2. neděle adventní (A)
K prvnímu čtení. Severní Izrael padl. Judské království se také řítí do propasti (neboť lid nechce poslouchat Hospodina), ale Hospodin svůj lid neodepisuje. Jeho nabídka šalomu trvá. Ale Bůh za nás nebude dělat to, co máme činit my. Každý, kdo se snaží žít spravedlivě, už patří do Ježíšovy říše. Někteří lidé i v koncentráku žili spravedlivě. Už žili v Ježíšově pokoji a dávali jej ochutnat druhým. 1
K evangeliu. V našem překladu si opravte: Jan Baptista nekřtil, ponořoval do Jordánu.
Mesiáš vás bude ponořovat (ne křtít) do Ducha a do ohně.
Syna úctyhodných manželů Zachariáše a Alžběty Jana, Přechůdce Páně, Ponořovatele (Baptisty) do Jordánu k obrácení a nápravě, nedoceňujeme.
Pravoslavní jeho ikonu hojně malují a líbají, my jsme Jana odstrčili do minulosti. Naši duchovní často představují Jana jako asketického podivína, přehánějícího ve svých hrozbách.
Ježíš Jana prohlásil za největšího proroka! 2
Označení zbožných židů „plemeno zmijí“ je hrozivé. Zbožné duše si dodneška pohoršeně zacpávají uši, ani je nenapadne, že by se to označení mohlo týkat nás samotných.
Copak v sobě nemáme zbožnou barikádu vůči Ježíšovi, aby se k nám nemohl dostat?
Kdo dočetl evangelia do konce a kdo zná krutosti Římanů vůči židům po 1. a 2. židovské války, ten uzná, že Jan Baptista nepřeháněl, když vyzýval k obrácení a nápravě a mluvil o sekyře připravené ke kácení stromů a o pálení plev na mlatě. 3
Zlato se čistí v ohni, ale zlatník hlídá výši teploty, aby o vzácný kov nepřišel. Mesiáš nikoho nebude pálit a týrat. Opusťme falešnou představu, že utrpení člověka zušlechťuje.
Jan nás dodneška volá k trvalému obracení se (ne k pokání) k Bohu. Kdo začne pečlivě naslouchat Božím pokynům a přijme je za své, zakouší Boží pomoc a přátelství. 4
Ježíš není utopista, žil v našem porušeném a námi porušovaném světě, ale byl nepřehlédnutelným šiřitelem šalomu. Mezi jeho učedníky byli lidé z původně nesmiřitelných stran, farizeů, zélótů a kolaborantů. Získal je pro svůj program šalomu (včetně Šavla – Pavla).
Izaiášův obraz pokojného soužití zvířecích predátorů a jejich kořisti je názorným poetickým vyjádřením, používaným v literárním druhu bajek.
Mesiáš, oděný spravedlností Boží, nebude bezbranný, prosadí právo. „Násilníky zabije holí svých rtů“. 5
Nabídne šalom i pohanům.
Farizeové a saduceové byli pyšní a sebejistí. Mávli rukou nad varováním Jana Baptisty i Ježíše (jako my), kteří nás upozorňují na náš sklon pronásledovat proroky. 6
Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, aby se mu posmívali, zbičovali ho a ukřižovali; a třetího dne bude vzkříšen. ()
Je pravda, že židé propracovali obdivuhodná soudní pravidla pro svůj Nejvyšší soudní (církevní) dvůr. 7
… Nikodém namítl velekněžím a farizeům: „Odsoudí naše právo někoho, aniž ho napřed vyslechne a zjistí, čeho se dopustil?“ (Srv. )
„Jak by mohl být popraven Mesiáš, náš nejvyšší soudní nemůže odsoudit nevinného člověka?“
Slušní židé se mýlili, když spoléhali na své právo, na svá jistě moudrá pravidla, ale ne na varování proroků.
Jak dopadl proces s Ježíšem, si může každý přečíst. 8
Selhání právníků se v dějinách mnohokráte opakovalo, u nás na dohled. Na konci války se všichni radovali z vítězství nad nacismem. Koho by napadlo, že propuknou nespravedlivé soudy, že vyslíchaní budou krutě mučeni, aby přiznávali nadiktované absurdní obvinění a že budou popravováni nevinní, včetně Milady Horákové? Většina soudců přece vystudovala právo za Masaryka. 9
Ti, co chválí minulý režim, nechtějí vědět o strašném bezpráví komunistů, o justiční svévoli a nemožnosti mít slušného obhájce. 40 let to trvalo!
Prosím Vás, vyprávějte to svým potomkům.
Varujme své děti před naivními dobráky, šířícími nebezpečnou, falešnou naději: „Nebojte se, bude lépe.“
Ježíš říká něco jiného:
„Ode dnů Jana Baptisty až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají.
Kdo má uši, slyš.“ ()
Co máme slyšet?
Je násilí proti Ježíšovu království nezbytné? Nepřišel snad, aby bylo lépe?
Každý rok spolu mluvíme o výzvě Jana Baptisty. Její nezbytnost potvrdil sám Ježíš.
Církevní praxe – pokud není formována slovem Božím (podle Mojžíše a Ježíše) – může být velmi nebezpečná. Životně nebezpečná!
Mám se k tomuto tvrzení příště vrátit?
Varujeme lidi před užívání drog a návykových látek, před přejídáním a špatnou života správou, ale varování Jana Baptisty a samotného Ježíše zlehčujeme.
Prohospodařili jsme Ježíšovo poselství. Situace v v evropském a západním světě je velmi nebezpečná.
V se říká: „Bože, svěř Mesiáši svou pravomoc …“ – to se stalo, ale my na Mesiáše nedáme.
Ježíš nabídku své pomoci neodvolal. A nezatrpknul.
-
Farizeové, kteří se Ježíše ptali, kdy přijde Boží království, slyšeli: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli pozorovat; ani se nedá říci: ‘Hle, je tu’ nebo ‘je tam’! Vždyť království Boží je mezi vámi!“ ( ↩
-
Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší než Jan Baptista.“ () ↩
-
Římané vypálili a zničili Jeruzalém. V okruhu 70-ti km pokáceli všechny stromy a ukřižovali desetitisíce židů.
Ježíš učedníky varoval: „Až uvidíte, že Jeruzalém obkličují vojska, tu poznáte, že se přiblížila jeho zkáza. Tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor, kteří jsou v Jeruzalémě, ať z něho odejdou, a kteří jsou po venkově, ať do něho nevcházejí, poněvadž jsou to dny odplaty, v nichž se má naplnit vše, co je psáno. Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Neboť bude veliké soužení na zemi a hněv proti tomuto lidu. Padnou ostřím meče, budou jako zajatci odvedeni mezi všecky národy, po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se jejich čas neskončí.“ ()
Ježíšovi učedníci poslechli varování a utekli do hor. Zbožní židé uvěřili rabínům, kteří tvrdili, utečte se za hradby Jeruzaléma, Mesiáš přijde a zachrání nás. „Když je nouze nejvyšší, pomoc boží nejbližší“. „Bůh nenakládá na člověka těžší břemeno, než by neunesl.“ (Bůh nám břemena nenakládá, to my si zhoršujeme život a lidé nepředstavitelně trápí druhé.) ↩ -
Ježíš řekl učedníkům: „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.
Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně. () ↩ -
Apoštol Petr si tuto moc nešťastně a nespravedlivě ověřil v případně Ananiáše a Safiry (), ale velekněze, kteří se dopustili zločinu na Ježíši, nesesadil. ↩
-
Nesnášíme ty, kteří nás převyšují, mluví o Bohu (nebo o našem oboru) jinak než my, nesnášíme ty, z nichž máme strach.
Nenávist mezi různými jedinci, rody (Monteky a Kapulety) a národy, známe i z naší historie. ↩ -
Už od Mojžíše platilo, že nikdo nemůže být odsouzen na základě vlastního doznání nebo jen jednoho svědka (oproti římskému právu).
Hrdelní procesy se měly konat jen ve dne, ne v noci.
Soudní procesy se nesměly konat v sobotu, svátcích a v předvečer svátků.
Rozsudek smrti nesměl být nikdy vynesen v den přelíčení, nýbrž až v následujícím dnu, „aby soudci měli možnost se na své rozhodnutí vyspat“.
Rouháním, které se trestalo smrtí, bylo vyslovení Jména Božího JHVH. Nazvat někoho synem Božím nebo Mesiášem, nebylo trestné.
Při vynášení rozsudku musel vyslovit svůj názor o vině nejprve nejmladší soudce, aby nebyl ovlivněn úsudkem starších soudců.
Jako poslední pronesl svůj názor předsedající rady.
Svědkové byli vyslýcháni odděleně, kdo by svědčil lživě, byl neprodleně a přísně potrestán.
Jeden ze soudů byl obhájcem obžalovaného a nemohl hlasovat o vině obžalovaného.
Podle talmudských učenců by soud, který by odsoudil člověka na smrt jednou za 70 let, měl být nazván „vražedným soudem“. ↩ -
Kaifáš, velekněz toho roku, řekl: „Vy ničemu nerozumíte; nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“ () ↩
-
Nebezpečí porušování práva u nás nechtěli vidět ti, kteří nechtěli vidět Stalinovy procesy a jeho koncentráky. Kdo chtěl vědět, věděl. Kdo nechtěl vědět, tvrdil, že neví. ↩