2. neděle čtyřicetidenní

Připravujeme se na Velikonoce, na slavení Svobody a Smlouvy.

Svoboda je Božím darem člověku. Běda tomu, kdo ji bere nebo omezuje.
Na spravedlnosti a právu stojí život. 

Běda tomu, kdo svobodu podvazuje, kdo někoho neoprávněně svazuje zbytečnými omezeními.
Smlouva Hospodina s jeho lidem je posvátná (Hospodin za ni ručí a nás do života podle smlouvy zasvětil. Smlouva je závazná pro obě strany. „Slovo dělá muže.“ (Vzpomeňme na hořké porušování dnešních smluv, nejen na smlouvu o Ukrajině z r. 1994 o zřeknutí se nukleárních zbraní a záruky na zachování ukrajinského území a demokracie.)
Z úcty k Bohu se máme brát za jeho dary. (Např. nikdo nemá právo nám upírat Ježíšův dar výživy jeho Krve při Ježíšově hostině.) [1]

Rituál smlouvy s Abrahámem nám může připadat barbarský, ale když si dáme trochu práce k porozumění biblickému textu, s obdivem smekneme. [2]

(Dnešní smlouvy politici porušují, záruky, k nimž se zavázali, nedodržují, nikdo za ně neručí svým životem.)   

Hospodinova Smlouva s Mojžíšem již měla jinou formu než za Abraháma a Izraelité ji později čím dál víc rozuměli jako smlouvě svatební.
Pokropení lidu zvířecí krví symbolicky ukazovalo na svatební krev.
–  O významu krve se společně učíme. [3]

My jsme Smlouvu Hospodina s námi porušili. Ježíšova Smlouva je „Obnovenou smlouvou“, nikoliv „Novou smlouvou“.
Ježíš za svou Smlouvou - za manželským slibem nám daným - stojí, ručí svým životem.
Ježíšova Smlouva také stojí na krvi, ale ne na naší krvi.

Ve svém svatebním slibu Ježíš mluví o své krvi, vydávané za nás na odpuštění hříchů. Tomu je třeba rozumět. Ježíš nevylévá svou krev na oltář, ale do nás, pro nás, za nás a za všechny.
Hodnověrnost Ježíšových slov jsme hned krutě vyzkoušeli (pomluvami, udáváním, odsouzením na smrt).
(Petr také - i za ostatní apoštoly- Ježíši sliboval přátelství na život a na smrt - snadněji se slibuje, než činí. Petr se za Ježíše začal bít, ale nakonec apoštolové utekli.)

Pohanské myšlení říká, že Otec potřeboval Ježíšovu nevinnou krev „na odpuštění našich hříchů“, k odpuštění našich vin, k vyvážení k porušené spravedlnosti.
Tím jsme ale z Ježíšova velikonočního daru udělali pohanskou oběť a opomněli jsme jeho Manželskou Smlouvu a Hostinu. Z Ježíše jsme udělali kozla pro Azázela. [4]
Na Ježíšovu hlavu jsme složili naše hříchy a vyhnali jsme jej na „poušť bez lidskosti a slitování“ k „usmíření Božího hněvu.“ [5]

Když Jan Baptista svým učedníkům ukázal na Ježíše: „Hle, beránek boží“, měl zřejmě na mysli beránka, z něhož mají lidé užitek, jídlo, z něhož žijí.
Ježíš při své Velikonoční hostině nepoužil příměr beránka - ač se to nabízelo (upečený beránek byl na stole) - ale v řeči o své vydanosti, obětavosti použil chléb a víno.

Ježíš se vydává nám(!), abychom se jím („jeho Tělem a Krví“) živili:  
–       Svým sloven nás napájí z pramene Vody živé. Vyučuje nás životní moudrosti („obléká nás do šatů světla,“ ne do kožených sukní, srv. Gn 3,21)
–       Ježíš nás zve k následování jeho lidskosti. Povzbuzuje nás svým příkladem a posiluje svým přátelstvím, všude, kde jsme, je Ježíš s námi. 
–       Ježíš nás navíc vnitřně obohacuje, vyživuje, proměňuje nás na své Tělo - „Ten, kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. …Ten bude mít život ze mne.“ Kým (čím) se živíme, tím se stáváme. ( Srv. J 6,56-57) [6]  Tak nás Ježíš chce sjednotit s Otcem a se sebou.
–       Ježíš nás chce proměňovat na své Nové Tělo, jehož je hlavou a my jsme jeho končetinami.
„Tělo má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem. Ježíš nás chce sjednotit s bratřími. … „Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.“ (Srv. 1 Kor 12,11-27)   

Ježíš neobětuje svou krev Otci – prolil i kvůli nám(!). Prolitá krev burcuje!
Pro nás ji Ježíš prolil, aby nás probudil z naší náboženské sebejistoty, z pyšného a krutého jednání s lidmi. Nesvádějme Ježíšovo umučení na potřebu Boha k prolití krve!

Donekonečna opakuji: Ježíš nám poskytuje transfuzi své krve, protože máme nemocnou krev a ještě ji máme málo. Máme leukémii.
Krev je symbolem Ducha. Ježíš nám poskytuje transfůzi svého Ducha k přislíbené operaci našeho nemocného srdce. [7]

Ježíšova Smlouva je smlouvou svatební. Na židovské svatbě pijí novomanželé z jednoho poháru víno. Ježíš říká: „Pijte z mého poháru všichni, všichni jste mou nevěstou (paříte do množiny nevěsty Boží). Připijte si na život, na nový život v manželství Boha s vámi.“ [8]

Proč se o těchto závratných darech Ježíše v kostelech nemluví?
Páni duchovní (od biskupů, kněží až po jáhny) vyslechli pár chudokrevných přednášek na fakultě a myslí si, že s tím na kazatelně obstojí na celý život. Nevzdělávají se v porozumění Ježíšovu učení.
(Lékařům bychom takovou nevzdělanost netolerovali.)
Ti, kteří nábožensky ustrnuli, nás pronásledují za nedodržování svých nadbytečných pravidel. Nerozumějí významu Ježíšovy manželské Smlouvy a jeho Hostiny. Ježíšova slova nad chlebem a vínem zúžili na „proměňovací formuli“. Postrádají Ducha a číhají na ty, kteří se snaží hlouběji Ježíšově slavení porozumět hlouběji. Při mši opovážlivě vypijí lidu Božímu Ježíšovu krev, protože sami neobjevili její význam. [9]

Proč si to necháme líbit. Je snad Ježíšova krev jen pro církevnické VIP – jen pro duchovní?

K evangeliu jen krátce.
Tak, jako náročný film rádi zhlédneme znovu, abychom si všimli některých detailů, které nám před tím unikly, tak čteme evangelium (a další texty Písma) k hlubšímu porozumění.  
Ten, kdo chce smyslu setkání Ježíše. Mojžíše a Eliáše porozumět si, ten si přečte L 9,18-24. (Podrobněji to popisuje Matouš 16,13-26.)
Všímáme si odporu apoštolů bránící se Ježíšovu tvrzení o zavraždění Mesiáše velekněžími a nejzbožnějšími. „Odmala jsme se při „náboženství“ učili, že Mesiáš osvobodí Boží lid od římských okupantů.“ Zlobili se na Ježíše.
Nepomohla jim Ježíšova vyučovací hodina nad textem z proroka Malachiáše o tříbení izraelitů. [10]
Nepomohla jim ani doučovací lekce s Mojžíšem a Eliášem. Nechtěli se zdržovat, byli netrpěliví. Petr káral Ježíše: „Ty tomu nerozumíš, protlačíme tě na Davidův trůn“.

Třicet roků o této bídě apoštolů mluvíme.

Apoštolové byli nejlepšími osobnostmi Ježíšovy doby. Nakonec se po Ježíšově popravě a vzkříšení obrátili: „Ježíš měl ve všem pravdu!“
Velmi se apoštolům podobáme v jejich vzdoru vůči Ježíši, když si i my vedeme svou a o Ježíše nedbáme.
Zdalipak začneme Ježíšovi pečlivě naslouchat?
To by se ulevilo apoštolům Ježíšovi i nám.

---

Na 3. neděli čtyřicetidenní budeme v 15. hod. v mistrovickém kostele slavit bohoslužbu smíření.
Je jednou z cest Boží nabídky k odpuštění a smíření.
Záznam bude k dispozici vzdáleným.  

---

[1] „K tomu, co vám přikazuji, nic nepřidáte a nic z toho neuberete, ale budete dbát na příkazy Hospodina, svého Boha, které vám udílím.“ (Dt 4,2)  
„Všechno, co vám přikazuji, budete bedlivě dodržovat. Nic k tomu nepřidáš a nic z toho neubereš.
Kdyby povstal ve tvém středu prorok nebo někdo, kdo hádá ze snů (kdo si o Bohu vymýšlí) a nabídl ti znamení nebo zázrak, i kdyby se dostavilo to znamení nebo ten zázrak, o němž ti mluvil, když říkal: ,Pojďme za jinými bohy, které jsi neznal´a služme jim´,neuposlechneš slov takového proroka nebo toho, kdo hádá ze snů. To vás zkouší Hospodin, váš Bůh, aby poznal, zda milujete Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší. Hospodina, svého Boha, budete následovat a jeho se budete bát, budete dbát na jeho přikázání a poslouchat ho, jemu budete sloužit a k němu se přimknete. Avšak takový prorok nebo ten, kdo hádá ze snů, bude usmrcen, protože přemlouval k odpadnutí od Hospodina, vašeho Boha, který vás vyvedl z egyptské země a vykoupil tě z domu otroctví. Chtěl tě svést z cesty, po které ti Hospodin, tvůj Bůh, přikázal chodit. I odstraníš zlo ze svého středu.“ (Dt 13,1-6)  
„Běda vám, zákoníci (znalci Písma, teologové) a farizeové (zbožní), pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je ve Smlouvě důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní nezanedbávat.“ (Mt 23,23)
Kdy budeme zpytovat svědomí podle Ježíšových: „Běda vám!“?

[2] V minutých letech jsme o hrozivém způsobu uzavírání smluv v době Abraháma mluvili.
Stručně připomenu. Obě strany procházely mezi rozseknutými polovinami zvířat, prohlašovali: „Nesplním-li naše ujednání ať se mně stane toto“ a kreslili na hrudi kříž (rozpůlení a navíc rozčtvrcení). Velmi se u toho báli, aby pronášená slova na ně tu hrůzu nepřivolala, neboť slovo je mocné.  

[3] Krev a dárcovství krve je životadárné, s tím máme každý základní a prvotní zkušenost - maminka nás měsíce živila svou krví (i mléko je z krve).
Manželství znamená „žiji pro tebe“. Menstruující děvče je připraveno cedit krev pro nový život. Krev ženicha při obřízce a krev nevěsty při svatební noci a jsou potvrzením připravenosti dávat a hájit život.

[4] Áron vezme od pospolitosti Izraelců dva kozly k oběti za hřích a jednoho berana k oběti zápalné.
Potom přivede Áron býčka jako svou oběť za hřích a vykoná za sebe a za svůj dům smírčí obřady.
Vezme i oba kozly a postaví je před Hospodina, u vchodu do stanu setkávání.
O obou kozlech bude Áron losovat: jeden los pro Hospodina, druhý pro Azázela.
Pak přivede Áron kozla, na kterého padl los pro Hospodina, a připraví jej v oběť za hřích.
Kozel, na kterého padl los pro Azázela, bude postaven živý před Hospodina, aby na něm vykonal smírčí obřady a vyhnal jej k Azázelovi na poušť. …
Když Áron dokončí smírčí obřady za svatyni, za stan setkávání a za oltář, přivede živého kozla.
Áron vloží obě ruce na hlavu živého kozla. Vyzná nad ním všechny nepravosti Izraelců a všechna jejich přestoupení se všemi jejich hříchy a vloží je na hlavu kozla; pak ho dá připraveným mužem vyhnat do pouště. Kozel na sobě ponese všechny jejich nepravosti do odlehlé země. Toho kozla vyžene na poušť. (Lv 16,5-10.20-22)  

[5] Jistá nedávná světice tvrdí, že jí Ježíšova matka svěřila výzvu, aby se lidé modlili růženec a pomohli Marii udržet Ježíšovu trestající ruku nad lidmi.

[6] „Ježíš řekl: Já jsem chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.“
Židé se mezi sebou přeli: „Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?“
Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.
Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj.
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.
Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne.
Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe - ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky.“ (J 6,48-58)

[7] : „Dám vám nové srdce, (Ježíšovské srdce), vložím do vašeho nitra nového ducha, odstraním z vašeho srdce kamenné a dám vám srdce z masa, abyste se řídili mými nařízeními, zachovávali moje řády a jednali podle nich. Abyste byli mým lidem a já vám byl Bohem.“ (Srv. Ez 11,19-20)

[8] (Jedl Ježíš z chleba, o kterém řekl: „To je moje tělo“? Pil z kalicha, nad kterým řekl: „To je moje krev“?
„Z beránka už jíst nebudu.“ Srv. L 22,16)

[9] Při mši se říká: „Tajemství víry,“ co to znamená?
Někteří důstojní páni na naše otázky odpovídají: „To je tajemství.“ Tak se vymlouvají lenoši. Kdyby nám nějaký lékař řekl: „Vaše nemoc je tajemství,“ nepřešli bychom k jinému lékaři?
To, že poznávání mnoha věcí je pro nás nevyčerpatelné, nám nemusí nikdo připomínat, to víme. Ale Ježíš nás přece zve dál a dál, k většímu a hlubšímu porozumění.
My říkáme: „Bohatství naší víry“. 

[10] Hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů. Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno. Tavič usedne a pročistí stříbro, pročistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro. I budou patřit Hospodinu a spravedlivě přinášet obětní dary. …
Předtím vás však přijdu soudit, rychle usvědčím všechny utiskující, ty, kdo odpírají právo bezdomovci a mě se nebojí, praví Hospodin zástupů. (Mal 3,1-5)