Svátek Uvedení Pána do svatyně

Římský misál má lepší pojmenování dnešního svátku: „Představení Pána.“

Před týdnem jsem si nevšiml, že na dnešní neděli připadá svátek Představení Pána. Ale my toho využijeme a k dnešním textům si přidáme otřesnou událost náboženské nenávisti, která vyústila do (nedokonané) vraždy Mesiáše (L 4,14-30). Před týdnem jsme si ji načali.

Izraelité si vysnili Mesiáše jen jako osvoboditele do okupantů (špatně četli Písmo, vybírali si z něj jen to, co se jim líbilo - nápadně se jim podobáme).
Ale Bůh už skrze Malachiáše říká: „Mesiáš nejprve vytříbí Izraelity (jako oheň …, jako louh…)“.

Jan Baptista řekl:  „Já vás ponořuji (jen) do vody, ale Mesiáš vás bude ponořovat do Ducha svatého a do ohně.“ (Mt 3,11)  –  Co tím ohněm je? [1]

Varování Malachiáše a Jana uhýbáme, Malachiáše máme za odbytého („Mesiáš už dáno přišel“) a o Janu nespravedlivě tvrdíme, že ve svých proroctvích o Mesiáši přehnaně vyhrožoval a netrefil se. [2]

I Simeon řekl Ježíšově matce: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat - aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“ [3]

Všechna tato proroctví jsou pro nás stále důležitá! Stále totiž Mesiáše v závažných věcech nepouštíme do svého života s Bohem a míjíme se s ním a pronásledujeme proroky. [4]

Proč při dnešní liturgii zapalujeme svíčky? Bůh není jako malé děcko jásající nad zapálenou svíčičkou. Místo abychom se Boha ptali, v čem zaostáváme, vpustili do sebe světlo Boží a přidali do kroku na cestě k porozumění Bohu, znovu a znovu Boha žádáme, co vše má pro nás udělat.
Modlitby v misálu říkají:
„Bože shlédni na svůj lid, shromážděný k tvé oslavě
a dej, ať chodíme ve světle tvých přikázání, abychom došli do světla nehasnoucího.
...  Osvěť naše srdce svým světlem.
… Očisti naše nitro …
… Přijmi oběť, kterou ti s radostí přináší tvá církev; vždyť je to oběť tvého
jednorozeného Syna, neposkvrněného Beránka obětovaného za spásu všech lidí.“

Vracím se do nazaretské synagogy. Nepovyšujme se nad jejími návštěvníky. Budeme-li prosit Ducha svatého, aby nás osvítil a přemýšlet nad Písmem, můžeme dojít k poučení.

Minule jsme si říkali, jak se nazeretští měli za zbožné ovečky, když jim Ježíš ohlásil příchod Mesiáše. Ale jak se jich ptal, zda přijmou proroka a Mesiáše, smrtelně se urazili, vycenili vlčí tesáky a chtěli mírumilovného Beránka roztrhat. (Srv. Mt 7,15)
Nesnesli pravdu.
Není otřesné, že Ježíše za kázání odsoudili na smrt? [5]

Potřebujeme prozkoumat, zda nám nehrozí podobná náboženská nesnášenlivost. 

Evangelia nám od začátku ukazují, do jakých náboženských poměrů Ježíš přišel: 
„Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali“(J 1,11)

Ježíš jim později řekne:
„Běda vám! Jste jako zapomenuté hroby, po nichž lidé nahoře chodí a nevědí o nich.
(L 11,44)
Místo aby se podle Jana a obrátili se k Bohu, modlili se „Sešli nám Mesiáše,“ i když už byl Mesiáš mezi nimi. [6]

Co měl Ježíš mezi těmito nábožensky pokřivenými dělat? Nebyli schopni domluvy.
Ani apoštolové nechtěli slyšet, že Mesiáše zavraždí vlastní lidé. I oni si přáli politického Mesiáše a viděli se v jeho vládě.

Dokud neteče krev, nedáme si říci. Léta a léta si říkáme, že se Ježíš přestal skrývat a bránit se, aby se ukázalo, že náboženští vůdcové a nejen oni, jsou schopni zločinů.
Zachráněn může být jen ten, kdo přizná, že se topí ve zločinu.

Ježíš nás před jedem náboženské nenávisti varuje. Nechceme si jej přiznat a o Bohu surově tvrdíme, že potřeboval Ježíšovu krev k tomu, aby nám mohl odpustit naše hříchy.  

Jak to, že Bohu upíráme svobodu odpouštět? Přece i my někdy dokážeme odpustit viníkovi.
Trest má výchovný charakter, vydá-li provinilec cestou nápravy, trest mu promíjíme.
V Písmu je mnohokráte uvedeno, jak se Bůh nad hříšníky smilovává. Proč tedy setrváváme v pohanských představách o Bohu, že za nespravedlnost musí neúprosně přijít nevyhnutelný trest? 
Nejsme ochotní o Božím milosrdenství přemýšlet.
Písmo říká:
-     Bůh je dárcem a udržovatelem života
-     Bůh je ušlechtilý a milosrdný (není krutým nebo svévolným diktátorem)
-     Bůh je svobodný, není ničím svazován (nějakou ústavou nebo zákony, které nevytvořil) 
-     Bůh je zásadně proti lidským obětem [7]
-     Bůh je spravedlivým soudcem (jak by mohl odsoudit nevinného, natož vyžadovat a přijmout trest na nevinném?)
-     Vina je nepřenosná (nejen v našem civilním právu) Srv. Ez 18. kap.
-     Bůh si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k nápravě [8]
-     Bůh provinilci odpouští a oběti újmu vynahradí

Mnohokráte jsem se zastával Boha, že Ježíšova smrt nebyla v jeho plánu a dokládal jsem k tomu odkazy z Písma. Nikdo z těch, kteří vyznávají „Všemohoucího Boha,“ mně neoponoval.

Několik dokladu opět uvedu.
Ježíš nikde v evangeliích neoznačil svou smrt za oběť Otci.
„Vydávám svůj život, aby svět poznal, že miluji Otce“ (srv J 14,31).

Auror listu Hebreům (Židům) vkládá Ježíšovi do úst slova:
„Kristus říká, když přichází na svět: Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo (chtěl jsi, abych byl člověkem). V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení. Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno.“
(Žid 10,5-7)
„Já jsem dobrý pastýř, moje ovce pro mě mají velikou cenu, rád pro ně dám svůj život.
Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život (abych jej opět přijal).
Nikdo mi život nebere, já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. To jsem slíbil svému Otci.“ (Srv. J 10,11-18)

Ježíš se svobodně rozhodl nás zachránit. Chtěl zabránit prolévání krve (od židovských válek proti Římu, až po válku na Ukrajině). Nechal prolít svou krev, aby otřásl s naší krvelačnou náboženskou nenávistí.

Rozumíte té modlitbě z misálu pro dnešní svátek:
„Bože, přijmi oběť, kterou ti s radostí přináší tvá církev; vždyť je to oběť tvého
jednorozeného Syna, neposkvrněného Beránka obětovaného za spásu všech lidí.“

Jan Palach položil svůj život, aby nás probudil z našeho mlčení vůči lži a okupaci. Ale neznám nikoho, kdo by jeho čin s radostí připomínal. [9]

Texty písma jsou pro nás zrcadlem, které se necháváme nastavit.
Ježíš nás učí, pěknému lidství.
Také nás upozorňuje, na co si máme dávat pozor:
-       Nedělat se lepšími, než jsme.
-       Nepomlouvat Boha, že svému Synu přeurčil smrt, aby nám mohl odpustit.
-       Varovat se navzájem v kostelích před náboženskou nesnášenlivostí a neposlušností vůči Ježíšovi.

Učíme se pečovat o život pozemský, o dobré vzájemné vztahy s blízkými i vzdálenými, připravujeme se na budoucnost. I v běžném životě zkoumáme své chyby, nebezpečí a nedostatky („černé skříňky“ v letadlech, preventivní prohlídky svého těla a technických zařízení, vylepšujeme pravidla a zákony …)

Vraťme se znovu k prvnímu čtení z 3. neděle v mezidobí z Neh 8. kap. - Izraelité po návratu z babylonského zajetí četli Tóru, přiznávali, v čem selhali, v čem nejednali podle Boží moudrosti a co bylo příčinou jejich neštěstí a okupace pohanů.
Nevzali jsme si příklad k hledání příčin našich politických katastrof, neosvojili jsme si tento model nápravy.
Ani jednou ve 20. století církev nevyhlásila toto zkoumání podle biblického návodu.

V Příloze nabízím biblický text „bohoslužby smíření“ z Knihy Nehemiáš. Text je pro nás víc než jen inspirací (za měsíc začne Čtyřicetidenní příprava na Velikonoce).

---

PŘÍLOHA

  Slavnost smíření z knihy Nehemiášovy
 
Sedm dní Izraelité slavili slavnost stánků čtením Písma a pak obnovili svou smlouvu s Hospodinem
 
Čtení z knihy Nehemiášovy

Všechen lid se shromáždil jednomyslně na prostranství …
Vyzvali učitele Písma Ezdráše, aby četl z Mojžíšovy Smlouvy.
Četl od svítání až do poledne mužům i ženám, těm, kteří byli schopni rozumět. Všechen lid slovům Písma pozorně naslouchal.
Místodržící Nehemjáš, kněz Ezdráš, učitel Písma a levité, vysvětlovali lidem
Tóru, aby všichni všemu rozuměli. 
Pak řekli všem: „Dnešní den je svatý Hospodinu.“ Všechen lid totiž plakal, když slyšel slova Písma.
Nehemiáš řekl: „Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte dárky těm, kdo nemají nic připraveno. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou.“

I rozešel se všechen lid, aby jedli a pili a posílali dárky; uspořádali velmi radostnou slavnost, protože porozuměli slovům, která jim byla zvěstována.
Z Boží Smlouvy četli po sedm dní. Osmého dne bylo slavnostní shromáždění.
Izraelci se shromáždili k nápravě v žíněných rouchách a s prstí na hlavě.
Stáli a vyznávali své hříchy i nepravosti svých otců.
Povstávali ze svých míst, když četli čtyřikrát za den z knihy Smlouvy a čtyřikrát se vyznávali a klaněli Hospodinu.
Pak levité vyzvali lid: „Povstaňte, dobrořečte Hospodinu.
Ty, Hospodine, jsi jedinečný, ty jsi učinil nebe, nebesa nebes, zemi i vše, co je na ní,
moře i vše, co je v nich. To vše zachováváš při životě a nebeské zástupy se ti klanějí.
Ty, Hospodine, jsi Bůh; ty jsi vyvolil Abrama a uzavřel jsi s ním smlouvu, že zemi Kennanců dáš jeho potomstvu. Dostál jsi svému slovu, neboť jsi spravedlivý.
Viděl jsi utrpení našich otců v Egyptě a slyšel jsi jejich úpění. A vyvedl je z otroctví.
Sestoupil jsi na horu Sínaj a mluvil jsi s nimi, a uzavřel s nimi svou Smlouvu, vydal jsi jim přímé řády a spolehlivá naučení, dobrá nařízení a pokyny k spravedlivému životu.
Daroval jsi jim svůj svatý den odpočinku.
Dal jsi jim chléb z nebe, když hladověli, vyvedl jsi jim vodu ze skaliska, když žíznili.
Ale oni, naši otcové, se zpupně vyvyšovali, byli tvrdošíjní a neposlouchali tvé pokyny.
Odmítli poslouchat a ani si nevzpomněli na divuplné skutky, které jsi pro ně činil. Byli tvrdošíjní a vzali si vzdorně do hlavy, že se vrátí do svého otroctví.
Ty jsi však Bůh ochotný odpouštět, milostivý a soucitný, shovívavý a nesmírně milosrdný, proto jsi je neopustil.
Dokonce si odlili sochu býka a řekli: »To je tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta«. Dopustili se strašného rouhání.
Avšak ty jsi je v nesmírném slitování na poušti neopustil. Dával jsi jim svého dobrého ducha, aby je poučoval. Neodnímal jsi jim svou manu a dával jim vodu, když žíznili. 
Po čtyřicet let ses o ně na poušti staral, nic jim nescházelo, pláště jim nezvetšely a nohy jim neotekly.
Potom jsi jim dal království a přidělil jim každý kout zaslíbené země. Rozmnožil jsi jejich syny jako hvězdy nebeské … Dobyli opevněná města a získali hodno zemi. Ale ztučněli a žili rozmařile a zpupně.
Začali být vzpurní a bouřili se proti tobě. Tvou smlouvu zavrhli a vraždili tvé proroky, kteří je varovali, aby je obrátili zpět k tobě. Dopustili se strašného rouhání.
Proto jsi je vydal do rukou jejich protivníků, aby je sužovali. Když však v dobách svého soužení úpěli k tobě, tys je z nebe vyslýchal a z nesmírného slitování jsi jim dával vysvo- boditele, aby je vysvobozovali z rukou jejich protivníků.
Ale jen si oddechli, zase páchali, co je před tebou zlé. Proto jsi je nechal napospas jejich nepřátelům, aby nad nimi panovali. Když však opět k tobě úpěli, tys je z nebe vyslýchal a ve svém slitování je nesčetněkrát zachraňoval.
Dával jsi jim výstrahu, abys je přivedl zpět ke své Smlouvě. Oni se však zpupně vyvyšo- vali, neposlouchali tvé příkazy a prohřešovali se proti tvým řádům, které dávají život to-mu, kdo se jimi řídí. Umíněně se k tobě obraceli zády, byli tvrdošíjní a neposlouchali tě.
Měl jsi s nimi trpělivost po mnohá léta. Skrze své proroky jsi jim dával výstrahu svým duchem, ale neposlouchali. Proto jsi je vydal do rukou národů cizích zemí.
Ale z nesmírného slitování jsi s nimi neskoncoval a neopustil jsi je, protože jsi Bůh milostivý a soucitný.

Nyní tedy, náš Bože, Bože veliký, mocný a budící bázeň, který zachováváš smlouvu
a milosrdenství, nepokládej za málo všechny ty útrapy, které dolehly na nás, na naše krále, předáky, kněze a proroky, na naše otce a na všechen tvůj lid od doby asyrských králů až dodnes.
Ty jsi spravedlivý ve všem, co na nás přišlo, neboť jsi jednal věrně, kdežto my jsme si počínali svévolně.
Naši králové, předáci, kněží a otcové se neřídili tvým zákonem, nedbali tvých pokynů,
a na tvá svědectví, kterými jsi je varoval.
Ve svém království, přes tvoji mnohou dobrotu, kterou jsi jim prokazoval, nesloužili spravedlnosti a neodvrátili se od svých zlých skutků. Proto jsme dnes otroky. V té zemi, kterou jsi dal našim otcům, aby jedli její plody a dobroty, jsme otroky.
Její bohatá úroda připadá králům, které jsi nad námi ustanovil pro naše hříchy; vládnou nad našimi těly i nad naším dobytkem, jak se jim zlíbí. Jsme ve velikém soužení.“

„Hospodine, milosrdný Bože, vzhledem k tomu všemu vyznáváme před tebou svá selhání, prosíme tě o tvé milosrdenství. Uzavíráme a sepisujeme s tebou, Bože, pevnou dohodu, zpečetěnou našimi předáky, levity a kněžími.“
Také jejich ženy, synové a dcery, každý, kdo to byl schopen pochopit, se připojovali se ke svým vznešeným bratřím. Přicházeli a přísežně se zaklínali, že budou žít podle Bo-žího zákona, který byl vydán skrze Božího služebníka Mojžíše, a že budou zachovávat
a plnil všechny pokyny Hospodina, jeho práva a jeho nařízení.
Pak vyjmenovali Boží pokyny, které pro ně Hospodin ve své moudrosti ustanovil.          
(Srv. Neh 8, Neh 9, Neh 10)  

---

[1] Nesnášíme pravdu a Ježíšovo milosrdenství.

[2] Sekera je už přiložena ke kořenům stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. Lopata je
v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm. (Mt 3,10.12)  

[3] „I tvou vlastní duši pronikne meč,“ řekl Simeon Marii. Odešla z Nazareta poté, co tam Ježíše chtěli zavraždit? Jak ji asi bylo?

[4] V Rusku jsou vězněni kněží, kritizující Putina.
Donald Trump zostudil Mariann Buddeovou, biskupku americké episkopální církve, která prezidenta prosila o milosrdenství pro lidi vyděšené z jeho některých exekutivních příkazů, popírajících existenci transgenderových osob, rušící automatické udělování amerického občanství dětem migrantů narozeným v USA, atd.
Na teologické fakultě KUv Praze jsou opakovaně pronásledováni vzdělaní a slušní vyučující.

[5]Izraelité Ježíšovy doby měli podle Tóry obdivuhodně vypracované soudnictví a řadu právních pojistek proti nespravedlivému rozsudku v případě trestu smrti. A přesto se „zbožní“ ve své nenávisti utrhli ze řetězu.
Pyšné náboženské sebevědomí je nebezpečné, vede k nesnášenlivosti, pak k nenávisti a potom se nezadržitelně valí jako smrtonosná lavina.

[6] „Sešli nám svého svatého Ducha,“ modlíme se my – i když nám byl dávno dán a je nám ochotně ku pomoci. Jsme líní a stále opovážlivě úkolujeme Boha, místo toho, abychom se k němu obraceli my sami.

[7] Hledali jsme smysl vyprávění o zkoušce Abrahama, aby obětoval milovaného Izáka. Pokládám jej za geniální drama, které má vyprovokovat posluchače k zásadnímu odsouzení lidských obětí. Obětovná dcera Jiftácha a strašné hříchy několika izraelských králů, kteří obětovali Hospodinu své syny, se k tomu přidávají.
Obětované děti a další lidské oběti válečným božstvům války nás dodneška obžalovávají z naší nedostatečné obrany život a našeho mlčení ke zlu.

[8] Bože, ty můžeš vždycky prosadit svou svrchovanou moc
a síle tvé paže nikdo neodolá.
Neboť jako prášek na misce vah je před tebou celý svět
a jako kapka ranní rosy padající na zem.
Nade všemi se smilováváš, protože všecko můžeš,
nehledíš na selhání lidí, jen aby změnili svůj život.
Miluješ všecko, co je,
a neošklivíš si nic z toho, co jsi učinil,
vždyť bys ani nemohl připravit něco, co bys měl v nenávisti.
A jak by mohlo cokoli trvat, kdybys ty to nechtěl,
anebo být zachováno, kdybys to nepovolal k bytí? 
Šetříš všecko, protože to je tvé,
Pane, který miluješ život.           (Mdr 11,21-26)
„Pán neotálí splnit svá zaslíbení, má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, chce, aby všichni dospěli k nápravě.“ (2 P 3,9)  

[9] Nerozumím slovům Velikonočního chvalozpěvu:
„Kristus za nás splatil věčnému Otci dluh Adamův a svou krví z lásky prolitou zrušil dlužní úpis dávného hříchu. 
Vpravdě nezbytný byl hřích Adamův, který Kristus zahladil svou smrtí. 
Ó šťastná vina, pro kterou přišel Vykupitel tak vznešený a veliký!“
Biskupům a kněžím ta formulace nevadí, nemají děti, které by je nutily k poctivé řeči o Bohu, lidé v kostele jim to strpí, nechtějí přemýšlet.
Mnoho lidí namítá: „Bůh není, kdyby byl, zabránil by smrti mého drahého!“ Připíváme k tomu svým „zbožným“ tvrzením, že Bůh je Všemohoucí. Bůh je Nejmocnější, ale označení „Všemohoucí“ je nepečlivé, nepřesné a zavádějící.