5. neděle velikonoční
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Hledaný citát: 1Petr 2,4-9 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 6,1-7
Datum: 3. 5. 2026
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Hledaný citát: 1Petr 2,4-9 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 6,1-7
; 1 Petr 2,4-9
; J 14,1-12
Datum: 3. 5. 2026
Ježíš se u poslední
večeře loučil s apoštoly. [1]
Ti z toho byli celí zkoprnělí. „Nemějte z ničeho strach (ať se vaše srdce nechvěje), vám se nic nestane…“, snažil se Ježíš apoštoly uklidnit. Jenže učedníci Ježíšovi nerozuměli, odmala slyšeli, že Mesiáš přinese lidem mír. Možná si mysleli, že Ježíš pokyn k povstání proti Římanům jen stále tutlá.
Od začátku nechtěli Ježíšovy řeči o zlikvidování Mesiáše poslouchat.
Všichni známe bariéru mezi námi a těmi, kteří neochvějně stojí na opačném názoru než my.
Učedníci prohlédli až otřesem z ukřižování a z vlastního selhání (když Ježíše opustili).
Ježíšovo sdělení o popravě a odchodu k Otci bylo důležité pro učedníky a je důležité i pro nás. Nikdo nemůže říci: „Ježíši, tys nám to neřekl“.
Ježíš nás vrací tam, kde děláme chybu, odkýváme, že je Synem Božím, ale pak jednáme po svém. Nejprve si potřebujeme ověřit, kým Ježíš je a nakolik jsou jeho slova spolehlivá.
Před týdnem jsme slyšeli Ježíšova slova o pečujícím pastýři a dveřích. Nejsou přirovnáním, ale podobenstvím. Máme je promyslet.
Ke dveřím se krátce vrátím. Dveře denně používáme, umožňují nám vstup do určitého prostoru. [2]
„Já jsem dveře“, prohlašuje Ježíš, navazuje na (dodneška používaný) židovský podivuhodný rituál. Židé mají na dveřích svého obydlí (mimo koupelny a toalety) upevněnou mezuzu – schránku s biblickým textem (který znají zpaměti). Při každém procházení dveřmi se mezuzy dotknou a pak ruku políbí. [3]
Tím si několikráte denně připomínají, kým pro ně Hospodin je a že pod jeho vedením chtějí žít.
Škoda, že jsme biblický rituál mezuzy nepřijali. (Ježíš tento rituál dodržoval a potvrdil, srv Mt 5,18
V dnešním čtení si připomínáme podobenstvi o cestě.
„Já jsem cesta, pravda a život“.
Přeložím slova:
„Kdo věří ve mne“ – Důvěřujete Bohu (objevili jste jeho důvěryhodnost a přijali jeho péči), ověřte si mou důvěryhodnost. [4]
Znameními od Boha dokládám, že přicházím od Hospodina, mluvím stejně jako on a žiju podle jeho představ a pokynů.
Každý den se vydávejte na cestu se mnou. Dovedu vás k dosažení Boží podoby.“ – Tomu říkáme „následování Krista“.
„Kdo mně důvěřuje, bude mě následovat, a vyučí se u mě, ten bude konat skutky, které
konám já …“
Připomínám, že první Ježíšovi učedníci zažili dvojnásobné utvrzení, že Ježíš přichází od Boha.
Viděli Ježíšova znamení a také sami z Ježíšova pověření a moci uzdravovali nemocné a osvobozovali lidi od démonů.
Učedníci nebyli lékaři (nestudovali medicínu), nebyli léčitelé, bylinkáři a terapeuti (natož šamani a kouzelníci), ale pomáhali lidem ve jménu Ježíše, Lékaře těla, duše i ducha.
Škoda, že my jsme dávno tuto výbavu Ježíšových učedníků ztratili a v církvi se o ní ani nemluví.
Nepřiznáváme, že jsme pod míru Ježíšových učedníků. Představme si, že bychom třeba na diskotéce vyprávěli lidem, kým je Ježíš, a na znamení pravdivosti svých slov uzdravili „ve jménu Ježíše“ nějakého člověka závislého na drogách. [5]
My jen odkazujeme lidi, aby „věřili v Boha pro víru Církve“.
Nevstupujeme do Božího království skrze Dveře – Ježíše.
Nejdeme Ježíšovou cestou, zůstali jsme trčet někde na začátku. Ježíše nenásledujeme patřičně svým životem, nesetkáváme se s Hospodinem podle Ježíšova vyučování. V mnohém máme o Hospodinu pohanské představy a naše modlitby jsou poznamenány pohanstvím.
My, kteří jsme se při křtu nechali ponořit do Jména Božího, máme:
- denně vstupovat dveřmi – Ježíšem (do jeho království – uspořádání života)
- vydávat se s Ježíšem jeho cestou k Bohu
- s Ježíšem se máme těšit z přátelství Božího a ze života
- s Ježíšem máme chválit Boha
- a ve jménu Božím máme pracovat pro nápravu světa.
Pro srovnání našeho porozumění Bohu nabízím židovské porozumění.
Naše modlitby ukazují, nakolik Ježíši rozumíme.
Těžce nesu naše primitivní přímluvy při bohoslužbách (ve kterých opovážlivě stále úkolujeme Boha, na koho a na co nemá zapomenout, jakoby se o nás málo staral).
V modlitbě vyslovujeme, co jsme pochopili a rozhodli se konat. K tomu prosíme Boha o pomoc.
Modlitba má pohnout námi, ne Bohem. My máme s Bohem pracovat na dotváření světa a nápravě toho, co jsme pokazili.
O ROZMLOUVÁNÍ S BOHEM
Nemůžeme se k tobě modlit, Bože, abys ukončil válku, protože víme, že jsi stvořil svět tak, že člověk musí nalézat svou vlastní cestu k míru v sobě a ve svém bližním.
Nemůžeme se k tobě modlit, Bože, abys ukončil hladomor, protože jsi nám dal zdroje,
s nimiž můžeme nakrmit celý svět, pokud je budeme moudře využívat.
Nemůžeme se k tobě modlit, Bože, abys ukončil zoufalství, protože jsi nám dal moc, abychom odstranili chudobu a dali lidem naději, pokud budeme svou moc spravedlivě využívat.
Nemůžeme se k tobě modlit, Bože, aby neexistovaly nemoci, protože jsi nám dal rozum, abychom vynalézali léky a učili se nemoci léčit, pokud ho budeme tvořivě využívat.
Proto se k tobě modlíme, Bože, a prosíme o sílu, rozhodnost a vůli, abychom konali, místo abychom se jen modlili, abychom byli, místo abychom si jen přáli.
Jack Riemer, Likrat šabat
[1] Miláčkové, ještě jen krátký čas jsem s vámi. Budete mě hledat, a jako jsem řekl Židům, tak nyní říkám i vám: Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete. …
Šimon Petr mu řekl: „Pane, kam odcházíš?“ Ježíš odpověděl: „Kam já jdu, tam mne nyní následovat nemůžeš; budeš mne však následovat později.“
Šimon Petr mu řekl: „Pane, proč tě nemohu nyní následovat? Svůj život za tebe položím.“ Ježíš mu odpověděl: „Svůj život za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ (J 13,33-38
[2] Majitel domu rozhoduje o dveřích. Určuje, komu dá klíč, aby mohl vcházet (a vycházet) - Ježíš si učedníky volí.
Ježíšovy dveře nejsou zabarikádované, jsme zváni ke vstupu.
Ježíš navazuje na Mojžíše a Proroky a zve nás k dalšímu poznávání Hospodina, na pastvu Boží moudrosti a k Živé vodě. Osvojováním Ježíšova způsobu života vcházíme do ovčince (do Božího království), do místa bezpečí a odpočinku.
Někdo byl pokřtěn, ale klíč nepoužívá, nevstupuje do království Božího a nevydává se Ježíšovou cestou, nenásleduje Ježíše, nejde s ním.
Křest je určen dospělému zájemci. Ten má být před křtem uveden do způsobu křesťanského života a po křtu se mu má křesťanské společenství dál věnovat. Malé děti smíme křtít, jen pokud se rodiče a kmotři zaručí, že dítě budou přivádět k poznávání Boha a Ježíše (v tom rodiče a farnost velmi pokulháváme), aby se mohlo samo v dospělosti rozhodnout pro Ježíše.
[3] Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jedinečný.
Až mě poznáš, zamiluješ si Hospodina, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.
A tato slova, která ti kladu na srdce budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.¨(Dt 6,4-9
Jestliže budete opravdu poslouchat mé pokyny, které vám svěřuji, abyste milovali Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší, dám vaší zemi déšť v pravý čas, déšť podzimní i jarní, a budeš sklízet své obilí, svůj mošt a olej a na tvém poli dám růst bylině pro tvůj dobytek; budeš jíst dosyta.
Střezte se, aby se vaše srdce nedalo zlákat, takže byste se odchýlili, sloužili jiným bohům a klaněli se jim. To by Hospodin vzplanul proti vám hněvem a zavřel by nebesa, takže by nebylo deště, z půdy by se nic neurodilo a vy byste v té dobré zemi, kterou vám Hospodin dává, rychle vyhynuli.
Tato má slova si vložte do srdce a do své duše, přivažte si je jako znamení na ruku a ať jsou jako pásek na čele mezi vašima očima. Budete jim vyučovat své syny a rozmlouvat o nich, ať budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, ať budeš uléhat nebo vstávat. Napíšeš je na veřeje svého domu a na své brány, abyste na zemi, o které Hospodin přísahal vašim otcům, že jim ji dá, dlouho žili vy i vaši synové, aby vaše dny byly jako dny nebes nad zemí. (Dt 11,13-21
[4] Děti zakoušejí péči rodičů, roste v nich důvěra a vděčnost k rodičům. Přátelství Boha si podobně ověřujeme a budujeme vztah k němu.
Než jsme se narodili, nikdo se nás neptal, zda chceme být. Nebylo se koho ptát.
Syn Boží se stal člověkem pro nás z vlastního rozhodnutí. I cestu bez nenásilí si sám zvolil (věděl, co to obnáší).
Důvody svého rozhodnuté nám sdělil (máme je dětem vysvětlovat, aby jim Ježíš nepřipadal jako podivín).
[5] Ježíš své učedníky do práce pro boží království vybavil: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude zachráně; kdo však neuvěří, bude odsouzen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“ (Mk 16,15-18
Ti z toho byli celí zkoprnělí. „Nemějte z ničeho strach (ať se vaše srdce nechvěje), vám se nic nestane…“, snažil se Ježíš apoštoly uklidnit. Jenže učedníci Ježíšovi nerozuměli, odmala slyšeli, že Mesiáš přinese lidem mír. Možná si mysleli, že Ježíš pokyn k povstání proti Římanům jen stále tutlá.
Od začátku nechtěli Ježíšovy řeči o zlikvidování Mesiáše poslouchat.
Všichni známe bariéru mezi námi a těmi, kteří neochvějně stojí na opačném názoru než my.
Učedníci prohlédli až otřesem z ukřižování a z vlastního selhání (když Ježíše opustili).
Ježíšovo sdělení o popravě a odchodu k Otci bylo důležité pro učedníky a je důležité i pro nás. Nikdo nemůže říci: „Ježíši, tys nám to neřekl“.
Ježíš nás vrací tam, kde děláme chybu, odkýváme, že je Synem Božím, ale pak jednáme po svém. Nejprve si potřebujeme ověřit, kým Ježíš je a nakolik jsou jeho slova spolehlivá.
Před týdnem jsme slyšeli Ježíšova slova o pečujícím pastýři a dveřích. Nejsou přirovnáním, ale podobenstvím. Máme je promyslet.
Ke dveřím se krátce vrátím. Dveře denně používáme, umožňují nám vstup do určitého prostoru. [2]
„Já jsem dveře“, prohlašuje Ježíš, navazuje na (dodneška používaný) židovský podivuhodný rituál. Židé mají na dveřích svého obydlí (mimo koupelny a toalety) upevněnou mezuzu – schránku s biblickým textem (který znají zpaměti). Při každém procházení dveřmi se mezuzy dotknou a pak ruku políbí. [3]
Tím si několikráte denně připomínají, kým pro ně Hospodin je a že pod jeho vedením chtějí žít.
Škoda, že jsme biblický rituál mezuzy nepřijali. (Ježíš tento rituál dodržoval a potvrdil, srv Mt 5,18
)
V dnešním čtení si připomínáme podobenstvi o cestě.
„Já jsem cesta, pravda a život“.
Přeložím slova:
„Kdo věří ve mne“ – Důvěřujete Bohu (objevili jste jeho důvěryhodnost a přijali jeho péči), ověřte si mou důvěryhodnost. [4]
Znameními od Boha dokládám, že přicházím od Hospodina, mluvím stejně jako on a žiju podle jeho představ a pokynů.
Každý den se vydávejte na cestu se mnou. Dovedu vás k dosažení Boží podoby.“ – Tomu říkáme „následování Krista“.
„Kdo mně důvěřuje, bude mě následovat, a vyučí se u mě, ten bude konat skutky, které
konám já …“
Připomínám, že první Ježíšovi učedníci zažili dvojnásobné utvrzení, že Ježíš přichází od Boha.
Viděli Ježíšova znamení a také sami z Ježíšova pověření a moci uzdravovali nemocné a osvobozovali lidi od démonů.
Učedníci nebyli lékaři (nestudovali medicínu), nebyli léčitelé, bylinkáři a terapeuti (natož šamani a kouzelníci), ale pomáhali lidem ve jménu Ježíše, Lékaře těla, duše i ducha.
Škoda, že my jsme dávno tuto výbavu Ježíšových učedníků ztratili a v církvi se o ní ani nemluví.
Nepřiznáváme, že jsme pod míru Ježíšových učedníků. Představme si, že bychom třeba na diskotéce vyprávěli lidem, kým je Ježíš, a na znamení pravdivosti svých slov uzdravili „ve jménu Ježíše“ nějakého člověka závislého na drogách. [5]
My jen odkazujeme lidi, aby „věřili v Boha pro víru Církve“.
Nevstupujeme do Božího království skrze Dveře – Ježíše.
Nejdeme Ježíšovou cestou, zůstali jsme trčet někde na začátku. Ježíše nenásledujeme patřičně svým životem, nesetkáváme se s Hospodinem podle Ježíšova vyučování. V mnohém máme o Hospodinu pohanské představy a naše modlitby jsou poznamenány pohanstvím.
My, kteří jsme se při křtu nechali ponořit do Jména Božího, máme:
- denně vstupovat dveřmi – Ježíšem (do jeho království – uspořádání života)
- vydávat se s Ježíšem jeho cestou k Bohu
- s Ježíšem se máme těšit z přátelství Božího a ze života
- s Ježíšem máme chválit Boha
- a ve jménu Božím máme pracovat pro nápravu světa.
Pro srovnání našeho porozumění Bohu nabízím židovské porozumění.
Naše modlitby ukazují, nakolik Ježíši rozumíme.
Těžce nesu naše primitivní přímluvy při bohoslužbách (ve kterých opovážlivě stále úkolujeme Boha, na koho a na co nemá zapomenout, jakoby se o nás málo staral).
V modlitbě vyslovujeme, co jsme pochopili a rozhodli se konat. K tomu prosíme Boha o pomoc.
Modlitba má pohnout námi, ne Bohem. My máme s Bohem pracovat na dotváření světa a nápravě toho, co jsme pokazili.
O ROZMLOUVÁNÍ S BOHEM
Nemůžeme se k tobě modlit, Bože, abys ukončil válku, protože víme, že jsi stvořil svět tak, že člověk musí nalézat svou vlastní cestu k míru v sobě a ve svém bližním.
Nemůžeme se k tobě modlit, Bože, abys ukončil hladomor, protože jsi nám dal zdroje,
s nimiž můžeme nakrmit celý svět, pokud je budeme moudře využívat.
Nemůžeme se k tobě modlit, Bože, abys ukončil zoufalství, protože jsi nám dal moc, abychom odstranili chudobu a dali lidem naději, pokud budeme svou moc spravedlivě využívat.
Nemůžeme se k tobě modlit, Bože, aby neexistovaly nemoci, protože jsi nám dal rozum, abychom vynalézali léky a učili se nemoci léčit, pokud ho budeme tvořivě využívat.
Proto se k tobě modlíme, Bože, a prosíme o sílu, rozhodnost a vůli, abychom konali, místo abychom se jen modlili, abychom byli, místo abychom si jen přáli.
Jack Riemer, Likrat šabat
[1] Miláčkové, ještě jen krátký čas jsem s vámi. Budete mě hledat, a jako jsem řekl Židům, tak nyní říkám i vám: Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete. …
Šimon Petr mu řekl: „Pane, kam odcházíš?“ Ježíš odpověděl: „Kam já jdu, tam mne nyní následovat nemůžeš; budeš mne však následovat později.“
Šimon Petr mu řekl: „Pane, proč tě nemohu nyní následovat? Svůj život za tebe položím.“ Ježíš mu odpověděl: „Svůj život za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ (J 13,33-38
)
[2] Majitel domu rozhoduje o dveřích. Určuje, komu dá klíč, aby mohl vcházet (a vycházet) - Ježíš si učedníky volí.
Ježíšovy dveře nejsou zabarikádované, jsme zváni ke vstupu.
Ježíš navazuje na Mojžíše a Proroky a zve nás k dalšímu poznávání Hospodina, na pastvu Boží moudrosti a k Živé vodě. Osvojováním Ježíšova způsobu života vcházíme do ovčince (do Božího království), do místa bezpečí a odpočinku.
Někdo byl pokřtěn, ale klíč nepoužívá, nevstupuje do království Božího a nevydává se Ježíšovou cestou, nenásleduje Ježíše, nejde s ním.
Křest je určen dospělému zájemci. Ten má být před křtem uveden do způsobu křesťanského života a po křtu se mu má křesťanské společenství dál věnovat. Malé děti smíme křtít, jen pokud se rodiče a kmotři zaručí, že dítě budou přivádět k poznávání Boha a Ježíše (v tom rodiče a farnost velmi pokulháváme), aby se mohlo samo v dospělosti rozhodnout pro Ježíše.
[3] Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jedinečný.
Až mě poznáš, zamiluješ si Hospodina, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.
A tato slova, která ti kladu na srdce budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.¨(Dt 6,4-9
)
Jestliže budete opravdu poslouchat mé pokyny, které vám svěřuji, abyste milovali Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší, dám vaší zemi déšť v pravý čas, déšť podzimní i jarní, a budeš sklízet své obilí, svůj mošt a olej a na tvém poli dám růst bylině pro tvůj dobytek; budeš jíst dosyta.
Střezte se, aby se vaše srdce nedalo zlákat, takže byste se odchýlili, sloužili jiným bohům a klaněli se jim. To by Hospodin vzplanul proti vám hněvem a zavřel by nebesa, takže by nebylo deště, z půdy by se nic neurodilo a vy byste v té dobré zemi, kterou vám Hospodin dává, rychle vyhynuli.
Tato má slova si vložte do srdce a do své duše, přivažte si je jako znamení na ruku a ať jsou jako pásek na čele mezi vašima očima. Budete jim vyučovat své syny a rozmlouvat o nich, ať budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, ať budeš uléhat nebo vstávat. Napíšeš je na veřeje svého domu a na své brány, abyste na zemi, o které Hospodin přísahal vašim otcům, že jim ji dá, dlouho žili vy i vaši synové, aby vaše dny byly jako dny nebes nad zemí. (Dt 11,13-21
)
[4] Děti zakoušejí péči rodičů, roste v nich důvěra a vděčnost k rodičům. Přátelství Boha si podobně ověřujeme a budujeme vztah k němu.
Než jsme se narodili, nikdo se nás neptal, zda chceme být. Nebylo se koho ptát.
Syn Boží se stal člověkem pro nás z vlastního rozhodnutí. I cestu bez nenásilí si sám zvolil (věděl, co to obnáší).
Důvody svého rozhodnuté nám sdělil (máme je dětem vysvětlovat, aby jim Ježíš nepřipadal jako podivín).
[5] Ježíš své učedníky do práce pro boží království vybavil: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude zachráně; kdo však neuvěří, bude odsouzen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“ (Mk 16,15-18
)