6. neděle velikonoční

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Hledaný citát: Jan 14,23 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 15,1-2.22-29; Zj 21,10-14.22-23; J 14,23-29
Datum: 25. 5. 2025
K prvnímu čtení. Slova: „Rozhodl Duch svatý a my“, bývají někdy v církvi zneužívána … 

Druhé čtení. Jeruzalém je městem, v jehož domácnostech přebývá Bůh se svou nevěstou. Soužití osvěcuje sám Beránek svým slovem. Vzpomeňme na slova: „Bůh oděl Adama a Evu do šatů světla“. (Sr. Gn 3,21)

Evangelium. Dnešnímu úryvku říkám „Boží inzerát na bydlení“. (Nedávno o tom pěkně psal prof. Pavel Hošek v KT.) 
Bůh chce bydlet v nás a uprostřed nás.
Naše byty a domy máme různě uspořádané (někde je nepořádek) a zračí se v nich něco z nás.
Boží království - o které prosíme - je uspořádáním sebe sama a vztahů s druhými podle Ježíšových pravidel a ustanovení.

Bez promyšlení 14. kapitoly se dnešní text z evangelia snadno stane jen „myšlenkou na den“.
Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne (viz podobenství o dveřích).
Kdo vidí mne, vidí Otce.
Slova, která vám říkám, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.
Důvěřujte mně, že jsem v Otci a Otec ve mně … aspoň pro mé „skutky“ (znamení).
Kdo mně důvěřuje (bude se mými slovy řídit) bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.
Milujete-li mne, budete zachovávat mé pokyny. A Otec vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky - Ducha pravdy.
Kdo přijal mé pokyny a zachovává je, ten mě miluje.
Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova.
Přímluvce, Duch svatý vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.
Dávám vám svůj pokoj …

Ta slova jsou Ježíšovým učedníkům srozumitelná.
Poskytují nám také kontrolu nad naším laciným tvrzením o spolupráci s Duchem svatým.

Připomenu práci Ducha božího s Izraelem a jaké bohatství Boží vyučování přináší. 
Velké kultury starověku zanikly, ale lid Izraele existuje a významně přispěl k duchu naší civilizace.
Hebrejští pastýři přijali nabídku Boží péče a vedení. Zakusili, co znamená být lidem nejlepšího Hospodáře.
Říkají: „Naše existence stojí na:  Božím Učení, rodině a sobotě.

Bible je pro naše děti slabikářem, pro starší je čítankou příběhů a životní moudrosti, a stálou učebnicí života. Je Božím návodem k vybudování lidské osobnosti, dobrým vztahům s druhými, rodiny a společnosti. 
V sobotu nepracujeme, budujeme největší bohatství - vztahy s nejbližšími.
Aby každý Izraelita zakoušel, že patří do Božího lidu, slavíme každou sobotu ve svých rodinách královskou večeři se světlem, lepším chlebem, vínem a masem. Aby každý Izraelita každý týden zakoušel, že je z božího, královského rodu, bohatší lidé po staletí na sobotní večeři přispívají chudým.
Vědomí, že jsme z královského rodu, nás vede ke královskému jednání s druhými. Snažíme se spolu jednat na úrovni královských dcer a synů.
(Největším neštěstím by bylo, kdybychom zapomněli, že jsme z božího, královského rodu.)“

Škoda, že jsme, my Ježíšovi učedníci, tento rituál „sobotního jídla“ brzy potratili.

Ovoce Božího vyučování a spolupráce lidí s Duchem Božím je zřejmé. Izraelité dodneška zaujímají významné místo mezi ostatními národy. Díky Duchu božímu podstatě přispěli k naší civilizaci.

Škoda, že Izraelité nepřijali učení Ježíšovo.

Škoda, že my jsme potratili vědomí o platnosti a důležitosti Boží moudrostí v Předježíšovské Bibli.
Škoda, jsme přeslechli Ježíšova slova: „Amen, pravím vám, dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka z Písma.“ (Mt 5,18) [1]

Přijetí Boží moudrosti přináší jedinečné bohatství. Opomíjením se velmi šidíme.
Hospodin nám daroval svobodu a jejímu udržování nás učí.
V dějinách Izraele byla období míru. Když žili svévolně, o svobodu přicházeli.
Ale vícekrát Hospodin Izraelitům ztracenou svobodu vrátil.

Připomenul jsem ovoce Boží péče a dobré spolupráce s Božími pokyny k dobrému životu.

Teď se podíváme na dnešní úryvek z evangelia. Sám Ježíš nás učí, co znamená milovat, co je láskou a co láskou není. Láska není jen citem.
Asi každý známe několik rodičů, kteří obětavě pečují o děti se závažným postižením …

Slova „milovat a láska“ jsou v dnešní společnosti zdevalvovaná. Co vše je za lásku vydáváno …
Ale i v církvi často o lásce lacině mluvíme.

„Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova.“
Slovo „nemilovat“ v Bibli znamená dát přednost něčemu, nebo někomu jinému. 

Evangelia nám srozumitelně ukazují následky opominutí nebo neposlušnosti Ježíšových slov.
Uvedu několik příkladů.

1. příklad   Událost Ježíšových rodičů s dvanáctiletým Ježíšem, který zůstal v Jeruzalémě, i když se rodiče vraceli do Galeleje, nám líčí, jakým trápením Josef a Marie prošli.
Objevili jsme, kde se stala chyba. Rodiče neposlouchali, co jim Ježíš dříve říkal. [2]
Rodiče uvažovali po svém, přehlédli, že Ježíš je už přerostl, „přeslechli“Ježíšova slova, když ji říkal, že má své poslání od Boha.
„Nezachovali Ježíšova slova“, přineslo jim to velkou bolest. 

2. příklad   Ježíšovi učedníci při ukřižování Ježíše prožili nejhorší situaci svého života. Došli k mínění, že Ježíš – na kterého vsadili celý svůj život – není Mesiášem.

Ježíš apoštolům přece říkal, že Mesiáše zavraždí představení židovské církve. Vysvětloval jim, proč se nechá zabít. Kdyby Ježíši poctivě naslouchali, nemuseli hloupě selhat a neúměrně se trápit nad Ježíšovou smrtí.
Ježíš učedníky uklidňoval, že se jim se nic nestane a že on vstane z mrtvých. Ano, byli by smutní z Ježíšova ponížení, ale nebyli by zdrcení žalem.
Víme, kde se stala chyba. „Nezachovali Ježíšova slova!“
Zůstali trčet v rabínském učení o Mesiáši, který osvobodí národ od římských okupantů a přivodili si velké trápení a ponížení (nezastali se přítele).

3. příklad   Jak bylo Petrovi, když jej Ježíš nazval satanem, pro Ježíšův výrok.
Představme si, že by Ježíš něco takového prohlásil o nás. Máme-li Ježíše rádi, kolik nocí bychom nespali a trápili se? 
Petr „nezachoval Ježíšova slova“ o vraždě Mesiáše!“

4. příklad o Jidášově zradě. Rychle a tvrdě jsme odsoudili, jeho jednání bylo špatné, ale …

Z historie a literatury známe řadu odporných zrádců. Jedním z nich byl Emanuel Moravec - ze zištných důvodů kolaboroval s německým nacismem …
Jaký je příběh Karla Čurdy?
Prošel náročným výcvikem výsadkářů a přijal úkol popravit kata českých lidí R. Heydricha.
Nedodržel zásadní pokyn pro vykonavatele náročného úkolu: „Nenavštívit rodinu!“
Setkal se s matkou a sestrou. Vyděsil se seznamů popravených za zabití říšského protektora R.H. a udal své kamarády a ty, kteří jim pomáhali. Dost okolností o slabostech Čurdy známe. 
Emanuel Moravec věděl, že Hitler je zločinec, ale „nezachoval vlastní slova“, kterými před válkou právem brojil proti Hitlerovi.
K. Čurda „nezachoval“ závažné a nutné pokyny pro výsadkáře.

Vrátím se k Jidášovi. Apoštolové se velmi zlobili na Ježíše, když při slavnostním vjezdu do Jeruzaléma nesesadil Piláta. Jidáš nejvíce: „Ježíš je nerozhodný, na co ještě čeká?“
Jidáš nechtěl Ježíšovu smrt, neprodal Ježíše na smrt. Oznámením, kde Ježíš bude, chtěl jen svého Učitele vyprovokovat, aby se zatýkajícímu komandu bránil a vyvolat ozbrojené povstání proti Římu.
Jidáš nezpozoroval, že se ocitl na šikmé ploše přesvědčením, že je chytřejší než Ježíš.
Neuhlídal satana, který nás svádí k názoru, že náš pohled na věc je správný a není třeba se radit s největším odborníkem na život – s Ježíšem.
Jidáš „nezachoval Ježíšova slova“ o působení Mesiáše.
Satan mu nakukal, že jeho vina je tak velká, že mu nemůže být odpuštěno.
„Nezachoval Ježíšova slova“ o Božím milosrdenství, …

Jidáš není tak velký zlosyn, jak si myslíme a jak nám bylo líčeno.
Kdo je poctivý, začne přemýšlet o Ježíšových slovech:
„Milujete-li mne, budete zachovávat má slova a mé pokyny.
Kdo nezachovává má slova a mé pokyny, tem mě nemiluje.“
A pak možná dojde ke zjištění, že je malým Jidáškem – když jedná v řadě věcí podle svého a neporovnává si své názory a jednání s Ježíšovými názory a jeho jednáním.

Pozor, pozor, zahlédneme-li v sobě nebo druhých malé Jidáše neposlouchají Ježíše, nemusíme skončit s oprátkou na krku jako Jidáš nebo Čurda.
Ježíš nás ubezpečuje, že máme možnost se obrátit. (Už dětem říkáme, že jsme mohli mít svatého Jidáše,
kdyby se obrátil na Ježíše s přiznáním viny a prosbou o odpuštění.
Dětem vysvětlujeme důležitost naslouchání, rozlišování pravdy od lži a poslouchání Boha, který nám radí, jak prožít život dobře.

[1] Škoda, že jsme po dlouhá staletí Ježíšovým národem opovrhovali a krutě židy šikanovali. 

[2] „Vždyť jsem vám říkal, že mám program od Otce Nebeského.“ (Srv. L 2,49)