2. neděle velikonoční (C) – Václav Vacek

Poznámky Václava Vacka k biblickým textům jako příprava na nedělní liturgii. Plné verze k dispozici na webu Farnosti Letohrad. Václav Vacek je emeritní farář v Letohradě.

C', 0, 'Naše slavení Ježíšova vzkříšení na velikonoční neděli je rychlé. Po čtyřicetidenní „postní době“ v neděli ráno vyslechneme biblické texty, obnovíme křest, zazpíváme: „Aleluja“ a jdeme domů. 1
Mnoho lidí snadno volá „Hosana“ (a také „Na kříž s ním“).

Se vzkříšením nemáme žádnou osobní zkušenost. Ale každá neděle je památkou vzkříšení a my si potřebujeme připomínat příslib Vzkříšeného: „Probudím vás ze spánku smrti k životu věčnému.“ 2
Dnešní biblické texty, zvláště evangelium, nám ukazují jak to dělat.

První čtení vypráví o výslechu apoštolů před velekněžími. 3

Ve druhém čtení svědčí autor „Zjevení“ o svém dalším setkání se Zmrtvýchvstalým.

Evangelium se vrací k dvěma setkáním Vzkříšeného s učedníky v první velikonoční neděli a pak za týden.

„Věříš v Boha?“ ptáme se katechumenů.
„V Ježíše Krista?“ „V Ježíšovo vzkříšení?“
Co znamená věřit?

Neptáme se: „Věříš, že toto je tvoje maminka?“
Ďábel existenci Boha nepopírá, ale nedá na něj. Přestal mu důvěřovat.

Důvěra vyrůstá z dobrých zkušeností s druhým. Potřebujeme si ověřit důvěryhodnost Ježíše a zpráv o jeho vzkříšení. (Tuto cestu máme ukazovat dětem!)
Dojdeme-li k bytostné důvěře Bohu, která se má blížit jistotě, náramně nám to změní život.
(Vzpomeňme Františka, biskupa římského, na jeho obdivuhodnou důvěru v Boha a radost ze života v jeho veliké starosti o svět).

Apoštolové nevěřili, že Ježíš vstane z mrtvých. Velikonoce prožili neslavně, ve zmatku a hádkách. (Nekritizuji je, chci se od nich učit a neopakovat jejich chyby. Sami by řekli: „Bylo to ostudné!“)
Propásli Ježíšovu přípravu na jeho Velikonoce, proto neobstáli.
Ani je nenapadlo jít v noci opodál Ježíšova hrobu a čekat: „Co, kdyby přeci jen byl vzkříšen?“ Místo toho se propadli do beznaděje.

Zažili jste vy nějakou zásadní těžkou situaci, která vás úplně zaskočila a změnila život? Třeba smrt nejbližšího, rozpad rodiny, těžkou nemoc nebo zranění?
Vybavte si ji.
„Tvůj manžel zemřel.“ – „Ne, ne!“, křičela manželka.
Bolest ze ztráty nejbližšího nás může úplně zasáhnout … Smrt vypadá, jako úplný konec. Je neprůhledná.

Jak prožijeme zásah smrti v naší blízkosti? 4

Říkáme, že den Ježíšova vzkříšení je nejslavnějším dnem v dějinách lidstva.
Projděme si, jak jej strávili Ježíšovi nejbližší.
Ježíš několikráte mluvil o svém vzkříšení třetího dne (rozhodně si nemyslím, že Ježíš měl v Getsemanech krizi víry). Jenže apoštolové zásadně odmítali jeho slova o ukřižování: „Proč tak mluvíš? My víme, že ve vhodnou chvíli vyvoláš povstání proti Římu. Neboj se, my to nikomu neprozradíme, dokud nezavelíš k útoku…“
Ukřižováním Ježíše se apoštolům úplně zhroutil život. Ježíšovi věnovali všechno, a teď vše v jejich očích vypadalo, že Ježíš Mesiášem není. Nevyužili jedinečné a navýsost závažné Ježíšovy informace. 5

Je dobré si „osahat“ - pročíst zprávy všech evangelistů. 6

V pátek večer Ježíšovo tělo pár jeho nejbližších narychlo - už se blížila sobota - uložil do hrobu.
Všichni byli zdrcení. Asi nikdo z nich nespal.
Dva dny nikdo neměl na jídlo ani pomyšlení. [^7]

V neděli ráno šly ženy dokončit péči o mrtvé tělo. „Odvalit těžký kámen asi nezvládneme“, staraly se.
Neznámý vznešený muž - v bílém rouchu, jim řekl: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?“ (správně usoudily, že je to posel Boží – anděl).
Ani Marie Magdalská nepoznala Vzkříšeného podle podoby, ale věřila, že Ježíš žije (i když nechápala, jak je to možné).

Ženám apoštolové nevěřili, Marie Magdalská jim připadala jako úplná hysterka. 7
„Ježíš je mrtev, s tím nic nenaděláte, neposlouchejte ženské, všemu je konec“, říkali chlapi.

Jen Petr a Jan se nehádali, utíkali k hrobu. 8 Tam zjistili, že hrob je prázdný, ale není vyloupený, usoudili Petr a Jan. „Tady někdo přespal a ustlal po sobě …“ 9

„Emauzští“ odešli (nebudeme to hádání poslouchat, všemu je konec, nemá smysl tady zůstávat, mýlili jsme se, že je Ježíš Mesiášem, nenecháme se tady zatknout veleradou). Ze všech učedníků odepsali Ježíše nejvíce.
V popisu setkání emauzských se Vzkříšeným je nejpodrobněji popsáno, co znamená otevření očí.
Kleofáš s tím druhým, cestou vše stále dokola probírali – tak to bývá, když nás něco velmi zaskočí. Neznámému vyprávěli o Ježíšovi, jak vše nasvědčovalo, že je Mesiášem, ale jak se potom všechno zvrtlo … „My už ničemu nerozumíme“ … (konečně (!), před tím Ježíšovi stále - když mluvil o smrti Mesiáše -skákali do řeči: „Ty tomu nerozumíš!“)
„Co je na tom nepochopitelného?“ slyšeli od poutníka.
Ten pak u stolu řekl nad chlebem a vínem stejná slova modlitby jako Ježíš při poslední večeři. – Podle toho Ježíše poznali.
Hned běželi zpátky do Jeruzaléma.
To už bylo v pondělí (nový den začíná po západu slunce. Apoštolové se dál hádali s ženami, Petrem a Janem, zda Ježíš žije … Emauzští vyprávěli …

Vtom se Vzkříšený objevil mezi nimi. Učedníci (mimo žen, Petra, Jana a Emauzských) měli Ježíše za strašidlo.
„Co plašíte, máte tu něco k jídlu?
Všimněme si, že se Ježíš apoštolům jen nezjevilil. Potřeboval je doučit to, co dříve učedníci zanedbali. Zážitek ze zjevení a zázraků nám může překryt veliká bolest – vzpomeňme na zjevení na hoře s Mojžíšem a Eliášem. Apoštolové neposlouchali, nezajímalo je, o čem Ježíš s proroky mluvil, usnuli a samotný zázrak je pak po Ježíšově ukřižování nepodržel.

Ježíš učedníkům znovu zopakoval vyučovací lekci o smyslu smrti Mesiáše. Učedníci – otřesení ukřižováním Ježíše konečně mlčeli, pozorně naslouchali Ježíšovu výkladu a odkazům na předpovědi proroků.

Učedníkům pomalu docházelo, jakou chybu udělali – nejen rabíni a velekněží, i oni nevěřili prorokům Malachiášovi a Janu Baptistovi, nevěřili ani Ježíšovi, že Izrael je nevěrný Bohu, nesnášenlivý k lidem a nebezpečný prorokům. Izrael bude podle proroků tříben.

„Tehdy Ježíš otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.
Řekl jim: Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých;
v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem.
Vy jste toho svědky.“ (Hledat na dohloubky: L 24,45-48 Zobrazit čtení v překladu:Bible 21Bible KralickáČeský ekumenický překladČeský studijní překladKatolický liturgický překlad Tématu jsou přímo věnovány texty:3. neděle velikonoční (Václav Vacek)3. neděle velikonoční (Bible na neděli)3. neděle velikonoční (Václav Vacek)3. neděle velikonoční (Bible na neděli)3. neděle velikonoční (Václav Vacek) Všechny odkazy)
– Tento přístup k věci - svědectví Písma, je pro nás klíčem ke zprávě o Ježíšově Zmrtvýchvstání !!!

Vzkříšeného Ježíše jsme neviděli. Ale Ježíšův příběh (včetně vzkříšení Lazara, vzpomeňme na dramaturgii té události) podepřený dřívějšími předpověďmi proroků má svou logiku.

Ten, kdo si příběh z evangelií každoročně prochází, ten dokáže dětem o Ježíši hodnověrně svědčit:
Ježíš nemluvil v hádankách. Za jeho stručnými slovy: „Mesiáš musí zemřít“, stojí: „Lidé nevěřili prorokům, nevěří ani mně. Nechtějí uznat znamení od Boha dokazující, že přicházím od Otce Nebeského. Nezbývá mně, než se přestat skrývat a bránit se. Velekněží mě popraví a zlikvidují.“ Tak Ježíš mluvil k apoštolům a pokračoval: „Vám se nic nestane. Nebojte se, třetího dne vstanu mrtvých“.

Židé pečují o svou zkušenost s Hospodinem a mají zkušenost s účinkem svého vyučování dětí: Poznali, že při vyučování získává učitel víc než žák. Přitakávají slovům rabi Jehošua: „Kdo učí Tóře svého syna nebo vnuka, jako by ji sám dostal na Sinaji.“
Podobnou zkušenost můžeme získat i my při vyučování o Vzkříšení Ježíše.

Naše důvěra v hodnověrnost Boha, Ježíše, Písma se bude blížit jistotě.
Nebudeme jen papouškovat to, co říkali naše učitelé.


„Moudrý“ je ten, kdo neustále hledá, kdo hledá i sám sebe, to znamená: kdo se neustále zpochybňuje. (Ellie Wiesel)


[^7]Hledat na dohloubky: Matouš 9,15 Zobrazit čtení v překladu:Bible 21Bible KralickáČeský ekumenický překladČeský studijní překladKatolický liturgický překlad Čtení je také zmíněno v textech:2. neděle velikonoční (Václav Vacek)2. neděle v mezidobí (Václav Vacek)4. neděle velikonoční (Václav Vacek)1. neděle čtyřicetidenní (Václav Vacek)2. neděle čtyřicetidenní (Václav Vacek) Všechny odkazy15 „Může nevěsta na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy od ní bude ženich vzat; potom se bude postit.“Hledat na dohloubky: Mt 9,15 Zobrazit čtení v překladu:Bible 21Bible KralickáČeský ekumenický překladČeský studijní překladKatolický liturgický překlad Čtení je také zmíněno v textech:2. neděle velikonoční (Václav Vacek)2. neděle v mezidobí (Václav Vacek)4. neděle velikonoční (Václav Vacek)1. neděle čtyřicetidenní (Václav Vacek)2. neděle čtyřicetidenní (Václav Vacek) Všechny odkazy15)


  1. Některým lidem jsou biblické texty na obtíž, protože jim nerozumějí. My, duchovní jim neříkáme, že modlitba – setkání s Bohem vyžaduje nejdříve naslouchat Bohu, hledat porozumění s ním a ptát se ho. Jinak zůstaneme Bohu vzdáleni.
    Židé a někteří křesťané o Velikonocích celou noc studují Písmo. Katolíci toho nejsou schopni – i když na plese nebo na svatbě jsou celou noc vzhůru, dokonce tančí a nikdo neusíná. ↩

  2. Závidím Rusům jejich pojmenování sedmého dne „vzkříšení“ a pozdrav: „Kristus byl vzkříšen!“ ↩

  3. Už bylo několik měsíců po Ježíšových Velikonocích, po volbě 12. apoštola místo Jidáše, po seslání Ducha svatého, zvěstování apoštolů o vzkříšeném Mesiáši a po soudu Petra nad Ananiášem a Safirou. ↩

  4. Navštěvoval jsem vážně nemocného starého hospodáře, dokud žil. Jeho paní mně pak vyprávěla o jeho smrti: „V neděli jsme poobědvali, poklízela jsem stůl, a manžel mně řekl: :Pojď si ke mně na chvíli lehnout“. „Jen co umyji nádobí“, odpověděla jsem mu“. Ne, pojď.“
    Leželi jsme vedle sebe …, manžel mě políbil na ústa …, a po chvíli třikráte hlasitěji vydechl a zesnul.
    Ani jsem neplakala.“ ↩

  5. Ježíšovy informace:

    • Diagnóza: Izrael odešel od Boha. Potřebuje se obrátit a navrátit k Hospodinu.
    • Izrael trpí náboženská pýchou („znám Boha“), která je smrtelně nebezpečná, vede k nesnášenlivosti, nenávisti a likvidaci proroků.
    • Poskytnu lidem poslední možnost k prohlédnutí, nechám se jimi zavraždit. Prolitá nevinná krev některým lidem otevře oči.
    • Třetího dne vstanu z mrtvých.

    ↩

  6. Nenechme se zmást tím, že se v některých detailech evangelisté liší (i manželé často líčí společný příběh trochu jinak). ↩

  7. Ženy u starých Izraelitů nebyly pokládány za hodnověrné, proto žena nemohla být svědkem u soudu. ↩

  8. Petr byl ve své dřívější sebejistotě otřesený svým zapřením Ježíše. Jan byl otřesený svou bezmocností při sledování Ježíšovy popravy. ↩

  9. Ježíš žádné cennosti u sebe neměl, nejcennější byla plátna. Pohanští zloději byli vyloučeni. Židé hroby nevylupovali, jakýmkoliv dotykem s mrtvolou by se rituálně znečistili. ↩