Slavnost Ježíše Krista Krále

Pomalu budu končit v roli učitelského (Ježíšova) pomocníka v biblických hodinách i Poznámkách. Stárnu, přeříkám se, některé informace zapomínám. Člověk má včas skončit. Osmdesátka se blíží.
V poznámkách pod čarou uvádím informace pro nové čtenáře. Pokročilí je už vícekráte slyšeli.

Svátek Krista Krále je ideologický a mladý … (více lze najít ve starších Poznámkách)

Ve čtení na dnešní svátek slyšíme: 
v cyklu A – podobenství o posledním soudu Mt 25,31-46
v cyklu B –  J 18,33b-37 - to se čte letos
v cyklu C –  L 23,35-43 - o posměchu velerady, vojáků a ukřižovaného po levici

Lidem se nejvíce líbí to dnešní čtení - kvůli Ježíšovu prohlášení „Já jsem král.“
I apoštolové Ježíše velice nutili, aby dosedl na Davidův trůn (a někteří se opakovaně snažili zajistit si pro sebe pozice předních ministrů).
Konečně z Ježíše „vypadlo,“ že je králem (i když to bylo v situaci, kdy by jej nikdo za krále neprohlásil). 

Připomínám, že hebrejské slovo pro krále - melek - znamená „ten, kdo slouží“.
Bůh nám slouží a tak jeho král nemůže jinak než sloužit. Král, stejně jako rodič, má pečovat o své svěřence, aby jim nechybělo nic zásadního pro život. [1]

My si krále spojujeme především s mocí, ta nás přitahuje. Toužíme po někom, kdo spráská ty, kteří nám ubližují a my si na ně netroufneme. Ale už nám nevadí, že nás vládci vysávají, případně vedou i na jatka. Poddanský život na kolenou se nám líbí. [2]

Král je slovo zprofanované, kolik králů bylo slušných? Drtivá většina vládců si nechala sloužit, nesloužil, šlo jim o vlastní moc.

Ale výraz „královský“ rádi používáme.
V čem je pro vás Ježíš královský? Co je na něm královského? 
Vedle jeho naprosté služby člověku (Ježíš je dokonalým obrazem Boha sloužícího všemu stvoření), je pro mě Ježíš králem učitelů, je pro mě milovaným Učitelem. [3]

Ten, kdo studuje Písmo, ten se těší z vyučování milosrdného Otce. Bohu stojíme za slovo. Je Bohem sestupujícím k nám. Ježíš - Syn Otcův - k nám sestupuje nejvíce.
Bůh ví, že jej nevidíme a neslyšíme, proto nám poslal Ježíše. Ten si získal naše srdce krásou své lidskosti a blízkostí. [4]
Ježíš nám bez povyšování slouží, jeho moudrost máme za nepřekonatelnou a jsme velice vděční za jeho vyučování.
Škoda, že jsme nepřijali Ježíšovo královské vyučování ve větší míře.
Systém židovského vyučování ani většina katolíků nezná. Ježíš jím v dětství prošel od první třídy, přesto, že ledacos znal více než vyučující.

Mojžíš byl větší pedagog než Komenský. Ale Češi od Komenského mnoho nepochytili, od Mojžíše teprve ne. [5]
Ani Ježíšovu osnovu vyučování jsme nepřijali (nahradili jsme ji Katechismem a Kodexem církevního práva).
Ježíš měl učedníky, nikoliv studenty (učedník se učí i praxi). Ježíš ukazoval, jak se co dělá, jak jednat s lidmi. Vyučoval svým příkladem.

Své učedníky si Ježíš sám vybíral (na rozdíl od rabínů), měl na ně určité nároky.[6]
Církev židovský vyučovací systém potratila. Ježíšův program úplně nepřijala, vytvořila svou tradici, moudrost Písma nahradila vlastní tradicí, dogmaty a církevním právem s tvrdým postihem: „Kdo nevěří tomu, co nám svatá církev k věření překládá, budiž z církve vyobcován.“ 

Moudrost Písma svými názory nenahradíme. Poznávání Boha je nejvyšším poznáváním.
Samostudium Písma nás daleko nedovede. (Ani samostudium medicíny není možné. Samouk těžko postaví veliký most.)
Nejsme řádnými učedníky Ježíše. V Písmu jsme nevzdělaní. [7]

Univerzita třetího věku má svůj význam, přispívá k našemu vhledu a rozhledu, ale pochopitelně nenahradí řádné vzdělání.
Platí: „Až si osvojíš současné vědění - např. po šestiletém pracovním studia medicíny a po získání druhé atestace, můžeš svůj obor pozvedat výš.

Ježíšovi nakonec zbylo jen málo následovníků. – Příčinu známe. Většina zbožných Ježíše nesnášela. [8]

Terorista při strašném mučení rozpoznal v Ježíši nejen spravedlivého člověka a nespravedlivě odsouzeného, ale dokonce Mesiáše“ – To je obrovské poznání a uznání.
Opět vidíme, že hřích není nepřekonatelnou překážkou pro vejití do nebe.
Nepřekonatelnou překážkou i pro Boha, je pýcha („zbožného“) člověka, nespravedlivě a pohrdlivě odsouzející druhého (člověka nebo Boha). [9]

Přáli bychom si, aby o nás Ježíš řekl: „Ještě dnes budeš se mnou v Ráji.“
Bůh má ovšem na nebešťany určité oprávněné nároky. Známe je. Bezhříšnost to není, v nebi bude jeden bývalý hříšník vedle druhého.
Jsem rád, že ještě mohu sloužit i „Poznámkami k biblickým textům“ i Vám. Společně se učíme rozumět Bohu.
Bůh budiž pochválen!

---

[1] „Ještě u poslední večeře se apoštolové přeli, kdo z nich je asi největší. Ježíš jim řekl: ,Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci. Avšak vy ne tak: Kdo je mezi vámi největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží. Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.´“ (L 22,24-26)  

[2] Vzpomínáte, na biblický pokyn – sedmého roku měli být v Izraeli otroci propouštěni na svobodu. Otrok, který dar svobody odmítl a chtěl zůstat otrokem navždy (protože byl pohodlný, nestál o svobodu a nechtěl přijmout odpovědnost za péči o sebe) – takového otroka pán šídlem přibil k venkovním dveřím, aby lidi viděli, že je lempl, aby viděli, že odmítl svobodu.
Bolest a určitá pohana tohoto rituálu měly Izraelitu odradit od zřeknutí se svobody.   (Srv. Ex 21,5-6)
I dnešní dav se nechává slepě vést politickými podvodníky; myslí si: „Hlavně, když nás vedou (i když třeba na jatka).“

[3] Ježíš nám - svým učedníkům - říká: „ Zákoníkům a farizeům se líbí, když je lidé na ulici zdraví a říkají jim `Mistře´.
Vy však si nedávejte říkat `Mistře´: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří.
A nikomu na zemi nedávejte jméno `Otec´: jediný je váš Otec, ten nebeský.
Ani si nedávejte říkat `Učiteli´: váš učitel je jeden, Kristus.
Kdo je z vás největší, bude váš služebník.
Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ (Mt 23,7-12)

[4] Služba vězeňského kaplana je užitečná, ale když byli kněží věznění, jejich přínos byl pro vězně mnohem větší. Vězeňský kaplan chodí spát do své postele a večeří doma. Vězňové říkají kaplanovi „Otče“. Trestanci jsou na jedné rovině. Pokud byli kněží přirozenou autoritou, jejich slovo mělo pro řadu vězňů velkou váhu.
V nemocnici jsem se potkal s jinou „bublinou“, než ve které žiji. Jeden inteligentní, ale suverénní chlap má léta hlavní slovo v hospodě. Václav Havel, Milan Uhde, Ján Langoš, premiér Fiala, senátor Vyskočil, atd. jsou pro něj ku´vy. Ukrajinci jsou z´rdi.
Pravil jsem mu, že nesnáším pomluvy a zastávám se pomlouvaných. Byl jsem mu oponentem. Když tvrdil, že nesnáší komunisty a černoprdelníky, pravil jsem: „Já je také nenáším.“
Pečovali jsme spolu o nevidoucího starého pána bez jedné nohy, který ležel na posteli mezi námi. Tím jsme se poněkud sblížili.
Po dvou dnech jsem se jej ptal: „Oba nemáme rádi komunisty, co vám udělali černoprdelníci? (Hned vulgárně dštil síru a oheň na církevníky.)     
Pak jsem pravil: „Já jsem také černoprdelník.“
Kdybych neležel na stejném pokoji v noční košili jako on, snadno by si mě zařadil mezi „ku´vy“.

[5] Židovské děti se od tří let učí číst - Tóra jim je slabikářem.
Pak děti čtou biblické příběhy - Tóra jim je čítankou.
Od pěti let se už děti učí Tóře - Tóra je pro Izraelity učebnicí nejvyšší moudrosti.
Děti se ve škole (ješivě) učí ve dvojici. Jeden školák je pokročilejší, pomáhá slabšímu (nejvíce se naučíme vyučováním druhých).
Ve 13-ti letech - po sedmiletém vzdělávání - kluci skládají zkoušku dospělosti: čtou veřejně z Tóry, přečtený text vykládají a odpovídají na otázky zkoušejícího. Ten, kdo uspěl ve zkoušce, se stává „synem pokynů Tóry“ (Bar micva), je přijat mezi muže a stal se ženichem Tóry (při svátku „Radost z Tóry“ muži tančí se svitkem Písma v náruči, jako ženich s nevěstou).
V synagoze při bohoslužbách může po zkoušce dospělosti (ve třinácti letech) číst z Písma – neboť byl vzdělán v Písmu. (U nás lektor potřebuje ke čtení z Písma papír od pana biskupa).
Židé se celoživotně vzdělávají. Řada třicetiletých mužů mohla - a byla schopna - při bohoslužbě v synagoze udělat kázání na „Proroky“ (Tóru mohli při bohoslužbě vykládat jen rabíni). Třicetiletí mohli být pověřeni soudit druhé v bráně města (každý, kdo procházel, mohl mít věcné připomínky k soudnímu procesu na základě Písma).
Pro židovské učedníky byl a je důležitý příklad rodičů a vyučujících (nejvyšším kritériem je pro ně Písmo).
Děti a mládež vidí, jak dospělí muži (otcové a dědové) hledají odpověď na vážné otázky života.   
Rabi je učitelem a „soudcem“. Jeho slovo a rozhodnutí - na základě Písma - platí.
Lidé vyhledávají rabíny v závažných otázkách, např. v otázkách svého manželství. Rabín je pro židy velkou autoritou. Řekne-li rabi manželovi nebo manželce: „Jednej s parterem tak a tak“, nebo: „Vaše manželství je mrtvé, druhý je nesnesitelný, můžeš se rozvést“, má rabínovo slovo velikou váhu. (To byly první manželské poradny a poradny právní.)

[6] Z lidí ze zástupu, které Ježíš vyučoval základním informacím, si k učednictví vybíral ty, kteří poctivě hledali a ptali se na to, čemu z prvních Ježíšových slov nerozuměli.
Z pokročilých učedníků si vybral dvanáct velvyslanců (apoštolů).
Z Dvanácti byli tři nejbystřejší. Jeden porozuměl Ježíšovi nejvíce.
Dobrý učitel poskytuje všem žákům ve třídě základní informace - všichni mají stejné příležitosti. Těm, kteří mají o předmět větší zájem, nabídne další vzdělávání v kroužku nebo semináři. Nejlepší pošle na olympiádu. Ti budou posunovat společnost k pokroku. Tento efektivní přístup výuky Ježíš používal.

[7] Biblické hodiny nemáme zavedeny.
Biblisté a další znalci mají v církvi jen poradní hlas. V církvi je dávána přednost právníkům.
(V kostele jsou lidé různé úrovně. I v každém kostele je poněkud jiná sešlost. Samozřejmě jsem v každém kostele kázání přizpůsoboval. Snažil jsem se, aby mně rozuměl chytrý žák páté třídy.
Když jsem před léta začal s přiměřeným biblickým výkladem, věděl jsem, že někteří lidé odejdou do jiných kostelů (to je v pořádku), ale já budu skládat účty Bohu za způsob vyučování lidí.   
Vždy jsem fandil mladým kněžím, ale mrzí mě, že mnoho z nich opisuje kázání z internetu - tím dělají na posluchače inteligentní dojem, ošálí lidi, ale už se v Písmu nevzdělávají.)

[8] Kamarád ze sousední farnosti mně řekl: „Polovina tvé farnosti tě nesnáší.“
Samozřejmě mě vždy zajímalo, proč mě někteří nesnáší. (Až bude čas, zeptám se kamaráda, jak ví, že mě polovina farníků nesnáší. A na kterou stranu se staví on?)
Proč někteří nesnáší Židy, Romy, Ukrajince?
Proč zbožní nesnášeli Ježíše? 
Proč nesnášíme Hitlera, Putina? Někdo nesnáší Václava Havla.
Veřejně říkávám: „Kdybych byl kazatelem a prorokem jako Ježíš, nedožil bych se svých 78 let.

[9] V jednom pražském kostele sloužili dva kněží, pan kanovník a pan kaplan. Lidé dopředu nevěděli, kdo bude u oltáře. Když sloužil kaplan, zůstalo v kostele dvanáct lidí, ostatní odešli. Sloužil-li pan prelát, odcházel opačný počet lidí. Pan prelát byl zdatný kazatel. Pan kaplan byl největší biblista, jakého jsem poznal. (Jistá MUDr. o něm prohlásila, že je blázen.)
To, že pan kanovník byl přední funkcionář kněžského kolaborantského spolku a spolupracovník StB, je vedlejší. Ostatně pan kanovník jednal s panem kaplanem docela slušně.
Kdyby Ježíš sloužil v určitém kostele, kdo z nás by jeho kázání a jeho biblické hodiny navštěvoval?
Kdo z nás by Ježíše objevil, kdyby učil v některé pražské synagoze?