19. neděle v mezidobí (A)
K prvnímu čtení.
Ten, kdo si přečte
Eliáš bojoval s tehdejším „výkvětem zla“ ve jménu Hospodina. Hospodin ukázal Eliášovi nejen svou moc, ale i svou něhu. - Abychom věděli, že se Boha nemusíme bát a můžeme k němu přilnout celou svou bytostí.
K druhému čtení. Pavel při svém obrácení také objevil velkorysou slitovnost Boha. Od té doby dával přednost Ježíšovu šalomu před sebou. (Ježíš nás učí rozpoznávat sobce a kariéristy všech druhů, nepřidává se k nim a nevolí je.)
K evangeliu. Vyprávění o chůzi na vodě patří k Ježíšovu vyučování o odporu proti zlu. [1]
V Písmu je rozbouřený vodní živel obrazem zla. Genezaretské jezero bylo někdy nebezpečné.
Učedníci byli už dříve ohromeni Ježíšovou mocí nad rozbouřeným jezerem (
Byli nadšení, že jejich Učitel nemlčí ke zlu, staví se proti němu, nenamočí se do něj a je knížetem pokoje. [3]
Apoštolové nebyli mužové mdlí, ale své odhodlání stavět se proti zlu, měli kultivovat (pěstovat) podle Ježíše. [4]
Mojžíš, Eliáš, Jan Baptista i Ježíš se se zlem nesmířili.
My jsme Ježíšovo učení vykastrovali na pacifismus, na neodporování zlu, na pokorné položení hlavy na špalek a sepnuté ruce (viz obrazy svatých v kostelích).
Apoštolové se Ježíšovi klaněli: „Jsi opravdu Boží syn.“ (Při zatčení Ježíše už tomu ale nevěřili.)
Ježíš nikdy neřekl: „Klanějte se mi“, nýbrž „Následujte mě“.
Co z „Ježíšovy chůze po vodě“ vytěžíme?
Přidáme-li k němu Ježíšovo ocenění těch, kteří se stavějí proti zlu (z horské řeči), je to jasnější.
„Blahopřeji spravedlivým, odvážným, pronásledovaným pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.
Blahopřeji vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Jste solí země …“ (Srv.
V Ježíšově době se zachránili židé, kteří poslechli Ježíše. Většina se nechala vést církevními autoritami. Jeruzalémské zbožné ženy na křížové cestě litovaly Ježíše: „Chudák, po zbičování se sotva vleče“. Ježíš jejich soucit odmítl:
Plačte nad sebou a nad svými dětmi (špatně jste je vychovaly), řítíte se do neštěstí.
(
Přiznáváme svůj podíl na zanedbání současné bídy společnosti i církve. Mlčeli jsme ke lžím politickým podvodníků a většina je opětovně volila.
I v církvi jsme nechtěli vidět veliké nepřístojnosti a strkali jsme hlavu pod zbožný polštář.
Bůh nás před zlem chrání (známe jeho „bezpečnostní předpisy“), jak zlo nepokoušet, nepouštět si ho k tělu a jak se zlu stavět na odpor …
Říkáme dětem, jak si pěstovat odvahu ke stavění se proti zlu, proti nepravdě, lži, posměchu a ubližování.
Vyprávíme dětem o Izraelitech, čím nás obohatili a v čem selhali – vyprávíme jim o příčinách jejich neštěstí.
Vyprávíme dětem o dědictví po našich předcích a také v o příčinách velikého selhávání (přinejmenším ve 20. století).
Snažím se chybu hledat nejprve u sebe, neboť vím, že nejsem neomylný. Upozorní-li mě někdo, že jsem se nepřesně vyjádřil, poděkuji a rád se opravím. Záleží mně na přesnosti myšlení, vyjadřování a správném jednání.
Kníže kněžské pravilo, že muži nemají být zženštilí. Na námitku, že se špatně vyjádřil, se začal hájit. Mohl se snadno opravit a využít příležitost, jak připomenout třeba velikou odvahu a statečnost žen okolo Mojžíše.
Kněz se obhajuje, že poslouchá svého biskupa. Nemá odvahu si porovnat názory papeže Františka s názory svého biskupa, který Františka nesnáší. Nemá odvahu si porovnat názory Ježíše s názory vlastními a s názory svého představeného. Nechce znát Ježíšovo vyučování, kam slepá poslušnost vede.
Objevil se sexuální skandál kněze, kterého mám rád. Je mně dvojnásobně smutno.
Sexualita je mocným darem od Boha. Proč církev nechce kněžský celibát zdobrovolnit? Ježíš si vybral ženaté apoštoly. Neopravoval požehnaný Boží pokyn lidem: „Ploďte a množte se“ (
Církev se velice pohoršuje nad Prague Pride, ale ponižuje lidi jinak vztahově orientované, oběti zneužívání a neumí přiznat své prohry a selhání. [6]
Každý máme dobře hospodařit se vším, co nám bylo svěřeno a střežit zlo v sobě i okolo nás. Každý si máme cvičit - nejprve u sebe - pokornou odvahu k pravdě a nepřístojnostem všeho druhu. Tak stojíme na straně života, který je darem Božím.
[1] Zlo nás sužuje od počátků lidstva. Zlo je zneužitím svobody. V podobenství o jedné hřivně je řeč o rozumu. V podobenství o více hřivnách patří k darům svoboda. Rozumem rozlišujeme dobro a zlo (násilí, lži, pomluvy, manipulaci …) Bez rozumu není odpovědnosti.
Ježíš nás před zlem varuje a vystupuje proti němu (jen silný a odvážný proti zlu něco zmůže).
Nabízí nám účinnou výbavu proti zlu a učí nás, jak se proti násilí bránit.
[2] Výklady biblických textů mají svou historii: od mínění, že Mojžíš napsal celou Tóru, až po názory, že Ježíš zázraky nekonal. Písmo pokládám za geniální vyučování. Historie Izraele je trochu jiná, než biblické výpovědi, ale ty mají mnohem větší význam než by zachytila filmová kamera. „Malého prince“ také neměříme přírodovědeckým pohledem a přesto nám přináší velikou a okouzlující životní moudrost.
[3] Škoda, že Petr ztratil odvahu svůj pokus s chůzí na vodě opakovat.
Škoda, že ani ostatní apoštolové neřekli Ježíšovi: „Mohu si chůzi po vodě také zkusit?
Škoda, že se apoštolové podle Ježíšova příkladu více proti zlu nestavěli.
Zmařili – podobně jako někdy my – Ježíšovo vyučování.
[4] Apoštolové si troufali na slabší (podobně jako my), na ženy, postižené, Samaritány, menšiny, pohany, na Ananiáše a Safiru. Ale velekněze nesesadili a nezabránili dalším zločinům židovských hodnostářů.
Petrův pokus obrany Ježíše je sympatický, ale byl Učitelem napomenut: „Důkladně jsme probírali nenásilnou obranu proti násilí“.
[5] Ježíšův učedník patří mezi záchranáře, má se nechat Ježíšem patřičně proti zlu vybavit a s ostatními se proti zlu stavět.
[6] „Nemůžeme důvěřovat autoritě, jež si dělá nárok mluvit Božím jménem, ale nedosahuje svých duchovních cílů. Ptejme se: hojí, odpouští, usmiřuje, napravuje, uzdravuje, obnovuje, oživuje, probouzí, sjednocuje a činí platnými ty nejhlubší, nejzákladnější lidské instituce? Obnovuje manželské vztahy, usmiřuje země, naplňuje lidi reálnou nadějí a hmatatelnou radostí?
Je to autorita, jež je schopná sebekritiky a hledá hodnoty království Božího namísto sebeuspokojení a sebezáchovy? Pokud ne, nevidím žádný důvod, proč bych jí měl důvěřovat a podrobovat jí svůj jediný život.
Jak nás Ježíš jasně učil, mezi pravými a falešnými proroky můžeme rozlišovat podle jednoho kritéria: podle jejich plodů.“
Richard Rohr from „The Future of the American Church”
Ten, kdo si přečte
a
kapitolu z První knihy
královské (a zjistí si, kdo byli krutí Baalovi kněží a jak zvrhlý byl
královská pár Achab a Jezábel), ten může dojít k velikému náhledu a
zážitku z velikostí Boha.
Eliáš bojoval s tehdejším „výkvětem zla“ ve jménu Hospodina. Hospodin ukázal Eliášovi nejen svou moc, ale i svou něhu. - Abychom věděli, že se Boha nemusíme bát a můžeme k němu přilnout celou svou bytostí.
K druhému čtení. Pavel při svém obrácení také objevil velkorysou slitovnost Boha. Od té doby dával přednost Ježíšovu šalomu před sebou. (Ježíš nás učí rozpoznávat sobce a kariéristy všech druhů, nepřidává se k nim a nevolí je.)
K evangeliu. Vyprávění o chůzi na vodě patří k Ježíšovu vyučování o odporu proti zlu. [1]
V Písmu je rozbouřený vodní živel obrazem zla. Genezaretské jezero bylo někdy nebezpečné.
Učedníci byli už dříve ohromeni Ježíšovou mocí nad rozbouřeným jezerem (
). Jeho chůze po vodě byla pro ně dalším znamením a
svědectvím jeho převahy nad zlem. [2]
Byli nadšení, že jejich Učitel nemlčí ke zlu, staví se proti němu, nenamočí se do něj a je knížetem pokoje. [3]
Apoštolové nebyli mužové mdlí, ale své odhodlání stavět se proti zlu, měli kultivovat (pěstovat) podle Ježíše. [4]
Mojžíš, Eliáš, Jan Baptista i Ježíš se se zlem nesmířili.
My jsme Ježíšovo učení vykastrovali na pacifismus, na neodporování zlu, na pokorné položení hlavy na špalek a sepnuté ruce (viz obrazy svatých v kostelích).
Apoštolové se Ježíšovi klaněli: „Jsi opravdu Boží syn.“ (Při zatčení Ježíše už tomu ale nevěřili.)
Ježíš nikdy neřekl: „Klanějte se mi“, nýbrž „Následujte mě“.
Co z „Ježíšovy chůze po vodě“ vytěžíme?
Přidáme-li k němu Ježíšovo ocenění těch, kteří se stavějí proti zlu (z horské řeči), je to jasnější.
„Blahopřeji spravedlivým, odvážným, pronásledovaným pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.
Blahopřeji vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Jste solí země …“ (Srv.
) [5]
V Ježíšově době se zachránili židé, kteří poslechli Ježíše. Většina se nechala vést církevními autoritami. Jeruzalémské zbožné ženy na křížové cestě litovaly Ježíše: „Chudák, po zbičování se sotva vleče“. Ježíš jejich soucit odmítl:
Plačte nad sebou a nad svými dětmi (špatně jste je vychovaly), řítíte se do neštěstí.
(
)
Přiznáváme svůj podíl na zanedbání současné bídy společnosti i církve. Mlčeli jsme ke lžím politickým podvodníků a většina je opětovně volila.
I v církvi jsme nechtěli vidět veliké nepřístojnosti a strkali jsme hlavu pod zbožný polštář.
Bůh nás před zlem chrání (známe jeho „bezpečnostní předpisy“), jak zlo nepokoušet, nepouštět si ho k tělu a jak se zlu stavět na odpor …
Říkáme dětem, jak si pěstovat odvahu ke stavění se proti zlu, proti nepravdě, lži, posměchu a ubližování.
Vyprávíme dětem o Izraelitech, čím nás obohatili a v čem selhali – vyprávíme jim o příčinách jejich neštěstí.
Vyprávíme dětem o dědictví po našich předcích a také v o příčinách velikého selhávání (přinejmenším ve 20. století).
Snažím se chybu hledat nejprve u sebe, neboť vím, že nejsem neomylný. Upozorní-li mě někdo, že jsem se nepřesně vyjádřil, poděkuji a rád se opravím. Záleží mně na přesnosti myšlení, vyjadřování a správném jednání.
Kníže kněžské pravilo, že muži nemají být zženštilí. Na námitku, že se špatně vyjádřil, se začal hájit. Mohl se snadno opravit a využít příležitost, jak připomenout třeba velikou odvahu a statečnost žen okolo Mojžíše.
Kněz se obhajuje, že poslouchá svého biskupa. Nemá odvahu si porovnat názory papeže Františka s názory svého biskupa, který Františka nesnáší. Nemá odvahu si porovnat názory Ježíše s názory vlastními a s názory svého představeného. Nechce znát Ježíšovo vyučování, kam slepá poslušnost vede.
Objevil se sexuální skandál kněze, kterého mám rád. Je mně dvojnásobně smutno.
Sexualita je mocným darem od Boha. Proč církev nechce kněžský celibát zdobrovolnit? Ježíš si vybral ženaté apoštoly. Neopravoval požehnaný Boží pokyn lidem: „Ploďte a množte se“ (
) Tisíc let se
duchovenstvo ženilo. Proč stavíme tradici 2. tisíciletí nad Boží
moudrost?
Církev se velice pohoršuje nad Prague Pride, ale ponižuje lidi jinak vztahově orientované, oběti zneužívání a neumí přiznat své prohry a selhání. [6]
Každý máme dobře hospodařit se vším, co nám bylo svěřeno a střežit zlo v sobě i okolo nás. Každý si máme cvičit - nejprve u sebe - pokornou odvahu k pravdě a nepřístojnostem všeho druhu. Tak stojíme na straně života, který je darem Božím.
[1] Zlo nás sužuje od počátků lidstva. Zlo je zneužitím svobody. V podobenství o jedné hřivně je řeč o rozumu. V podobenství o více hřivnách patří k darům svoboda. Rozumem rozlišujeme dobro a zlo (násilí, lži, pomluvy, manipulaci …) Bez rozumu není odpovědnosti.
Ježíš nás před zlem varuje a vystupuje proti němu (jen silný a odvážný proti zlu něco zmůže).
Nabízí nám účinnou výbavu proti zlu a učí nás, jak se proti násilí bránit.
[2] Výklady biblických textů mají svou historii: od mínění, že Mojžíš napsal celou Tóru, až po názory, že Ježíš zázraky nekonal. Písmo pokládám za geniální vyučování. Historie Izraele je trochu jiná, než biblické výpovědi, ale ty mají mnohem větší význam než by zachytila filmová kamera. „Malého prince“ také neměříme přírodovědeckým pohledem a přesto nám přináší velikou a okouzlující životní moudrost.
[3] Škoda, že Petr ztratil odvahu svůj pokus s chůzí na vodě opakovat.
Škoda, že ani ostatní apoštolové neřekli Ježíšovi: „Mohu si chůzi po vodě také zkusit?
Škoda, že se apoštolové podle Ježíšova příkladu více proti zlu nestavěli.
Zmařili – podobně jako někdy my – Ježíšovo vyučování.
[4] Apoštolové si troufali na slabší (podobně jako my), na ženy, postižené, Samaritány, menšiny, pohany, na Ananiáše a Safiru. Ale velekněze nesesadili a nezabránili dalším zločinům židovských hodnostářů.
Petrův pokus obrany Ježíše je sympatický, ale byl Učitelem napomenut: „Důkladně jsme probírali nenásilnou obranu proti násilí“.
[5] Ježíšův učedník patří mezi záchranáře, má se nechat Ježíšem patřičně proti zlu vybavit a s ostatními se proti zlu stavět.
[6] „Nemůžeme důvěřovat autoritě, jež si dělá nárok mluvit Božím jménem, ale nedosahuje svých duchovních cílů. Ptejme se: hojí, odpouští, usmiřuje, napravuje, uzdravuje, obnovuje, oživuje, probouzí, sjednocuje a činí platnými ty nejhlubší, nejzákladnější lidské instituce? Obnovuje manželské vztahy, usmiřuje země, naplňuje lidi reálnou nadějí a hmatatelnou radostí?
Je to autorita, jež je schopná sebekritiky a hledá hodnoty království Božího namísto sebeuspokojení a sebezáchovy? Pokud ne, nevidím žádný důvod, proč bych jí měl důvěřovat a podrobovat jí svůj jediný život.
Jak nás Ježíš jasně učil, mezi pravými a falešnými proroky můžeme rozlišovat podle jednoho kritéria: podle jejich plodů.“
Richard Rohr from „The Future of the American Church”