26. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Nm 11,16-29 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Nm 11,25-29
Datum: 29. 9. 2024
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Nm 11,16-29 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Nm 11,25-29
; Jak 5,1-6
; Mk 9,38-48
Datum: 29. 9. 2024
Potřebujeme vědět, kdo jsme a k čemu jsme.
Život jsme dostali jako osobní dar. Máme objevit jeho cenu a smysl.
Dostalo se nám cti patřit do lidu Božího.
Hospodin si vybral Izraelity k osvětě ostatním národům, aby co nejvíce lidí vidělo, jak Hospodin dobře pečuje o svůj lid. Aby co nejvíce lidí toužilo žít v péči Hospodina a pod autoritou Hospodina. [1]
První čtení a úryvek z evangelia nám ukazují, jak jsme ohroženi vlastní důležitostí. Je na nás, zda se necháme varovat nebo zda texty přeskočíme.
Jozue byl nástupcem Mojžíše. Jan byl učedníkem, který Ježíšovi nejvíce rozuměl. Vidíme, že i takovéto osobnosti nebyly dokonalé, ale byli žárliví, nesnášenliví a toužili po co nejvyšší pozici. Království boží si představovali po svém a Ježíše opravovali a napomínali, když apoštolům ukazoval, jak si představuje uspořádání své společnosti (Božího království).
Do života jsme dostali cenná obdarování, ale také se v našem životě projevují různé slabosti. Ne každý toužíme po moci, ale vyučování Písma je geniální, upozorňuje nás, že nikdo nejsme neomylní a dokonalí - jsme teprve na cestě k Bohu a lidem. Přesto jsme schopní Bohu porozumět dorůstat do podoby Boha.
Ježíš zakouší krásu boží Náruče a každého z nás do tohoto bohatství zve.
Případ neznámého učedníka je pro nás důležitý. Ukazuje nám, že otevřít se Bohu není nemožné ani složité nebo nepochopitelné.
Nemáme popsáno, jak se ten člověk k Ježíšovi dostal. Je možné, že slyšel výzvu „obraťte se“ (od Jana Baptisty nebo Ježíše) a vzal tento pokyn vážně. Vyhledal texty proroků a ověřil si, že se Ježíš s proroky shoduje, zatímco názory náboženských autorit jsou liché.
(Při hledání moudrosti je pro nás nezbytné porovnávat si své názory s Ježíšovými názory. Tomu, kdo je sám sobě učitelem, nepomůže, že byl pokřtěn.)
Neznámý učedník uznal výzvu k „obracení se“ za potřebnou. Přitakal Ježíšovi a ten jej poslal svědčit o nutnosti změnit směřování k Božím pokynům. Aby lidé viděli, že je „nástrojem“ božím, dostal od Ježíše moc osvobozovat lidi od démonů.
Tohoto učedníka bychom mohli nazvat pokračovatelem Jana Baptisty. Oba připravovali otevřené lidi k
setkání s Ježíšem.
„Učiteli, potkali jsme kohosi, kdo z lidí vyhání démony ve tvém jménu, ale my toho člověka neznáme, nechodil s námi do tvého vyučování – tak jsme mu to zatrhli,“ řekl Jan. – „Co si to dovolujete?“ napomenul je Ježíš.
Před liturgickou reformou 2. vatikánského koncilu se o této události v kostele nečetlo. Nebyli jsme vedeni k úctě vůči nekatolíkům. Naopak po dlouhá staletí jsme tvrdili: „Jen naše církev je pravá,“ a byli jsme nesnesitelní k židům a nekatolickým křesťanům. [2]
Až když osvícení teologové pečlivě a pokorně zkoumali jiné církve a jiná náboženství, objevili, že Duch boží svobodně vane kde chce a každého otevřeného člověku obdarovává. (Každý hledající je obdarován podle míry svého otevření, kdo přijde s půllitrem, dostane vrchovatou míru, kdo přijede s kanystrem odnese si také vrchovatou míru.)
Žárlivost je ohavná a pro vztahy s druhými je smrtelně nebezpečná …
Žárlivost, nepřejícnost a nesnášenlivost pramení z pocitu méněcennosti, z pocitu, že druhý dostává více než já, nebo že se mně nedostává dost pozornosti.
Kudy z toho ven?
Ježíšova matka na svatbě v Káni řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“
Učedníci někdy na Ježíše dali, jindy ho neposlechli. [3]
Byl jsem na návštěvě v jedné farnosti a kázal jsem o nevěstě Boží. „Víme, jak se nevěsta na svatbě chová, neklečí před ženichem, ale těší se ze svého manžela.“ Krásní a milí lidé, usmívali se, přitakávali, ale jak došlo „ke svatému přijímání“, všichni padli na kolena.
Zase jsem si uvědomil, jak to má Ježíš s námi těžké. V našich modlitbách ujišťujeme Boha, jak ho máme rádi a jak mu věříme, ale pak jednáme podle sebe.
Povím zase něco o záměru Ježíšovy hostiny.
Víme, proč se každý den zdravíme s druhými. Navzájem se ubezpečujeme, že naše dobré vztahy trvají. Víme, proč každou neděli slavíme Ježíšovu hostinu. Ježíš nás znovu a znovu ubezpečuje o svém přátelství.
„Jste moji přátelé, činíte-li, co vám kladu na srdce.“ (J 15,14
Ježíš nás zve k oslavě: „Já jsem tě, Otče, svým životem oslavil,“ (Srv. J 17,4
My říkáme něco jiného. Nerozumím slovům: „Bože, obětujeme ti chléb a víno. Obětujeme ti Ježíšovo utrpení, jeho prolitou krev.“
Hřích, vina, pomoc potřebným, přátelství jsou nepřenosné. Před Bohem se nemohu ohánět zásluhami druhých.
Máme za to, že přinášíme Bohu Ježíšovu oběť – ten strašný zločin – aby nám Bůh mohl odpustit naše hříchy.
Ten, kdo naslouchá Božímu slovu, ten se dozví něco jiného – Ježíš nás chce s ostatními bratry přivést do Náruče boží. Ježíš jednou rukou objímá každého z nás a druhou objímá naše bratry.
Ježíš si od nás přeje: „Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.“ (Mt 5,23-24
Samozřejmě je snadnější klečet než uzdravovat narušené vztahy. Ale buď nás láká Ježíšovo sjednocení s Otcem a s bratřími, nebo Bohu cpeme něco podle svého vkusu, o co Bůh nestojí.
Všichni víme, jak probíhá svatba. Po slibu ženicha odpovídá nevěsta svým svatebním slibem.
I my po Ježíšově svatebním slibu odpovídáme svým slibem …
Už víme, čím můžeme Ježíšovi udělat radost.
[1] Podařilo se nám osvobodit se od pověry o čarodějnicích a od jejich upalování. Ale nepodařilo se nám vykořenit antisemitismus.
[2] Pan profesor J.K., „svaté pověsti,“ nás učil: „Jen katolická církev má světce, mučedníky a zázraky.“ A neuctivě mluvil o reformátorech.
[3] „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!“ řekl Ježíš Šimonovi. Ten mu odpověděl: „Učiteli, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. (L 5,4-6
Petr Ježíšovi řekl: „Ty jsi Mesiáš.“
Ježíš: „Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát.“
Petr začal Ježíše kárat: „Co to říkáš za nesmysly?“
Ježíš napomenul Petra: „Jdi mi z cesty, satane!; tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka! Chceš být mým učedníkem nebo učedníkem rabínů?“ „ Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vytrhni svůj kůl (z rabínské hradby okolo Tóry) a následuj mne.“ (Srv. Mk 8,27-36
Vzpomenete si na další příklady, kdy učedníci Ježíše poslechli a kdy jej neposlechli?
Život jsme dostali jako osobní dar. Máme objevit jeho cenu a smysl.
Dostalo se nám cti patřit do lidu Božího.
Hospodin si vybral Izraelity k osvětě ostatním národům, aby co nejvíce lidí vidělo, jak Hospodin dobře pečuje o svůj lid. Aby co nejvíce lidí toužilo žít v péči Hospodina a pod autoritou Hospodina. [1]
První čtení a úryvek z evangelia nám ukazují, jak jsme ohroženi vlastní důležitostí. Je na nás, zda se necháme varovat nebo zda texty přeskočíme.
Jozue byl nástupcem Mojžíše. Jan byl učedníkem, který Ježíšovi nejvíce rozuměl. Vidíme, že i takovéto osobnosti nebyly dokonalé, ale byli žárliví, nesnášenliví a toužili po co nejvyšší pozici. Království boží si představovali po svém a Ježíše opravovali a napomínali, když apoštolům ukazoval, jak si představuje uspořádání své společnosti (Božího království).
Do života jsme dostali cenná obdarování, ale také se v našem životě projevují různé slabosti. Ne každý toužíme po moci, ale vyučování Písma je geniální, upozorňuje nás, že nikdo nejsme neomylní a dokonalí - jsme teprve na cestě k Bohu a lidem. Přesto jsme schopní Bohu porozumět dorůstat do podoby Boha.
Ježíš zakouší krásu boží Náruče a každého z nás do tohoto bohatství zve.
Případ neznámého učedníka je pro nás důležitý. Ukazuje nám, že otevřít se Bohu není nemožné ani složité nebo nepochopitelné.
Nemáme popsáno, jak se ten člověk k Ježíšovi dostal. Je možné, že slyšel výzvu „obraťte se“ (od Jana Baptisty nebo Ježíše) a vzal tento pokyn vážně. Vyhledal texty proroků a ověřil si, že se Ježíš s proroky shoduje, zatímco názory náboženských autorit jsou liché.
(Při hledání moudrosti je pro nás nezbytné porovnávat si své názory s Ježíšovými názory. Tomu, kdo je sám sobě učitelem, nepomůže, že byl pokřtěn.)
Neznámý učedník uznal výzvu k „obracení se“ za potřebnou. Přitakal Ježíšovi a ten jej poslal svědčit o nutnosti změnit směřování k Božím pokynům. Aby lidé viděli, že je „nástrojem“ božím, dostal od Ježíše moc osvobozovat lidi od démonů.
Tohoto učedníka bychom mohli nazvat pokračovatelem Jana Baptisty. Oba připravovali otevřené lidi k
setkání s Ježíšem.
„Učiteli, potkali jsme kohosi, kdo z lidí vyhání démony ve tvém jménu, ale my toho člověka neznáme, nechodil s námi do tvého vyučování – tak jsme mu to zatrhli,“ řekl Jan. – „Co si to dovolujete?“ napomenul je Ježíš.
Před liturgickou reformou 2. vatikánského koncilu se o této události v kostele nečetlo. Nebyli jsme vedeni k úctě vůči nekatolíkům. Naopak po dlouhá staletí jsme tvrdili: „Jen naše církev je pravá,“ a byli jsme nesnesitelní k židům a nekatolickým křesťanům. [2]
Až když osvícení teologové pečlivě a pokorně zkoumali jiné církve a jiná náboženství, objevili, že Duch boží svobodně vane kde chce a každého otevřeného člověku obdarovává. (Každý hledající je obdarován podle míry svého otevření, kdo přijde s půllitrem, dostane vrchovatou míru, kdo přijede s kanystrem odnese si také vrchovatou míru.)
Žárlivost je ohavná a pro vztahy s druhými je smrtelně nebezpečná …
Žárlivost, nepřejícnost a nesnášenlivost pramení z pocitu méněcennosti, z pocitu, že druhý dostává více než já, nebo že se mně nedostává dost pozornosti.
Kudy z toho ven?
Ježíšova matka na svatbě v Káni řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“
Učedníci někdy na Ježíše dali, jindy ho neposlechli. [3]
Byl jsem na návštěvě v jedné farnosti a kázal jsem o nevěstě Boží. „Víme, jak se nevěsta na svatbě chová, neklečí před ženichem, ale těší se ze svého manžela.“ Krásní a milí lidé, usmívali se, přitakávali, ale jak došlo „ke svatému přijímání“, všichni padli na kolena.
Zase jsem si uvědomil, jak to má Ježíš s námi těžké. V našich modlitbách ujišťujeme Boha, jak ho máme rádi a jak mu věříme, ale pak jednáme podle sebe.
Povím zase něco o záměru Ježíšovy hostiny.
Víme, proč se každý den zdravíme s druhými. Navzájem se ubezpečujeme, že naše dobré vztahy trvají. Víme, proč každou neděli slavíme Ježíšovu hostinu. Ježíš nás znovu a znovu ubezpečuje o svém přátelství.
„Jste moji přátelé, činíte-li, co vám kladu na srdce.“ (J 15,14
)
Ježíš nás zve k oslavě: „Já jsem tě, Otče, svým životem oslavil,“ (Srv. J 17,4
) Zve nás do náruče Boží,
abychom byli Boží rodinou, ve které jeden dává přednost druhým.
My říkáme něco jiného. Nerozumím slovům: „Bože, obětujeme ti chléb a víno. Obětujeme ti Ježíšovo utrpení, jeho prolitou krev.“
Hřích, vina, pomoc potřebným, přátelství jsou nepřenosné. Před Bohem se nemohu ohánět zásluhami druhých.
Máme za to, že přinášíme Bohu Ježíšovu oběť – ten strašný zločin – aby nám Bůh mohl odpustit naše hříchy.
Ten, kdo naslouchá Božímu slovu, ten se dozví něco jiného – Ježíš nás chce s ostatními bratry přivést do Náruče boží. Ježíš jednou rukou objímá každého z nás a druhou objímá naše bratry.
Ježíš si od nás přeje: „Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.“ (Mt 5,23-24
)
Samozřejmě je snadnější klečet než uzdravovat narušené vztahy. Ale buď nás láká Ježíšovo sjednocení s Otcem a s bratřími, nebo Bohu cpeme něco podle svého vkusu, o co Bůh nestojí.
Všichni víme, jak probíhá svatba. Po slibu ženicha odpovídá nevěsta svým svatebním slibem.
I my po Ježíšově svatebním slibu odpovídáme svým slibem …
Už víme, čím můžeme Ježíšovi udělat radost.
[1] Podařilo se nám osvobodit se od pověry o čarodějnicích a od jejich upalování. Ale nepodařilo se nám vykořenit antisemitismus.
[2] Pan profesor J.K., „svaté pověsti,“ nás učil: „Jen katolická církev má světce, mučedníky a zázraky.“ A neuctivě mluvil o reformátorech.
[3] „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!“ řekl Ježíš Šimonovi. Ten mu odpověděl: „Učiteli, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. (L 5,4-6
)
Petr Ježíšovi řekl: „Ty jsi Mesiáš.“
Ježíš: „Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát.“
Petr začal Ježíše kárat: „Co to říkáš za nesmysly?“
Ježíš napomenul Petra: „Jdi mi z cesty, satane!; tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka! Chceš být mým učedníkem nebo učedníkem rabínů?“ „ Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vytrhni svůj kůl (z rabínské hradby okolo Tóry) a následuj mne.“ (Srv. Mk 8,27-36
)
Vzpomenete si na další příklady, kdy učedníci Ježíše poslechli a kdy jej neposlechli?