodiče byli sice přísní, ale také nás měli rádi) rozumí boží řeči a jeho pokynům a ustanovení o soužití s druhými lidmi.
Když jsme začali číst Písmo, oddechli jsme si, vše začíná láskou k nám. Tak začala naše cesta k lásce. A vděčnost.
(V církvi jsme byli tlačeni opačnou cestou „přikázáními a mocenskou poddaností Bohu a vrchnosti.)
[3] Říkáme, že spravedlnost Boží je nejmenší mírou jeho lásky. – Tu si máme poskytovat.
[4] U „posledního soudu“ bude oceněno lidské jednání (srv.
[5] Máme rozhodně a veřejně hájit boží pokyny k soucitu s přistěhovalci a „jiným lidem“. Vůči Židům jsme se i ve 20. století strašně provinili nejen lhostejností.
[6] Prohlašujeme Ježíše za Spasitele, ale jednáme po svém. (V naší církvi odepíráme druhým ledacos, nejen ženám).
[7] Víme, že i v Izraeli Ježíšovy doby byly některé osady pohanské (zvláště v pohraničí, podobně jako německý živel u nás před 2. světovou válkou).
[8] Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. (
Vzdělaným se dostává dalšího bohatství, šofér může řídit auto a lékař smí léčit.
Bez dovedností ze základní školy neporozumíme vyučování 2. stupně, vysoká škola předpokládá znalosti maturantů. Ježíšovu vyučování neporozumíme bez znalosti „Mojžíšovské moudrosti“, řekl už sv. Jeroným.
[9] „Budete-li dodržovat životosprávu, dostanete ode mne drahé švýcarské injekce“, říkával známý lékař pacientům před čtyřiceti roky.
Představte si, že by zpovědník při svátosti smíření řekl panu biskupovi (nebo mně, jáhnovi, vám) třeba: „Promyslete si 23. kapitolu z Matouše“.
A příště by nám řekl: „V čem se Ti otevřely oči? Stojíš o další růst?“
Je na tobě, koho sis zvolil za svého Učitele.
[10] Ne málo lidí pomáhá potřebným včetně Ukrajinců. Druhá skupina opouští naši biblickou kulturu o pomoci cizincům a dalším potřebným.
Politici, kteří navádějí lidi k závisti a nenávisti, jsou nebezpeční, přinášejí zkázu. Stojí proti Bohu a podvazují život, který je darem od Boha.
Dnešní vyučovací lekce Písma k soužití různých lidí říká své.
K prvnímu čtení.
Na spravedlnosti stojí život. [1]
Víme, jak v nás rostl smysl pro spravedlnost a přejícnost k druhým.
Rodiče, Bůh, partner, přátelé nám slovy i svou péčí říkali: „Mám tě rád“. Tím nás životně ovlivnili.
Když jsme byli starší, uvědomili jsme si, že téměř vše jsme dostali. Životem počínajíc. Nevybrali jsme si dobu a místo narození, ani rodiče, téměř vše jsme dostali.
Přitakali jsme slovům Písma: „Tady na zemi jste hosty“.
Smíte přijímat nabízené dary života, ale také rozdávejte.
Jsme bohatí štědrostí a blízkostí Boha a našich blízkých. Tak v nás roste přejícnost k druhým.
Bůh nás svými dary příjemně a šikovně vede k lásce blíženecké. A k zasazování se spravedlnosti i pro druhé. [2]
Bůh (bohatě milující) nám říká: „Vy, moji milovaní, se budete těšit ze života.
Bude milovat svého bližního jako sebe samého.
Bude-li přebývat s tebou ve vaší zemi někdo jako host, nebudete mu škodit.
Bude vám jako domorodec mezi vámi. Budeš ho milovat jako sebe samého, protože i vy jste byli hosty v zemi egyptské. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“ (
)
Na spravedlnosti stojí život. Bůh s námi jedná víc než spravedlivě, je milosrdný. [3]
Bůh nám dal život z lásky a láskou jej udržuje.
Byl jsem k tobě, a budu k tobě, štědrý. I ty pamatuj na potřebné.
Ve své zemi ochotně otvírej ruku svému utištěnému a potřebnému bratru. (
)
Život a soužití s druhými mají svá moudrá pravidla, daná nám Tvůrcem. Přijímáme odpovědnost za jejich poznávání a osvojování. Každý člověk, žid, křesťan i každý občan i přistěhovalec je vázán Boží spravedlností a lidskostí. [4]
Bůh nás učí, že každý příslušník rodiny, každý cizinec, host a přistěhovalec, je povinen dodržovat řád rodiny, obce a společenství. Jinak se ze společenství vylučuje. A škodí.
Vidíme, jak se dlouhodobým zanedbáváním Božího vyučování kazí naše kultura a naše židovsko-křesťanská civilizace a jak jsme nakažení sobectvím a křivděním např. k těm, kteří k nám často přicházejí z ohrožení života. [5]
Jsme na světě jen hosty, nazí jsme se narodili a nazí odejdeme. Do nebeského království přijdeme jen s dílem lidskosti, kterou jsme si osvojili a prokázali.
Takové je Mojžíšovské vyučování! Ježíš je potvrdil.
K evangeliu. Příběh s pohanskou ženou je velikou vyučovací lekcí k porozumění vztahu mezi Bohem a námi. Léta příběh promýšlíme.
Učedníci byli na vysoké úrovni a byli nadšení Ježíšovým učením. Oceňovali Ježíšovu pozornost k sobě samým, Mistra obdivovali, smekali před jeho ušlechtilostí, pozorností k lidem poníženým, ale v některých případech se jeho jednání vzpírali a nesouhlasili: „To už Ježíš přehání“. [6]
Přitom už dříve od Ježíše slyšeli:
Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost teologů a farizeů, jistě do království nebeského nevejdete. (
)
Učedníci si Ježíšovu přízeň chránili pro sebe: „Co si to ta pohanka dovoluje na našeho váženého Mistra a Učitele křičet a obtěžovat jej na veřejnosti“?
Ježíš ladí s vyučováním učení Tóry o lásce k sobě a druhým lidem, včetně přistěhovalců, cizinců i „lidem jiné víry“. [7] Ale také od nás i ostatních vyžaduje spravedlivé dodržování pravidel soužití. Každý je odpovědný za svůj růst a hospodaření s nabízenými dary.
Bůh z nás nedělá žebráky. Kojenci jsou vrcholně opečovávání, ale mléko sají sami. Brzy naše spolupráce s rodiči narůstala. „Kdo nechce pracovat, ať nejí“.
Bůh, rodič a společnost má právo vyžadovat dodržování řádu života.
Autorita je povinována dodržovat pravidla jako první (Bůh tak činí.)
„Ženo kananejská, proč žádáš pomoc ode mne, žida?
Proč jsi neposílala děti do židovské školy v sousední vesnici, aby se jim dostalo většího poznání o Bohu?“ [8]
Žena se ale nenechala odradit, prosila za postiženou dceru dál. Unesla drsné přirovnání k nevěřícím psům (tak se vzájemně označovaly obě náboženské skupiny). Uznávala, že nezná pravidla Izraelitů (Božího lidu).
Ježíšovi se líbila její odvaha i přemýšlení. „Pane, přes má zanedbání přece jen mé holce pomož, prosím. Když pes chňapne nějaké jídlo, které ti spadlo ze stolu, už mu to z čumáku nebereš pro děti“.
Kdyby jen žebrala o pomoc a nestála o „změnu života“ a o Ježíšovo učení, nemohla by dostat pomoc.
Ježíšova řeč k ženě mohla být delší, než vypráví evangelium. „Kdo má, tomu bude přidáno, kdo nemá vyjedený talíř, nedostane další porci jídla“, mohl ženě Ježíš připomenout pravidla moudré mámy. (Srv.
)
Ano, až nouze ženu přivedla k Ježíšovi, ale jednala s Ježíšem lépe, než mnozí zbožní, kteří sice měli v náboženském vyučování samé jedničky, ale potřebnost Ježíšova vyučování a vedení odmítali.
„Dodržuj mé pokyny“, říká nám Ježíš. „Pak přijď a dostaneš. Číst umíš, Mojžíšovo a mé učení (evangelium) máš po ruce“.
Teď se rozšiřuje praxe „přímluvných modliteb“, často ale sklouzává jen do přemlouvání a uprošování Boha o pomoc. [9]
Kananejská žena u Ježíše objevila víc než jen možnost uzdravení nebohé dcery. Projevila zájem o Ježíšovo vyučování.
Pro učedníky byl příběh s kananejskou ženou lekcí o milosrdenství, ukázkou, kdo je náš bližní a jaké jsou podmínky ke splnění našich proseb.
Kdo se snaží jednat soucitně a milosrdně, ten nedočká Božího milosrdenství. [10]
[1] Právem nesnášíme nespravedlnost vůči nám.
I jiným se dějí nespravedlnosti.
Také my k nespravedlnosti přispíváme.
Voláme k Bohu, aby se nás zastal.
Aktérů nespravedlností je ale víc.
Bůh pro spravedlivost a její nápravu významně pracuje.
Stát na straně Boží spravedlnosti a soucitu je pro nás nejvyšší ctí.
[2] My jsme byli vychováváni přísnou kázní, „přikázáními“, tresty a přehnaným odříkáním přesto, že Bůh mluví a jedná jinak.
Ne my jsme si zamilovali Boha, ale on si nás zamiloval první. (srv.
)
To vám kladu na srdce (nikoliv: „Nové přikázání vám dávám“), abyste se navzájem milovali;
jako já jsem miloval vás, tak se i vy milujte navzájem. (
)
Milující přístup Boha k nám potvrzuje naše životní zkušenost. Ten, kdo měl štěstí, že se narodil do milující rodiny (naši rodiče byli sice přísní, ale také nás měli rádi) rozumí boží řeči a jeho pokynům a ustanovení o soužití s druhými lidmi.
Když jsme začali číst Písmo, oddechli jsme si, vše začíná láskou k nám. Tak začala naše cesta k lásce. A vděčnost.
(V církvi jsme byli tlačeni opačnou cestou „přikázáními a mocenskou poddaností Bohu a vrchnosti.)
[3] Říkáme, že spravedlnost Boží je nejmenší mírou jeho lásky. – Tu si máme poskytovat.
[4] U „posledního soudu“ bude oceněno lidské jednání (srv.
).
[5] Máme rozhodně a veřejně hájit boží pokyny k soucitu s přistěhovalci a „jiným lidem“. Vůči Židům jsme se i ve 20. století strašně provinili nejen lhostejností.
[6] Prohlašujeme Ježíše za Spasitele, ale jednáme po svém. (V naší církvi odepíráme druhým ledacos, nejen ženám).
[7] Víme, že i v Izraeli Ježíšovy doby byly některé osady pohanské (zvláště v pohraničí, podobně jako německý živel u nás před 2. světovou válkou).
[8] Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. (
)
Vzdělaným se dostává dalšího bohatství, šofér může řídit auto a lékař smí léčit.
Bez dovedností ze základní školy neporozumíme vyučování 2. stupně, vysoká škola předpokládá znalosti maturantů. Ježíšovu vyučování neporozumíme bez znalosti „Mojžíšovské moudrosti“, řekl už sv. Jeroným.
[9] „Budete-li dodržovat životosprávu, dostanete ode mne drahé švýcarské injekce“, říkával známý lékař pacientům před čtyřiceti roky.
Představte si, že by zpovědník při svátosti smíření řekl panu biskupovi (nebo mně, jáhnovi, vám) třeba: „Promyslete si 23. kapitolu z Matouše“.
A příště by nám řekl: „V čem se Ti otevřely oči? Stojíš o další růst?“
Je na tobě, koho sis zvolil za svého Učitele.
[10] Ne málo lidí pomáhá potřebným včetně Ukrajinců. Druhá skupina opouští naši biblickou kulturu o pomoci cizincům a dalším potřebným.
Politici, kteří navádějí lidi k závisti a nenávisti, jsou nebezpeční, přinášejí zkázu. Stojí proti Bohu a podvazují život, který je darem od Boha.