Slavnost Nejsvětější Trojice

Kdo je Bůh?
Kým pro nás je?
Co o něm víme?
Co pro něj znamenáme? [1]

Izraelitům se od Hospodina dostalo převratné dějinné zprávy: „Nejsem jako pohanská božstva, jsem váš Táta-Máma, mě se nemusíte bát, jste mé milované a svobodné děti“.

Víme-li, že matky často navazují bytostný a trvalý vztah s dítětem, můžeme usuzovat, a z Písma potvrzovat, že Bůh k nám má ještě větší a silnější pouto. [2]
Naši církevní „staří mládenci“ ale takto neuvažují, Bůh je pro ně často přísným soudcem. 

Izraelité vlastní jméno Hospodina  - čtyřpísmenné hlásky JHVH - se z úcty neodvažují vyslovit (oproti našemu braní jména Božího nadarmo). Mluví o Bohu vznešenými tituly: „Svatý, Pán, Nevyslovitelný, Jméno …“

Naše teologie o Bohu vytvořila umné, ale studené, filosofické a právnické konstrukce.
Naštěstí se nám Bůh v Bibli představuje srozumitelně a mile: „Jsem Hospodář (Dobrý pastýř), Táta-Máma, Ženich, Manžel, Přítel, Zachránce …“ - tomu rozumějí i děti.
Ježíš Bohu důvěrně říkal: „Náš táta“.

Bůh Izraelitům sdělil: „Až mě poznáte, zamilujete si mě celou svou bytostí. Svým potomkům budete nadšeně vyprávět o mé péči a mém přátelství.“ [3]

Máme-li někoho rádi, vytváříme si tím své bohatství. Má-li někdo rád nás, obohacuje nás.

Nemáme zapomínat, že Bůh je naprosto jinou bytostí než my, je jiný než naše představy o něm.
Ve všem nás přesahuje. Naše výpovědi o Bohu jsou jen obrazné.
Boha nelze vyčíslit ani spočítat.

Výpověď Hospodina:
„Bůh je jeden“, nás uklidňuje a osvobozuje.
„Zaměřte se na jeden vztah, na přátelství se mnou“, říká Hospodin, „žádná božstva nejsou, nemusíte mít strach, že někoho mocného opominete“.
Ta zpráva zároveň každému člověku zaručuje stejnou důstojnost, všichni jsme děti jednoho „Rodiče“.

Vyznání:
„Bůh žije ve společenství tří“, je výpovědí jiného významu než početním popisem Boha (Boha nelze spočítat).
V Bohu je společenství vzájemně se milujících; každý dává přednost druhým. To je pro nás určující zpráva, že jen s druhými můžeme být obrazem Božím. Porozumění a spolupráce s druhými je vrcholným cílem našich vztahů. [4]

Bůh je láskou samou. Boží Trojice v dokonalém porozumění a spolupráci s potěšením stále pracuje pro své tvorstvo, lidem je zvláště nakloněna.
Úsilím o porozumění s druhými a spoluprací s druhými (ochotnou službou a láskou) se Bohu máme a chceme podobat v jeho šlechetnosti.

Naše poznávání druhých je velmi důležité. Se svými představami o Bohu i lidech máme obezřetně nakládat. Nechceme nikomu křivdit, ani nám by se nelíbilo, kdyby nás někdo měl za horšího, než jsme.

Naše poznávání Boha je procesem, cestou. To platí o jednotlivci i o každé generaci. I v lidu Božím poznávání Hospodina narůstalo podle otevřenosti Duchu Božímu. Ale také se někdy svévolně propadalo.
Dnešní první čtení je dalším osvobozujícím slovem Božího sdělení o jeho péči a lásce.
Text jsem trochu rozšířil a opravil.
Mojžíš na pokyn Hospodina vytoupil na horu Sínaj. Když Hospodin kolem něho přecházel, zavolal: „Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; viníka nenechává bez trestu a dohlíží na uzdravení viny otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení.“
Mojžíš rychle padl na kolena tváří k zemi, klaněl se a řekl: „Jestliže jsem, Pane, nalezl u tebe milost, putuj prosím uprostřed nás. Izrael je lid tvrdošíjný; promiň nám však vinu a hřích a přijmi nás jako dědictví.“
Hospodin odpověděl: „Hle, uzavírám s vámi smlouvu. Před veškerým tvým lidem učiním podivuhodné věci, jaké nebyly stvořeny na celé zemi ani mezi všemi pronárody. Všechen lid, uprostřed něhož jsi, uvidí Hospodinovo dílo; neboť to, co já s tebou učiním, bude vzbuzovat bázeň. Bedlivě dbejte na to, co vám kladu na srdce.
Mojžíšovi zářila od rozhovoru s Hospodinem kůže na tváři.
K tomuto Božímu programu jsme dávno zváni.

Už jsme o tom mluvili, že Bůh nestíhá syny za viny otců, ale přeje si, dohlíží, aby poškození plynoucí z násilí bylo co nejdříve uzdraveno. Např. následky šikany a traumata z dalších násilí máme co nejdřív uzdravovat, aby se z šikanovaného nestal další šikanující.

Pokud nepracujeme s Božím slovem, nepromýšlíme jeho smysl a neupřesňujeme naše překlady Bible, šidíme se. Zaostáváme v porozumění Bohu a „nápravě porušovaného světa“.
Psychologie a terapie poškozených ukazuje, co Boží vyučování dávno, před tisíciletími, učí. [5] 

V našem poznávání Boha a v našich představách o Bohu se lišíme podle toho, jak vysoko jsme vystoupali.

Už si nepředstavujeme Boha jako otrokáře, ale jsem překvapen, že někteří teologové jsou přesvědčeni, že Bohu sloužíme. Prý liturgií. [6]

Boží přátelství nás učí, proměňuje. I naše rodičovství díky poznání „Božího rodičovství“ doznalo velkých změn. Rodiče už děti fyzicky netrestají a neponižují je, nevyžadují od dětí neúprosnou poslušnost, nevnucují jim životní partnery, nemanipulují s nimi, dopřávají jim svobodu rozhodování a v dospělosti děti přijímají za partnery. Těší je, když je děti přerostou.
Děti se už rodičů nebojí, tykají jim, nemusí jim líbat ruce … Tím neklesla úcta dětí k rodičům.

Co si vy, rodiče, přejete od dětí?
Aby děti neskončily jako marnotratní synové. Aby neopovrhly nabídnutými možnostmi, aby přijaly hodnoty, které se vám osvědčily, aby vás přerostly a navzájem spolu držely. Ještě něco si přejete?

Když si to takto pojmenujeme, můžeme odvodit, co si od nás přeje Bůh.
Od Hospodina víme, že jej těší, když nám život chutná, máme-li radost z jeho přátelství, z krásy světa a jeho darů. Těší jej, odpovídáme-li na jeho přátelství svým přátelstvím. Bohu se líbí, když se přidáváme k jeho dotváření světa a pomáháme s ním potřebným lidem. 
Bůh od nás nevyžaduje povinnou chválu. Není ješitný, není závislý na naší přízni. Nemusíme mu dobíjet baterky našimi modlitbami, oběťmi, odříkáním … Má nás víc rád než my jeho.
Pojmenování Bůh je od slova bohatý, bohatě štědrý.

Ježíš nikdy neřekl „ Klanějte se mně“, ale: „Následujte mě“.
„Jsem rád člověkem jako vy. Zvu vás k radosti být Božím obrazem, být dobrým člověkem. Obdivuji lásku druhých, Otce, Ducha a vás - sourozenců. Mám vás rád!“
Vděčnost nás přivádí k nápodobě lásky milujícího.
Dovedeme porovnat narůstající bohatství materiální, duševní a duchovní. Život ve zdraví, v porozumění, lásce, svobodě a blízkosti s drahými.

V evangeliu čteme úryvek z 3. kap. Janova evangelia. Každý rok ji více rozumíme.
Setkání Ježíše s Nikodémem bylo delší než stručný záznam evangelisty.
Narozením jsme vstoupili do života lidské společnosti.
Vstoupit do Božího království je osobní volbou.
Ježíš je pro nás milovaným, geniálním Učitelem a Přítelem, poslaným od Boha. Každý má možnost se od něj vyučit jeho lidství. Krok za krokem se od něj učíme uspořádat vztahy s Bohem a lidmi. [7]
Lidé v Ráji nebudovali vztah se Stvořitelem a nechali svést podlým svůdcem.
(Tuto hloupost, nevděčnost a svéhlavost opakujeme …)
Izraelité po vysvobození z egyptského otroctví reptali vůči Hospodinu … Ti, kteří přiznali svou vinu, obrátili se k poslušnosti, poslechli Mojžíše a šli se podívat na odporného hada na kůlu, byli zachráněni.
Nikodéme, Mesiáše zavraždíte.
Je v možnostech člověka rozpoznat spravedlnost od nespravedlnosti, dobro od zla. Každému je dána možnost nápravy života.  
Nikodéme, každý, kdo si přiznáte svůj podíl na hnusné vraždě nevinného (Mesiáše, nebo na zlu ve světě, svou nespravedlnost), každý, kdo nahlédne na nezištnost, obětavost Ježíše a využije jeho nabídky k pomoci a nápravě, může být zachráněn. [8]
„Uvěřit“ podle evangelia, znamená přitakat Ježíšovi svým životem, jednáním.

Nám se tohoto osvobozujícího poznání dostalo. Těšíme se na narovnání všeho křivého, na krásnou a nekončící budoucnost všech lidí, kteří o tento boží program stojí.

---

[1] M. Zemana, A. Babiše, natož Putina nebo Trumpa, nezajímáme.
Pohané si představovali božstva podle svých vládců (otrokářů, diktátorů, feudálů). K získání přízně jim přinášeli dary a oběti.
Strach v náboženství měl a má významnou roli. 

[2] Izrael (v babylonském zajetí) naříkal: „Hospodin mě opustil, Bůh na mě zapomenul.“
(Hospodin odpověděl:) „Cožpak může zapomenout žena na své děťátko, neslitovat se nad synem vlastního života?
I kdyby některé matky zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní“. (Iz 49,14-16) 

[3]   Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin „Jediný“ (jedinečný).
(Proto) miluješ Hospodina, svého Boha, v celém svém srdci
a v celé své duši celou svou silou.
A tato slova, která ti dnes říkám, máš v srdci
a opakuješ je svým synům a mluvíš o nich, když sedíš v domě
a když chodíš na cestách a když ležíš nebo vstáváš,
a uvazuješ si je jako znamení na ruku
a jsou jako skvost (briliant) mezi tvýma očima
a píšeš je na veřeje svého domu a na své brány.          (Dt 6,4-9)                    

[4] K lásce je třeba nejméně dvou. Narcis je sobcem, vzhlíží se jen sám v sobě. Získat, osvojit si určitou dovednost, má svou cenu, ale spolupráce s druhými je další hodnotou (viz kolektivní výzkum, hra, sport, muzika …).

[5] Talmud říká: Bože, sdělil jsi nám: „Snažíte-li se o porozumění mým slovům a snažíte-li se podle nich žít, jako byste mě korunovali svým králem.“ My místo studia Písma korunujeme sochy a obrazy a myslíme si, že je z toho Bůh nadšen.

[6] Vyprávěl jsem vám, že jistý pan biskup říkal kněžím: „Naše modlitba breviáře není dokonalá, ale Bohu jsme věnovali určitý čas“. (Ve škole jsme neříkali: „Paní učitelko, dnes jsme vám věnovali pět vyučovacích hodin času“.) 
Komunističtí vládci Mao Ce-tung a Kim Ir-sen, stejně jako Stalin a Hitler, vytvořili kult osobnosti. Jejich poddaní se jim, jejich nástupcům a jejich sochám dodneška dlouho klaní a do omdlení jim tleskají (bojí se přestat). Někteří pokřtění si podobně myslí, že Bůh potřebuje naše oslavování, že vyžaduje naše uctívání a že je nadšený ze stálého opakování našich modlitbiček.
Naslouchejme Bohu, jemu přece záleží na našem porozumění jeho záměrům a vztahu k nám.

[7] Velice nás těší, že těm, kteří se s Ježíšem nesetkali na zemi, se dostává možnost Ježíšovy výuky na věčnosti. 

[8] Zachráněn (říkali jsme: „vykoupen“) není ten, kdo jen ústy vyznává: „Ježíš je Pán“, ale ten, kdo přijme Ježíšův životní styl, jeho milující přístup k Bohu a lidem.