1. neděle čtyřicetidenní

Ve středu začalo „Čtyřicetidenní“ (tak mluví latinský misál) - příprava na slavení Velikonoc. Ta je dobou  soustředění na podstatné; abychom věděli, čeho se nám Ježíšovým vítězstvím nad zlem a nenávistí dostalo.[1]
Opakuji opravu našeho překladu. [2]

První čtení. Stvořitel nás pozval k svému obrazu a daroval nám bohatství celého světa, včetně Stromu Života.
Varuje nás: „Držte si hady od těla!“ (Srv. Gn 1,26) [3]
Také nás varuje před smrtelně jedovatým stromem svévole. (Gn 2,17)
Had je podlý. Nechce sloužit, ale vládnout. Hraje si na Boha rozhodujícího o druhých. Propadl zlu. Pomlouvá Boha a jeho lidi. Lže, manipuluje s lidmi, kteří mu naslouchají. Podmaňuje si je, zneužívá je, vysává je. Mluví lživě a opovážlivě o Bohu. Má své „mladé“.  Těm se v Bibli říká hadači (od slova had).
Těmto podvodníkům nemáme věřit, máme prokouknout jejich podlost. Nemáme se jimi nechat svádět. Máme proti nim vystupovat, nevolit je, nenechat je vládnout. Politiky, kteří neslouží jsou škůdci, máme je sesazovat z vlády. K tomu nám slouží svoboda a odpovědnost. Nemáme mlčet ke lži a zlu. [4]

Druhé čtení. Dobro nás ovlivňuje a zve nás k dalšímu dobru.
Podobně se šíří i zlo, je nakažlivé. Ježíš říká: „Běda tomu, kdo druhé svádí ke zlu.“ [5]
Ježíš svou obětavostí a láskou získal naše srdce a nabídl nám svou svobodu. Můžeme a máme se vymanit ze svodů zla a otroctví hříchu.
Věrnost Bohu a jeho moudrosti (poslušnost) nás pozvedá ke spravedlivému životu, šíření dobra a šlechetnosti – k solidaritě s potřebnými. Tím se stáváme podobni dobrému Bohu. 

K evangeliu.
Ježíš zůstává svobodný a čistý zatímco lid Boží selhává:  
-      v pokušení zneužívání moci a manipulaci s druhými
-      v pokušení slávy a náboženského předvádění sebe sama
-      v pokušení bohatství.
Ježíš nemlčí ke zlému. Je pevný, rozhodně pojmenovává zlo a zkažené pachatele.
Nebyl naivní, neomlouval je. Věděl, že je nepřesvědčí, ale nemlčel ke zlu. Víme, jak se choval a mluvil s veleknězem, Herodem, Pilátem a s těmi, kteří jej pomlouvali, nenáviděli a šli mu po krku. [6]  
Jinak jednal s lidmi, kteří selhávali ve svých slabostech a s těmi, kteří byli otevření k obrácení a nápravě.

Vracím se k „postní době“. Říkáme si, jak se pokřtění vzdálili od Ježíšova učení a od jeho náboženské reformy. Poté, co v rané církvi vymřeli židovští učedníci, nechávali se křtít lidé z pohanů, kterým chybělo porozumění Písmu. Přinášeli si svůj náhled na život, názory, zvyky a rituály, a také pohanský dualismus, (ten pokládal tělo za nedobré a hlásal, že se odříkáním přiblížíme Bohu a na vyšší duchovní úroveň). Tak se křesťané v poznávání Boha odchýlili od Božího vyučování.

Bůh nám svěřil svět, zve nás k jeho dotváření, k péči o spravedlnost ve společnosti a k pomoci potřebným.
Bůh je největším dárcem a štědrým Hostitelem. [7]
Pokud se někteří židé odříkali něčeho z Božích darů (obvykle jen na 30 dnů) ve snaze přiblížit se Bohu - hrozí jim povyšování se nad druhé a nad Hostitele, proto jsou povinní za své odříkání přinést pokutu.
Ta pokuta je značná, aby horlivce k odříkání odradila.
Je dobré si přečíst Nm 6,1-21, bychom Bohu dobře rozuměli. [8]

Škoda, že jsme dostatečně neuhlídali dualistické pohanské vlivy („hmota je špatná, tělo je vězením duše“) a nechali si namluvit, že Bohu se odříkání líbí. (Něco jiného je skromnost, uměřenost a umění života.) 
Umrtvování a sebetrestání je úchylné, porušený svět nám přináší dost (nadmíru) trápení, kterému nestačíme čelit.
Známe izraelské esény, kteří byli podivínskou a povýšeneckou sektou. Nemáme utíkat ze světa jako poustevníci a někteří klášterníci. Žebravé řády místo aby povznášeli spravedlnost ve společnosti a sloužily nuzným, rozmnožovaly počty žebráků.
Bůh nepotřebuje množství našich modliteb. Máme se mu přibližovat a oslavovat jej svou lidskostí, řekl Ježíš. V ohleduplném soužití s druhými, ve službě jedni druhým, má růst naše osobnost.

Děti vedeme k dospělosti a patřičnému sebe ovládání. Skauti mají bobříky hladu, mlčení, přemáhání strachu a pěstování odvahy. Sportovci, hasiči, vědci vědí, čemu dát přednost.
Ježíš nás vede k největším životním hodnotám.

O pravém postu mluví dávno před Ježíšem už Izaiáš. [9]
 

---

[1] Český misál tuto přípravu nazývá „dobu postní“, neboli časem sebetrestání a odříkání.
První preface postní v latinském misále říká: „Bože, dopřáváš nám čas přípravy, bychom se na slavnost Velikonoc připravovali v radosti a horlivé lásce“.
Český misál, ale říká: ve zbožnosti a horlivé lásce“.
V této době je zakázáno zdobit oltář květinami, neříká se chvalozpěv „Sláva na Výsostech Bohu“ a vynechává se každé Aleluja.
Odříkáme se radosti v liturgii my, nebo omezujeme oslavu Boha?

[2] Oprava našeho překladu:
Hospodin nám říká: „Držte si hady od těla!“ (Srv. Gn 1,26)
Had v Ráji neměl co dělat. Byl neochočený Stvořitelem, stavěl proti Bohu, pomlouval jej a sváděl lidi. Eva na něj měla vzít klacek.
Opravte si: „…uprostřed zahrady (rostl) jedovatý strom svévole“. (Gn 2,9)
„Oba dva byli arúmím, ale nestyděli se“. (Gn 2,25)
„Had byl nejvíce arúm“. (Gn 3,1)
„Lidé po selhání zjistili, že jsou arúmím – podlí“. (Gn 3,7)
„Hospodin oblékl Adama a jeho ženu do šatů světla“. (Gn 3,21)

[3] Had v Ráji neměl co dělat. Byl neochočený Stvořitelem, stavěl se proti Bohu, pomlouval hoej a sváděl lidi. Eva na něj měla vzít klacek.

[4] Tóra nás varuje před pohanstvím, svůdci a falešnými proroky: „Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm (to se týká i těch, kteří posílají své syny a dcery do útočné války), věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých.
Hospodin, ti povolá z tvých bratří proroka jako jsem já. … V srdci si asi říkáš: ,Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?´ Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho. (Já ho vyřídím.)“ (Srv. Dt 18,10-22)

[5] Dnes někteří politici a jejich kumpáni (chcimírové) svádějí lidi k závisti a nenávisti. Říkají: „Nedávejme peníze na pomoc Ukrajincům“. Pomatujeme, jak komunisté rozsévali závist a nenávist. Na tom postavili svou moc.

[6] Statečná, vzdělaná paní Magda Vašáryová a obdivuhodná politička, říká: „Neomlouvejme ty, kteří volili bezcharakterní politiky. Říkejme jim, že jsou odpovědní a jejich vládu. Vědí, proč je volili. Nedělejme z nich malé děti. Neomlouvejme ty, kteří nešli k volbám, umožnili špatnou vládu. Říkejme jim o jejich odpovědnosti, nejsou malé děti.

[7] Ke slovům: „Budeš se radovat ze všeho dobrého, co dal Hospodin, Bůh tvůj, tobě a tvému domu“ (Dt 26,11), řekl Mudrc Rav (3. stol.): „V budoucím světě budeme souzeni pro každé oprávněné potěšení, které jsme si odepřeli v tomto životě.“
Všechny pokyny a ustanovení budete bedlivě dodržovat. Nic k tomu nepřidáš a nic z toho neubereš. (Dt 13,1)

[8]  „Když se muž nebo žena rozhodne složit mimořádný slib nazírský a „zasvětí“ se Hospodinu ať se vystříhá vína a opojného nápoje. Nebude pít nic kvašeného, víno ani opojný nápoj, nebude pít šťávu z hroznů ani jíst čerstvé nebo sušené hrozny. …
Po celou dobu platnosti slibu svého nazírství si nedá břitvou oholit hlavu. Dokud neskončí doba, po kterou se zasvětil Hospodinu, bude „zasvěcenec“ a nechá si na hlavě volně růst vlasy. Po celou dobu svého zasvěcení Hospodinu nesmí přijít do styku se zemřelým. Nesmí se poskvrnit ani tehdy, když mu zemře otec nebo matka, bratr nebo sestra, protože na jeho hlavě je nazírské znamení jeho Boha. „Zasvětil“ se Bohu po celou dobu (obvykle třicet dnů) svého nazírství.
Kdyby však zcela nenadále poblíž něho někdo zemřel a on poskvrnil svou hlavu s nazírským znamením, oholí si ji v den, kdy se bude očišťovat, oholí ji sedmého dne. V osmý den přinese knězi dvě hrdličky nebo dvě holoubátka ke vchodu do stanu setkávání. Kněz připraví jedno coby korban za hřích a druhé v korban zápalný, aby za něho vykonal smírčí obřady proto, že se prohřešil při mrtvém; toho dne mu zase posvětí hlavu. On se pak znovu zasvětí Hospodinu po dobu svého nazírství a přinese ročního beránka jako pokutu za vinu; avšak předešlá doba bude neplatná, protože své nazírství poskvrnil.
Toto je řád pro nazíra: V den, kdy skončí doba jeho nazírství, přivede ho kněz ke vchodu do stanu setkávání. Jako svůj dar Hospodinu přinese jednoho ročního beránka bez vady ke korbanu zápalnému, jednu roční ovci bez vady k pokutě za hřích a jednoho berana bez vady ke korbonu pokojnému; dále koš nekvašených chlebů, totiž bochánky z bílé mouky zadělané olejem a nekvašené oplatky pomazané olejem, a příslušné přídavné oběti a úlitby.
Kněz to přinese před Hospodina coby pokutu za hřích nazira a korban zápalný. Berana připraví Hospodinu jako hostinu korbanu pokojného spolu s košem nekvašených chlebů; kněz připraví i jeho přídavný dar a jeho úlitbu. Nazír si pak u vchodu do stanu setkávání oholí na hlavě nazírské znamení, vezme vlasy z hlavy, své nazírské znamení, a dá je na oheň.
Nato kněz vezme vařené plece z berana, z koše jeden nekvašený bochánek a jednu nekvašenou oplatku a vloží to do rukou nazírovi, poté co si oholil své nazírské znamení. Kněz to nabídne Hospodinu za korban podávání. Je to svatý příděl pro kněze spolu s hrudím oběti podávání a kýtou oběti pozdvihování. Potom už může nazír pít víno.
Takový je řád pro nazíra, který Hospodinu slíbil dar za svoje nazírství kromě toho, co dá sám od sebe navíc. Učiní podle svého slibu, který složil, podle řádu svého nazírství. (Nm 6,1-21),

[9] Volej z plna hrdla, bez zábran! Rozezvuč svůj hlas jako polnici! Mému lidu ohlas jeho nevěrnost, domu Jákobovu jeho hříchy.
Den co den se mne dotazují, chtějí poznat moje cesty jako pronárod, jenž koná spravedlnost a řád svého Boha neopouští; na spravedlivé řády se mě doptávají, chtěli by mít Boha blízko. 
»Proč se postíme, a nevšímáš si toho? Pokořujeme se, a nebereš to na vědomí.« Právě v den, kdy se postíváte, hovíte svým zálibám a honíte všechny své dělníky. Postíte se jenom pro spory a hádky, abyste mohli svévolně udeřit pěstí. Nepostíte se tak, aby bylo slyšet váš hlas na výšině.
Což to je půst, který si přeji? Den, kdy se člověk pokořuje, kdy hlavu sklání jako rákos, žínici obléká a popelem si podestýlá? Dá se toto nazvat postem, dnem, v němž má Hospodin zalíbení?
Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi?
Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva.
Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: »Tu jsem!« Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova, budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne."
Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí.
Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny a obnovuje stezky k sídlům.
Jestliže v den odpočinku upustíš od svých pochůzek, od prosazování svých pochůzek, od prosazování svých zálib v můj svatý den, nazveš-li den odpočinku rozkošným, svatý den Hospodinův přeslavným, budeš-li jej slavit tak, že se vzdáš svých cest, že přestaneš hovět svým zálibám a nepovedeš plané řeči,
tu nalezneš rozkoš v Hospodinu. Tak promluvila Hospodinova ústa. (Iz 58,1-14)