6. neděle velikonoční (C)
K prvnímu čtení. Slova: „Rozhodl Duch svatý a my“, bývají někdy v církvi zneužívána …
Druhé čtení. Jeruzalém je městem, v jehož domácnostech přebývá Bůh se svou nevěstou. Soužití osvěcuje sám Beránek svým slovem. Vzpomeňme na slova: „Bůh oděl Adama a Evu do šatů světla“. (Sr. )
Evangelium. Dnešnímu úryvku říkám „Boží inzerát na bydlení“. (Nedávno o tom pěkně psal prof. Pavel Hošek v KT.)
Bůh chce bydlet v nás a uprostřed nás.
Naše byty a domy máme různě uspořádané (někde je nepořádek) a zračí se v nich něco z nás.
Boží království - o které prosíme - je uspořádáním sebe sama a vztahů s druhými podle Ježíšových pravidel a ustanovení.
Bez promyšlení 14. kapitoly se dnešní text z evangelia snadno stane jen „myšlenkou na den“.
Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne (viz podobenství o dveřích).
Kdo vidí mne, vidí Otce.
Slova, která vám říkám, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.
Důvěřujte mně, že jsem v Otci a Otec ve mně … aspoň pro mé „skutky“ (znamení).
Kdo mně důvěřuje (bude se mými slovy řídit) bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.
Milujete-li mne, budete zachovávat mé pokyny. A Otec vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky - Ducha pravdy.
Kdo přijal mé pokyny a zachovává je, ten mě miluje.
Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova.
Přímluvce, Duch svatý vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.
Dávám vám svůj pokoj …
Ta slova jsou Ježíšovým učedníkům srozumitelná.
Poskytují nám také kontrolu nad naším laciným tvrzením o spolupráci s Duchem svatým.
Připomenu práci Ducha božího s Izraelem a jaké bohatství Boží vyučování přináší.
Velké kultury starověku zanikly, ale lid Izraele existuje a významně přispěl k duchu naší civilizace.
Hebrejští pastýři přijali nabídku Boží péče a vedení. Zakusili, co znamená být lidem nejlepšího Hospodáře.
Říkají: „Naše existence stojí na: Božím Učení, rodině a sobotě.
Bible je pro naše děti slabikářem, pro starší je čítankou příběhů a životní moudrosti, a stálou učebnicí života. Je Božím návodem k vybudování lidské osobnosti, dobrým vztahům s druhými, rodiny a společnosti.
V sobotu nepracujeme, budujeme největší bohatství - vztahy s nejbližšími.
Aby každý Izraelita zakoušel, že patří do Božího lidu, slavíme každou sobotu ve svých rodinách královskou večeři se světlem, lepším chlebem, vínem a masem. Aby každý Izraelita každý týden zakoušel, že je z božího, královského rodu, bohatší lidé po staletí na sobotní večeři přispívají chudým.
Vědomí, že jsme z královského rodu, nás vede ke královskému jednání s druhými. Snažíme se spolu jednat na úrovni královských dcer a synů.
(Největším neštěstím by bylo, kdybychom zapomněli, že jsme z božího, královského rodu.)“
Škoda, že jsme, my Ježíšovi učedníci, tento rituál „sobotního jídla“ brzy potratili.
Ovoce Božího vyučování a spolupráce lidí s Duchem Božím je zřejmé. Izraelité dodneška zaujímají významné místo mezi ostatními národy. Díky Duchu božímu podstatě přispěli k naší civilizaci.
Škoda, že Izraelité nepřijali učení Ježíšovo.
Škoda, že my jsme potratili vědomí o platnosti a důležitosti Boží moudrostí v Předježíšovské Bibli.
Škoda, jsme přeslechli Ježíšova slova: „Amen, pravím vám, dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka z Písma.“ () 1
Přijetí Boží moudrosti přináší jedinečné bohatství. Opomíjením se velmi šidíme.
Hospodin nám daroval svobodu a jejímu udržování nás učí.
V dějinách Izraele byla období míru. Když žili svévolně, o svobodu přicházeli.
Ale vícekrát Hospodin Izraelitům ztracenou svobodu vrátil.
Připomenul jsem ovoce Boží péče a dobré spolupráce s Božími pokyny k dobrému životu.
Teď se podíváme na dnešní úryvek z evangelia. Sám Ježíš nás učí, co znamená milovat, co je láskou a co láskou není. Láska není jen citem.
Asi každý známe několik rodičů, kteří obětavě pečují o děti se závažným postižením …
Slova „milovat a láska“ jsou v dnešní společnosti zdevalvovaná. Co vše je za lásku vydáváno …
Ale i v církvi často o lásce lacině mluvíme.
„Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova.“
Slovo „nemilovat“ v Bibli znamená dát přednost něčemu, nebo někomu jinému.
Evangelia nám srozumitelně ukazují následky opominutí nebo neposlušnosti Ježíšových slov.
Uvedu několik příkladů.
-
příklad Událost Ježíšových rodičů s dvanáctiletým Ježíšem, který zůstal v Jeruzalémě, i když se rodiče vraceli do Galeleje, nám líčí, jakým trápením Josef a Marie prošli.
Objevili jsme, kde se stala chyba. Rodiče neposlouchali, co jim Ježíš dříve říkal. 2
Rodiče uvažovali po svém, přehlédli, že Ježíš je už přerostl, „přeslechli“Ježíšova slova, když ji říkal, že má své poslání od Boha.
„Nezachovali Ježíšova slova“, přineslo jim to velkou bolest. -
příklad Ježíšovi učedníci při ukřižování Ježíše prožili nejhorší situaci svého života. Došli k mínění, že Ježíš – na kterého vsadili celý svůj život – není Mesiášem.
Ježíš apoštolům přece říkal, že Mesiáše zavraždí představení židovské církve. Vysvětloval jim, proč se nechá zabít. Kdyby Ježíši poctivě naslouchali, nemuseli hloupě selhat a neúměrně se trápit nad Ježíšovou smrtí.
Ježíš učedníky uklidňoval, že se jim se nic nestane a že on vstane z mrtvých. Ano, byli by smutní z Ježíšova ponížení, ale nebyli by zdrcení žalem.
Víme, kde se stala chyba. „Nezachovali Ježíšova slova!“
Zůstali trčet v rabínském učení o Mesiáši, který osvobodí národ od římských okupantů a přivodili si velké trápení a ponížení (nezastali se přítele).
-
příklad Jak bylo Petrovi, když jej Ježíš nazval satanem, pro Ježíšův výrok.
Představme si, že by Ježíš něco takového prohlásil o nás. Máme-li Ježíše rádi, kolik nocí bychom nespali a trápili se?
Petr „nezachoval Ježíšova slova“ o vraždě Mesiáše!“ -
příklad o Jidášově zradě. Rychle a tvrdě jsme odsoudili, jeho jednání bylo špatné, ale …
Z historie a literatury známe řadu odporných zrádců. Jedním z nich byl Emanuel Moravec - ze zištných důvodů kolaboroval s německým nacismem …
Jaký je příběh Karla Čurdy?
Prošel náročným výcvikem výsadkářů a přijal úkol popravit kata českých lidí R. Heydricha.
Nedodržel zásadní pokyn pro vykonavatele náročného úkolu: „Nenavštívit rodinu!“
Setkal se s matkou a sestrou. Vyděsil se seznamů popravených za zabití říšského protektora R.H. a udal své kamarády a ty, kteří jim pomáhali. Dost okolností o slabostech Čurdy známe.
Emanuel Moravec věděl, že Hitler je zločinec, ale „nezachoval vlastní slova“, kterými před válkou právem brojil proti Hitlerovi.
K. Čurda „nezachoval“ závažné a nutné pokyny pro výsadkáře.
Vrátím se k Jidášovi. Apoštolové se velmi zlobili na Ježíše, když při slavnostním vjezdu do Jeruzaléma nesesadil Piláta. Jidáš nejvíce: „Ježíš je nerozhodný, na co ještě čeká?“
Jidáš nechtěl Ježíšovu smrt, neprodal Ježíše na smrt. Oznámením, kde Ježíš bude, chtěl jen svého Učitele vyprovokovat, aby se zatýkajícímu komandu bránil a vyvolat ozbrojené povstání proti Římu.
Jidáš nezpozoroval, že se ocitl na šikmé ploše přesvědčením, že je chytřejší než Ježíš.
Neuhlídal satana, který nás svádí k názoru, že náš pohled na věc je správný a není třeba se radit s největším odborníkem na život – s Ježíšem.
Jidáš „nezachoval Ježíšova slova“ o působení Mesiáše.
Satan mu nakukal, že jeho vina je tak velká, že mu nemůže být odpuštěno.
„Nezachoval Ježíšova slova“ o Božím milosrdenství, …
Jidáš není tak velký zlosyn, jak si myslíme a jak nám bylo líčeno.
Kdo je poctivý, začne přemýšlet o Ježíšových slovech:
„Milujete-li mne, budete zachovávat má slova a mé pokyny.
Kdo nezachovává má slova a mé pokyny, tem mě nemiluje.“
A pak možná dojde ke zjištění, že je malým Jidáškem – když jedná v řadě věcí podle svého a neporovnává si své názory a jednání s Ježíšovými názory a jeho jednáním.
Pozor, pozor, zahlédneme-li v sobě nebo druhých malé Jidáše neposlouchají Ježíše, nemusíme skončit s oprátkou na krku jako Jidáš nebo Čurda.
Ježíš nás ubezpečuje, že máme možnost se obrátit. (Už dětem říkáme, že jsme mohli mít svatého Jidáše,
kdyby se obrátil na Ježíše s přiznáním viny a prosbou o odpuštění.
Dětem vysvětlujeme důležitost naslouchání, rozlišování pravdy od lži a poslouchání Boha, který nám radí, jak prožít život dobře.