2. neděle čtyřicetidenní

Sekali jsme se s inteligencí a krásou Boha. S vděčností jsme přijali nabídku Božího přátelství a vyučování. 

K evangeliu. Proč Ježíš pozval na schůzku apoštoly, Mojžíše a Eliáše? Co tím sledoval?

Mnohokráte jsme o tom podrobněji mluvili.
Ježíš přišel k Izraelitům a ptal se: „Proč žijete v okupaci, když vám Hospodin nabídl ochranu před nepřáteli?
Neřídíte se Boží moudrostí a tak vás Hospodin nechrání. Vraždíte proroky. Zabijete i Mesiáše.
Řítíte se do hrozné katastrofy. Ještě zbývá trocha času, obraťte se k Hospodinu a změňte se.“
Potřebujete náboženskou reformou.“
Když Ježíš mluvil o zkaženosti představených církve, i apoštolové mu odporovali.

Události na hoře Tábor neporozumíme bez dřívějšího rozhovoru Ježíše s apoštoly:
Ježíš začal ukazovat učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.
Petr začal Ježíše kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“
Ale Ježíš Petra napomenul: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!
Rozmyslete si, zda chcete být mými učedníky nebo učedníky rabínů (učícími, že Mesiáš povede povstání proti Římanům).“  (Srv. Mt 16,13-27)

(Osmkrát v Matoušově evangeliu Ježíš mluví o vraždě Mesiáše.)

Ježíš chtěl dopřát třem nejlepším apoštolům doučovací lekci. [1]

K našemu porozumění celé události potřebujeme znát význam Mojžíše a Eliáše. Oba patří mezi největší osobnosti dějin. Připomenu jejich výjimečnost.  
Mojžíš vyvedl Izraelity z otroctví. Faraón byl tvrdým otrokářempokládaným za mocné božstvo. Lidé dlouhodobě zotročovaní ztratí touhu po svobodě a důstojnosti. Ale Mojžíš v Hebrejcích probudil důvěru v Hospodinovu pomoc. Za dramatických okolností Izraelité spořádaně vyšli …
Osvobození otroků bez násilí je jedinečným zázrakem v dějinách.
A Mojžíš je jedním z nelepších spolupracovníků Hospodina.
Mojžíše ale čekala ještě větší dřina – měl dovést lidi poznamenané otroctvím k životu sebevědomých, svobodných a odpovědných Božích synů a dcer důvěřujících Bohu neviditelnému.
Izraelité se na cestě do země otců opakovaně, nevděčně a drze stavěli proti Bohu a Mojžíšovi. Vzpomínáte na vzpouru Kóracha, která skončila záhubou všech vzbouřenců (Nm 17 .kap.)?
Na smilnění Izraelitů s Moábkami a pohanským božstvem Baal-peórem (Nm 25. kap.) a jich pobitím? Vzpomínáte, jak Mojžíš nevěrností osvobozených trpěl a naříkal, že proradnost lidí už nemůže unést? Už si přál umřít.   
Eliáš je jedním z největších proroků. Odvážně se postavil proti zvrhlému králi Achabovi a jeho kruté pohanské manželce Jezábel. Král v Samaří postavil Baalovi chrám. Baalovi kněží obětovali božstvu i děti. Jezábel vraždila Hospodinovy proroky a s manželem usilovali o zabití Eliáše. Ten na Božím soudu pobil Baalovy kněze.
Eliáš si vyčítal, že se mu nepodařilo královský pár odvrátit od zvrhlého pohanství a vyburcovat Izraelce ke vzpouře proti Achabovi a jeho „Ježibabě“ – Vzpomínáte na jeho smutek:
„Už dost, Hospodine, vezmi si můj život, nejsem lepší než moji otcové.“ (1 Kr 19,4)

Známe-li význam Mojžíše a Eliáše pro Boží plány se světem, chápeme, proč Ježíš ty dva pozval k setkání s apoštoly.
Apoštolové sice Mojžíše a Eliáše uznávali, ale Ježíšova slova o likvidaci Mesiáše nechtěli poslouchat. 
Neslyšeli plán, který Ježíš už dříve vysvětloval učedníkům a teď předložil Mojžíšovi a Eliášovi:
„Vážení pánové, jak víte, Judejci se těší na povstání proti Římanům. Jenže bez Boží pomoci nemohou římskou armádu porazit. Marně spoléhají na Mesiáše. Kdyby se obrátili k Hospodinu, svobodu by dostali.
Izraelci, pyšní na svou „zbožnost“ se odmítají vrátit k Hospodinu, odmítají náboženskou reformu a nápravu. Mám jedinou možnost jak lidi vyburcovat a probrat je z jejich falešné sebejistoty o pravé zbožnosti. Přestanu se bránit a skrývat. Vím, co mě čeká. Až prolijí mou krev, mohou nahlédnout na svou náboženskou zvrhlost a obrátit se. Chci zabránit strašnému masakru Izraelitů. Chci lidem do budoucnosti okázat nenásilnou, ale účinnou cestu ke svobodě pod ochranou Hospodina.“

Mojžíš a Eliáš s Ježíšem souhlasili:  
„Ježíši, rozumíme ti, i my máme trpké zkušenosti s vedením lidí. Však víš, jak Boží lid porušoval smlouvu s Hospodinem. Zpěčoval se Božímu vedení k přijetí odpovědnosti a životu ve svobodě. Děsili jsme se nevěrnosti a nevděčnosti Izraelitů. I s námi jednali neurvale.
Bránili jsme plány, které s nimi Hospodin měl. Těžko jsme snášeli smrt těch zvlhlých, i když si ji sami zavinili (někteří lidé nejsou schopni ani zabít slepici nebo králíka).
Ježíši, obdivujeme tvou obětavost. Uznáváme, že nemáš jinou možnost, jak lidi dovést k přiznání jejich „zbožné“ a jedovaté nenávisti.
Dovedeme si představit kolik smutku a trápení tě ještě čeká.
Přejeme ti rozhodnost, sílu a vytrvání. Těšíme se na tvé vzkříšení.“

Jenže, apoštolové rozhovor Ježíše s Mojžíšem a Eliášem slyšet nechtěli.
Lukášovo evangelium uvádí:  
Za týden po dřívější rozmluvě vzal Ježíš s sebou Petra, Jana a Jakuba k setkání s Mojžíšem a Eliášem; mluvili spolu o cestě, kterou měl dokonat v Jeruzalémě.
Petra a jeho druhy obestřel těžký spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu i ty dva muže, kteří byli s ním. V tom se ti muži začali od něho vzdalovat; Petr mu řekl: „Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl, co mluví.
Než to dopověděl, přišel oblak a zastínil je. Když se ocitli v oblaku, zmocnila se jich bázeň.
A z oblaku se ozval hlas: „Toto jest můj vyvolený Syn, toho poslouchejte.“                (L 9,28-36) 
O pár veršů dál (v. L 9,41.44-45) Ježíš učedníky hubuje:
„Pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě mám být s vámi a snášet vás?“
A dodává: 
„Slyšte a dobře si pamatujte tato slova: Syn člověka bude vydán do rukou lidí.“
Oni však tomu slovu nerozuměli a jeho smysl jim zůstával skryt; proto nechápali, ale
báli se ho na to slovo zeptat.

Apoštololové nevyužili příležitost Ježíšovi porozumět a jeho záměr s doučovací lekcí zmařili.

Škoda, že v našich kostelích stále slyšíme jen kázání o „zjevení Ježíšovy slávy“.[2]

Bůh nás stvořil do spřežení s lidmi i se sebou. Z jeho autority (moudrosti a péče) těžíme.
Nedbat na něj je hloupostí. Víme co se stane, když nedbáme třeba na bezpečnostní předpisy.
Všímáme si, jak si ztížíme život, když nedáme na Boží pokyny.
Dva příklady připomenu „pod čarou“. [3]
Zopakuji třetí pochybení:
Apoštolové nechtěli slyšet Ježíšova slova, že Mesiáše zavraždí představení církve.
Když byl pak Ježíš zatčen a ukřižován, přestali Ježíše pokládat za Mesiáše. Zhroutil se jim celý život.
Kdyby apoštolové pozorně naslouchali Ježíšovi, Mojžíšovi a Eliášovi, jejich život by byl veselejší:
-  unesli by Ježíšovu popravu
-  neusínali by v Getsemanech, když je Ježíš prosil o podporu
-  věřili by Ježíšovu ujištění, že se jim nic nestane
-  neutekli by od Ježíše
-  Jidáš by Ježíše možná nezradil
-  Petr by Ježíše nezapřel
-  učedníci by věřili v Ježíšovo vzkříšení.

Naše společnost dosáhla pozoruhodné úrovně …, ale jsme bezradní:
-                nad smrtí milovaného člověka
-                nad nepřátelstvím a nenávistí
-                nad násilím, kterému nedokážeme předejít ani čelit
-                nad opakovanými válkami 
-                nad omezeností svých sil

Bůh nám nabízí svou moudrost pro uspořádání svého života a dobré soužití s druhými.
Nabízí nám své osobní přátelství a péči přesahující naše možnosti.
Nabízí nám budoucnost bez trpkostí. V porozumění se všemi – a bez konce.

Přiznáváme, že z pohodlnosti nechceme řadu Božích názorů slyšet.
Uznáváme, že je hloupé a nebezpečné mařit Ježíšovo vyučování a vedení.

Bože, jsme ti vděční za tvé vedení, vyučování a výchovu. Učíme se ti důvěřovat.
Chceme být poctivými učedníky Ježíše.
K tomu tě, Bože, prosíme o pomoc.

---

[1] Učitel má všem žákům ukázat možnosti poznávání a dopřát jim základní znalosti předmětu. Zájemcům o hlubší porozumění se věnuje víc (např. v zájmovém kroužku). Nejlepší žáky pošle třeba na olympiádu. Ti budou největším přínosem společnosti.
Ježíš učil zástup. Lidé, kteří se dobře ptali, přijal za učedníky. Pilnější a více hledající vyučil apoštolátu. Známe tři nejlepší a toho, který Ježíšovi porozuměl nejvíce.

[2] Ježíš nebyl povrchní a nikdy se nepředváděl.
Jeden kněz byl tajně vysvěcen na biskupa. Na jedné tajně sloužené mši už nemohl vydržet „tíhu své výjimečnosti a slávy“ a skupince shromáždění pravil: „Chvíli, a neuvidíte mě, a opět chvíli a opět mě uvidíte“. Zmizel ve vedlejší místnosti a za chvíli se objevil v plné biskupské parádě. Byl dvojnásobně nebezpečný. Zbytečně se prozradil a ješitně si pořídil zbytečný „kostým“. Bylo to jako by doma přechovával zbraň.

[3]  -  Už na začátku Bible (Gn 1,26) nám Bůh říká: „Vládněte nad celou zemí i nad každým plazem“. Hadi jsou nebezpeční
odpůrci Boha, hrají i na bohy, lžou, svádí nás a škodí. „Had“ neměl v Ráji dělat, Eva na něj měla vzít klacek…
Svévolné vládce máme včas sesadit. Kdyby se Němci ve 30. letech postavili proti Hitlerovi, kdyby jich v občanské válce padl třeba i milión, zachovali by si Němci charakter a světová válka by nezahubila milióny životů.
Západní politici měli včas rozpoznat zločinnost Putina a podpořit Ukrajinu. 
-  Ježíšovi rodiče „přeslechli“ slova syna, který jim říkal: „Mám životní program od Otce Nebeského“. Měli jej za dítě,
a když Ježíš zůstal v Jeruzalémě uprostřed znalců, zbytečně se trápili starostí, že se mu stalo něco zlého.