Slavnost Narození Páně

Ježíšův život byl dramatický. (Brzy po Ježíšově výzvě k náboženské reformě jej začali zbožní pronásledovat a náboženští vůdcové mu nechali přibít ruce a nohy, probodnout srdce a prohlásili jej za proklatého.)

Místo přiznání - že jsme také nebezpeční sobě i druhým, že jsme nesnášenliví a že pronásledujeme Mesiáše do dnešních dnů v jeho lidech - jsme prohlásili, že prý Ježíšovu krev Bůh chtěl a potřeboval ke svému milosrdenství (aby nám mohl odpustit naše hříchy). Nad Ježíšovou vraždou jsme si umyli ruce jako Kaifáš a Pilát.

Židé se díky „mojžíšovskému“ vyučování dostali na určitou úroveň, ale pak ustrnuli.
My jsme také něčím dobrým světu přispěli, ale pak jsme podobně ustrnuli.
Nenaučili jsme se srozumitelně o Bohu a o Ježíši mluvit. V mnoha obcích jsou na náměstích betlémské figury, ale hanbím se, že z vánoční zprávy si naše společnost vytvořila jen trapnou poštu pro Ježíška.

K prvnímu čtení
Hospodin opakovaně označuje Izrael za svou nevěstu, manželku a královnu.
I nám – původně z pohanů – se dostalo stejné cti, smíme patřit do množiny Boží nevěsty.
Přijali jsme volbu Hospodina, když nás požádal o ruku?

K druhému čtení
Bůh nás vždy předbíhá svým přátelstvím a štědrostí.

K evangeliu
Izraelité Ježíšovy doby na pastýře pohlíželi povýšeně - pro jejich náboženskou nevzdělanost. Ale jedna parta pastýřů byla natolik poctivá, že jí mohla být sdělena zpráva o narození Mesiáše – „Vonícího Bohem“.
Pastýři nebyli naivní, aby skočili na lep kdejaké senzaci. Šli se přesvědčit, jestli je to pravda.
Vážení občané, pravidelně navštěvující synagogu, byli natolik vzdělaní, že věděli, kdy a kde se Mesiáš narodí, ale ti se na jeho příchod – až na pár lidí – nepřipravovali z biblických textů. [1]

Co se můžeme naučit od pastýřů?
Dobrý pastýř byl dobrým hospodářem. Pečovat dobře o stádo zvířat vyžaduje osvojení si řady praktických dovedností a promyšleného programu pastvy v rozlehlé krajině, po většinu roku chudé na pastvu a bez naší veterinární péče.
Zrovna tak je dobré si všimnout, jak se dříve děvčata připravovala na péči o budoucí rodinu (a vyprávět o tom potomkům). To vše Marie zvládla a vše jí bylo průpravou na setkání a spolupráci s Hospodinem a se synem, který ji brzy přerostl.  (Není snadné být rodičem geniálních a významných dětí.)

Pastýři o celé události vyprávěli jiným …, a myslíme si, že jim to bylo přínosem k jejich vztahu s Bohem.

O Ježíšově matce evangelium říká, že „vše co zažila, uchovávala ve svém srdci a promýšlela“.
I nám bylo zjeveno, kdy a kde se Mesiáš objevil. Víme, kdo to je. (Ale to ví i satan.)

Přemýšlím, nakolik Mesiáši přitakávám svým životem.

Ježíš se nevznášel v oblacích. Písmo, včetně evangelia, je učebnicí pro všechny hledající lidi.
Ježíš je geniálním učitelem, ukazuje nám metodu postupných kroků - od základních dovedností k těm velkým. Učí nás hospodařit i s malými věcmi praktického života.
Učí nás:  
„I z pomíjivého majetku si udělejte přítele, abyste, až pomine, mohli být přijati do věčných příbytků. Kdo je věrný v malé věci, bývá věrný ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, bývá nepoctivý i ve velké. Jestliže jste nespravovali věrně ani pomíjivý majetek, kdo vám svěří to pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrni v tom, co vám nepatří, kdo vám dá, co vám právem patří?“
(L 16,9-12) 
– Spřátel se i s obyčejnými věcmi a pracemi. Uč se se vším pečlivě pracovat, všímej si, jak si počínají ti, kteří něco umějí (od uklizečky počínajíc).  Uč se pěstovat rostliny, vyuč se dobře svému oboru, uč se ze svého koníčku, sportu, počítače, výcviku psa …
Všechny dovednosti - i malé - nám mohou být užitečné k sebevýchově, výchově dětí, vztahům s nejbližšími a k porozumění Bohu.
Některé děti jdou do školy a špatně mluví, neumějí smrkat, … řada dospělých nezná společenská pravidla, neumí si najít pravdivé informace, neumí naslouchat, komunikovat, hledat chyby …

Kdo si nenechá poradit ve věcech běžného života, jak by byl schopen si nechat poradit od Boha?
Vidíme, jak dopadl Ježíš. Vidíme, v kolika závažných postojích jsme v církvi mimo Ježíšovy názory.
Mnoho lidí si nalhává, co všechno zvládá a umí.

Židé Ježíšovy doby si nenechali od Ježíše nic říci.
Jsme na tom podobně, vedeme si svou. 

Nejsou to divné věci nehodící se k Vánocům?

Vraťme se k pastýřům. Co se od nich můžeme naučit?
Chceme se něco naučit od Ježíšovy matky?
Třeba její pečlivosti, inteligentnímu myšlení a jednání? [2]

Kdo jsme ochotní se poctivě učit d Ježíše?

Lacině se máme za Mariánské ctitele. Uvedu pár jednoduchých příkladů.
Léta upozorňuji, jak šidíme sebe a své děti, když říkáme:
-                  „Zdrávas Maria …“
-                  „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“ [3]
-                  Mateme lidi tím, že neumíme rozlišit nepravé mariánské zjevení od pravého:
Pomlouváme matku Ježíše, že prý malým dětem ukázala hrůzy pekla.
Pomlouváme Marii a jejího syna, tvrdíme-li, že prý zjevila vizionářům, aby jí modlitbami pomohli zadržet trestající ruku Ježíše.
-                  Nejsme šiřiteli šalomu, nepřijali jsme Ježíšovy pokyny k vyříkávání si vážných sporů s druhými …
-                  Nakolik si vážíme, a nakolik jsme přijali postavení Boží nevěsty?
-                  Nepřijali jsme (ze křtu) prorocké poslání, nehájíme Boží čest a nezastáváme se ponižovaných.

Léta na to upozorňuji. Marně!
Nejsou to banality.

Chceme to změnit? Chceme se změnit?
Kdy začněme?

Můžeme slavit Vánoce hlubším a bohatším způsobem než vloni.

Naše společnost není v dobrém stavu! Můžeme být Ježíšovi něco platní v jeho práci a uzdravování světa.

Bůh nám svěřil veliké poklady k dobrému hospodaření.  

My - lid Boží - se máme pečlivě a poctivě vzdělávat v Ježíšově učení a žít jím. 

Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh má zalíbení v nás - lidech.  
– Sláva Bohu a všem tvůrcům Pokoje!

S rabíny přejeme do nového roku: „Šalom blízkým i vzdáleným.“
(Šalom je harmonií s Bohem, se sebou, s druhými a s celým stvořením.)
K tomuto vynikajícímu programu nás Bůh zve.

---

[1] Umíme dětem říci, kteří lidé z okolí Ježíše se na Mesiáše poctivě připravovali a jak se připravovali.     

[2] Před padesáti roky jsem byl svědkem toho, jak ve vesnickém obchodě (kde se všichni znali) řekl chlap mladé ženě v pokročilém těhotenství: „Slečno“ (tenkrát byly ještě jiné společenské zvyklosti). Ponížil ji.
Duchovenstvo oficiálně při mši nazývá manžela Ježíšovy Matky „snoubencem“. A o Ježíšově matce mluvíme jako o slečně.

[3] „Raduj se Maria…“
„Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“