31. neděle v mezidobí

Škoda, že naši otcové neuměli vyprávět o Bohu. Rodiče smějí být prvními učiteli svých dětí; rádi jim vyprávějí a děti se těší na vyprávění rodičů. (Prarodiče se k nim přidávají.)
Nic mě netěší tolik, jako dobré otázky po Bohu, neboť dobré otázky otvírají dveře k odpovědím.
Hledání s druhými je inspirativnější, plodnější, než hledání jednotlivce.   

Hospodin říká: „Můj milovaný lide, kladu ti na srdce pokyny (k životu) a mnou zaručená práva. 
Pěstuj si bázeň před Hospodinem, svým Bohem a bedlivě dbej na všechny jeho pokyny pro tebe, tvého syna a tvého vnuka, po všechny dny svých životů, abyste byli dlouho živi. ….
Poslouchej je, Izraeli, a bedlivě je dodržuj. Tak se vám povede dobře a velmi se rozmnožíte v zemi oplývající mlékem a medem, jak ti přislíbil Hospodin, Bůh tvých otců.

Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin „Jediný“ (jedinečný).
A (proto) miluješ Hospodina, svého Boha, v celém svém srdci
a v celé své duši celou svou silou.
A tato slova, která ti dnes říkám, máš v srdci
a opakuješ je svým synům a mluvíš o nich, když sedíš v domě
a když chodíš na cestách a když ležíš nebo vstáváš,
a uvazuješ si je jako znamení na ruku
a jsou jako drahokam mezi tvýma očima
a píšeš je na veřeje svého domu a na své brány.
(Dt 6,1-9

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Jeruzalémská bible (pracovní) Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: 31. neděle v mezidobí (B) (Václav Vacek) 31. neděle v mezidobí (B) (Bible na neděli) 31. neděle v mezidobí (B) (Bible na neděli) 31. neděle v mezidobí (B) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

(najít předchozí))

Škoda, že jsme neobjevili více krásy a jedinečnosti božího přátelství. Z manželské Smlouvy Hospodina jsme udělali Zákon a z moudrých pokynů přikázání. Text osekáváme, abychom jej měli co nejdříve za sebou, a šidíme se o milostná vyznání Hospodina.

Pátá kniha Mojžíšova je „odkazem a dědictvím Mojžíše,“ znovu vypráví o dobrodružství s Bohem. Mojžíš je učitelem, objevuje nám, že jsme knížaty lidu Božího. Od Mojžíše se učíme svědčit o přejícím a laskavém Bohu.
Ale v kostele čteme zkreslený překlad: „Když nebudeš zlobit a zachovávat přikázání, bude o tebe Bůh pečovat“.
Izraelita umí úryvek Písma patřičně uvést:
„Až mě poznáš, zamiluješ si mě celou svou bytostí
Hospodin o nás pečuje a chrání nás  
Vyvedl nás z otroctví Egypta, nesl nás na orlích křídlech
Pečuji o tebe vrchovatě, proto nekradeš z cizího talíře, cizí peněženky, cti a postele …

„Bázeň před Bohem“ není strachem, ale obdivem, vděčností, respektem, radostí a přijetím Božích pokynů pro život.
Proč nepřebýváme u nohou Hospodina jako jeho nadšení žáci? Opovážlivě o Bohu mluvíme jako o orientálním božstvu, které nás nemá dost rádo a potřebuje přímluvce, kteří je obměkčí k větší porci slitování nad námi. [1]

K evangeliu.
Jen připomenu, že dva nejdůležitější pokyny (ne přikázání, lásku nelze přikázat) jsou z hebrejské Bible, jejich autorem není Ježíš, ale jeho Otec Nebeský.
Naše láska k Bohu a lidem je odpovědí na lásku Boha k nám.

Ježíš oceňuje teologa, který se ptal. Co znamenají slova: „Nejsi daleko od Božího království“?
„Umíš přitakat svému protivníkovi v tom, v čem má pravdu. To je veliká ctnost při hledání pravdy.“
Proč se nikdo už neodvážil další otázky?
Bylo řečeno vše!

---

Chci něco povědět k listopadovým svátkům.

Slavnost Všech svatých mám rád.
(Škoda, přeškoda, že jsme slovo „svatý“ zkreslili na „dokonalý, bezhříšný“.)
Bůh nás zasvěcuje do své životní moudrosti a k umění mít rád. Jsme, můžeme být – Božími zasvěcenci.

Hledat pravdu je pro mě náročné. Často jsme se svými názory osamoceni, což není snadné; většina nemívá pravdu. O to víc myslím na ty, kteří na tom byli za pozemského života podobně (některé většina ubila). S nimi nás je víc. Jsem velice vděčný osobnostem, které mně věnovali svou pozornost a ovlivnili mě. Rád se k nim hlásím. 

Památku zesnulých (neříkám zemřelých) potřebujeme očistit. Lidová zbožnost mluví o „dušičkách“ …
(nejsme hastrmani). 
V naší společnosti upadá v zapomnění naděje na věčný život. Máme na tom podíl, nenaučili jsme se o křesťanské naději mluvit.
V 19. století bylo tabu sex. Ve slušné společnosti se o sexualitě nemluvilo. Ve 20. století byla tabu smrt.
Dodneška to mezi mnohými lidmi přetrvává. Pohřby se často konají jen v rodinném kruhu, nebo nejsou. Plačící člověk nevypadá dobře, nechceme, aby nás druzí viděli přemožené emocemi a nechceme druhé zvát do situace, s kterou si sami nevíme rady. Civilní pohřby naději věčnosti nepřinášejí a naše pohřební obřady jsou často neosobní a nesrozumitelné.

Se vzkříšením nemáme žádnou osobní zkušenost. Smrt vypadá jako konec všeho. Ale pozoruhodné je už svědectví dávných kultur. Naši předkové nebyli hlupáci … všude nacházíme stopy přesvědčení, že život smrtí nekončí. Archeologové se setkávají s pozůstatky pohřbených s výbavou pro posmrtný život.

Písmo o věčnosti pozoruhodně svědčí. (Samozřejmě je třeba si hodnověrnost Písma ověřit.)
Hledání možnosti věčného života mě přiměla veliká nouze, umírali mně moji drazí a já jsem se jich nechtěl vzdát. Časem jsem se dostal k práci s Písmem. Byli Ježíš a apoštolové lháři, podvodníci nebo jsou pravdiví?
Nikdo z apoštolů Ježíšovo vzkříšení nečekal. Vzkříšený je musel přesvědčovat.
Několik svědectví Písma vybírám.

L 24,35-48  
35 Učedníci, kteří se vrátili z Emauz, vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim vzkříšený Ježíš dal poznat, když lámal chléb.
36  Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich a řekl jim: "Pokoj vám.".
37  Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha.
38  Řekl jim: "Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl?
39  Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně."
40  To řekl a ukázal jim ruce a nohy.
41  Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: "Máte tu něco k jídlu?"
42  Podali mu kus pečené ryby.
43  Vzal si a pojedl před nimi.
44  Řekl jim: "To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno ve Smlouvě Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech."
45  Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.
46  Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých;
47  v jeho jménu se bude zvěstovat obrácení na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem.
48  Vy jste toho svědky.

Nevytěsňujeme pochybnosti některých učedníků.. 
Mt 28,16-20
16 Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil.
17  Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali.
18  Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.
19  Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, ponořujte je do jména Otce i Syna i Ducha svatého
20  a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám svěřil. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."

1 Kor 15,1-18
1  Chci vám připomenout, bratří, evangelium ...
2  skrze něž docházíte záchrany spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval - vždyť jste přece neuvěřili nadarmo.
3  Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel naším hříchem podle Písem
4  a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem,
5  ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.
6  Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli.
7  Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům.
8  Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně.
11  Ať už tedy já, nebo oni - tak zvěstujeme a tak jste uvěřili.
12  Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání?
13  Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus.
14  A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra,
15  a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých.
16  Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus.
17  Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších,
18  a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu.

My se už nemůžeme těch svědků zeptat. Také nemáme možnost znamení (zázraků) od těch, kteří hlásají evangelium (zřekli jsme se toho). Sami se vzkříšením nemáme žádnou zkušenost. Zbývá nám jediná možnost, vydat se cestou podle evangelia a ověřit si, zda přináší dobré ovoce. Možnost věčnosti je přece lákavá.  

Kdysi mně po „Dušičkách“ telefonovala osmiletá neteř. Byla pobouřená z kázání a z odpustků.  
Když přijeli na návštěvu, četli jsme si Mt 11,7-19 o Janu Baptistovi. [2]
Teď z toho vyjímám:
v. 9 Jan je prorok, více než prorok.
10 Je poslem, připravujícím cestu Mesiáši.
11 Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší, než Jan Baptista;  avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on. (Mt 11,9-11)

Vyprávěl jsem Anežce, jak Zachariáš a Alžběta svému synovi řekli, že bude připravovat Mesiáši cestu, ale nesměli mu říci, kdo Mesiášem je. To má poznat sám …
Anežko, co znamená, že Jan je největší z pozemšťanů a nejmenší z nebešťanů?

„Anežko, kdo je nevětší z vaší třídy?“ – „Marcela.“ – „A kdo je nejmenší z 9. třídy?“ – „To nevím.“
- „Dobře, řekněme, Standa Novák.“ – „Kdo je větší, Marcela nebo Standa? “ – „ No ale v tom to není.“
– „Výborně, správně přemýšlíš. Zkusíme jiné porovnání.“
– „Kdo se nejlépe učí z vaší třídy.“ – „ Asi já,“ řekla trochu stydlivě. – „A kdo propadá v 9. třídě? “ – „Nevím, dobře, tak řekněme třeba Marek Vlasák.“ – „ Kdo toho více ví, Ty nebo ten deváťák? “ – „Ten Marek.“ – „Správně.“
Ježíš řekl, že Jan je největší osobností z lidstva.
Jan připravoval lidi na setkání s Mesiášem. Velice si velice přál být Ježíšovým učedníkem. Ale Ježíš mu řekl: „Jane, tvoje práce je velice důležitá, prosím tě, dál lidi vyučuj. Já ti to jednou vše vynahradím.“
V nebi budou jen Ježíšovi učedníci.
Největší a nejmenší je třetí stupeň velikosti, to znamená, že v nebi budou lidé různé úrovně v porozumění Bohu, to záleží na každém nebešťanovi, jak se snaží a postupně roste.
Když Jan přišel do nebe, byl nejmenším nebešťanem. Ale velice se těšil na Ježíšovu výuku, velice toužil být Ježíšovým učedníkem, a „rychle“ se vyučil.

„Očistec“ není vězením, ale možností dorůstání, doučování. Ježíš řekl teroristovi „po pravici“ na Golgotě: „Ještě dnes budeš se mnou v Ráji“. Ten člověk byl pozván mezi nebešťany, ale potřebuje se naučit náležitě, laskavě chovat a umět obětavě sloužit druhým – bez vulgarit a násilí.
V kostele se říká, že lidé v očistci jsou odkázání jen na naše modlitby. Kdo to vymyslel, o co ten názor opírá? Copak lidé v „očistci“ jsou bezmocní, bez jakýchkoliv možností jako vězni? Očistec není trestným zařízením, ale doučováním.
Naše modlitba není přemlouváním Boha, aby pustil lidi mezi nebešťany. Bůh není nedostatečně milosrdný a nepotřebuje být uprošován. Svatí v nebi řeknou: „Nebudeme si snižovat úroveň nebe, my, bývalí hříšníci, jsme se také u Ježíše vyučili, tu možnost tady má každý. Ať se doučí.“
A čerství nebešťané si chtějí osvojit potřebné dovednosti, aby jim nebylo v nebi trapně a nepřipadali si jako žebráci.
Osmiletá Anežka tomu porozuměla.

Co to jsou odpustky? (Komunisti se nám za ně smáli? Kdo to umí vysvětlit?)  
Dovednosti (láska, věrnost, obětavost, umění plavat, mluvit ...) jsou nepřenosné. Zrovna tak vina. Ekonomický kalkul, že každá modlitba má určitý „počet bodů“ a můžeme i poukázat na „konto druhého,“ mně připadá absurdní (přesto, že jsme se o tom učili).
O čem v kostele mluvíme a nemluvíme? Když do nás soudruzi cpali marxismus, zkoušeli jsme se ptát, ale sami soudruzi své ideologii nevěřili.
Poděkuji tomu, kdo mně vysvětlí, co znamená modlitba (přepsaný text) a přijetí svátostí na úmysl římského biskupa.

Ježíš nám přislíbil, že naše drahé i nás probudí ze spánku smrti a dopomůže nám dorůst na úroveň krásy nebešťanů. Krásu nebe vytvářejí vzájemné vztahy nebešťanů.
Ježíš nám ukázal laskavé a obětavé soužití s Bohem a lidmi. Víme, co nás čeká. Každá krása – dobré vztahy především – jsou ochutnávkou nebe. Už teď se učíme co nejvíce si je osvojit. Těším, se až budu mít druhé lidi více rád, než se mně tady daří.
Porozumění s druhým je pro mě největším zážitkem. Porozumím-li si s druhým v jedné věci, neznamená, že si automaticky rozumíme v druhé věci, natož ve všem.
Někdy mě bolí srdce, z mé nemožnosti sdělit druhému, jak jej mám rád. Také mě trápí má povrchnost, nedostatečnosti a bída. Ale Bůh nám pomůže k uzdravení, Bůh je bohatý a rád rozdává.
Vím, že Bůh má skoro na všechno jiný názor než já. Je ochoten nás učit. Jen je třeba, abych se nevztekal, - pokud mě Bůh v nebi přidělí k někomu, kdo mně má doučovat - a mně byl, nebo ještě bude,  nesympatický.
–  Vzpomeňme na zákoníka z dnešního evangelia, který uměl dát za pravdu i svému oponentovi a Ježíš jej za to pochválil: „Nejsi daleko od Božího království.“

Těším se na setkání s krásnými nebeskými osobnostmi … Až uvidím Antonína Dvořáka, poděkuji mu za jeho hudbu … A pak mu povím: „Antoníne, moc jsem pracoval a nestihl jsem si vyposlechnout všechny tvé skladby, nebyly by tady k mání?“ A on na mně spiklenecky mrkne a pozve mě mezi muzikanty, kteří budu s nadšením nebesky hrát … A až si to několikrát do určité sytosti poslechu, zeptám se: „Antoníne, co máš nového? Protože jej jeho talent a touha po kráse dál „svrbí“ … a hudebníci budou hrát další nebeské skladby nebeských umělců …
Pětiletá neteř kdysi řekla: „Babi, když my se po smrti podíváme do všech zemí… A taky na mořský dno…“

Svým dětem můžeme říkat, „až umřu, nebuďte smutný. Těším se, že vás budu mít o mnoho víc rád, než jsem tady dokázal. Těším se na ten krásný program a na vysvobození z toho, co mě překáželo…“

Mluvme o této naději s druhými lidmi. Apoštol nám říká: „Pusťte si svou fantazii na špacír, ale stejně neuhodnete, jak závratnou krásu vám Bůh připravil.“
To ale neznamená, že o tom nemáme přemýšlet. Podstatné je, že víme, co nás čeká – dobré vztahy. Na to se můžeme a máme připravovat; a všechna ta dovednost, kterou si už tady osvojíme, se nám bude hodit.  

Vývoj a program housenky, z které se vylíhne motýl, je pro mě krásným podobenstvím. Sami si porovnejte ty rozdíly mezi housenkou a motýlem. Rozdíl v pohybu, kráse a možnostech. Housenka jen žere a žere. Když se zakukluje, nic neví, ani netuší … Po čase, až se dostane na svobodu, se představí v celé své kráse. Svou konstrukci si motýl rozloží (v kukle byl poskládaný jako skládací deštník), „nafoukne,“ nechá si svůj nový, krásný šat oschnout, s chvěním roztáhne křídla a letí ... A my žasneme nad tou závratnou lehkostí, krásou a novými možnostmi motýla… Přejeme mu sladkost nektaru květů a odvahu k novým dálkám a výškám.
Kdo by housenkám dokázal říci, co je za čas čeká? (Podobně mě v semináři napadl příklad dítěte, jeho existence, porod, který pro něj vypadá jako konec, závratné oslnění a nekončící poznávání bohatství života.)

Jak to je s modlitbou za zesnulé? Modlitba je činem, má pohnout s námi lidmi, se mnou, případně s druhým člověkem. Bůh pracuje na sto procent. Toho bych se neodvážil přemlouvat.
Očistec není vězením. Umíme vysvětlit dětem, jak pomáháme vězňům a lajdáckým studentům, kteří propadají, ale dostali možnost opravné zkoušky po prázdninách. Umíme je povzbudit a něco jim nabídnout.
Našim druhým zesnulým máme za co děkovat. Jejich péče o nás a jejich dílo nás zavazuje. Hlásíme se k nim, jsme z jejich krve. Mají nás víc rádi než dříve. Žijí s námi v modlitbách a přejícnosti. Patří mezi naše nejbližší přátelé, nechtěli bychom je vyměnit za jiné.  

Je-li to třeba, můžeme říci třeba i takovouto modlitbu. „Táto, za mnohé ti jsem vděčný. Vážím si tě. Ale škoda, že jsi naší mamince neděkoval a neuměl se omluvit. Není to tak těžké, i já jsem se to naučil. Prosím tě, není to ponižující. Těším se, že si jednou budeme víc rozumět. Jsem vděčný Bohu za jeho pomoc a péči. Já se taky snažím o růst. Velice o tebe stojím.“

Nechápu, proč se někteří naši lidé stále něčím cítí ohrožováni (homosexuály, jinak věřícími, halloweenem, genderem …) a místo toho se vzdělávali a zbavovali se svého zamrzlého pohanství.
(O křesťanských kořenech halloweenu jsme psali v loňském listopadovém Okénku, měsíčníku naší farnosti. Pořád proti něčemu a někomu bojujeme? Je tak těžké, vidět krásu života, když nám ji nabízí milující Bůh?

---

[1] Každý rok na Dušičky zněl z kůru zpěv o „Dni hněvu, před kterým se my, hříšníci, třásti budeme“. A: „Smilujte se nade mnou alespoň vy přátelé moji, neboť (trestající) ruka Páně dotkla se mě.“
„Dies irae (Den hněvu), je známý latinský hymnus ze 13. století o Posledním soudu, Byl užíván jako sekvence o Památce všech věrných zemřelých 2. listopadu a při mších za zemřelé – až do revize římskokatolického misálu r. 1970 Pavlem VI.
Tvůrce liturgických reforem po 2. Vatikánu, arcibiskup Annibale Bugnini, řekl: „Texty, působící dojmem negativní spirituality, zděděné po středověku, byly vynechány. I tak známé a krásné, jako je Libera me, Domine a Dies Iræ a jiné texty, které příliš zdůrazňují obrazy posledního soudu, strachu a zoufalství. Byly nahrazeny texty, evokujícími křesťanskou naději a dávající silnější víru ve zmrtvýchvstání.“
„Dies irae“ je standardní součástí hudební zádušní mše i u Antonína Dvořáka, Giuseppe Verdiho, a dalších významných skladatelů.  

[2] Ježíš řekl zástupům o Janovi: v. 7 "Na co jste se vyšli na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr?
8 Nebo co jste vyšli shlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo nosí drahé šaty, jsou v domech královských.
9 Nebo proč jste vyšli? Vidět proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka.
10 To je ten, o němž je psáno: `Hle, já posílám posla před svou tváří, aby ti připravil cestu.´
11  Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší, než Jan Křtitel; avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on.
12  Ode dnů Jana Křtitele až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají.
13  Neboť všichni proroci i Zákon prorokovali až po Jana.
14  A chcete-li to přijmout, on je Eliáš, který má přijít.
15  Kdo má uši, slyš.
16  Čemu připodobním toto pokolení? Je jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na své druhy:
17  `Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste nelomili rukama.´
18  Přišel Jan, nejedl, nepil - a říkají: `Je posedlý.´
19  Přišel Syn člověka, jí a pije - a říkají: `Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!´ Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky." Mt 11,7-19