19. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Téma: Mdr 18,6-9
Datum: 10. 8. 2025
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Téma: Mdr 18,6-9
; Žid 11,1-2.8-19
; L 12,32-48
Datum: 10. 8. 2025
K prvnímu čtení.
Text našeho překladu je nesrozumitelný. [1]
Povím k němu alespoň něco.
Mojžíš přišel do Egypta k Hebreům s příslibem Boží záchrany. Ne všichni Hebreové ale z Egypta vyšli, neboť zotročení bývají ustrašení. Naopak k cestě do svobody se k odvážným Hebreům přidali někteří otroci z jiných národů.
Z toho vidíme, že stateční lidé, důvěřující ve smysl vzpoury proti zlu mohou ovlivnit váhavé a nesmělé k dobrému kroku. Podobných příkladů v dějinách známe více.
Náš zápas o svobodu trvá. Od Tvůrce jsme dostali k dotváření krásný svět, ale stále jej někdo znovu a znovu ničí (ani nám se vše nedaří). Proto nás Bůh zve k nápravě porušeného světa. Příslibem své pomoci nám drží hlavu nad vodou. Povzbuzením nám jsou velkorysí lidé, kteří se nepodali zlu a třeba i padli v zápasu o dobro s nadějí, že se dobro nakonec zvítězí. (Jsem vděčný Bohu, že se toho nekonečného množství ponížených a zmařených lidí ujímá. Dostane se jim nebeského království.)
Pro napravování světa potřebujeme znát příčiny, které způsobují boření dobrého díla a otročení zlu. [2]
Bůh nás také učí jak neštěstí předcházet a jak uzdravovat porušený svět. [3]
Víme, že náprava světa se nepodaří bez lidí, bez nás. [4]
Náprava spočívá ve stálém „obracení se“ k Bohu, k osobnímu přimknutí se k Bohu.
K evangeliu.
Před týdnem jsme slyšeli o lakomém sedlákovi, který měl svůj poklad - své srdce - ve stodole a ne v přejícnosti k druhým a ve vztahu s Hospodinem.
Dnešní úryvek je v písemném záznamu stručný, ale má bohatý význam. Ukazuje nám cestu ze světského pokušení moci, slávy a bohatství, které nás i v církvi ohrožuje, ke svobodě. [5]
„Otci se zalíbilo dát vám království.“
Království není původním slovem Písma. Tím slovem popisujeme uznání Boží autority a vděčné přijetí Ježíšova ušlechtilého lidství. Žasneme nad službou Boha k nám. Život božího lidu životadárně pulzuje službou jedněch druhým.
„Hledejte jak vejít do tohoto způsobu života“, říká Ježíš. „Kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Kdo se má k práci pro druhé, ten se v naší (Boží) rodině bude cítit jako ryba ve vodě.
Uprostřed této vyučovací lekce Ježíš uvádí podobenství o svatbě. Je to jediné podobenství, které Ježíš nevzal z našeho života. Je modelem Boží služby člověku, modelem péče milujícího a milované.
K porozumění je třeba si do tohoto podobenství dosadit naše poznání o štědrosti a blízkosti Hospodina k nám:
„Z lásky jsem ti dal život, s láskou o tebe pečují, k lásce tě zvu. Pro tebe jsem stvořil krásný svět. Jsi u mě doma, moje milující náruč ti je navždy otevřena. Až poznáš mou přejícnost, budeš se mně chtít podobat. …“
Mějme na paměti kulturu Ježíšových učedníků, kteří vyrostli ve vědomí, kým před Bohem jsou, jakého postavení je jim dostalo:
„Stvořil jsem vás k svému obrazu, jste mým lidem, královským kněžstvem, … jste mou nevěstou …“
Ježíš učedníkům závratné přátelství Boha ukázal svým životem. Překvapil je řadou věcí, které učedníci nečekali a ani nikdo jiný si je nedovedl představit:
- Na konci svého vyučování nazval učedníky svými přáteli a vysvětlil, co to znamená. [6]
- Umyl učedníkům nohy (to byl neslýchaný kulturní šok).
- A nakonec povýšil velikonoční slavnost na svatební hostinu Mesiáše a nevěsty.
K porozumění tomu všemu Ježíš učedníky předem připravoval, aby mohli porozumět podobenství o ženichovi obsluhujícím nevěstu – a přijali je.
Na našich svatbách příslušní lidé pečují o svatebčany, ženich „nosí na rukou“ svou nevěstu.
V Ježíšově podobenství je to jinak, ženich posadí své přátelé ke stolu a sám je obsluhuje.
Přátelé protestují:
„Ženichu“ říkají lidé, „my tu jsme k tvým službám, ty pečuj o nevěstu. Kde je nevěsta? Pečuj o nevěstu.“ – „Co dělám jiného? Vy jste mou nevěstou!“
To je další šok proti naší (pohanské) představě o Bohu a mínění o našemu postavení před Bohem:
Bůh slouží nám, ne my jemu! Ježíš slouží nám (do roztrhání těla), ne my jemu!
Boží království stojí na láskyplné službě jedněch druhým!
Ježíš nám přichystal bohatství své svatební hostiny. Má nás za svou milovanou nevěstu.
Debatu učedníků s Ježíšem na Ježíšovo podobenství si máme představit …
Po tomto podobenství Ježíš mluví o těch, kteří obětavě slouží jeho nevěstě - ti budou oceněni.
Ale ti, kteří neslouží, kteří se opíjejí mocí, slávou a bohatstvím a trápí druhé, - ti budou vykázáni mezi nevěrné. „Bůh je sesadí z jejich trůnů“, řekla už Ježíšova matka (srv. L 1,51-53
- Těšme se z náklonnosti Boha.
- Vyhřívejme se na výsluní Ježíšova přátelství.
- Užívejme si postavení jeho nevěsty.
- Přijměme Ježíšovu závratnou lásku a službu.
- „Umývejme nohy“ druhým.
- Učme se být nevěstou Ježíše.
(A neodpírejme druhým tuto důstojnost. Bůh rozhodl, že do množiny jeho nevěsty patří každý obřezaný a každý Ježíšův učedník. I nekatolického křesťana zve Ježíš ke své hostině. A nikdo z nás nemá právo mu v tom bránit.)
„Budu o tebe dobře pečovat“, říká nám Bůh. „Budeš mít víc, než kolik nutně potřebuješ k životu. Máš z čeho rozdávat“ (desetinu ze svého výdělku mají Izraelité rozdat potřebným).
Pokušení sobecky vlastnit, máme vzdorovat štědrostí ve všem. Máme být dobrými správci všeho bohatství (i duševního a duchovního), kterého se nám dostává.
Víme, jakými slovy Ježíš tuto vyučovací lekci končí:
„Oheň (pravdy) jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal!
K smrti budu odsouzen (do smrti budu ponořen), a jak je mi úzko, dokud se vše nedokoná (vzkříšením)!“ (L 12,49-50
Petr se Ježíše ptal: „Učiteli, říkáš svá podobenství jenom nám, nebo všem?“
Ježíš nemluvil do větru, i v 21. století se mocní církevníci opíjejí mocí, slávou a bohatstvím a pronásledují druhé. Místo aby ukazovali lidem krásu Božího přátelství a bohatství Ježíšovy hostiny, číhají, pomlouvají a týrají jiné. [7]
Mají pečovat o přesnější překlady Písma, vyučovat podle Ježíše, vysluhovat Ježíšovu hostinu podle záměru Hostitele. [8]
Krev Páně si povětšinu osobují pro sebe a Ježíšově nevěstě (strádající nedostatkem Ducha) odepírají transfúzi Ježíšova Ducha.
Ježíš nám poskytuje svou náruč a tak nás chrání před pokušeními, která mrzačí člověka a ničí naši lidskost. Bohatě nás obdarovává, abychom měli z čeho rozdávat.
[1] Překládat ze starých jazyků je velmi náročné. Sám to neumím. Ale když se mně nelíbí mé Poznámky, nejdu spát a předělám je, noc nám poskytne svůj čas k práci. Biskupové mají pečovat o Boží vyučování (a nepronásledovat lidi!), mají laskavě požádat překladatele Bible, aby nesrozumitelný překlad opravili.
Ekumenický překlad Bible uvádí:
Zasvěceným (Hebreům) se dostalo velikého světla (příslibu vyvedení z otroctví). Egypťané slyšeli jejich hlas, ale neviděli jejich podobu. A protože Izraelci netrpěli tak jako oni, prohlašovali je za blažené, děkovali, že se jim nemstí za dřívější křivdy, a prosili o milost, že se prve postavili proti nim.
Noc (záchrany) byla našim otcům předem ohlášena, aby bezpečně věděli, jakým přísežným slibům uvěřili, a byli pokojné mysli. Tvůj lid očekával záchranu spravedlivých a záhubu nepřátel.
Neboť čím jsi potrestal naše protivníky, tím jsi oslavil nás, které sis povolal.
Vždyť zbožné děti dobrých praotců skrytě přinášely oběť velikonočního beránka a uložily si svorně božský zákon, že zasvěcení se budou podílet rovným dílem na týchž věcech, ať příznivých, ať nebezpečných. Už tehdy začali zpívat chvalozpěvy otců. (Mdr 18,1-2.6-9
[2] Z vyučování Písma připomínám čtyři typy hříchů, které stále opakujeme: Selhání lidí v Ráji, bratrovraždu, potopu zla a stavění společnosti bez Boha a jeho řádu. Příčinu těchto našich selhávání známe, „nejíme ze stromu života“, nepracujeme na vztahu s Bohem, povýšeně jsme se od Boha odtrhli, neřídíme se jeho moudrostí.
[3] Ježíš podobenstvím vysvětluje naše odtržení od Boha i nápravu:
„Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.
Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.
Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.
Zachováte-li mé pokyny, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám pokyny svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
[4] K Boží pomoci k nápravě světa je třeba určitého množství obětavců, nehledících jen na sebe. Potřebujeme stále pořádat sebe i vztahy s druhými podle Božího řádu. (Boží království začíná u každého z nás, ale nekončí jen u našich nejbližších).
[5] Římský biskup František nebydlel v římském papežském paláci a i dříve coby arcibiskup v Argentině nebydlel v paláci. V Buenos Aires jezdil hromadnou dopravou. V Praze je k bydlení např. Arcibiskupský seminář, ale naši páni jsou očarování palácem na Hradčanech. Bohatství je svůdné. Moc a sláva ještě více.
[6] Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.
Zachováte-li mé pokyny, zůstanete v mé lásce, jako já pokyny svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.
To vám kladu na srdce, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.
Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele (žije pro druhé).
Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám říkám.
Už vás nenazývám služebníky, protože služebník (zaměstnanec) neví, co činí jeho pán (zaměstnavatel). Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu.
To vám kladu na srdce, abyste jeden druhého milovali. (J 15,9-17
[7] Trapně a nekřesťansky pronásledují profesory Halíka, Petráčka a Váchu, i venkovského faráře Vacka.
[8] Nemají u stolu Páně přijímat jako první. Usvědčují sami sebe, že nepochopili liturgii ani běžné stolování. Ježíš dával přednost druhým. To viděl i na způsobu jednání svých rodičů.
Povím k němu alespoň něco.
Mojžíš přišel do Egypta k Hebreům s příslibem Boží záchrany. Ne všichni Hebreové ale z Egypta vyšli, neboť zotročení bývají ustrašení. Naopak k cestě do svobody se k odvážným Hebreům přidali někteří otroci z jiných národů.
Z toho vidíme, že stateční lidé, důvěřující ve smysl vzpoury proti zlu mohou ovlivnit váhavé a nesmělé k dobrému kroku. Podobných příkladů v dějinách známe více.
Náš zápas o svobodu trvá. Od Tvůrce jsme dostali k dotváření krásný svět, ale stále jej někdo znovu a znovu ničí (ani nám se vše nedaří). Proto nás Bůh zve k nápravě porušeného světa. Příslibem své pomoci nám drží hlavu nad vodou. Povzbuzením nám jsou velkorysí lidé, kteří se nepodali zlu a třeba i padli v zápasu o dobro s nadějí, že se dobro nakonec zvítězí. (Jsem vděčný Bohu, že se toho nekonečného množství ponížených a zmařených lidí ujímá. Dostane se jim nebeského království.)
Pro napravování světa potřebujeme znát příčiny, které způsobují boření dobrého díla a otročení zlu. [2]
Bůh nás také učí jak neštěstí předcházet a jak uzdravovat porušený svět. [3]
Víme, že náprava světa se nepodaří bez lidí, bez nás. [4]
Náprava spočívá ve stálém „obracení se“ k Bohu, k osobnímu přimknutí se k Bohu.
K evangeliu.
Před týdnem jsme slyšeli o lakomém sedlákovi, který měl svůj poklad - své srdce - ve stodole a ne v přejícnosti k druhým a ve vztahu s Hospodinem.
Dnešní úryvek je v písemném záznamu stručný, ale má bohatý význam. Ukazuje nám cestu ze světského pokušení moci, slávy a bohatství, které nás i v církvi ohrožuje, ke svobodě. [5]
„Otci se zalíbilo dát vám království.“
Království není původním slovem Písma. Tím slovem popisujeme uznání Boží autority a vděčné přijetí Ježíšova ušlechtilého lidství. Žasneme nad službou Boha k nám. Život božího lidu životadárně pulzuje službou jedněch druhým.
„Hledejte jak vejít do tohoto způsobu života“, říká Ježíš. „Kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Kdo se má k práci pro druhé, ten se v naší (Boží) rodině bude cítit jako ryba ve vodě.
Uprostřed této vyučovací lekce Ježíš uvádí podobenství o svatbě. Je to jediné podobenství, které Ježíš nevzal z našeho života. Je modelem Boží služby člověku, modelem péče milujícího a milované.
K porozumění je třeba si do tohoto podobenství dosadit naše poznání o štědrosti a blízkosti Hospodina k nám:
„Z lásky jsem ti dal život, s láskou o tebe pečují, k lásce tě zvu. Pro tebe jsem stvořil krásný svět. Jsi u mě doma, moje milující náruč ti je navždy otevřena. Až poznáš mou přejícnost, budeš se mně chtít podobat. …“
Mějme na paměti kulturu Ježíšových učedníků, kteří vyrostli ve vědomí, kým před Bohem jsou, jakého postavení je jim dostalo:
„Stvořil jsem vás k svému obrazu, jste mým lidem, královským kněžstvem, … jste mou nevěstou …“
Ježíš učedníkům závratné přátelství Boha ukázal svým životem. Překvapil je řadou věcí, které učedníci nečekali a ani nikdo jiný si je nedovedl představit:
- Na konci svého vyučování nazval učedníky svými přáteli a vysvětlil, co to znamená. [6]
- Umyl učedníkům nohy (to byl neslýchaný kulturní šok).
- A nakonec povýšil velikonoční slavnost na svatební hostinu Mesiáše a nevěsty.
K porozumění tomu všemu Ježíš učedníky předem připravoval, aby mohli porozumět podobenství o ženichovi obsluhujícím nevěstu – a přijali je.
Na našich svatbách příslušní lidé pečují o svatebčany, ženich „nosí na rukou“ svou nevěstu.
V Ježíšově podobenství je to jinak, ženich posadí své přátelé ke stolu a sám je obsluhuje.
Přátelé protestují:
„Ženichu“ říkají lidé, „my tu jsme k tvým službám, ty pečuj o nevěstu. Kde je nevěsta? Pečuj o nevěstu.“ – „Co dělám jiného? Vy jste mou nevěstou!“
To je další šok proti naší (pohanské) představě o Bohu a mínění o našemu postavení před Bohem:
Bůh slouží nám, ne my jemu! Ježíš slouží nám (do roztrhání těla), ne my jemu!
Boží království stojí na láskyplné službě jedněch druhým!
Ježíš nám přichystal bohatství své svatební hostiny. Má nás za svou milovanou nevěstu.
Debatu učedníků s Ježíšem na Ježíšovo podobenství si máme představit …
Po tomto podobenství Ježíš mluví o těch, kteří obětavě slouží jeho nevěstě - ti budou oceněni.
Ale ti, kteří neslouží, kteří se opíjejí mocí, slávou a bohatstvím a trápí druhé, - ti budou vykázáni mezi nevěrné. „Bůh je sesadí z jejich trůnů“, řekla už Ježíšova matka (srv. L 1,51-53
).
- Těšme se z náklonnosti Boha.
- Vyhřívejme se na výsluní Ježíšova přátelství.
- Užívejme si postavení jeho nevěsty.
- Přijměme Ježíšovu závratnou lásku a službu.
- „Umývejme nohy“ druhým.
- Učme se být nevěstou Ježíše.
(A neodpírejme druhým tuto důstojnost. Bůh rozhodl, že do množiny jeho nevěsty patří každý obřezaný a každý Ježíšův učedník. I nekatolického křesťana zve Ježíš ke své hostině. A nikdo z nás nemá právo mu v tom bránit.)
„Budu o tebe dobře pečovat“, říká nám Bůh. „Budeš mít víc, než kolik nutně potřebuješ k životu. Máš z čeho rozdávat“ (desetinu ze svého výdělku mají Izraelité rozdat potřebným).
Pokušení sobecky vlastnit, máme vzdorovat štědrostí ve všem. Máme být dobrými správci všeho bohatství (i duševního a duchovního), kterého se nám dostává.
Víme, jakými slovy Ježíš tuto vyučovací lekci končí:
„Oheň (pravdy) jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal!
K smrti budu odsouzen (do smrti budu ponořen), a jak je mi úzko, dokud se vše nedokoná (vzkříšením)!“ (L 12,49-50
)
Petr se Ježíše ptal: „Učiteli, říkáš svá podobenství jenom nám, nebo všem?“
Ježíš nemluvil do větru, i v 21. století se mocní církevníci opíjejí mocí, slávou a bohatstvím a pronásledují druhé. Místo aby ukazovali lidem krásu Božího přátelství a bohatství Ježíšovy hostiny, číhají, pomlouvají a týrají jiné. [7]
Mají pečovat o přesnější překlady Písma, vyučovat podle Ježíše, vysluhovat Ježíšovu hostinu podle záměru Hostitele. [8]
Krev Páně si povětšinu osobují pro sebe a Ježíšově nevěstě (strádající nedostatkem Ducha) odepírají transfúzi Ježíšova Ducha.
Ježíš nám poskytuje svou náruč a tak nás chrání před pokušeními, která mrzačí člověka a ničí naši lidskost. Bohatě nás obdarovává, abychom měli z čeho rozdávat.
[1] Překládat ze starých jazyků je velmi náročné. Sám to neumím. Ale když se mně nelíbí mé Poznámky, nejdu spát a předělám je, noc nám poskytne svůj čas k práci. Biskupové mají pečovat o Boží vyučování (a nepronásledovat lidi!), mají laskavě požádat překladatele Bible, aby nesrozumitelný překlad opravili.
Ekumenický překlad Bible uvádí:
Zasvěceným (Hebreům) se dostalo velikého světla (příslibu vyvedení z otroctví). Egypťané slyšeli jejich hlas, ale neviděli jejich podobu. A protože Izraelci netrpěli tak jako oni, prohlašovali je za blažené, děkovali, že se jim nemstí za dřívější křivdy, a prosili o milost, že se prve postavili proti nim.
Noc (záchrany) byla našim otcům předem ohlášena, aby bezpečně věděli, jakým přísežným slibům uvěřili, a byli pokojné mysli. Tvůj lid očekával záchranu spravedlivých a záhubu nepřátel.
Neboť čím jsi potrestal naše protivníky, tím jsi oslavil nás, které sis povolal.
Vždyť zbožné děti dobrých praotců skrytě přinášely oběť velikonočního beránka a uložily si svorně božský zákon, že zasvěcení se budou podílet rovným dílem na týchž věcech, ať příznivých, ať nebezpečných. Už tehdy začali zpívat chvalozpěvy otců. (Mdr 18,1-2.6-9
)
[2] Z vyučování Písma připomínám čtyři typy hříchů, které stále opakujeme: Selhání lidí v Ráji, bratrovraždu, potopu zla a stavění společnosti bez Boha a jeho řádu. Příčinu těchto našich selhávání známe, „nejíme ze stromu života“, nepracujeme na vztahu s Bohem, povýšeně jsme se od Boha odtrhli, neřídíme se jeho moudrostí.
[3] Ježíš podobenstvím vysvětluje naše odtržení od Boha i nápravu:
„Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.
Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.
Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.
Zachováte-li mé pokyny, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám pokyny svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
[4] K Boží pomoci k nápravě světa je třeba určitého množství obětavců, nehledících jen na sebe. Potřebujeme stále pořádat sebe i vztahy s druhými podle Božího řádu. (Boží království začíná u každého z nás, ale nekončí jen u našich nejbližších).
[5] Římský biskup František nebydlel v římském papežském paláci a i dříve coby arcibiskup v Argentině nebydlel v paláci. V Buenos Aires jezdil hromadnou dopravou. V Praze je k bydlení např. Arcibiskupský seminář, ale naši páni jsou očarování palácem na Hradčanech. Bohatství je svůdné. Moc a sláva ještě více.
[6] Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.
Zachováte-li mé pokyny, zůstanete v mé lásce, jako já pokyny svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.
To vám kladu na srdce, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.
Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele (žije pro druhé).
Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám říkám.
Už vás nenazývám služebníky, protože služebník (zaměstnanec) neví, co činí jeho pán (zaměstnavatel). Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu.
To vám kladu na srdce, abyste jeden druhého milovali. (J 15,9-17
)
[7] Trapně a nekřesťansky pronásledují profesory Halíka, Petráčka a Váchu, i venkovského faráře Vacka.
[8] Nemají u stolu Páně přijímat jako první. Usvědčují sami sebe, že nepochopili liturgii ani běžné stolování. Ježíš dával přednost druhým. To viděl i na způsobu jednání svých rodičů.