32. neděle v mezidobí

Úvod k prvnímu čtení.
Osoby a obsazení: král Achab, královna Jezábel, Eliáš a vdova.
Dramatický příběh. Kdo bude s kým držet?

Achab uznával Hospodina, ale - jako Šalamoun stavěl svým ženám pohanské svatyně, a tím zavlekl do Izraele pohanské kulty - stejně i Achab pod vlivem své ženy postavil chrám Baalovi, pohanskému božstvu země, z které princezna pocházela. Tak Achab znovu zavlekl do Izraele pohanství.
Jezábel byla asi zamlada zbožná pohanka, ale charakterově se postupně zvrhla. V Písmu je typem bezbožnice (srv. Zj 2,20) [1]

V 38. roce po judském králi Ásy se stal králem nad Izraelem Achab … Z a 22 roků své vlády (asi 835-853) se dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích, více než všichni, kdo byli před ním. Navíc si vzal za ženu Jezábelu, dceru Etbaala, krále Sidóňanů, a chodil sloužit a klaněl se mu. Postavil Baalovi oltář v Baalově domě, který vystavěl v Samaří. (Srv. 1 Král 16,29-32)

Verš 34. jsem nedávno připomínal - uvádí zrůdnost lidských obětí lidu Božího.
„Za Achabovy vlády vystavěl Chíel Bételský Jericho. Na Abíramovi, svém prvorozeném, položil jeho základ a na Segúbovi, svém nejmladším, postavil jeho vrata (bránu svého paláce) …

1 Král 17. kapitola:
v. 1 Elijáš oznámil Achabovi trest za jeho zločiny: „Jakože živ je Hospodin, Bůh Izraele, v jehož jsem službách, v těchto letech nebude rosa ani déšť, leč na mé slovo. …“ [2]

V zemi nastal hlad a král šel Eliášovi po krku. Král zuřil.
Proto Hospodin poslal Eliáše do sousední země -  Sidónska (pod svícnem bývá tma). Tam jej krmili havrani. (1 Král 17,3-7)
Pak byl Eliáš poslán do Sarepty, ležící na hranici Izraele se Sidónskem.

8  I stalo se k Eliášovi slovo Hospodinovo:
9  „Vstaň a jdi do Sarepty, jež je u Sidónu, a usaď se tam. Hle, je tam vdova, která tě zaopatří potravou.“
(Slova textu v překladu: „přikázal jsem tam jedné vdově, aby tě opatřovala potravou“, jsou zavádějící, Hospodin s vdovou přece nemluvil.)

K našemu úryvku.
Jakýsi „žebrák“ přemlouvá chudou vdovu, aby mu dala poslední jídlo ...
Sebezáchovný pud je jedním z nejsilnějších.
Mateřská láska je ještě silnější!
Co jestli ji ten neznámý chce okrást?
Jak to, že se vdova nechala přemluvit?

Biblický text je mistrovsky úsporně napsán. K získání užitku, si do něj máme vložit poznání
z dřívějších vyučovacích hodin. [3]

Jak byla vdova stará?
Její syn nebyl dospělý, mladých vdov bylo tenkráte hodně.

Vdova zřejmě něco o Hospodinu věděla, i když ženy nebyly Tóře vyučovány a neuměly číst.
Usoudila, že Eliáš může být mužem Božím. To by mnoho znamenalo. Rozhodla se ověřit Eliášův příslib o jídle … - známe povinnost ověřování proroka. [4]

I další její život byl dramatický a pro naše vzdělávání je důležitý.

Vdova svědčí proti těm Izraelitům, kteří šli Eliášovi po krku, a proti všem, kteří budou na prahu Ráje drze obviňovat Hospodina, že proroka nepoznali.
Bude-li se někdo z židů nebo křesťanů vymlouvat: „Já jsem nevěděl, že je to prorok, byl protivný, stále nám něco vytýkal,“ vdova se Boha zastane: „Já jsem proroka rozpoznala.“
K pozdějším generacím dodá: „Viděli jste Ježíšova znamení (zázraky), a přesto jste jej zahubili a jeho učedníky po tisíciletí pronásledovali.“  

(Eliášův příběh a příběh vdovy je užitečný a zajímavý i pro děti.)

K evangeliu.
Už Ježíšova pochvala vdovy je pro nás hodná povšimnutí.

První odstavec je kritikou náboženských autorit libujících si v parádě, projevech úcty, nestydících se bezohledně vykořisťovat chudé a slabé. [5]

(Kde byly umístěny pokladnice pro dary na určité účely?)
Někteří bohatí se předváděli velikými obnosy.  
Vdova se nepatrným darem předvádět nemohla … [6]
Z vlastní zkušenosti věděla, jak chudoba ponižuje.
Ale nelitovala se. „Někteří lidé jsou na tom hůř než já, třeba rodiče dětí. Jeden den bez jídla vydržím. Třeba ta moje troška pomůže nějakému malému děcku, které toho ještě mnoho nejí.“

Myslím si, že darovala obnos na ubohé jídlo jednoho dne.
Zkusme s dětmi hledat, kolik peněz by to dnes asi bylo.
Proč usuzuji, že dvě drobné mince vdovy nebyly veškerým jejím majetkem? Kdyby jí už nic nezbylo a byl by ohrožen její život, myslím si, že by jí Ježíš pomohl.
(Ježíš byl větší prorok než Eliáš, který zachránil vdovu ze Sarepty a jejího synka o smrti hladem.)

Kdo čte Písmo, všimne si, jak Hospodin vedl Izraelity k rozumné pomoci chudým a v jaké míře.
Jan Baptista ve výzvě k „obrácení“, doporučoval: „Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak.“ (L 3,11)  
Vdova šla ještě dál.
Myslím si, že tato vdova byla pokročilejšího věku (k moudrosti dochází člověk až po delší životní cestě) -  vzdala se ubohého jídla na jeden den.

Život je převzácným darem od Boha, proto o něj máme zodpovědně pečovat. [7]

Evangelium neříká, že by vdova byla Ježíšovou učednicí, ale už Tóra vede k milosrdenství a jejím učením byla vdova ovlivněná.  
V každém případě o vdově platí Ježíšova slova z podobenství o „posledním soudu“:
Král řekne lidem po pravici: „Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem … na cestách, a ujali jste se mne … (Mt 25,34-35)   

V textu jsou dvě skupiny lidí:
-  naparádění znalci Tóry, nestydící se využívat chudé a vdova pomáhající druhým
-  předvádějící se bohatí znalci Tóry a velkorysá, skromná vdova  
-  vzdělaní učitelé a nevzdělaná žena

Odříkat Písmo a umět jím šermovat ve zbožných debatách, nestačí.
Podstatné je, zda se v životě necháme ovlivnit Písmem. – Jako ta vdova.

Smrt partnera je pro vdovy a vdovce dodneška velikou ztrátou. Jsou sami a přišli o mnohé, …

Pro naše vzdělání, pro obdiv k Boží výchově Izraele, připomenu něco z životní praxe židů.  
Členové židovské rodiny po smrti rodiče rok truchlí - aby se z té ztráty uzdravili a zesnulý nebyl zapomenut - rok se nemohou ženit nebo vdávat  – „drží „smutek“.
Ale pro ovdovělého zákaz svatby neplatí, má si co nejdříve najít nového partnera a uzavřít s ním manželství, aby oni, rodina a jejich hospodářství nestrádalo; život je přece náročný.

Křesťané převzali péči o vdovy a další potřebné. Jenže po císaři Konstatntinovi se církevním vůdcům zalíbila moc, sláva a přepych (mnohem víc než předním židům v době Ježíšově. [8]
Církev časem pro vdovy ustanovila zvláštní stav. Vdovy slibovaly církvi „čistotu“ (trvalý stav bez sexuality), byly vedeny i k poslušnosti a chudobě – a byly nabádány ke štědrosti k církvi … [9]
 
Vyprávějte dětem, od kdy máme starobní, vdovský sociální důchod ...
 
Ježíš nás učí: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.“ (L 6,36)
„Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.“ (Mt 5,7)

---

[1] „Ale to mám proti tobě, že trpíš ženu Jezábel, která se vydává za prorokyni a svým učením svádí moje služebníky ke „smilstvu“ a k účasti na modlářských hostinách. (Zjevení Janovo 2:20)  

[2] Eliáš Tišbejský pocházel z „přistěhovalců gileádských“ Přistěhovalci tvořili v Izraeli zvláštní třídu obyvatel. Na rozdíl od „hostů,“ kteří byli vybaveni určitými (skromnými) právy, byli přistěhovalci bez domovského práva, odkázáni jen na slitování starousedlíků. (Nesměli se např. účastnit hodu velikonočního beránka.) Eliáš zřejmě pocházel z nejchudší a bezprávé skupiny obyvatel, proto nosil nejlacinější oblečení - velbloudí kůži.)
Tato „nicka“ si dovolila předstoupit před povýšeného krále - čin velice odvážný, ale pro vladaře trestuhodná opovážlivost.)

[3]Bible je programovou učebnicí, která vede žáky ke spolupráci. Začátečníky uvádějí k porozumění textu rabíni a starší žáci. Židé si tento způsob vyučování osvojili.

[4] Učme děti, jak poznávat dobrého člověka od nebezpečného, oddělovat „zrno od plev,“ říká Ježíš, „je to pro život velmi důležité“.

[5] Vdova je v Písmu příkladem oslabeného člověka (nemá muže, který by ji ochraňoval), zneužívaného, odstrkovaného a přehlíženého.

[6] Známe rozdíl mezi sponzory a mecenáši. Sponzor se předvádí a žádá reklamu (např. na vitrážích v některých kostelích je nápis: „Věnovala zbožná rodina ta a ta“. Mecenáš dává nezištně, často skrytě.
Připomínám ilustrující příběh. Paní Jiřina Šiklová pomáhala panu Karlu Schwarzenbergovi v senátorské kampani. V neděli při sbírce uprostřed bohoslužby kníže vytáhl v lavici z peněženky tisícikorunu, stočil ji do ruličky, tu pak zabalil do padesátikoruny (tehdy ještě papírové) a vložil ji košíku. O dalších jeho velkorysostech většinou veřejnost neví.  

[7] Zachránce má dbát na zachování vlastní ho života. V některých případech smíme dát život za druhého …
Pro zachování života svého i života druhých, můžeme dokonce porušit všechny pokyny („přikázání“), říkají židovští znalci Tóry.

[8] Biskupové se stali církevními knížaty. Přisvojili si bohatství, život v přepychu, drahé šperky, roucha, paláce, služebnictvo a vybranou kuchyni.
Viděl jste vatikánské sbírky? Jsou větším bohatstvím než poklady faraónů. Viděl jsem palác jistého kardinála, je plný umění obrovské ceny. Kde na to vzal peníze? Zlatý kočár olomouckého arcibiskupa (k vidění v Arcidiecézním muzeu v Olomouci) nebo jeho kroměřížský zámek neměly být nikdy pořízeny.  Kdo to platil? A kdo platil války papežů a církevních velmožů ... 

[9] Na internetu si můžete vyhledat  -„Ordo virginům“, o stavu zasvěcených vdov.