5. neděle čtyřicetidenní

První čtení.
Hospodin se ujímá Izraele v babylonském zajetí. Nemohu nepřipomenout skvostná utěšující slova ze začátku kapitoly (proč se nikdy v neděli nečtou?). [1]
Bůh zve do své náruče Izrael, přesto, že je nevěrný. Zkušenost Izraelitů s Hospodinem, který v moři vytvořil cestu k projití pronásledovaných, nám má být ujištěním o Boží pomoci.
Bůh nás netahá ze všech malérů, které jsme si způsobili, ale nikdy se nás nevzdá.
Nikdo, kdo touží po jeho domovu, nebude zklamán. [2]

V druhém čtení – a pak i v evangeliu – si opět opravte „Zákon“ na „Smlouvu“ (české překlady jsou jako přesolená polévka).
Slovům apoštola: „Vše považuji za škodu a brak (v originále „lejno“) ve srovnání s poznáním o Ježíši“, rozumíme, nejsou snižováním ostatních dober, ale oceněním Ježíšova učení.

Evangelium. V minulých letech jsme o události s ženou „cizoložnou“ a těmi, kteří ji chtěli ukamenovat, mluvili podrobně.
Letos připomenu jen podstatné. Ježíš své nesmiřitelné útočníky usvědčil z jejich podlosti tím, co napsal do písku. Každému z nich došlo, že o jeho špatnostech Ježíš ví.
Neobvinil je veřejně – nebyl jako oni, když přivlekli provinilou ženu před zraky lidí. (Za větru napsaný text v písku brzy mizí.)
Ježíš ze sporu chytře odešel, žalobci se vytratili a on prohlásil: „U toho, z čeho ji pánové obžalovali, jsem nebyl a bez svědků nelze soudit.“ Ženě řekl své.  
V celém případě šlo o další mazaný útok proti Ježíšovi. „Strážci pravověří“ chtěli Ježíše znemožnit a obžalovat, že bourá morálku manželství ... 

Navrhuji vám vypsat si z evangelií útoky nenávistníků proti Ježíšovi – z čeho jej obviňovali.
Uvidíte, že se podobně obviňování „strážci pravověří“ v církvi opakuje. Všimněme si, že těm žalobcům jde o udržení své moci: buď v jejich náboženských  názorech, nebo v jejich církevních postaveních.  

Ježíš nás přišel zachránit (výrazy „spasit“ a „vykoupit“ jsou méně srozumitelné) - od čeho, pro co a pro koho? 

Bůh nám dává, nabízí našemu životu určitý smysl („buď obrazem Božím“). My jsme se od Boha zatoulali.
Ježíš nás přišel vrátit k Bohu milosrdnému.
Ježíš je obdivuhodný lidumil a Bohumil. Pomáhal potřebným, zval lidi do Boží náruče, kostelové lidi vybízel k návratu k Hospodinu, k náboženské reformě. Svými znameními (zázraky) ukazoval, že přichází od Boha. Ale vlastníci náboženské pravdy se nechtěli nechat přesvědčit. [3]

Ježíš chtěl židy zachránit od hrůzného masakru při nesmyslném povstání proti Římu. Jeho předposledním pokusem o získání lidí bylo vzkříšení Lazara. Geniálně to promyslel. Lazar měl slavný pohřeb.
V domě Lazara bylo po pohřbu mnoho truchlících. Ale po vzkříšení Lazara hned někteří odešli nahlásit církevní vrchnosti, co Ježíš u hrobu „provedl“.
Velekněží a farizeové svolali radu a řekli: „Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení.
Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a zničí nám toto svaté místo i národ.“
Velekněz Kaifáš řekl: „Vy ničemu nerozumíte; nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“ …
Od toho dne byli tedy smluveni, že ho zabijí. (Srv. J 11,46-53)

A pak velekněží a nejzbožnější rozhodli, že zabijí i Lazara.
Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš k Lazarovi.Velký zástup Židů se dověděl, že tam Ježíš je; a přišli nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. Proto se velekněží uradili, že zabijí i Lazara; neboť mnozí Židé kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše. (Srv. J 12,1-11)

Sledujme linku náboženské nenávisti – neboť se táhne se i k nám, vždyť i pokřtění pronásledovali proroky a nevinné lidi.

Škoda, že apoštolové neobvinili velekněze z úkladné vraždy Ježíše a nesesadili je. Ke zlu nemáme mlčet.[4]

Proč nebereme vážně Ježíšovo varování před nebezpečím náboženské nenávisti pronásledující proroky a vraždící nevinné? [5]
Nápad s předhozením Ježíše Pilátovi s obviněním vzpoury proti Římu, přišel od ďábla. [6]
A Kaifáš se tohoto nápadu nezděsil a neodmítl jej. Jeho nenávist k Ježíši mu úplně zatemnila mozek.
„Ježíše popraví okupační moc“, těšil se Kaifáš; umyl si ruce jako Pilát.

Od Ježíšova varování před smrtelně nebezpečnou náboženskou nesnášenlivostí jsme se nechali odvést podvrženým, pseudoteologickým (pseudos znamená lež, klam) názorem, že Bůh potřeboval Ježíšovu krev, umučení a potupnou smrt k odpuštění našich hříchů. Bůh je spravedlivý a milosrdný nikdy by jej nenapadlo vyžadovat smrt svého Syna. 

Od koho asi ten nápad s likvidací Ježíše přišel?
Kdo nás odvádí od Ježíšovy starosti, abychom nebyli nesnášenliví a nenávistní a sloužili životu? Od Ducha Božího to zřejmě nebylo.  

Mezi obřezanými tenkrát, a mezi pokřtěnými dnes, najdeme lidi různých názorů a postojů. I takové, kteří se ohánějí „pravou vírou“, „Mojžíšem“, tradicí církve, ale neladí s názory Božími. Rádi udávají druhé. [7]

Cesta Ježíšových odpůrců začala nesnášenlivostí, došla k zášti a nenávisti, od pokusu o ukamenování až ke krutému ukřižování.
Podobně tomu bylo s nenávistí pokřtěných vůči Židům - až k plynovým komorám.
Podobně je to s nesnášenlivostí k Ukrajincům - od pomluv u nás, až po zabíjení a mučení na Ukrajině.

Vraždí-li student spolužáky, přejeme si, aby ho policie co nejdřív zastřelila (často se nakonec vrah zastřelí sám).
Hitler přežil milióny svých obětí a 42 pokusů o atentát.
K Putinovi se dodneška lísají mnozí.
A v naší církvi vedeme velmi vážné spory o důstojnost prostředí ke slavení mše!!

Může s námi být Ježíš spokojen?
Jakým duchem se necháváme vést? - To je závažná otázka.

---

[1]      Toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli:
„Neboj se, já jsem tě zachránil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.
Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud,
půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí.
Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj zachránce.
(Proč?)   Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval.
Neboj se, já budu s tebou.
Já, já jsem Hospodin, kromě mne žádný zachránce není.
Já jsem byl dřív než první den a není, kdo by tě mohl vytrhout z mé náruče.“
(Iz 43,1-3.4a.5a.11.13)
  
[2] Naším opakovaným trápením je nezájem mnoha lidí o boží moudrost a o politickou odpovědnost (odpovědnost za správu společnosti) pro naše potomky.

[3] „Strážci náboženských pořádků“ vyslýchali slepého od narození, uzdraveného Ježíšem: „Ten člověk není od Boha, nezachovává sobotu. Je to hříšník!“
Uzdravený jim odpověděl: „To je divné, že nevíte odkud je - a otevřel mi oči! Víme, že hříšníky Bůh neslyší; slyší však toho, kdo ctí a činí jeho vůli. Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepého od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by nic takového učinit.“ (Srv. J 9,1n)

[4] Pan arcibiskup nás v pastýřském listu vyzývá k odpouštění. Omluvil se Marku O. Váchovi. Za co?
Ke smíření patří náprava. Proč p. arcibiskup Orkovi nevrátil jeho službu v akademické farnosti? Arcibiskup vzal Tomáši Halíkovi spolupracovníka bez náhrady. Proč? Čím je jednání p. arcibiskupa zakalené?
Pan arcibiskup Graubner před léty radil sesazenému arcibiskupu Bezákovi, aby přiznal svou vinu a pokorně přijal trest.  

[5] Ježíš se nechal ukřižovat, abychom prohlédli, jak je naše nesnášenlivost smrtelně nebezpečná.

[6] Dva dny před Velikonocemi se sešli velekněží a starší lidu ve dvoře velekněze Kaifáše, a uradili se, že se Ježíš zmocní lstí a že ho zabijí. Ale řekli: „Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nebouřil.“ (Mt 26,2-5)

[7] Ze své zkušenosti potvrzuji, že mají kruté srdce a na svědomí násilí (často domácí násilí.) S podlou zálibou kamenují druhé.