12. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Téma: Jer 20,10-13
Datum: 21. 6. 2026
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Téma: Jer 20,10-13
; Řím 5,12-15
; Mt 10,26-33
Datum: 21. 6. 2026
Bůh pečuje o
nás i o své učení. K tomu nám posílá vůdce, učitele a
proroky. Od nich se máme učit rodičovství, péči o
svěřené a bdělosti nad spravedlností.
Tři největší biblické osobnosti: Mojžíš, Jan Baptista a Ježíš byli zároveň velmi pokorní (nikomu neupírali jeho důstojnost, nad nikoho se nepovyšovali a žili skromně). [1]
Připomínám: pro znalost Božího učení je důležité si vyhledávat patřičné citace z Písma, abychom Boží moudrost viděli „černé na bílém“. Židé si z Písma čtou nahlas, to je ještě lepší a praktičtější k zapamatování.
¨
K prvnímu čtení. Když Ježíš posílal učedníky na zkušenou, řekl jim:
„Když vstoupíte do domu, řekněte: ‚Pokoj vám.‘ (v. 12)
Posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice. (v. 16), ale nebojte se, nic se vám nestane.“ [2]
Svět i církev jsou stále narušovány zneužíváním moci, slávy a bohatství. Proto nám Bůh posílá proroky ke kritice a opravě našich nespravedlností vůči Bohu i lidem.
Nad Ježíšovým učením a prorockým posláním jeho učedníků ale - od císaře Konstantina - začala církevní politika s mocnými převažovat. Jako bychom neznali Ježíšova závažná slova:
Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. (Mt 5,13
Trochu jsem zkoumal postoje německých biskupů a křesťanů za Hitlera a diplomacii Svatého Stolce k Hitlerovi a zjistil jsem, že to bylo mnohem horší, než jsem věděl. [3]
(Tisíc let bylo Němcům hlásáno křesťanství. Kolik velkolepých katedrál bylo v Německu postaveno? A nespočetně kostelů … A přesto Hitler za sedm let získal ohromné množství stoupenců. Čím to bylo?
Hlásali jsme křesťanství, ale neučili jsme lidi Boží spravedlnosti z Písma.)
Teď mně je těžko z obludného skandálu na pražském arcibiskupství. Přední preláti léta pronásledovali řadu osvícených a vzdělaných kněží, ale kryli ohavné zločiny nebo k nim mlčeli. [4]
Komunisté nás dlouho strašně pomlouvali, současnou špatnou pověst jsme si ale přivodili sami.
Kdy si přiznáme, že neučíme lidi podle Mojžíše a Ježíše?
Naše církevní sebechvála je trestuhodná.
Nehřešit je málo, pro všechny lidi platí, že máme s životem a světem dobře hospodařit a střežit ho. (Srv. Gn 2,15
Izrael a křesťané mají navíc (podle svěřených darů) pracovat pro mír a šalom, ne se za něj jen modlit.
Obdivujeme Ježíše, že všechno využil k vyučování moudrosti a k práci na záchraně světa. Vede nás k nápravě porušených vztahů.
Potřebujeme rozumět prorokům a poslání, které jim (i nám) Bůh svěřuje, abychom porozuměli své roli (křtem jsme přijali svůj díl odpovědnosti na božím království).
Proroci vědí, že svědčit o Bohu je nebezpečné, ale Bůh a jeho slovo je pro ně největší hodnotou. [5]
Vědí, že zlo není nevyhnutelné, proto před ním včas varují a připomínají, že Hospodin je na straně života a spravedlnosti. Na druhých jim záleží víc než na jejich životě.
My, Ježíšovi učedníci, patříme k záchranářům. Boží příslib, že s námi Bůh počítá i na věčnosti, nás osvobozuje od ochromujícího strachu ze smrti. Poslední slovo má Bůh, všech ponížených a ubitých se zastane. [6]
Současní politici nemají co nabídnout společnosti 21. století.
Co nabízejí vůdci církve? Prohlášení, církevní parádu a pompézní akce (typu Navalis a varhany do katedrály). [7]
Dobrou sociální práci v církvi odvádějí laici.
Ale nemůžeme se vymlouvat na vrchnost. Nestačí jen nehřešit. Ježíš posílá každého pokřtěného k práci pro spravedlivější společnost. A k té práci nás patřičně vybavuje. [8]
Ježíšovy plány a jeho poslání dobře známe a tak se máme nutně ptát, proč my proroky nebráníme.
Máme se zpytovat, proč my proroky nesnášíme a dodneška je pronásledujeme. Tím přece opovážlivě jednáme proti Bohu. [9]
K evangeliu. Ježíš říká: Počítejte s tím, že se Pravda ukáže.
Pomluvy jsou nepříjemné a někdy smrtelně nebezpečné, ale Pravda a Láska zvítězí. Ta naděje je víc než nic. Bůh je na straně svědků pravdy.
Strach ochromuje ohroženého. Pachatel oběť straší a ta ze strachu ztuhne, zamrzne, není ničeho schopna a podvolí se násilníkovi.
Ježíš nás strachu zbavuje. [10]
Ježíš na svém životě ukazuje, že Bůh s námi má velkolepé plány. Můžeme a máme usilovat o lepší svět. Čeká nás lepší, nejlepší!
Vědomí smrti nás nemusí nadměrně děsit. [11]
Potřebujeme se trénovat v odvaze přijmout Ježíše za svého Učitele. – To je samostatná kapitola.
Smysl biblických textů máme promýšlet s druhými – víc hlav, víc rozumu.
Rád bych, aby nás synodální cesta dovedla k náhledu, že se máme vrátit k vyučování Písma.
[1] - Mojžíš platil v egyptské zemi za velice významného v očích faraónových služebníků i v očích lidu. (Ex 21,3
Mojžíš byl nejpokornější ze všech lidí, kteří byli na zemi. (Nm 12,3
- Mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší než Jan Baptista. (Mt 11,11
Jan vyznal: „Nejsem prorok, Mesiáši nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi. (J 1,19-28
- Učte se ode mne, jsem tichý a pokorného srdce. (Mt 11,29
[2] Později pronásledování učedníků narostlo, učedníci se nebránili, ač byli od Ježíše vybavení jeho mocí k obraně.
[3] V první světové válce jsme my, Češi, bojovali na straně útočníků, Němci stáli na špatné straně i v druhé válce.
[4] Léta jsme u některých prelátů viděli necharakterní a neježíšovské postoje. Naše výhrady nebyly oslyšeny. Už v době, kdy byl D. Duka hradeckým biskupem, jsem se podivoval, proč si pan biskup vybírá za nejbližší spolupracovníky necharakterní lidi.
Řada z těch podivných prelátů stála v opozici vůči Františkovi, biskupu římskému. Někteří se k němu naoko hlásili, ale bylo zjevné, Františkovu poctivost nesdíleli.
[5] Jen psychopat nemá strach, proroci (i zachránci) o riziku pronásledování věděli, ale život podle Hospodinovy Smlouvy pro ně byl víc než vlastní život.
[6] Opět potřebujeme sami před sebou bránit Boha, že na nás Bůh nesesílá utrpení a neposílá proroky pod nůž.
Jiná je smrt nemocného, ubitého, horolezce, zachránce (Milady Horákové, Jana Palacha a Ježíše).
Svět by měl a mohl vypadat jinak, kdybychom jednali podle Božích plánů.
[7] Na biskupské paláce a katedrály vydělávali nevolníci a převážně je stavěli negramotní. Synagógy bývají docela prosté, ale židé o tři tisíciletí dříve uměli číst a psát než my, Židé investovali do lidí víc než do kamení.
Barcelonská katedrála Sagrada Familia je umělecky obdivuhodná a je nejvyšším kostelem světa, ale Ježíš potřebuje něco jiného.
[8] Někteří proroci využili Hospodinovu výbavu obrany proti násilí a nezemřeli na mučidlech.
[9] Jsme pozadu v poznávání Hospodina, myslíme si, že proroci přehánějí (to říkali i apoštolové o Ježíšovi, když upozorňoval, že velekněží a velerada zabijí Mesiáše) a jsme zbabělí.
Nesnášíme ty, kteří o Bohu mluví jinak než my.
[10] Staří vězňové říkali, že těžkým kriminálem procházeli nejlépe vězňové odsouzení na doživotí, neutíkali se do iluzí a soustředili se na současnost, na přežití. Nejhůře uvězení snášeli vězňové s krátkými tresty, stále v sobě živili neoprávněnou nadějí na amnestií.
[11] Víme, že Ježíš neměl krizi víry, když se na kříži modlil žalm: „Bože můj, proč jsi mě opustil. Když se v Getsemanech potil krví, děsil se naší pokleslosti, neboť navzdory Boží pomoci stále strašně válčíme a hubíme slabé.
Staří vězňové říkali, že těžkým kriminálem procházeli nejlépe vězňové odsouzení na doživotí, neutíkali se do iluzí a soustředili se na současnost, na přežití. Nejhůře uvězení snášeli vězňové s krátkými tresty, stále v sobě živili neoprávněnou nadějí na amnestií.
Tři největší biblické osobnosti: Mojžíš, Jan Baptista a Ježíš byli zároveň velmi pokorní (nikomu neupírali jeho důstojnost, nad nikoho se nepovyšovali a žili skromně). [1]
Připomínám: pro znalost Božího učení je důležité si vyhledávat patřičné citace z Písma, abychom Boží moudrost viděli „černé na bílém“. Židé si z Písma čtou nahlas, to je ještě lepší a praktičtější k zapamatování.
¨
K prvnímu čtení. Když Ježíš posílal učedníky na zkušenou, řekl jim:
„Když vstoupíte do domu, řekněte: ‚Pokoj vám.‘ (v. 12)
Posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice. (v. 16), ale nebojte se, nic se vám nestane.“ [2]
Svět i církev jsou stále narušovány zneužíváním moci, slávy a bohatství. Proto nám Bůh posílá proroky ke kritice a opravě našich nespravedlností vůči Bohu i lidem.
Nad Ježíšovým učením a prorockým posláním jeho učedníků ale - od císaře Konstantina - začala církevní politika s mocnými převažovat. Jako bychom neznali Ježíšova závažná slova:
Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. (Mt 5,13
)
Trochu jsem zkoumal postoje německých biskupů a křesťanů za Hitlera a diplomacii Svatého Stolce k Hitlerovi a zjistil jsem, že to bylo mnohem horší, než jsem věděl. [3]
(Tisíc let bylo Němcům hlásáno křesťanství. Kolik velkolepých katedrál bylo v Německu postaveno? A nespočetně kostelů … A přesto Hitler za sedm let získal ohromné množství stoupenců. Čím to bylo?
Hlásali jsme křesťanství, ale neučili jsme lidi Boží spravedlnosti z Písma.)
Teď mně je těžko z obludného skandálu na pražském arcibiskupství. Přední preláti léta pronásledovali řadu osvícených a vzdělaných kněží, ale kryli ohavné zločiny nebo k nim mlčeli. [4]
Komunisté nás dlouho strašně pomlouvali, současnou špatnou pověst jsme si ale přivodili sami.
Kdy si přiznáme, že neučíme lidi podle Mojžíše a Ježíše?
Naše církevní sebechvála je trestuhodná.
Nehřešit je málo, pro všechny lidi platí, že máme s životem a světem dobře hospodařit a střežit ho. (Srv. Gn 2,15
)
Izrael a křesťané mají navíc (podle svěřených darů) pracovat pro mír a šalom, ne se za něj jen modlit.
Obdivujeme Ježíše, že všechno využil k vyučování moudrosti a k práci na záchraně světa. Vede nás k nápravě porušených vztahů.
Potřebujeme rozumět prorokům a poslání, které jim (i nám) Bůh svěřuje, abychom porozuměli své roli (křtem jsme přijali svůj díl odpovědnosti na božím království).
Proroci vědí, že svědčit o Bohu je nebezpečné, ale Bůh a jeho slovo je pro ně největší hodnotou. [5]
Vědí, že zlo není nevyhnutelné, proto před ním včas varují a připomínají, že Hospodin je na straně života a spravedlnosti. Na druhých jim záleží víc než na jejich životě.
My, Ježíšovi učedníci, patříme k záchranářům. Boží příslib, že s námi Bůh počítá i na věčnosti, nás osvobozuje od ochromujícího strachu ze smrti. Poslední slovo má Bůh, všech ponížených a ubitých se zastane. [6]
Současní politici nemají co nabídnout společnosti 21. století.
Co nabízejí vůdci církve? Prohlášení, církevní parádu a pompézní akce (typu Navalis a varhany do katedrály). [7]
Dobrou sociální práci v církvi odvádějí laici.
Ale nemůžeme se vymlouvat na vrchnost. Nestačí jen nehřešit. Ježíš posílá každého pokřtěného k práci pro spravedlivější společnost. A k té práci nás patřičně vybavuje. [8]
Ježíšovy plány a jeho poslání dobře známe a tak se máme nutně ptát, proč my proroky nebráníme.
Máme se zpytovat, proč my proroky nesnášíme a dodneška je pronásledujeme. Tím přece opovážlivě jednáme proti Bohu. [9]
K evangeliu. Ježíš říká: Počítejte s tím, že se Pravda ukáže.
Pomluvy jsou nepříjemné a někdy smrtelně nebezpečné, ale Pravda a Láska zvítězí. Ta naděje je víc než nic. Bůh je na straně svědků pravdy.
Strach ochromuje ohroženého. Pachatel oběť straší a ta ze strachu ztuhne, zamrzne, není ničeho schopna a podvolí se násilníkovi.
Ježíš nás strachu zbavuje. [10]
Ježíš na svém životě ukazuje, že Bůh s námi má velkolepé plány. Můžeme a máme usilovat o lepší svět. Čeká nás lepší, nejlepší!
Vědomí smrti nás nemusí nadměrně děsit. [11]
Potřebujeme se trénovat v odvaze přijmout Ježíše za svého Učitele. – To je samostatná kapitola.
Smysl biblických textů máme promýšlet s druhými – víc hlav, víc rozumu.
Rád bych, aby nás synodální cesta dovedla k náhledu, že se máme vrátit k vyučování Písma.
[1] - Mojžíš platil v egyptské zemi za velice významného v očích faraónových služebníků i v očích lidu. (Ex 21,3
)
Mojžíš byl nejpokornější ze všech lidí, kteří byli na zemi. (Nm 12,3
)
- Mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší než Jan Baptista. (Mt 11,11
)
Jan vyznal: „Nejsem prorok, Mesiáši nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi. (J 1,19-28
)
- Učte se ode mne, jsem tichý a pokorného srdce. (Mt 11,29
)
[2] Později pronásledování učedníků narostlo, učedníci se nebránili, ač byli od Ježíše vybavení jeho mocí k obraně.
[3] V první světové válce jsme my, Češi, bojovali na straně útočníků, Němci stáli na špatné straně i v druhé válce.
[4] Léta jsme u některých prelátů viděli necharakterní a neježíšovské postoje. Naše výhrady nebyly oslyšeny. Už v době, kdy byl D. Duka hradeckým biskupem, jsem se podivoval, proč si pan biskup vybírá za nejbližší spolupracovníky necharakterní lidi.
Řada z těch podivných prelátů stála v opozici vůči Františkovi, biskupu římskému. Někteří se k němu naoko hlásili, ale bylo zjevné, Františkovu poctivost nesdíleli.
[5] Jen psychopat nemá strach, proroci (i zachránci) o riziku pronásledování věděli, ale život podle Hospodinovy Smlouvy pro ně byl víc než vlastní život.
[6] Opět potřebujeme sami před sebou bránit Boha, že na nás Bůh nesesílá utrpení a neposílá proroky pod nůž.
Jiná je smrt nemocného, ubitého, horolezce, zachránce (Milady Horákové, Jana Palacha a Ježíše).
Svět by měl a mohl vypadat jinak, kdybychom jednali podle Božích plánů.
[7] Na biskupské paláce a katedrály vydělávali nevolníci a převážně je stavěli negramotní. Synagógy bývají docela prosté, ale židé o tři tisíciletí dříve uměli číst a psát než my, Židé investovali do lidí víc než do kamení.
Barcelonská katedrála Sagrada Familia je umělecky obdivuhodná a je nejvyšším kostelem světa, ale Ježíš potřebuje něco jiného.
[8] Někteří proroci využili Hospodinovu výbavu obrany proti násilí a nezemřeli na mučidlech.
[9] Jsme pozadu v poznávání Hospodina, myslíme si, že proroci přehánějí (to říkali i apoštolové o Ježíšovi, když upozorňoval, že velekněží a velerada zabijí Mesiáše) a jsme zbabělí.
Nesnášíme ty, kteří o Bohu mluví jinak než my.
[10] Staří vězňové říkali, že těžkým kriminálem procházeli nejlépe vězňové odsouzení na doživotí, neutíkali se do iluzí a soustředili se na současnost, na přežití. Nejhůře uvězení snášeli vězňové s krátkými tresty, stále v sobě živili neoprávněnou nadějí na amnestií.
[11] Víme, že Ježíš neměl krizi víry, když se na kříži modlil žalm: „Bože můj, proč jsi mě opustil. Když se v Getsemanech potil krví, děsil se naší pokleslosti, neboť navzdory Boží pomoci stále strašně válčíme a hubíme slabé.
Staří vězňové říkali, že těžkým kriminálem procházeli nejlépe vězňové odsouzení na doživotí, neutíkali se do iluzí a soustředili se na současnost, na přežití. Nejhůře uvězení snášeli vězňové s krátkými tresty, stále v sobě živili neoprávněnou nadějí na amnestií.