15. neděle v mezidobí (A)
K prvnímu čtení. Ten, kdo žasne nad
Stvořitelovým dílem, ten je připravený objevovat Boží program
s člověkem.
Od Stvořitele jsme dostali všechny životadárné dary (včetně vody) i naše bytí. Jeho slovo a možnost lidského myšlení nám dopřávají možnost se Bohu podobat.
Máme možnost Boží moudrosti naslouchat s větší historickou zkušeností než apoštolové. Víme, jak se Ježíšův život osvědčil a že jeho slova přináší velký užitek (svět se díky Písmu zlepšil).
I nám Ježíš (mimo jiné) říká:
- Izraeli, přišel jsem naplnit příslib proroka o Boží Nevěstě. Izraeli, Nevěsto Boží, tvůj Ženich přichází, připrav se, už mě nebudeš říkat: „Pane, ale můj Manželi“. (Srv.
- Blahopřeji těm, kteří touží se podobat Bohu („Blahoslavení chudí duchem“, srv.
Sděluji vám, co k tomu potřebujete: „Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.“ (Srv.
- Naučím vás pěkným vztahům v rodině a se sousedy, abyste byli krásnou Boží Nevěstou, milou Ženichovi i lidem.
Ježíš nebyl naivní, věděl, že mezi obřezanými Izraelity, majícími po ruce vyučování Písma, a ani mezi pokřtěnými, nebude mnoho učedníků, kteří by jej následovali.
I kosteloví lidé s Kaifášem v čele, nevolali na Ježíše: „Ženichu“, ale „Na kříž s ním!“ I kosteloví lidé pronásledují proroky a jejich žáky.
Přesto Ježíšovo vyučování má smysl, je darem pro všechny, kteří se chtějí Bohu podobat. Každý máme tu možnost.
K evangeliu. Ježíšova podobenství jsou geniální výukou. [1]
K podobenství patří výklad. [2]
„Proč lidem vyprávíš podobenství“? ptali se učedníci Ježíše.
– „Abych oddělil hledající Boží království od povrchních a nepřátelských útočníků. [3]
Vy se ptáte“, řekl Ježíš učedníkům, vám podobenství vysvětlím“. [4]
Podobenství o rozsévači je klíčové (mnohokráte jsme o tom mluvili), kdo si nedá práci k porozumění, ten nebude patřičně pracovat s dalším vyučováním a neporozumí Ježíšovi.
Ježíš se nás ptá, zda o Boží vyučování stojíme, za jakou půdu se pokládáme, o jak velkou úrodu z Božího slova stojíme a jakou péči o Boží slovo nabízíme.
V kostele všichni prohlašují: „Slyšeli jsme slovo Boží“, Bibli slavnostně ukazujeme, okuřujeme a opěvujeme – a mají pocit, že jsou docela dobrou půdu (vím to i podle sebe).
Ani nás nenapadne zkoumat, o kolik Boží moudrosti (pokynů a ustanovení) nestojíme a jak snadno si ji necháváme ukrást nepřítelem.
Nejde jen o naši zapomnětlivost, počítej s tím - varuje nás Ježíš - že jsou škůdci, kteří Božímu dílu nepřejí, stavějí se proti němu a škodí nám. [5]
Když jsem vzal vážně Ježíšovo varování o ptácích, kteří číhají, kde by nám slovo Boží vyklovali z mozku, otevřely se mi oči. Ježíš nás upozorňuje na ďáblovo vykrádání dobrých myšlenek z našeho mozku a nasadí nám tam lživé informace (víme, jak působí i dnešní dezinformace a jak škodí).
Proč nebereme vážně Boží slovo?
Uvedu jen tři příklady:
- Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. (
Léta v kněžské službě jsem si bláhově myslel, že toto ustanovení z Desatera pro křesťany už ztratilo význam. Patřil jsem v této věci k davu, který se Ježíše neptá jako učedníci: „Učiteli vylož nám smysl Písma“.
Když jsem hledal smysl provinění Izraelitů, kteří si za symbol Boha, udělali zlatého býka, užasl jsem nad moudrostí zákazu zobrazování Boha. Uškodili jsme si …, ale to je samostatné téma.
Zhrozil jsem se své povrchnosti, neznalosti a následků naší neposlušnosti. [6]
Proč jsme z Desatera vyhodili druhé přikázání? A viděl jsem neblahé následky naší opovážlivosti…
V rodině Ježíšově i apoštolů měli na veřejích dveří nápis z Písma:
- Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.
(Až poznáš jeho lásku) budeš jej milovat celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.
A tato slova budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům …
Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima.
Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány. (Srv.
Toto vyznání znají zbožní židé zpaměti, dvakrát denně je nahlas opakují a při každém procházení dveřmi se s úctou rukou dotýkají nápisu a pak si prsty políbí. [7]
Proč jsme si nechali tento krásný pokyn ukrást nepřítelem? Proč jsme se neptali Ježíše na smysl toho rituálu?
Když Ježíš řekl podobenství: „Já jsem dveře“ (
Ježíš nás vážně nabádá:
Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Tóru nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka z Písma, dokud se všechno nestane.
Kdo by tedy zrušil jediný z těchto nejmenších pokynů (přikázání) a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by je však zachovával a učil, ten bude v království nebeském vyhlášen velkým. Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského. (
Když jsem si začal všímat míst z Písma, která nám ďábel a jako pomocníci vykradli, se smutkem jsem zjistil, jak mnoho jich je. [9]
(K tomu se vrátím ještě za týden.)
K podobenství o rozsévači stihnu už jen krátkou související otázku.
Jak to, že lidé pracující na dobré půdě, dosáhnou různě velké úrody? Čím to je?
Mnoho kostelových lidí neobjevilo svou důstojnost a postavení nevěsty Kristovy. Nežasnou, kdy jim to říkám. Neptají se na cestu do Ježíšovy náruče.
Ježíšovi to jedno není. My v případě neopětované lásky strádáme …
„Jakou chceš být půdou, po jaké úrodě toužíš a co pro to děláš?“ Ptá se nás Ježíš.
„Jak nakládáš s Božím slovem?
Kolik zrn jsi nechal „černým ptákům“ vyklovat Václave Vacku, Petře, Pavle …?
Není to škoda?“
[1] Podobenství je modelem vzatým z běžného života (i pětileté dětí věděly, jak roste obilí, viděly, jak maminka peče chleba nebo záplatuje šaty …). Ukazuje nám, jak to v Božím království chodí, co nám Bůh nabízí a co od nás očekává. Je srozumitelné i negramotným (ženy neuměly číst) i lidem všech dob.
[2] Výkladem nás Ježíš vede dál a výš, nad naši pozemskou zkušenost a přináší nám poznání o práci na lidskosti podle Božích plánů. Evangelia uvádějí Ježíšův výklad ke třem nejdůležitějším podobenstvím. Ostatní podobenství má pečlivě vykládat církev (Ježíšovi učitelští pomocníci).
[3] „Situace v Izraeli je kritická“, vysvětloval Ježíš, „Hospodin vám skrze proroky po staletí nabízí velkorysou pomoc, ale i zbožní proroky pronásledují a vraždí. Nebudu se zdržovat a přít s těmi, kteří se vydávají za znalce Písma a nehledají pravdu. Boží moudrost má velkou cenu a já s ní nebudu mrhat. Moudrá maminka také ráda přidá jídlo na talíř děcku, které má prázdný talíř. Ale tomu, které jídlo nesnědlo, talíř sebere. S těmi, co nechtějí vidět, slyšet a jsou nenávistní, nebudu ztrácet čas.“
[4] Buďte jako děti – ty se ptají. Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.“ (
[5] Vzpomeňme na hada v Ráji: „Evo, já jsem váš přítel, ten zakázaný strom není jedovatý, nevěř všemu, co slyšíš, nejste malé děti, ovoce z toho stromu vám otevře oči, sami si určíte co je pro vás dobré. Nevaž se, odvaž se.“
[6] Když se Mojžíš dlouho nevracel ze Sinaje, Izraelité chtěli mít před očima sochu býka coby symbol mocného Hospodina, který přemohl mocného faraóna a vyvedl národ z egyptského otroctví. (Náš překlad „zlaté tele“, zesměšňuje Izraelity a snižuje závažnost biblického zákazu obrazů.) Áronův zlatý býk nebyl pro židy modlou (nevěřili, že socha je božstvem), měl jen připomínat moc Boha podobně jako obrazy vládců a prezidentů – a bylo to špatně! Proč si myslíme, že jsme chytřejší než Bůh?
Biblický zákaz je moudrý. Kdo zná ideologické klanění obrazům nacistických, komunistických diktátorů, smekne před prozíravostí Desatera.
[7] Rituál mezuzy není mechanický, ale stojí na osobní zkušenosti s Hospodinem: „Až mě poznáte“, řekl lidu Hospodin, zamilujete si mě celou svou bytostí. Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě. Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým.
(
O Velikonocích židé slaví vysvobození z Egypta a tátové dětem říkají: „Hospodin mě vyvedl a zachránil“ a dětem vysvětlují, co to znamená.
[8] My nemáme zkušenost s rituálem mezuzy, nad Božím vedením mávneme rukou, a tak nerozumíme ani podobenstvím. Co nás může Ježíš naučit, když s ním nespolupracujeme?
Každý rok posílám rodiče s dětmi na pole, aby dětem ukázali zázrak (to, co je „za zrakem“), kolik zrn vyroste z jednoho zasetého zrna, ale jen málo lidí poslechne, většina lidí si myslí, že stačí, když si to přečteme napsané. Ale zážitek při setkání s genialitou stvoření je důležitý a genialita spolupráce Boha s ochotným člověkem a je též ohromující.
[9] Když mě někdo oslovuje „otče“, mírně říkám, že Ježíš je proti takovému oslovení (srv.
Od Stvořitele jsme dostali všechny životadárné dary (včetně vody) i naše bytí. Jeho slovo a možnost lidského myšlení nám dopřávají možnost se Bohu podobat.
Máme možnost Boží moudrosti naslouchat s větší historickou zkušeností než apoštolové. Víme, jak se Ježíšův život osvědčil a že jeho slova přináší velký užitek (svět se díky Písmu zlepšil).
I nám Ježíš (mimo jiné) říká:
- Izraeli, přišel jsem naplnit příslib proroka o Boží Nevěstě. Izraeli, Nevěsto Boží, tvůj Ženich přichází, připrav se, už mě nebudeš říkat: „Pane, ale můj Manželi“. (Srv.
)
- Blahopřeji těm, kteří touží se podobat Bohu („Blahoslavení chudí duchem“, srv.
.)
Sděluji vám, co k tomu potřebujete: „Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.“ (Srv.
)
- Naučím vás pěkným vztahům v rodině a se sousedy, abyste byli krásnou Boží Nevěstou, milou Ženichovi i lidem.
Ježíš nebyl naivní, věděl, že mezi obřezanými Izraelity, majícími po ruce vyučování Písma, a ani mezi pokřtěnými, nebude mnoho učedníků, kteří by jej následovali.
I kosteloví lidé s Kaifášem v čele, nevolali na Ježíše: „Ženichu“, ale „Na kříž s ním!“ I kosteloví lidé pronásledují proroky a jejich žáky.
Přesto Ježíšovo vyučování má smysl, je darem pro všechny, kteří se chtějí Bohu podobat. Každý máme tu možnost.
K evangeliu. Ježíšova podobenství jsou geniální výukou. [1]
K podobenství patří výklad. [2]
„Proč lidem vyprávíš podobenství“? ptali se učedníci Ježíše.
– „Abych oddělil hledající Boží království od povrchních a nepřátelských útočníků. [3]
Vy se ptáte“, řekl Ježíš učedníkům, vám podobenství vysvětlím“. [4]
Podobenství o rozsévači je klíčové (mnohokráte jsme o tom mluvili), kdo si nedá práci k porozumění, ten nebude patřičně pracovat s dalším vyučováním a neporozumí Ježíšovi.
Ježíš se nás ptá, zda o Boží vyučování stojíme, za jakou půdu se pokládáme, o jak velkou úrodu z Božího slova stojíme a jakou péči o Boží slovo nabízíme.
V kostele všichni prohlašují: „Slyšeli jsme slovo Boží“, Bibli slavnostně ukazujeme, okuřujeme a opěvujeme – a mají pocit, že jsou docela dobrou půdu (vím to i podle sebe).
Ani nás nenapadne zkoumat, o kolik Boží moudrosti (pokynů a ustanovení) nestojíme a jak snadno si ji necháváme ukrást nepřítelem.
Nejde jen o naši zapomnětlivost, počítej s tím - varuje nás Ježíš - že jsou škůdci, kteří Božímu dílu nepřejí, stavějí se proti němu a škodí nám. [5]
Když jsem vzal vážně Ježíšovo varování o ptácích, kteří číhají, kde by nám slovo Boží vyklovali z mozku, otevřely se mi oči. Ježíš nás upozorňuje na ďáblovo vykrádání dobrých myšlenek z našeho mozku a nasadí nám tam lživé informace (víme, jak působí i dnešní dezinformace a jak škodí).
Proč nebereme vážně Boží slovo?
Uvedu jen tři příklady:
- Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. (
)
Léta v kněžské službě jsem si bláhově myslel, že toto ustanovení z Desatera pro křesťany už ztratilo význam. Patřil jsem v této věci k davu, který se Ježíše neptá jako učedníci: „Učiteli vylož nám smysl Písma“.
Když jsem hledal smysl provinění Izraelitů, kteří si za symbol Boha, udělali zlatého býka, užasl jsem nad moudrostí zákazu zobrazování Boha. Uškodili jsme si …, ale to je samostatné téma.
Zhrozil jsem se své povrchnosti, neznalosti a následků naší neposlušnosti. [6]
Proč jsme z Desatera vyhodili druhé přikázání? A viděl jsem neblahé následky naší opovážlivosti…
V rodině Ježíšově i apoštolů měli na veřejích dveří nápis z Písma:
- Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.
(Až poznáš jeho lásku) budeš jej milovat celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.
A tato slova budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům …
Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima.
Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány. (Srv.
)
Toto vyznání znají zbožní židé zpaměti, dvakrát denně je nahlas opakují a při každém procházení dveřmi se s úctou rukou dotýkají nápisu a pak si prsty políbí. [7]
Proč jsme si nechali tento krásný pokyn ukrást nepřítelem? Proč jsme se neptali Ježíše na smysl toho rituálu?
Když Ježíš řekl podobenství: „Já jsem dveře“ (
), učedníci mu
rozuměli, měli zkušenost s mezuzou. [8]
Ježíš nás vážně nabádá:
Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Tóru nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka z Písma, dokud se všechno nestane.
Kdo by tedy zrušil jediný z těchto nejmenších pokynů (přikázání) a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by je však zachovával a učil, ten bude v království nebeském vyhlášen velkým. Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského. (
)
Když jsem si začal všímat míst z Písma, která nám ďábel a jako pomocníci vykradli, se smutkem jsem zjistil, jak mnoho jich je. [9]
(K tomu se vrátím ještě za týden.)
K podobenství o rozsévači stihnu už jen krátkou související otázku.
Jak to, že lidé pracující na dobré půdě, dosáhnou různě velké úrody? Čím to je?
Mnoho kostelových lidí neobjevilo svou důstojnost a postavení nevěsty Kristovy. Nežasnou, kdy jim to říkám. Neptají se na cestu do Ježíšovy náruče.
Ježíšovi to jedno není. My v případě neopětované lásky strádáme …
„Jakou chceš být půdou, po jaké úrodě toužíš a co pro to děláš?“ Ptá se nás Ježíš.
„Jak nakládáš s Božím slovem?
Kolik zrn jsi nechal „černým ptákům“ vyklovat Václave Vacku, Petře, Pavle …?
Není to škoda?“
[1] Podobenství je modelem vzatým z běžného života (i pětileté dětí věděly, jak roste obilí, viděly, jak maminka peče chleba nebo záplatuje šaty …). Ukazuje nám, jak to v Božím království chodí, co nám Bůh nabízí a co od nás očekává. Je srozumitelné i negramotným (ženy neuměly číst) i lidem všech dob.
[2] Výkladem nás Ježíš vede dál a výš, nad naši pozemskou zkušenost a přináší nám poznání o práci na lidskosti podle Božích plánů. Evangelia uvádějí Ježíšův výklad ke třem nejdůležitějším podobenstvím. Ostatní podobenství má pečlivě vykládat církev (Ježíšovi učitelští pomocníci).
[3] „Situace v Izraeli je kritická“, vysvětloval Ježíš, „Hospodin vám skrze proroky po staletí nabízí velkorysou pomoc, ale i zbožní proroky pronásledují a vraždí. Nebudu se zdržovat a přít s těmi, kteří se vydávají za znalce Písma a nehledají pravdu. Boží moudrost má velkou cenu a já s ní nebudu mrhat. Moudrá maminka také ráda přidá jídlo na talíř děcku, které má prázdný talíř. Ale tomu, které jídlo nesnědlo, talíř sebere. S těmi, co nechtějí vidět, slyšet a jsou nenávistní, nebudu ztrácet čas.“
[4] Buďte jako děti – ty se ptají. Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.“ (
)
[5] Vzpomeňme na hada v Ráji: „Evo, já jsem váš přítel, ten zakázaný strom není jedovatý, nevěř všemu, co slyšíš, nejste malé děti, ovoce z toho stromu vám otevře oči, sami si určíte co je pro vás dobré. Nevaž se, odvaž se.“
[6] Když se Mojžíš dlouho nevracel ze Sinaje, Izraelité chtěli mít před očima sochu býka coby symbol mocného Hospodina, který přemohl mocného faraóna a vyvedl národ z egyptského otroctví. (Náš překlad „zlaté tele“, zesměšňuje Izraelity a snižuje závažnost biblického zákazu obrazů.) Áronův zlatý býk nebyl pro židy modlou (nevěřili, že socha je božstvem), měl jen připomínat moc Boha podobně jako obrazy vládců a prezidentů – a bylo to špatně! Proč si myslíme, že jsme chytřejší než Bůh?
Biblický zákaz je moudrý. Kdo zná ideologické klanění obrazům nacistických, komunistických diktátorů, smekne před prozíravostí Desatera.
[7] Rituál mezuzy není mechanický, ale stojí na osobní zkušenosti s Hospodinem: „Až mě poznáte“, řekl lidu Hospodin, zamilujete si mě celou svou bytostí. Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě. Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým.
(
)
O Velikonocích židé slaví vysvobození z Egypta a tátové dětem říkají: „Hospodin mě vyvedl a zachránil“ a dětem vysvětlují, co to znamená.
[8] My nemáme zkušenost s rituálem mezuzy, nad Božím vedením mávneme rukou, a tak nerozumíme ani podobenstvím. Co nás může Ježíš naučit, když s ním nespolupracujeme?
Každý rok posílám rodiče s dětmi na pole, aby dětem ukázali zázrak (to, co je „za zrakem“), kolik zrn vyroste z jednoho zasetého zrna, ale jen málo lidí poslechne, většina lidí si myslí, že stačí, když si to přečteme napsané. Ale zážitek při setkání s genialitou stvoření je důležitý a genialita spolupráce Boha s ochotným člověkem a je též ohromující.
[9] Když mě někdo oslovuje „otče“, mírně říkám, že Ježíš je proti takovému oslovení (srv.
), ale lidé často o Ježíšovu zákazu nevědí. Je vidět, že
jim Ježíšova slova ten zlomyslník vykloval. Nikdo se neptá, z jakého
důvodu si to Ježíš nepřeje.