22. neděle v mezidobí

Bůh nás velkoryse obdarovává. Díky němu si pěstujeme jemné svědomí. Proto hledáme příčiny současné války. Bůh nám nabídl jedinečné přátelství, velikou péči a ochranu před nepřáteli.
Je potěšující si číst slova Smlouvy Hospodina s Izraelity (smíme do lidu Božího patřit).   
Dt 28,1-15,1
Jestliže budeš opravdově poslouchat Hospodina, svého Boha, a bedlivě dodržovat všechny jeho pokyny, které ti udílím, vyvýší tě Hospodin, nad všechny pronárody země.
2  A spočinou na tobě všechna tato požehnání, když budeš poslouchat Hospodina …
3  Požehnaný budeš ve městě a požehnaný budeš na poli.
4  Požehnaný bude plod tvého života i plodiny tvé role, plod tvého dobytka, vrh tvého skotu a přírůstek tvého bravu.
5  Požehnaný bude tvůj koš a tvá díže.
6  Požehnaný budeš při svém vcházení a požehnaný při svém vycházení.
7  Hospodin dá, že tvoji nepřátelé, kteří proti tobě povstanou, budou před tebou poraženi. Jednou cestou proti tobě vytáhnou a sedmi cestami budou před tebou utíkat.
8  Hospodin ti požehná ve tvých sýpkách a ve všem, k čemu přiložíš ruku. Hospodin, a bude ti žehnat v zemi, kterou ti dává.
9  Hospodin si tě ustaví za svatý lid, jak ti přisáhl, když budeš dbát na jeho pokyny a chodit po jeho cestách.
11  Hospodin ti dá nadbytek dobrého: plodu tvého života a plodu tvého dobytka i plodin tvé role v zemi, o které přísahal Hospodin tvým otcům, že ti ji dá.
12  Hospodin ti otevře svou štědrou pokladnici, nebesa, aby v pravý čas dal tvé zemi déšť a požehnal každé práci tvých rukou. …
13  Hospodin tě učiní hlavou a ne chvostem, budeš vždycky stoupat výš a neklesneš níž, budeš-li poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, které ti dnes udílím, abys je bedlivě dodržoval.
14  Neuchýlíš se napravo ani nalevo od žádného ze slov, která vám dnes přikazuji, tím, že bys chodil za jinými bohy a sloužil jim.
15  Jestliže však nebudeš Hospodina, svého Boha, poslouchat a nebudeš bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy a nařízení, která ti dnes udílím, dopadnou na tebe všechna zlořečení …“

Před první čtení ještě předešlu Ježíšova slova:
„Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka z Učení, dokud se všechno nestane.
Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších pokynů (přikázání) a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým.“ (Mt 5,18-19

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: 6. neděle v mezidobí (A) (Bible na neděli) 6. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek) 6. neděle v mezidobí (A) (Bible na neděli) 6. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek) 5. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

)  

První čtení (Dt 4,1-9)  :
Izraeli, slyš pokyny a práva, která vás učím dodržovat, abyste zůstali naživu a mohli obsadit zemi, kterou vám dává Hospodin.
K tomu, co vám důrazně kladu na srdce, nic nepřidáte a nic z toho neuberete, ale budete dbát na pokyny Hospodina, které vám udílím.
Vy, kteří jste se přimkli k Hospodinu, svému Bohu, jste dodnes všichni živi.
Hleď, učil jsem vás pokynům a právům, jak mi sdělil Hospodin. Bedlivě je dodržujte. To bude vaše moudrost a rozumnost před zraky lidských pokolení. Když uslyší všechny tyto pokyny, řeknou: "Jak moudrý a rozumný lid je tento veliký národ!"
Což se najde jiný veliký národ, jemuž jsou jeho bohové tak blízko, jako je nám Hospodin, náš Bůh, kdykoli k němu voláme? A má jiný veliký národ pokyny a práva tak spravedlivá jako tato celá smlouva, kterou vám dnes předkládám?
Jenom si dej pozor a velice se střez zapomenout na věci, které jsi viděl na vlastní oči, aby nevymizely z tvého srdce po všechny dny tvého života. Seznam s nimi své syny i vnuky. [1]

Lekcionář v úryvku evangelia dnešní neděle vypouští některé verše. My se nebudeme šidit.
Marek 7,1-23,1 
 Kolem Ježíše se shromáždili farizeové a někteří ze „znalců Písma“, kteří přišli z Jeruzaléma.
2  Uviděli některé z jeho učedníků, jak jedí znesvěcujícíma, to jest neomytýma rukama.
3  (Farizeové totiž a všichni židé se drží tradice otců a nejedí, dokud si k zápěstí neomyjí ruce.
4  A po návratu z trhu nejedí, dokud se neočistí. A je ještě mnoho jiných tradic, kterých se drží: ponořování pohárů, džbánů a měděných mis.)
5  Farizeové a zákoníci (znalci Písma) se Ježíše ptali: "Proč se tvoji učedníci neřídí podle tradice otců a jedí znesvěcujícíma rukama?"
6  Řekl jim: "Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno: `Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne;
7  marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.´
8  Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice."
9  A ještě řekl: "Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svou tradici!
10  Vždyť Mojžíš řekl: `Cti svého otce i svou matku´ a `kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí´.
11  Vy však učíte: Řekne-li někdo otci nebo matce: `To, čím jsem ti zavázán pomoci, je korbán (to jest dar Bohu)´,
12  již podle vás nemusí pro otce nebo matku nic udělat;
13  tak rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou pěstujete. A takových podobných věcí činíte mnoho."
14  Když znovu svolal zástup, řekl jim: "Slyšte mě všichni a rozumějte:
15  Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje.
16  Kdo má uši k slyšení, slyš!"
17  Když opustil zástup a vešel do domu, ptali se ho jeho učedníci na to podobenství.
18  Řekl jim: "Tak i vy jste nechápaví? Nerozumíte, že nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit,
19  poněvadž mu nevchází do srdce, ale do břicha a jde do hnoje?" Tak prohlásil všechny pokrmy za čisté.
20  A řekl: "Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje.
21  Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy,
22  cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost.
23  Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka."

Bůh nám dal skvělé a dostačující pokyny pro dobrý život, aby se nám dařilo v soužití s druhými lidmi.
Pravidlo: „Nic k nim nepřidáš a nic neubereš, je povždy platné. “ „Na nic jsem nezapomněl a nic v nich nechybí.“ 
Farizeové ale k biblickým pokynům svévolně přidávali další předpisy. [2]
Farizeové si vytvářeli svou tradici k budování „hradby okolo Písma“ – kterou pak nadřadili pokynům od Hospodina. [3]
Saduceové - kněžstvo - z božího slova ubírali, nepřijali knihy proroků, drželi se pouze Tóry (Pěti knih Mojžíšových).   

Ježíš pečlivě dodržoval Boží pokyny, ale nenechal se svazovat „církevní tradicí.“
O „tradici otců“ Ježíš mluví kriticky. - Syn (zdědil po rodičích statek) rodičům řekl: „Chtěl jsem vám dát kozu, abyste měli každý den mlíko, ale kozu daruji chrámu (korbán), potřebujeme si vyprosit požehnání od Hospodina. Jste ještě dost čilí, hlady nezemřete.“

„Ježíš prohlásil všechny pokrmy za čisté.“
Petr na tato slova zapomněl. Při zjevení v Cesareji Ježíšovi odporoval. [4]

My, katolíci, také na Ježíše v mnoha případech nedáme, vytváříme si svou tradici, v něčem k Božím pokynům přidáváme, v něčem ubíráme.

Uvedu několik případů:
-    Nejméně jedenáct apoštolů z dvanácti bylo ženatých. Oproti Ježíšovi trápíme kněze a biskupy povinným celibátem.“
-    Duchovní si pro sebe vymysleli privilegia; dodneška si kalich s Krví Páně vyhrazují jen pro sebe.
-    Duchovenstvo si pro sebe zavedlo vznešené a šlechtické tituly, roucha a paláce. [5]
Povyšuje se nad laiky. Upíráme jim v církvi jejich hlas a volební právo. Ženy nemají stejné postavení jako muži. Povyšujeme se nad nekatolické křesťany. [6]
-    Svévolně jsme upravili Desatero. [7]
-    Nepřijali jsme Ježíšovy pokyny z jeho horského vyučování a nežijeme podle nich.

Uvedu závažný příklad neposlušnosti související s válkami.
Ježíš je proti přísahání. [8]
Vládci spoutávají vojáky vojenskou přísahou. Ti, kteří přísahali poslušnost, byli drženi pod krkem. Neuposlechnutí závažných rozkazů je trestáno popravou.
Císař nechal naše předky v první světové válce přísahou znásilnit a udělal z nich zabijáky … (ti, kteří přežili, měli ze zabíjení těžké psychické následky). Církevní vrchnost se proti přísaze vojáků nepostavila, biskupové na frontu nerukovali a Ježíšův pastýřský pokyn: „Nepřísahejte,“ ignorovali.
Neposlušnost Ježíšova zákazu přísahy se nám krutě vymstila.
Do dneška jsme toto selhání nepojmenovali.
(Dodneška jsme v církvi vynuceným přísaháním ponižováni a manipulováni.)

Jsme Ježíšovi učedníci nebo jsme učedníci farizejů?

Jsou slova modlitby: „V tebe věřím, v tebe doufám, tebe nejvýš miluji,“ pravdivá? 
Proč druhé neupozorníme, že je neslušné předstírat Bohu něco, co není pravda? [9]

Kdybychom Ježíšova slova z dnešního úryvku evangelia přeskočili a neučinili z nich správný závěr, byli bychom pokrytci a hrozilo by nám Ježíšovo hodnocení:
„Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.
Mnozí mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?´
A tehdy já prohlásím: `Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.´“
(Mt 7,21-23)

---

[1] V Čechách při bohoslužbě po přečtení slova Božího říkáme: „Slyšeli jsme slovo Boží.“
V latinském Misálu stačí: „Slovo Boží!“
Tomu, kdo má bázeň před Bohem (kdo má úctu k Bohu, k jeho slovu, kdo je za Boží vyučování vděčný a přijímá je jako nejvyšší moudrost), tomu ta dvě slova stačí.  
Naším úkolem je ne jen Boží slova slyšet, ale jednat podle nich, přijmout jejich moudrost za svou.

[2] Farizeové si přidávali přikázání k rituální čistotě - (např. některé židovky si holí vlasy a nosí paruku).
-     Oddělují masnou kuchyni od mléčné. Pokyn: „Nebudeš vařit kůzle v mléku jeho matky.“ (Ex 23,19) - což byl pokyn proti čarování pohanů - rozšířili na všechno maso, i když drůbež a ryby nemají mléko. Šest hodin po snědení masa je dovoleno jíst jídlo, ve kterém je mléko, aby ani v žaludku se nepotkalo maso a mléko.
-     Přidali mnoho předpisů o sobotě. Když Ježíšovi učedníci z hladu v sobotu jedli obilné zrní, byl farizeji napaden, prohlásili to za práci mlácení obilí.
-     Když Ježíš plivl do prachu, aby si udělal bláto, nařkli jej, že v sobotu dělá cihlářskou práci.

[3]  Ježíš řekl všem: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne.“
Správně je: „Kdo chce být mým učedníkem, vytrhni svůj kůl (z rabínské kolové hradby okolo Tóry) a následuj mě.“ (Lk 9,23)   Mnohokráte jsme si to vysvětlovali - Ježíš nás nezve každý den na popraviště, ale k učednictví.

[4] Petr vyšel na rovnou střechu domu, aby se modlil. Pak dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, upadl do vytržení mysli: Vidí, jak se z otevřeného nebe cosi snáší; podobalo se to veliké plachtě, kterou spouštějí za čtyři cípy k zemi. Byly v ní všechny druhy živočichů: čtvernožci, plazi i ptáci.
Tu k němu zazněl hlas: "Vstaň, Petře, zabíjej a jez!" Petr odpověděl: "To ne, Pane! Ještě nikdy jsem nejedl nic, co poskvrňuje a znečišťuje." Ale hlas se ozval znovu: "Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté."
To se opakovalo třikrát a zase to všechno bylo vyneseno vzhůru do nebe. (Sk 10,9-16)  

[5] „Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli: rozšiřují si modlitební řemínky a prodlužují třásně, mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, líbí se jim, když je lidé na ulici zdraví a říkají jim `Mistře´.
Vy však si nedávejte říkat `Mistře´: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří.
A nikomu na zemi nedávejte jméno `Otec´: jediný je váš Otec, ten nebeský.
Ani si nedávejte říkat `Učiteli´: váš učitel je jeden, Kristus. Kdo je z vás největší, bude váš služebník. (Mt 23,1-11)
„Víte, že vládcové panují na národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život.“ (Mt 20,25-28)  

[6] Svátek Jana Husa jsme slavili v Litomyšli ekumenickou bohoslužbou na malém náměstí. Předsedal jí evangelický farář Václav Hurt. Jeho paní vozila hluboký kočárek, asi někomu vozí děcko, řikali jsme si. Po bohoslužbě jsme nakoukli do kočárku, byl v něm romský klouček. Hurtovi už mají své děti velké a léta si berou odložené děti na roční péči k vymazlení, aby mohly být adoptovány. Letos už mají třinácté dítě.
„Tento kluk každý večer silně křičí, asi má absťák – jeho matka je narkomanka,“ říkala paní Hurtová. Během vyprávění přiběhla pětiletá romská holčička a objela nohy paní Hurtové. – „Ta u nás taky byla. Adoptovali ji litomyšláci, tak k nám chodívá jako k dědečkovi a babičce,“ vysvětlovala nám paní Hurtová.
Evangelíci nás zvou ke stolu Páně. Ale to nám naše církev zakazuje. My ke stolu Páně nekatolické křesťany zvát nesmíme.
Když jdu k Ježíšově hostině, stydím se. Nemám žádné vlastní děti a žádné dítě jsme s Janou nepřijali. Jako katolík smím k Ježíšově hostině, ale Hurtovi nemohou, jsou evangelíci.

[7] Bůh vyhlásil všechny tyto pokyny :
„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.
Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.
Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Dohlížím na vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí,
ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. … (Ex 20,1-17)  

[8]  Slyšeli jste, že řečeno bylo otcům: `Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Hospodinu přísahy své.´
Já však vám praví, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože nebe je trůn Boží; ani při zemi, protože země je podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby ti jediný vlas zbělel nebo zčernal. Vaše slovo buď `ano, ano - ne, ne´; co je nad to, je ze zlého. (Mt 5,33-37)

[9] Na terase sedí mladý kos (letošní mládě) a potichounku si zkouší zpívat. Nikdy kosí koncert neslyšel, protože staří kosáci po druhé snůšce přestávají zpívat. Noty mu byly dány Stvořitelem.
Ptáci, na rozdíl od nás, nelžou.