Květná neděle
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Téma: L 19,28-40
Datum: 13. 4. 2025
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Téma: L 19,28-40
; Iz 50,4-7
; Flp 2,6-11
; L 22,14-23,56
Datum: 13. 4. 2025
Mnoho lidí s nadšením přijalo vjezd Ježíše
do Jeruzaléma: „Sláva, to je ten nový král slibovaný proroky. Nepovyšuje
se nad námi, přijíždí skromně na oslu a ne jako pyšný a
naparáděný Herodes nebo zpupný římský prokurátor Pilát
v doprovodu vojáků. Hosana, Synu Davidovu“!
Jenže Ježíš nedojel před královský palác a nevyhnal Piláta.
Lidé byli zklamáni; i apoštolové to měli Ježíšovi za zlé (taková příležitost se nebude jen tak opakovat). [1]
Když pak lidé uviděli Ježíše spoutaného a souzeného Pilátem, volali: „Na kříž s ním,“ protože měli na Ježíše vztek.
(Myslíte si, že bychom také pod křížem na Ježíše nevolali: „Sestup s kříže“? - snad jako modlitbu, jako prosbu, aby jej Bůh zachránil)?
Ale pochybuji, že někdo z Ježíšových stoupenců tuto jiskřičku naděje uchoval až do hořkého konce.
„Bůh se Ježíše nezastal“, to byl pádný argument přihlížejících. „Rabíni měli pravdu, Ježíš není Mesiášem, naletěli jsme mu. Dobře mu tak - s tou popravou - nikdo si nesmí zahrávat s naším ,vlastenectvím´. Vzpoura proti Římu je nebezpečná, žijeme v tvrdé okupaci a mezi námi jsou nebezpeční fízlové.“
I Ježíšovi učedníci a apoštolové přestali Ježíše pokládat za Mesiáše. [2]
Minulost změnit nemůžeme, ale můžeme si z ní vzít poučení a měnit sebe – podle evangelia!
Izrael nenaslouchal pečlivě Písmu ani Ježíšovi. [3]
Z Izraele se stalo náboženské stádo, které se nechalo vést velekněžími a rabíny (až k nesmyslné židovské válce proti Římu). [4]
Židé dodneška nepřijali Ježíše za Mesiáše, tvrdí, že Mesiáš přinese na zem Šalom a ten Ježíš nepřinesl.
Co na to povíme?
Myslím si, že je poctivé si přiznat, že jsme se za dva tisíce let nestali Ježíšovými učedníky, ale jsme jen polití křestní vodou. [5]
Jak tomu došlo? Jak se z Božího lidu stane náboženské stádo?
Izraelité uměli číst a svitky Písma měli po ruce v synagogách. Ale místo pečlivého studia Písma, místo snahy osobního porozumění Hospodinu, se z pohodlnosti nechali vést svými náboženskými vůdci. („Pan rabín má ve všem pravdu. Velekněz je neomylný.“)
Křesťané prvního století byli převážně židé - byli gramotní a drželi se Písma, ale brzy v církvi převážili křesťané z pohanů - ti neuměli ani číst. Čím dál víc se stávali náboženských stádem vedeným církevní hierarchií. [6]
Dodneška mnoho našich lidí z pohodlnosti říká: „Pan farář má ve všem pravdu. Odporovat panu biskupovi (i kdyby jednal proti Ježíšovým pokynům) se nehodí. Papež je neomylný.“
V evangeliích je popsán důvod Ježíšovy popravy. Ale my jsme si vytvořili vlastní názor: „Bůh Ježíšovo utrpení, krev a smrt potřeboval k odpuštění našich hříchů.“ [7]
Jak to, že neznáme Ez 18
Dodneška nepracujeme s Písmem. Nejsme učedníky Ježíše!
Brzy jsme si téměř nepřipouštěli spravedlivé výčitky za vraždu Mesiáše. Místo Ježíšova varování před smrtelně nebezpečným hříchem náboženské nesnášenlivosti a nenávisti jsme začali říkat, že Ježíš zemřel za naše všechny hříchy.
Jan Baptista řekl svým učedníkům: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa“. (J 1,29
Ale my při mši říkáme: „Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa“. To nejsou drobnosti, oslabujeme závažnost strašlivého nebezpečí náboženské nenávisti. [8]
Ježíše nepřivedla na kříž naše všechna možná selhání, včetně dětského zlobení, ale náboženská pýcha těch, kteří si myslí, že vědí, jak to s Bohem je, a jejich nesmiřitelná nenávist k těm, kteří mluví o Bohu jinak než oni. To je příčinou pronásledování a strašných zločinů i v dějinách křesťanů.
My na jedné straně říkáme, že Bůh je Všemohoucí, ale pak jej mylně podřizujeme právnímu mechanismu o vině a trestu, podle kterého musí být každý hřích potrestán. I dětské zlobení. Myslíme si, že Všemohoucí Bůh nám nemůže odpustit ze své velkorysosti, milosrdenství, lásky a zdravého rozumu. Tvrdíme, že Ježíš vzal na sebe všechny naše hříchy a Bůh s ním prý jednal jako s největším hříšníkem.
(Nerozumíme obrazné řeči Písma a její literu vydáváme za dogma.)
Zkusme o těchto našich tvrzeních mluvit s chytrými dětmi a vnuky (pokud jsme je vedli ke kladení otázek a hledání odpovědí) a uvidíme, zda své názory obhájíme.
O Velikonocích v našich kostelích opět uslyšíme náš překlad z Izaiáše:
„Hospodinu se zalíbilo zdrtit svého služebníka utrpením …“
„Slyšeli jsme slovo Boží,“ opět odpovíme. To je slovo Boha?
Ve velikonočním chvalozpěvu uslyšíme:
„Vpravdě nezbytný byl hřích Adamům, který Kristus zahladil svou smrtí.
Ó, štastná vina, pro kterou přišel Vykupitel tak vznešený a veliký.“
A s nikým to nehne. Opět se budeme nutit do zbožných pocitů a nebude nám hanba před Bohem z toho, jak o něm mluvíme.
Nevedeme v církvi debatu o závažných věcech. Nedivme se, že nekosteloví lidé o nás nemají zájem, pokládají nás za přežvykující stádo, které je líné přemýšlet.
Ježíš trpěl několik hodin strašného mučení. Ale před tím mnoho měsíců trpěl nezájmem a pomluvami lidí, které se snažil zachránit. Dodneška Ježíš trpí pro náš veliký nezájem a naši lhostejnost k tomu, co důležitého nám říká.
Vy, rodičové, víte, co je trápení rodičů nad nezájmem dětí o to, co pokládáme za velmi důležité.
Netrpí Ježíš dodneška i tím, jak o něm mluvíme?
Ježíš žije mezi pokřtěnými, kteří nejsou jeho učedníky.
My žijeme mezi pokřtěnými, kteří ale nejsou Ježíšovými učedníky.
Nakolik jsem já Ježíšovým učedníkem?
„Nečekej od kostelových lidí slušnost, tu mnoho lidí v kostele nehledá“, říká jistá žena křesťanská. [9]
Žijeme mezi lidmi, kteří nejsou Ježíšovými učedníky a s těmi, kteří žijí podle Ježíše jen částečně.
Nakolik jednáme podle Ježíše, natolik dalšího obdarování dostáváme. „Každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“ (Srv. Mt 25,14-30
Snažíme se přijmout Ježíšovy názory za své, je ideální, abychom my i partner měli v co nejvyšší míře Ježíše za Přítele, Učitele, Trenéra a Terapeuta.
Apoštolové i vzdělaný Nikodém nechtěli od Ježíše slyšet, že zbožní, a církevní vrchnost zavraždí Mesiáše. Až zohavená a poplivaná mrtvola mladého, nevinného a nejvýše významného člověka jim otevřela oči.
My vinu za vraždu Ježíše přičítáme židům. Myslíme si, že se nás náboženská nesnášenlivost netýká.
Ale ten, kdo si myslí, že by se zachoval lépe než apoštolové, ten se hluboce se mýlí a je nebezpečný.
Ani Petr nebyl neomylný - i po seslání Ducha někdy nejednal jako Ježíšův učedník.
[1] Ježíš vícekrát a dostatečně apoštoly upozorňoval a vysvětloval jim, proč bude Mesiáš zavražděn (mluvil s nimi víc, než kolik zaznamenávají evangelia). Ale jejich přání, aby Mesiáš konečně vyhnal okupantské římské vojáky byla silnější, než jejich názory, ve kterých odmala v náboženství vyrůstali – my se dožijeme svobody od Mesiáše. Ježíšův slavný vjezd do Jeruzaléma pokládali za potvrzení tohoto příslibu. „Už je to tady“, nadšeně volali, „letošní Velikonoce budeme slavit ve svobodě!!“
[2] Učedníci odcházející do Emauz v neděli velikonoční prohlásili: „Ježíš byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, ale byl ukřižován. (I my jsme se zmýlili, pokládali jsme ho Mesiáše, který nás osvobodí.“ (Srv. L 24,20-21
[3] Ježíš vybízel lidi k obrácení se k Hospodinu a k náboženské reformě. Tu reformu nakonec přijalo jen nemnoho učedníků se svými rodinami.
[4] Kdyby Izraelité přijali Ježíšovu náboženskou reformu a obrátili se k Hospodinu, dostali by svobodu (jako za Mojžíše v Egyptě a za Nehemiáše v Babyloně).
[5] Pobožně říkáme Bohu: „Přijď tvé království,“ ale podle Boha se neřídíme; to bychom dávno spolupracovali s křesťanskými zeměmi a vytvořili Spojené státy evropské.
Modlíme se: „Otče, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi“, ale jednáme podle svých nápadů, zájmů a mocenských choutek.
Severní Afrika a dnešní Turecko byly kdysi „křesťanské země“, ale za jedno století se staly muslimskými státy. S námi se může stát něco podobného, většina obyvatelstva může dát hlasy politikům, kteří rozvrátí demokracii a svobodné instituce - a
kultura v Evropě a v Severní Americe padne.
[6] Většina středověkých křesťanů uměla udělat kříž, nějak odříkat latinsky „Otčenáš“ a do pohanských pověr si přidala legendy světců a pár informací z Bible. Z toho vznikla lidová zbožnost, kterou kněžstvo určitým způsobem usměrňovalo.
[7] Vzdělané řecké osobnosti si už v prvních stoletích přinesly z antické filosofie názor, že uražené božstvo může smířit jen ten, kdo je božstvu roven, tedy bůh nebo alespoň polobůh. Ve středověkých poměrech tomuto názoru přitakal Anselm z Canterbury.
Svatý Basil (církev nazývá učitelem církve - oproti Ježíšovu pokynu: „N - nikoho nenazývejte s ) říká, že Ježíš vzal na sebe naše hříchy a byl za nás potrestán Otcem.
[8] Jak to, že se nehrozíme Ježíšova varování: „I vy budete pronásledovat a ničit moje lidi, moje učedníky. Běda vám!“
Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Stavíte náhrobky prorokům, zdobíte pomníky spravedlivých a říkáte: `Kdybychom my byli na místě svých otců, neměli bychom podíl na smrti proroků.´ Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kteří zabíjeli proroky.
Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu? Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i znalce Písma; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo, aby na vás padla všechna spravedlivá krev prolitá na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše syna Bachariášova, kterého jste zabili mezi chrámem a oltářem.
Amen, pravím vám, to vše padne na toto pokolení. (Mt 23,29-37
[9] Co si myslet o člověku, který se jde do kostela pomodlit a před dveřmi soustavně neodpovídá na náš pozdrav (je mladší než my)?
Osloví-li mně někdo „Otče“, ptám se v duchu, zda je Ježíšovým učedníkem. Budeme spolu ladit v dalších Ježíšových pokynech? Jsou takoví lidé Ježíšovými učedníky? Buď nečtou evangelium, nebo Ježíšovy názory vědomě ignorují. Na čem se s nimi shodneme? Jak s nimi mluvit o dalších Ježíšových pokynech, které ignorujeme?
Lze s nimi hledat řešení v důležitých otázkách života? Podle jakého klíče?
Pokud já nezajdu za někým, kdo podle mě jedná špatně, abychom v té záležitosti vedli řeč nejprve mezi čtyřma očima, nejednám jako Ježíšův učedník.
Pokud někdo (biskup nebo kostelník) nepokládá prof. Tomáše Halíka za vzdělanějšího (v jeho oboru) než je sám, není Ježíšovým učedníkem. Dar důstojnosti každého v lidu Božím, jsme zaměnili za církevnické hierarchické uspořádání.
Neupíráme Putinovi, že je dítětem Božím, ale také víme, že je zvrhlým vlkem trhajícím nevinné. Kdybych měl tu možnost, měl bych jej v obraně napadaných zabít. (Máme se učit bránit napadené.)
Jenže Ježíš nedojel před královský palác a nevyhnal Piláta.
Lidé byli zklamáni; i apoštolové to měli Ježíšovi za zlé (taková příležitost se nebude jen tak opakovat). [1]
Když pak lidé uviděli Ježíše spoutaného a souzeného Pilátem, volali: „Na kříž s ním,“ protože měli na Ježíše vztek.
(Myslíte si, že bychom také pod křížem na Ježíše nevolali: „Sestup s kříže“? - snad jako modlitbu, jako prosbu, aby jej Bůh zachránil)?
Ale pochybuji, že někdo z Ježíšových stoupenců tuto jiskřičku naděje uchoval až do hořkého konce.
„Bůh se Ježíše nezastal“, to byl pádný argument přihlížejících. „Rabíni měli pravdu, Ježíš není Mesiášem, naletěli jsme mu. Dobře mu tak - s tou popravou - nikdo si nesmí zahrávat s naším ,vlastenectvím´. Vzpoura proti Římu je nebezpečná, žijeme v tvrdé okupaci a mezi námi jsou nebezpeční fízlové.“
I Ježíšovi učedníci a apoštolové přestali Ježíše pokládat za Mesiáše. [2]
Minulost změnit nemůžeme, ale můžeme si z ní vzít poučení a měnit sebe – podle evangelia!
Izrael nenaslouchal pečlivě Písmu ani Ježíšovi. [3]
Z Izraele se stalo náboženské stádo, které se nechalo vést velekněžími a rabíny (až k nesmyslné židovské válce proti Římu). [4]
Židé dodneška nepřijali Ježíše za Mesiáše, tvrdí, že Mesiáš přinese na zem Šalom a ten Ježíš nepřinesl.
Co na to povíme?
Myslím si, že je poctivé si přiznat, že jsme se za dva tisíce let nestali Ježíšovými učedníky, ale jsme jen polití křestní vodou. [5]
Jak tomu došlo? Jak se z Božího lidu stane náboženské stádo?
Izraelité uměli číst a svitky Písma měli po ruce v synagogách. Ale místo pečlivého studia Písma, místo snahy osobního porozumění Hospodinu, se z pohodlnosti nechali vést svými náboženskými vůdci. („Pan rabín má ve všem pravdu. Velekněz je neomylný.“)
Křesťané prvního století byli převážně židé - byli gramotní a drželi se Písma, ale brzy v církvi převážili křesťané z pohanů - ti neuměli ani číst. Čím dál víc se stávali náboženských stádem vedeným církevní hierarchií. [6]
Dodneška mnoho našich lidí z pohodlnosti říká: „Pan farář má ve všem pravdu. Odporovat panu biskupovi (i kdyby jednal proti Ježíšovým pokynům) se nehodí. Papež je neomylný.“
V evangeliích je popsán důvod Ježíšovy popravy. Ale my jsme si vytvořili vlastní názor: „Bůh Ježíšovo utrpení, krev a smrt potřeboval k odpuštění našich hříchů.“ [7]
Jak to, že neznáme Ez 18
. kapitolu, kde Bůh
říká, že vina je nepřenosná?
Dodneška nepracujeme s Písmem. Nejsme učedníky Ježíše!
Brzy jsme si téměř nepřipouštěli spravedlivé výčitky za vraždu Mesiáše. Místo Ježíšova varování před smrtelně nebezpečným hříchem náboženské nesnášenlivosti a nenávisti jsme začali říkat, že Ježíš zemřel za naše všechny hříchy.
Jan Baptista řekl svým učedníkům: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa“. (J 1,29
)
Ale my při mši říkáme: „Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa“. To nejsou drobnosti, oslabujeme závažnost strašlivého nebezpečí náboženské nenávisti. [8]
Ježíše nepřivedla na kříž naše všechna možná selhání, včetně dětského zlobení, ale náboženská pýcha těch, kteří si myslí, že vědí, jak to s Bohem je, a jejich nesmiřitelná nenávist k těm, kteří mluví o Bohu jinak než oni. To je příčinou pronásledování a strašných zločinů i v dějinách křesťanů.
My na jedné straně říkáme, že Bůh je Všemohoucí, ale pak jej mylně podřizujeme právnímu mechanismu o vině a trestu, podle kterého musí být každý hřích potrestán. I dětské zlobení. Myslíme si, že Všemohoucí Bůh nám nemůže odpustit ze své velkorysosti, milosrdenství, lásky a zdravého rozumu. Tvrdíme, že Ježíš vzal na sebe všechny naše hříchy a Bůh s ním prý jednal jako s největším hříšníkem.
(Nerozumíme obrazné řeči Písma a její literu vydáváme za dogma.)
Zkusme o těchto našich tvrzeních mluvit s chytrými dětmi a vnuky (pokud jsme je vedli ke kladení otázek a hledání odpovědí) a uvidíme, zda své názory obhájíme.
O Velikonocích v našich kostelích opět uslyšíme náš překlad z Izaiáše:
„Hospodinu se zalíbilo zdrtit svého služebníka utrpením …“
„Slyšeli jsme slovo Boží,“ opět odpovíme. To je slovo Boha?
Ve velikonočním chvalozpěvu uslyšíme:
„Vpravdě nezbytný byl hřích Adamům, který Kristus zahladil svou smrtí.
Ó, štastná vina, pro kterou přišel Vykupitel tak vznešený a veliký.“
A s nikým to nehne. Opět se budeme nutit do zbožných pocitů a nebude nám hanba před Bohem z toho, jak o něm mluvíme.
Nevedeme v církvi debatu o závažných věcech. Nedivme se, že nekosteloví lidé o nás nemají zájem, pokládají nás za přežvykující stádo, které je líné přemýšlet.
Ježíš trpěl několik hodin strašného mučení. Ale před tím mnoho měsíců trpěl nezájmem a pomluvami lidí, které se snažil zachránit. Dodneška Ježíš trpí pro náš veliký nezájem a naši lhostejnost k tomu, co důležitého nám říká.
Vy, rodičové, víte, co je trápení rodičů nad nezájmem dětí o to, co pokládáme za velmi důležité.
Netrpí Ježíš dodneška i tím, jak o něm mluvíme?
Ježíš žije mezi pokřtěnými, kteří nejsou jeho učedníky.
My žijeme mezi pokřtěnými, kteří ale nejsou Ježíšovými učedníky.
Nakolik jsem já Ježíšovým učedníkem?
„Nečekej od kostelových lidí slušnost, tu mnoho lidí v kostele nehledá“, říká jistá žena křesťanská. [9]
Žijeme mezi lidmi, kteří nejsou Ježíšovými učedníky a s těmi, kteří žijí podle Ježíše jen částečně.
Nakolik jednáme podle Ježíše, natolik dalšího obdarování dostáváme. „Každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“ (Srv. Mt 25,14-30
)
Snažíme se přijmout Ježíšovy názory za své, je ideální, abychom my i partner měli v co nejvyšší míře Ježíše za Přítele, Učitele, Trenéra a Terapeuta.
Apoštolové i vzdělaný Nikodém nechtěli od Ježíše slyšet, že zbožní, a církevní vrchnost zavraždí Mesiáše. Až zohavená a poplivaná mrtvola mladého, nevinného a nejvýše významného člověka jim otevřela oči.
My vinu za vraždu Ježíše přičítáme židům. Myslíme si, že se nás náboženská nesnášenlivost netýká.
Ale ten, kdo si myslí, že by se zachoval lépe než apoštolové, ten se hluboce se mýlí a je nebezpečný.
Ani Petr nebyl neomylný - i po seslání Ducha někdy nejednal jako Ježíšův učedník.
[1] Ježíš vícekrát a dostatečně apoštoly upozorňoval a vysvětloval jim, proč bude Mesiáš zavražděn (mluvil s nimi víc, než kolik zaznamenávají evangelia). Ale jejich přání, aby Mesiáš konečně vyhnal okupantské římské vojáky byla silnější, než jejich názory, ve kterých odmala v náboženství vyrůstali – my se dožijeme svobody od Mesiáše. Ježíšův slavný vjezd do Jeruzaléma pokládali za potvrzení tohoto příslibu. „Už je to tady“, nadšeně volali, „letošní Velikonoce budeme slavit ve svobodě!!“
[2] Učedníci odcházející do Emauz v neděli velikonoční prohlásili: „Ježíš byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, ale byl ukřižován. (I my jsme se zmýlili, pokládali jsme ho Mesiáše, který nás osvobodí.“ (Srv. L 24,20-21
)
[3] Ježíš vybízel lidi k obrácení se k Hospodinu a k náboženské reformě. Tu reformu nakonec přijalo jen nemnoho učedníků se svými rodinami.
[4] Kdyby Izraelité přijali Ježíšovu náboženskou reformu a obrátili se k Hospodinu, dostali by svobodu (jako za Mojžíše v Egyptě a za Nehemiáše v Babyloně).
[5] Pobožně říkáme Bohu: „Přijď tvé království,“ ale podle Boha se neřídíme; to bychom dávno spolupracovali s křesťanskými zeměmi a vytvořili Spojené státy evropské.
Modlíme se: „Otče, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi“, ale jednáme podle svých nápadů, zájmů a mocenských choutek.
Severní Afrika a dnešní Turecko byly kdysi „křesťanské země“, ale za jedno století se staly muslimskými státy. S námi se může stát něco podobného, většina obyvatelstva může dát hlasy politikům, kteří rozvrátí demokracii a svobodné instituce - a
kultura v Evropě a v Severní Americe padne.
[6] Většina středověkých křesťanů uměla udělat kříž, nějak odříkat latinsky „Otčenáš“ a do pohanských pověr si přidala legendy světců a pár informací z Bible. Z toho vznikla lidová zbožnost, kterou kněžstvo určitým způsobem usměrňovalo.
[7] Vzdělané řecké osobnosti si už v prvních stoletích přinesly z antické filosofie názor, že uražené božstvo může smířit jen ten, kdo je božstvu roven, tedy bůh nebo alespoň polobůh. Ve středověkých poměrech tomuto názoru přitakal Anselm z Canterbury.
Svatý Basil (církev nazývá učitelem církve - oproti Ježíšovu pokynu: „N - nikoho nenazývejte s ) říká, že Ježíš vzal na sebe naše hříchy a byl za nás potrestán Otcem.
[8] Jak to, že se nehrozíme Ježíšova varování: „I vy budete pronásledovat a ničit moje lidi, moje učedníky. Běda vám!“
Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Stavíte náhrobky prorokům, zdobíte pomníky spravedlivých a říkáte: `Kdybychom my byli na místě svých otců, neměli bychom podíl na smrti proroků.´ Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kteří zabíjeli proroky.
Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu? Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i znalce Písma; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo, aby na vás padla všechna spravedlivá krev prolitá na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše syna Bachariášova, kterého jste zabili mezi chrámem a oltářem.
Amen, pravím vám, to vše padne na toto pokolení. (Mt 23,29-37
)
[9] Co si myslet o člověku, který se jde do kostela pomodlit a před dveřmi soustavně neodpovídá na náš pozdrav (je mladší než my)?
Osloví-li mně někdo „Otče“, ptám se v duchu, zda je Ježíšovým učedníkem. Budeme spolu ladit v dalších Ježíšových pokynech? Jsou takoví lidé Ježíšovými učedníky? Buď nečtou evangelium, nebo Ježíšovy názory vědomě ignorují. Na čem se s nimi shodneme? Jak s nimi mluvit o dalších Ježíšových pokynech, které ignorujeme?
Lze s nimi hledat řešení v důležitých otázkách života? Podle jakého klíče?
Pokud já nezajdu za někým, kdo podle mě jedná špatně, abychom v té záležitosti vedli řeč nejprve mezi čtyřma očima, nejednám jako Ježíšův učedník.
Pokud někdo (biskup nebo kostelník) nepokládá prof. Tomáše Halíka za vzdělanějšího (v jeho oboru) než je sám, není Ježíšovým učedníkem. Dar důstojnosti každého v lidu Božím, jsme zaměnili za církevnické hierarchické uspořádání.
Neupíráme Putinovi, že je dítětem Božím, ale také víme, že je zvrhlým vlkem trhajícím nevinné. Kdybych měl tu možnost, měl bych jej v obraně napadaných zabít. (Máme se učit bránit napadené.)