11. neděle v mezidobí

Před týdnem jsme mluvili o Ježíšově lidství. [1]
Ten, kdo objeví Ježíšovu blízkost a nabídku jeho pomoci, ten může získat nový pohled na svět a smysl života.
Navrhuji vrátit se k evangeliu minulé neděle ze Slavnosti Těla a Krve Páně o „chlebu života“, abychom mu hlouběji porozuměli. Abychom postoupili ke křesťanské dospělosti.

Abychom mohli ocenit Ježíšovo učitelství a jeho další přínos lidem, oproti péči Hospodina o Izrael, přečtěme si nejprve čtení Ez 16,1n. Drsnou, ale pravdivou výpověď o nevěře Izraele, uvádím ve zkrácené podobě. Vy si ji, prosím, přečtěte celou.
„Hospodin mi řekl: Seznam Jeruzalém s jeho ohavnostmi. Řekni dceři jeruzalémské: Původem jsi pohanka. Nikdo tě nechtěl. Byla jsi pohozena v poli, protože jsi vzbuzovala hnus.
Uviděl jsem tě, jak se třepeš ve vlastní krvi, a řekl jsem ti: Žij! A pečoval jsem o tebe …
Když pak přišel tvůj čas, čas milování, rozprostřel jsem na tebe svůj plášť, přikryl jsem tvou nahotu. Pak jsem ti přísahal a vešel s tebou v manželskou smlouvu. 
Obdaroval jsem tě svou láskou, důstojností a bohatstvím.
Ale tys spoléhala na svou krásu a zhanobila jsi své jméno smilstvím. Zahrnovala jsi svým smilstvím každého, kdo šel kolem, ať to byl kdo byl. …
Mimo jiné zvrácenosti jsi také vzala své syny a dcery, které jsi mi porodila, a jim jsi je obětovala za pokrm, jako by bylo tvého smilstva málo. Zabíjela jsi mé syny v oběť a jim jsi je vydávala tím, že jsi je prováděla ohněm. ...
Proto jsem prohlásil: Budu s tebou zacházet, jako jsi ty zacházela se mnou, když jsi pohrdla přísahou a porušila smlouvu.   …
Přes to všechno se rozpomenu na svou smlouvu s tebou ze dnů tvého mládí a ustavím s tebou smlouvu věčnou.
Poznáš, že jsem tvým věrným Manželem.“

(Jsme-li poctiví, sneseme ten drsný a pravdivý popis nevěrného Izraele a nebudeme se pokládat za lepší – nezapíráme naše krutosti ve 20. století, úděsnosti války na Ukrajině a přiznáváme zbabělost našeho západního světa.)

Ježíšovi učedníci znali historii svých předků i 16. kapitolu z Ezechiela (je pravděpodobné, že o ní mluvili s Ježíšem¨). Ocenili smilování Hospodina nad Izraelem, který je vyvedl z babylónského zajetí, ale nevěřili Ježíšovi, že se jejich národ opět nachází na pokraji dějinné propasti (za sto let budou židé vyhnání ze své země a Jeruzalém bude srovnán se zemí).

Hospodinu bylo z dřívější nevěry Izraele na zvracení, ale nekrvácel z toho.
Ježíš přišel Izraelity zachránit a učedníci budou svědky Ježíšova umučení. Ježíše jeho snaha o záchranu lidí stála život. V tom je jeho obětavost k záchraně lidí názornější než vysvobození Izraele z Egypta a Babylónu. [2]

Teď si přečtěte, prosím, 6. kapitolu Janova evangelia.
Já zde uvedu jen Ježíšova slova o chlebu života, ale připomeňme si, co Ježíšovým slovům předcházelo. Ježíš nevede teoretická prohlášení, jeho vyučování je názorné, svá slova provází skutky, znameními, že přichází od Hospodina. Tím nám ukazuje svou hodnověrnost.
(Nezapomeňme, že evangelia jsou velice stručná, události a rozhovory byly bohatší.)

K porozumění Ježíšovu vyučování je nutno připomenout co Ježíšovým slovům o chlebu života předcházelo:
-     Rozmnožení chlebů; veliké znamení od Boha pro Ježíšovy posluchače.
-     Ježíšova chůze po vodě je významným znamením pro učedníky.
-     Až pak Ježíš mluví o chlebu života.
-     Na námitky židů: „Ježíš se povyšuje“, Ježíš odpovídá.
-     Posměch posluchačů: „Nejsme kanibalové …“

J 6,51-58 :    
„Já jsem chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky.
A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.“
Židé se mezi sebou přeli: „Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?“
Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.
Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj.
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.
Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne.

Ježíšova slova jsou poetickou a hutnou řečí sdělující o Bohu víc než suchá slova katechismu a teologie.
K porozumění potřebujeme pečlivě postupovat od jedné myšlenky k druhé.

Souhlasíme s Ježíšovými slovy:
„Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.“ (Mt 4,4)
Chléb je pro nás symbolem všeho, čím jsme obdarováváni a čím se živíme.
Ježíš se přirovnává k chlebu, ale nemluví ještě o eucharistickém chlebu.

Ježíš nám nabízí sám sebe, výživu, kterou si sami nemůžeme obstarat: vyučování Boží moudrosti a svou pomoc, přátelství na život a na smrt.
Já jsem živý chléb, přicházející z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.

Přirovnání „jíst Ježíše“ není úplně neobvyklé. Říkáme: „Přišel mu (tomu) na chuť. Mluví nechutně. Nemohl to pozřít, zkousnout. Je to nestravitelné. Houba je nejedlá. Zbaštil mu to. Dal mu to sežrat. Ten je k sežrání. …“ [3]

Ježíšovi učedníci vyrůstali v kultuře, kde se tato přirovnání používala. Odmala je vzdělávali jejich tátové a pak rabíni. Přišli Bohu na chuť. [4]
Toužili po dalším porozumění Bohu, proto stáli o Ježíšovo vzdělávání a kladli mu mnoho otázek.

Židé, kterým Ježíš nevoněl, kteří mu nedůvěřovali se přeli mezi sebou (u, neptali se Ježíše na vysvětlení), říkali: „Ten člověk je blázen, jak nám může dát k jídlu své tělo, nejsme kanibalové.“

Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.
Tělo jsme dostali od rodičů. Než jsme se narodili a pak v období kojenců nás maminka živila ze sebe, ze svého těla, svou krví. Byli jsme závislí na rodičích.
Nikodémovi Ježíš řekl:
Do Božího království je třeba se narodit. (Srv. J 3,1n)
Bez Božího početí a Boží výživy se neobejdeš.

Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.
Ježíš nám nabízí výživu k novému způsobu života, k nové úrovni vztahů s druhými, k novému porozumění s druhými. „Všemu vás vyučím (jak budovat dobré vztahy, jak napravovat vztahy narušené, jak vybudovat a udržet spravedlnost a dojít k šalomu, jak odpouštět a smiřovat se, pamatovat na potřebné a žít milosrdně … Nový život vám zachutná, objevíte novou radost. [5]
Život se mnou vám bude ochutnávkou království Božího a trenažérem do nebe.“
(Ježíšovo království je uspořádáním sebe a vztahů s druhými podle Ježíšových pravidel a jeho jednání s námi.)
Po té ochutnávce se mnou - tady na zemi - budete toužit po nebeském království – nekonečném. Po porozumění a dokonalé spolupráci s druhými a s Bohem (Ježíš mluví o sjednocení s Otcem a blízkými lidmi).
Budete natěšeni a připraveni na úroveň soužití s nebešťany, „ říká Ježíš.

Mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj.
„Nabízím vám nový způsob života. Jako manželé mají všechno společné, jsou „jedno tělo a jedna duše“, tak můžeme spolu vytvořit nové společenství Boha a lidí“. 
Mluvíme o Krvi Páně o transfúzi Ježíšova Ducha. Duch vás uvede do veškeré životní pravdy a obdaruje vás novými dary.

Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.
Ježíš mluví o sjednocení s Otcem a bratřími. [6]
Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne.
Ježíš nám vše vysvětluje pomocí obrazů, přirovnání a podobenství z našeho života, pomocí příběhů.

Kdo se chce narodit do jeho způsobu života, má možnost. V Ježíšově škole máme zabezpečené ubytování (bydlení s Bohem) a patřičnou stravu podobnou „mateří kašičce“. 

Ježíš nás živé svým slovem (vyučováním), svou péčí, svou výchovou (svým příkladem), svou (zachraňující) obětavostí, svým přátelstvím (vztahem).
Tomu všemu můžeme porozumět. [7] 

---

[1] Boží Syn patří do Trojice, do stvořitelského týmu Trojice, který vymyslel moudré zákony a pravidla pro veškeré stvoření. Před dvěma tisíci lety přišel Ježíš mezi nás. I lidskýma očima se díval na svět a skrze své tělo zakoušel svět. Kvůli nám, pro nás. Byl  se stvořením spokojen.
Jede-li maminka s děckem vlakem, může pozorovat svět také očima dítěte. Jedu-li s Ježíšem vlakem, mohu vidět svět a lidi v jeho světle.

[2] Ježíšovi se podařilo některé lidi zachránit před pronásledováním Římanů a pro budoucnost - pro nebe.
Pro nespolupráci zbožných lidí s Ježíšem se nepovedlo osvobození Izraele od Římanů. Většina Izraelitů nepřijala Ježíšovu náboženskou reformu a zůstala pod vlivem rabínů. Lidé se zapojili do dvou židovských válek proti Římanům a ti je strašným způsobem potrestali.

[3] Známe rozdíl mezi pitím kravského nebo kozího mléka a kojením. Maminka živí dítě navíc svou láskou.
Maminka kamaráda před mnoha léty čtyři roky kojila svého klučíka (třeba i ve vlaku). Ten ji pokaždé děkoval: „Maminko, děkuji ti, to bylo dobré cucáníčko. Ty jsi nejlepší maminka.“
 

[4] Židovské děti se ve třech letech učí znát písmena. Rodiče jim dávají koláčky ve tvaru písmen, namazané medem, aby děti zažily, že znalost Bible je sladká, říkají dětem: „Bůh je sladký“.
Hospodin mně řekl: „Lidský synu, sněz tento svitek.“ Snědl jsem jej a byl mi v ústech sladký jako med. (Ez 3,3¨
Známe z Bible milostná vyznání Boha k nám (např.  Iz 49,14-16 ).

[5] Kdo přijal můj životní styl (mé pokyny), ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. (J 14,21-23)

[6] Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce.
Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.
Zachováte-li mé pokyny, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
To je mé největší přání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.
Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo žije pro druhé.
Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám ukazuji. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. (Srv. J 15,5.9-15)

[7] Naše církev zaostala v porozumění slovu Božímu, ale tlačí lidi k adoraci „Nejsvětější Svátosti Oltářní“. Nemluvím proti adoraci, ale proč zanedbáváme Ježíšovo vyučování? Ježíš nikde neříká: „Klanějte se mě“, ale „následujte mě.“.
Díváním a klaněním se nenajíme. Nevím, jak vás, mě samotného toho moc při adoraci nenapadne, ale při studiu Písma se dočkáme pozoruhodné úrody (děti už v první třídě školního vyučování získávají veliké poznání).