Slavnost Seslání Ducha sv.
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Téma: Sk 2,1-11
Datum: 24. 5. 2026
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Téma: Sk 2,1-11
; 1 Kor 12,3b-13
; J 20,19-23
Datum: 24. 5. 2026
Tvůrce nás vybavil
rozumem a schopností vytvářet dobré vztahy. I k některým
historickým osobnostem, které jsme neviděli (dokonce i
k literárním postavám, např. Malému princi). Jsme schopni
přilnout i k neviditelnému Bohu. Židé se touto cestou vydali.
Izraelité slaví padesát dní po Velikonocích svátek Šavuot (Týdnů). Děkují za úrodu i za Dar Tóry. [1]
Také slavíme. Písmo připisuje stvoření světa Duchu, Dechu Božímu. A pak mluví o Duchu Božím u významných osobností zachraňujícími Izrael. Dar proroctví, moudrost starších a vůdců lidu pocházela od Ducha Božího.
Žasneme nad štědrostí a moudrostí Tvůrce, nad pozváním lidí k dotváření světa: do boží školy, laboratoře a dílny (co všechno už lidé vytvořili a na co přišli). [2]
Od Boha se mnoho učíme, naše porozumění jeho záměrům narůstá. S Duchem Božím se učíme spolupracovat.
Boží dobrodružství s lidmi je větší, než jsme si mysleli. Rodiče vedou děti k dospělosti. Každá generace se má učit dobře hospodařit s rozumem (intelektuál se snaží přesně myslet a pečlivě používat jazyk), svobodou a hodnotami Ducha.
Bůh nám je pohotově nablízku víc, než jsme si představovali. I rodiče jsou pohotoví k napravování škod, způsobené dětmi, natož Bůh.
Bůh nás k naší nápravě a k nápravě světa vybavil svým Duchem. [3]
Ke svatodušnímu slavení připomínám k promýšlení několik textů.
Gn 11,1-9
V naší situaci toto ohrožení rozpoznáváme.
Sk 2,1-11
Nad rostoucím násilím mezi některými národy dnes jsme bezradní. [4]
Ez 37,1-14
Spočinula na mně ruka Hospodinova. Hospodin mě svým duchem vyvedl a postavil doprostřed pláně, na níž bylo plno kostí, a provedl mě kolem nich. A hle, na té pláni bylo velice mnoho kostí a byly velice suché. Otázal se mne: „Lidský synu, mohou tyto kosti ožít?“ Odpověděl jsem: „Hospodine, to víš ty.“
Tu mi řekl: „Prorokuj nad těmi kostmi a řekni jim: Slyšte, suché kosti, Hospodinovo slovo!
Toto praví Hospodin těmto kostem: Hle, já do vás uvedu ducha a oživnete.
Dám na vás šlachy, pokryji vás svalstvem, potáhnu vás kůží a vložím do vás ducha a oživnete.
I poznáte, že já jsem Hospodin.“
Prorokoval jsem tedy, jak mi bylo přikázáno. A zatímco jsem prorokoval, ozval se hluk, nastalo dunění a kosti se přibližovaly jedna ke druhé. Viděl jsem, jak je najednou pokryly šlachy a svaly a navrch se potáhly kůží, avšak duch v nich ještě nebyl.
Tu mi řekl: „Prorokuj o duchu, lidský synu, prorokuj a řekni mu: Toto praví Hospodin: Přijď, duchu, od čtyř větrů a zaduj na tyto povražděné, ať ožijí!“
Když jsem prorokoval, jak mi přikázal, vešel do nich duch a oni ožili. Postavili se na nohy a bylo to převelmi veliké vojsko.
Potom mi řekl: „Lidský synu, tyto kosti, to je všechen dům izraelský. Hle, říkají: ‚Naše kosti uschly, zanikla naše naděje, jsme ztraceni.‘
Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Hospodin: Hle, já otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide, a přivedu vás do izraelské země.
I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás z hrobů, můj lide.
Vložím do vás svého ducha a oživnete. Dám vám odpočinutí ve vaší zemi. I poznáte, že já, Hospodin, jsem to vyhlásil i vykonal, je výrok Hospodinův.“
Odedávna Izrael z touhy po lepším a v nouzi očekával konečné vylití Ducha na všechen lid. [5]
Joel 3,1-5
I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo.
Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny,
vaši jinoši budou mít prorocká vidění.
Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha.
… Ten, kdo vzývá Hospodinovo jméno, se zachrání.
Komu by se nelíbilo, kdyby se skrze nás Duch Boží takto projevoval? (Někteří tomu v církvi dodneška nepřejí, sami se vyvyšují nad druhé.)
Z Ježíšova vyučování je ovšem patrné, že nápověda Ducha může fungovat u toho, kdo naslouchá Písmu. Neznalému nápověda není nic platná.
Naše přísloví říká: „Je-li žák připraven, učitel se najde“.
Ježíš vysvětluje: „Kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“ (Srv. 4: 20-25)
V podobenství o rozsévači mluví o různé úrodě nebo zmaru zasetého zrna. V podobenství o hřivnách upozorňuje na závaznost přijatého daru.
Na dnešní svátek by možná někteří čekali z evangelia něco ohromujícího a slavnostního. [6]
Ale evangelium nám připomíná veliký dar Ducha – odpouštění a smíření. Tam, kde nedojde k uzdravení, tam způsobené zranění krvácí a ničí další tkáň vztahů.
Jsme zasaženi násilím mezi Izraelity a Palestinci. Pohoršení rozhořčených mnoho nepomůže. Ani hraběcí dary. Šalom je ovocem naší spolupráce s Duchem Božím.
Někteří Evropané, držící židovsko-křesťanskou kulturu, nakonec na hřbitově (podobně jako Montekové a Kapuletové) došli ke smíření. Francouzi se smířili s odvěkými nepřáteli, s Němci a Angličany. Češi se smiřují s Němci.
Putinovci a jejich čeští kolaboranti toho nejsou schopni, dál rozsévají zlobu a násilí.
„Duch je svobodný, vane, kde chce“. Nechme se povzbudit jeho působením.
Šlechetné jednání, obětavá a nezištná podpora potřebným se projevuje nejen mezi pokřtěnými. I apoštol říká:
Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. (Srv. Gal 5,18-23
Zažíváme působení Ducha. Josef Zvěřina, Oto Mádr, Bonaventura Bouše, Felix Davídek, Jan Heller, Jan Konzal a další naše významné osobnosti posunuli naše porozumění Bohu.
Někteří jejich žáci v něčem pokročili dál.
Přínos Václava Havla, Jana Sokola k uspořádání společnosti není vyčerpán. Biblista Bohumil Bílý, zůstává neobjeven.
Nabídku Ducha Božího jsme jen trochu ochutnali, závratný příslib jeho pomoci trvá dál.
Možnost demokracie, lidských práv (a Božího království) neskončila. Je programem Boha a lidí.
Podporujme ve společnosti i v kostele živého prorockého Božího Ducha. Nemlčme k lhostejnosti přežvykujícího (zbožného i nezbožného) stáda. Vzdělávejme se slovem Božím, aby nás Duch Boží mohl vést dál a výš.
Jsme rádi, že Svatodušní setkávání Sudetských Němců a Čechů v Brně (trvající od roku 2015) dobře dopadlo. Chválím prohlášení Rady České biskupské konference Iustitia et Pax (Spravedlnost a mír) k této akci.
My křesťané smíření rozumíme, ale máme o něm na veřejnosti více mluvit. To je práce pro mír, pro společenství evropských národů a pro program Boží s lidstvem.
[1] Všechny zemědělské kultury děkovaly svým božstvům za úrodu a prosili o požehnání pro úrodu příští. V Izraeli se sklízí úroda pět týdnů (o Velikonocích ječmen, na Šavuot pšenice a ovoce).
Pět týdnů putovali Izraelité z Egypta k hoře Sinaj. Tam s nimi Hospodin uzavřel manželskou Smlouvu. Izrael přijal vyučování Boží moudrosti. Bůh jej zasvěcuje, uvádí do života svého lidu, své nevěsty. Izraelité noc před svátkem s potěšením studují Písmo, pochvalují si dobrodiní Boží moudrosti. „Člověk se neživí jen chlebem“ (srv. L 4,4
[2] Vše dobré vychází z Božího Ducha. Na některých vymoženostech mají podíl i lidé.
Máme se učit spolupracovat s Duchem Božím.
Scott Peck v knize „Nevyšlapanou cestou“ ukazuje na čtyři stupně duševního života:
Někteří lidé nepřijali potřebný řád života (často se jim nedostalo dost péče doma) a ve společnosti živoří.
Do druhého stupně patří lidé, kteří přijali řád, kázeň a poslušnost, ale neptají se po úmyslu Zákonodárce.
Lidé třetího stupně se ptají, proč se má něco dělat tak a tak, zpochybňují autority a zažité normy, ale ustrnuli v „pubertálním“, protestujícím stadiu.
Čtvrtá skupina smysl konání objevila, ví, kdy je důležité podle pravidla jednat a kdy ne. (Židé jsou vedeni k rozlišování; vědí, že život je velikým darem od Boha a k zachování života svého nebo života druhého smíme porušit základní pokyny života („přikázání“) mimo tří (nezavraždíš, zákaz modloslužby a krvesmilstva).
[3] Stvořiteli se jeho dílo líbí: „Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré (Gn 1,31
Ale Bůh má také své slzy a bezesné noci: „Hospodin viděl, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.“ (Gn 6,5-6
Ten nářek neznamená, že se v nás Bůh přepočítal, nebo je bezradný. Vždyť nás po selhání v Ráji „oblékl do šatů ze světla“ (srv. Gn 3,21
[4] Co byste poradili Izraelitům a Palestincům?
Bez přijetí ovoce Ducha na obou stranách asi není řešení.
Díky evropské (židovsko-křesťanské) kultuře se Francouzi smířili se staletými nepřáteli, s Němci a Angličany. Češi se smířili s Němci.
[5] Mojžíš (člověk plný Ducha Božího) se překvapivě vyjádřil, když Jozue žárlil na dva starší,
Hospodin Mojžíšovi řekl: „Shromáždi mi sedmdesát mužů z izraelských starších, o nichž víš, že jsou staršími a správci v lidu. Vezmi je ke stanu setkávání, ať se tam postaví s tebou.
Sestoupím a budu tam s tebou mluvit. A odeberu z ducha, který je na tobě, a vložím jej na ně. Ponesou pak břímě lidu s tebou, neponeseš je už sám.
Mojžíš tedy vyšel ven a oznámil Hospodinova slova lidu. Shromáždil sedmdesát mužů ze starších lidu a rozestavil je kolem stanu.
Hospodin sestoupil v oblaku, promluvil k němu a odebral z ducha, který byl na něm, a dal jej těm sedmdesáti starším. Sotva na nich duch spočinul, prorokovali, ale potom už nikdy.
Dva muži však zůstali v táboře, jeden se jmenoval Eldad a druhý Médad. I na nich spočinul duch, ačkoliv nepřišli ke stanu; byli totiž mezi zapsanými. Ti prorokovali v táboře.
Tu přiběhl mládenec a oznámil Mojžíšovi: „Eldad a Médad v táboře prorokují.“
Nato se ozval Jozue, syn Núnův, který už jako jinoch přisluhoval Mojžíšovi, a zvolal: „Mojžíši, můj pane, zabraň jim v tom!“
Ale Mojžíš mu řekl: „Ty kvůli mně žárlíš? Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci! Kéž by jim Hospodin dal svého ducha!“ (Nm 11,16-29
[6] Pan kardinál před léty začal pořádat pseudobarokní podívanou svatojánské oslavy Navalis s benátskými gondolami na Vltavě, naparáděnými koňmi slovácké jízdy králů a parašutisty seskakujícími do Vltavy. Jan Nepomucký (mimochodem přinejmenším poloviční Němec) vydržel strašné mučení rukou krále - syna Karla IV.
Jana charakterizují slova: „MLČEL JSEM“, ale dav (i zbožný) si libuje v pompě.
Izraelité slaví padesát dní po Velikonocích svátek Šavuot (Týdnů). Děkují za úrodu i za Dar Tóry. [1]
Také slavíme. Písmo připisuje stvoření světa Duchu, Dechu Božímu. A pak mluví o Duchu Božím u významných osobností zachraňujícími Izrael. Dar proroctví, moudrost starších a vůdců lidu pocházela od Ducha Božího.
Žasneme nad štědrostí a moudrostí Tvůrce, nad pozváním lidí k dotváření světa: do boží školy, laboratoře a dílny (co všechno už lidé vytvořili a na co přišli). [2]
Od Boha se mnoho učíme, naše porozumění jeho záměrům narůstá. S Duchem Božím se učíme spolupracovat.
Boží dobrodružství s lidmi je větší, než jsme si mysleli. Rodiče vedou děti k dospělosti. Každá generace se má učit dobře hospodařit s rozumem (intelektuál se snaží přesně myslet a pečlivě používat jazyk), svobodou a hodnotami Ducha.
Bůh nám je pohotově nablízku víc, než jsme si představovali. I rodiče jsou pohotoví k napravování škod, způsobené dětmi, natož Bůh.
Bůh nás k naší nápravě a k nápravě světa vybavil svým Duchem. [3]
Ke svatodušnímu slavení připomínám k promýšlení několik textů.
Gn 11,1-9
je vyučovací lekcí jedné ze čtyř selhání, které
stále opakujeme. Ve společnosti bez řádu života („bez Boha“)
každý prosazuje sebe: „Já, Já…“. Společnost už není schopna se
domluvit na podstatném.
V naší situaci toto ohrožení rozpoznáváme.
Sk 2,1-11
Oproti „zmatení jazyků
v Babylóně“ Izraelité v Jeruzalémě
o svátku Sinajské smlouvy přitakali apoštolům mluvícím
z Ducha Božího.
Nad rostoucím násilím mezi některými národy dnes jsme bezradní. [4]
Ez 37,1-14
Vidění o oživení vyschlých kostech svědčí o
v možnostech Ducha Božího.
Spočinula na mně ruka Hospodinova. Hospodin mě svým duchem vyvedl a postavil doprostřed pláně, na níž bylo plno kostí, a provedl mě kolem nich. A hle, na té pláni bylo velice mnoho kostí a byly velice suché. Otázal se mne: „Lidský synu, mohou tyto kosti ožít?“ Odpověděl jsem: „Hospodine, to víš ty.“
Tu mi řekl: „Prorokuj nad těmi kostmi a řekni jim: Slyšte, suché kosti, Hospodinovo slovo!
Toto praví Hospodin těmto kostem: Hle, já do vás uvedu ducha a oživnete.
Dám na vás šlachy, pokryji vás svalstvem, potáhnu vás kůží a vložím do vás ducha a oživnete.
I poznáte, že já jsem Hospodin.“
Prorokoval jsem tedy, jak mi bylo přikázáno. A zatímco jsem prorokoval, ozval se hluk, nastalo dunění a kosti se přibližovaly jedna ke druhé. Viděl jsem, jak je najednou pokryly šlachy a svaly a navrch se potáhly kůží, avšak duch v nich ještě nebyl.
Tu mi řekl: „Prorokuj o duchu, lidský synu, prorokuj a řekni mu: Toto praví Hospodin: Přijď, duchu, od čtyř větrů a zaduj na tyto povražděné, ať ožijí!“
Když jsem prorokoval, jak mi přikázal, vešel do nich duch a oni ožili. Postavili se na nohy a bylo to převelmi veliké vojsko.
Potom mi řekl: „Lidský synu, tyto kosti, to je všechen dům izraelský. Hle, říkají: ‚Naše kosti uschly, zanikla naše naděje, jsme ztraceni.‘
Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Hospodin: Hle, já otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide, a přivedu vás do izraelské země.
I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás z hrobů, můj lide.
Vložím do vás svého ducha a oživnete. Dám vám odpočinutí ve vaší zemi. I poznáte, že já, Hospodin, jsem to vyhlásil i vykonal, je výrok Hospodinův.“
Odedávna Izrael z touhy po lepším a v nouzi očekával konečné vylití Ducha na všechen lid. [5]
Joel 3,1-5
I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo.
Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny,
vaši jinoši budou mít prorocká vidění.
Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha.
… Ten, kdo vzývá Hospodinovo jméno, se zachrání.
Komu by se nelíbilo, kdyby se skrze nás Duch Boží takto projevoval? (Někteří tomu v církvi dodneška nepřejí, sami se vyvyšují nad druhé.)
Z Ježíšova vyučování je ovšem patrné, že nápověda Ducha může fungovat u toho, kdo naslouchá Písmu. Neznalému nápověda není nic platná.
Naše přísloví říká: „Je-li žák připraven, učitel se najde“.
Ježíš vysvětluje: „Kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“ (Srv. 4: 20-25)
V podobenství o rozsévači mluví o různé úrodě nebo zmaru zasetého zrna. V podobenství o hřivnách upozorňuje na závaznost přijatého daru.
Na dnešní svátek by možná někteří čekali z evangelia něco ohromujícího a slavnostního. [6]
Ale evangelium nám připomíná veliký dar Ducha – odpouštění a smíření. Tam, kde nedojde k uzdravení, tam způsobené zranění krvácí a ničí další tkáň vztahů.
Jsme zasaženi násilím mezi Izraelity a Palestinci. Pohoršení rozhořčených mnoho nepomůže. Ani hraběcí dary. Šalom je ovocem naší spolupráce s Duchem Božím.
Někteří Evropané, držící židovsko-křesťanskou kulturu, nakonec na hřbitově (podobně jako Montekové a Kapuletové) došli ke smíření. Francouzi se smířili s odvěkými nepřáteli, s Němci a Angličany. Češi se smiřují s Němci.
Putinovci a jejich čeští kolaboranti toho nejsou schopni, dál rozsévají zlobu a násilí.
„Duch je svobodný, vane, kde chce“. Nechme se povzbudit jeho působením.
Šlechetné jednání, obětavá a nezištná podpora potřebným se projevuje nejen mezi pokřtěnými. I apoštol říká:
Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. (Srv. Gal 5,18-23
)
Zažíváme působení Ducha. Josef Zvěřina, Oto Mádr, Bonaventura Bouše, Felix Davídek, Jan Heller, Jan Konzal a další naše významné osobnosti posunuli naše porozumění Bohu.
Někteří jejich žáci v něčem pokročili dál.
Přínos Václava Havla, Jana Sokola k uspořádání společnosti není vyčerpán. Biblista Bohumil Bílý, zůstává neobjeven.
Nabídku Ducha Božího jsme jen trochu ochutnali, závratný příslib jeho pomoci trvá dál.
Možnost demokracie, lidských práv (a Božího království) neskončila. Je programem Boha a lidí.
Podporujme ve společnosti i v kostele živého prorockého Božího Ducha. Nemlčme k lhostejnosti přežvykujícího (zbožného i nezbožného) stáda. Vzdělávejme se slovem Božím, aby nás Duch Boží mohl vést dál a výš.
Jsme rádi, že Svatodušní setkávání Sudetských Němců a Čechů v Brně (trvající od roku 2015) dobře dopadlo. Chválím prohlášení Rady České biskupské konference Iustitia et Pax (Spravedlnost a mír) k této akci.
My křesťané smíření rozumíme, ale máme o něm na veřejnosti více mluvit. To je práce pro mír, pro společenství evropských národů a pro program Boží s lidstvem.
[1] Všechny zemědělské kultury děkovaly svým božstvům za úrodu a prosili o požehnání pro úrodu příští. V Izraeli se sklízí úroda pět týdnů (o Velikonocích ječmen, na Šavuot pšenice a ovoce).
Pět týdnů putovali Izraelité z Egypta k hoře Sinaj. Tam s nimi Hospodin uzavřel manželskou Smlouvu. Izrael přijal vyučování Boží moudrosti. Bůh jej zasvěcuje, uvádí do života svého lidu, své nevěsty. Izraelité noc před svátkem s potěšením studují Písmo, pochvalují si dobrodiní Boží moudrosti. „Člověk se neživí jen chlebem“ (srv. L 4,4
) a
svátek Šavuot pro ně nebyl jen svátkem zemědělským.
[2] Vše dobré vychází z Božího Ducha. Na některých vymoženostech mají podíl i lidé.
Máme se učit spolupracovat s Duchem Božím.
Scott Peck v knize „Nevyšlapanou cestou“ ukazuje na čtyři stupně duševního života:
Někteří lidé nepřijali potřebný řád života (často se jim nedostalo dost péče doma) a ve společnosti živoří.
Do druhého stupně patří lidé, kteří přijali řád, kázeň a poslušnost, ale neptají se po úmyslu Zákonodárce.
Lidé třetího stupně se ptají, proč se má něco dělat tak a tak, zpochybňují autority a zažité normy, ale ustrnuli v „pubertálním“, protestujícím stadiu.
Čtvrtá skupina smysl konání objevila, ví, kdy je důležité podle pravidla jednat a kdy ne. (Židé jsou vedeni k rozlišování; vědí, že život je velikým darem od Boha a k zachování života svého nebo života druhého smíme porušit základní pokyny života („přikázání“) mimo tří (nezavraždíš, zákaz modloslužby a krvesmilstva).
[3] Stvořiteli se jeho dílo líbí: „Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré (Gn 1,31
).
Ale Bůh má také své slzy a bezesné noci: „Hospodin viděl, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.“ (Gn 6,5-6
)
Ten nářek neznamená, že se v nás Bůh přepočítal, nebo je bezradný. Vždyť nás po selhání v Ráji „oblékl do šatů ze světla“ (srv. Gn 3,21
) – stále selháváme a Bůh
nás nezavrhl, stále nás obléká do svého světla.
[4] Co byste poradili Izraelitům a Palestincům?
Bez přijetí ovoce Ducha na obou stranách asi není řešení.
Díky evropské (židovsko-křesťanské) kultuře se Francouzi smířili se staletými nepřáteli, s Němci a Angličany. Češi se smířili s Němci.
[5] Mojžíš (člověk plný Ducha Božího) se překvapivě vyjádřil, když Jozue žárlil na dva starší,
Hospodin Mojžíšovi řekl: „Shromáždi mi sedmdesát mužů z izraelských starších, o nichž víš, že jsou staršími a správci v lidu. Vezmi je ke stanu setkávání, ať se tam postaví s tebou.
Sestoupím a budu tam s tebou mluvit. A odeberu z ducha, který je na tobě, a vložím jej na ně. Ponesou pak břímě lidu s tebou, neponeseš je už sám.
Mojžíš tedy vyšel ven a oznámil Hospodinova slova lidu. Shromáždil sedmdesát mužů ze starších lidu a rozestavil je kolem stanu.
Hospodin sestoupil v oblaku, promluvil k němu a odebral z ducha, který byl na něm, a dal jej těm sedmdesáti starším. Sotva na nich duch spočinul, prorokovali, ale potom už nikdy.
Dva muži však zůstali v táboře, jeden se jmenoval Eldad a druhý Médad. I na nich spočinul duch, ačkoliv nepřišli ke stanu; byli totiž mezi zapsanými. Ti prorokovali v táboře.
Tu přiběhl mládenec a oznámil Mojžíšovi: „Eldad a Médad v táboře prorokují.“
Nato se ozval Jozue, syn Núnův, který už jako jinoch přisluhoval Mojžíšovi, a zvolal: „Mojžíši, můj pane, zabraň jim v tom!“
Ale Mojžíš mu řekl: „Ty kvůli mně žárlíš? Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci! Kéž by jim Hospodin dal svého ducha!“ (Nm 11,16-29
)
[6] Pan kardinál před léty začal pořádat pseudobarokní podívanou svatojánské oslavy Navalis s benátskými gondolami na Vltavě, naparáděnými koňmi slovácké jízdy králů a parašutisty seskakujícími do Vltavy. Jan Nepomucký (mimochodem přinejmenším poloviční Němec) vydržel strašné mučení rukou krále - syna Karla IV.
Jana charakterizují slova: „MLČEL JSEM“, ale dav (i zbožný) si libuje v pompě.