17. neděle v mezidobí

Minulou neděli se mně nepovedlo kázání, zkoušel jsem číst tři kapitoly z První knihy královské, ale text byl dlouhý a na poslech náročný. Naštěstí máme vytištěný text, s ním se pracuje snadněji.

Prázdninové opakování.
Stvořitel je štědrý a pohostinný, připravil nám bohatý a zajímavý svět.
Lidé od začátku prozkoumávali, co se dá jíst.

Splnili jste si domácí úkol? Zjistili jste, kolik stébel vyroste z jednoho pšeničného zrna a kolik zrn se urodí z jednoho zasetého zrna? Za jak dlouho k tomuto zázraku - od zasetí až po žně - dojde?
Velká kapří jikrnačka má prý až 1,5 miliónů jiker. To jsou přírodní zázraky. 

K prvnímu čtení.
Kdo si přečte kousek z Písma před naším úryvkem (od 2 Král 3. kapitoly), porozumí situaci, do které se dostali proroci.

Ve všech kulturách je ceněna pohostinnost. 
Nad jídlem jsme se - Izrael, my a každá generace - naučili děkovat dárcům a Dárci. Nejen Žalm 145 o tom svědčí.  

Naše představa o Bohu a naše náboženská praxe jsou často zvrhlé. Mnoho lidí si myslí, že si Bůh přeje, abychom všichni trpěli.
(Pokud se setkáte s „vizionáři,“ kteří tvrdí, že Ježíš si přeje, aby lidé trpěli, je to od ďábla.)

Nikdo o nás nepečuje víc než Hospodin. Jeho přízeň je hmatatelná.
Díky božímu vyučování, vedení a vlastní pracovitosti jsme se dopracovali k veliké hojnosti, hospodářskému bohatství, zavlažování, nezávadné vodě a dokonce k přebytku potravin ... To nám umožňuje pomoc potřebným.
Kdo má oči k vidění, ví, proč a zač Bohu děkujeme.

Zázraky proroků, Ježíše a jeho učedníků jsou pomocí potřebnému, ale mají ještě jiný důležitější význam. Když se odvracíme od Hospodina, proroci nás k němu vracejí: „Obraťte se k Hospodinu. Budete-li se jej držet, bude se vám dobře dařit.“
Aby tito poslové od Boha získali naši důvěru, dostali od Hospodina dar uzdravovat nemocné a pomáhat těm, kteří se ocitli v nouzi. Tato pomoc je domluveným znamením, potvrzením, že přicházejí od Hospodina. [1]
Díky zázrakům rozpoznáváme zrno od plev, proroky od podvodníků politických i náboženských, falešně slibujících lepší život. (Mnoho lidí neumí politické podvodníky včas rozpoznat a stále je volí. Mnoho lidí skočí na lep náboženským podvodníkům. Umění rozlišovat se máme učit.)

Ježíš zřejmě s učedníky procházel příběhy Eliáše a Elizea, aby věděli, co znamená být učedníkem proroků. I my tuto znalost potřebujeme k porozumění našemu učednictví u Ježíše. [2]
Písmo popisuje Elizeova znamení, podobající se znamením jeho učitele Eliáše. 

Léta si říkáme, co znamenají Ježíšova slova učedníkům: „Dejte zástupu jíst!“ (Mt 14,16)
Učedníci  měli Ježíše ptát: „Eliáš uzdravoval nemocné a rozmnožoval potravu a jeho žák, Elizeus, tyto dary od Boha také dostal. Ježíši, ty jsi větší prorok než Eliáš, myslíš, že bychom i my mohli dar rozmnožení jídla obdržet? Dar uzdravovat nemocné a osvobozovat lidi od démonů jsme už od tebe dostali.“

Ježíš řekl, že slovo Boží přináší různý užitek.
„Zrna, která padla do dobré země, dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet (Některá Boží slova nepřinesla žádný užitek.) Kdo má uši, slyš!“ (Srv. Mt 13,3-9)

Ježíšovi učedníci někdy jednali správně, ale jindy nevyužili příležitost, „neměli samé jedničky“. Z jejich chyb se můžeme a máme poučit, aby naše porozumění Bohu i ve světě narůstalo. Na prohře se můžeme naučit něco, co nás výhra naučit nemůže.

V minulých letech jsme procházeli události s Ježíšovým rozmnožením jídla ve všech evangeliích:

-          Proměnění vína na svatbě v Káni Galilejské (J 2,1-16).
„Ježíš učinil v Káně Galilejské počátek svých znamení … a jeho učedníci v něho uvěřili.“ 

-          První rozmnožení jídla: 
5 tisíc mužů   -  5 chlebů, 2 ryby, 12 košů zbylého chleba (Mt 14,13-21)

-          Druhé rozmnožení jídla: 
4 tisíce mužů  -  7 chlebů, několik rybiček, 7 košů zbylého chleba (Mt 15,32-38)

U prvního nasycení Ježíš říká učedníkům:
„Dejte zástupu najíst!“ (Mt 14,16)
U druhého nasycení učedníci namítají Ježíšovi:
„Kde vezmeme na poušti tolik chleba, abychom nasytili takový zástup?  (Mt 15,33)  
Copak si nepamatují na nedávné nasycení pěti tisíc?

Také jsme si všimli, že Ježíš nechal učedníky sbírat zbylé kousky chleba. Ptali jsme se, proč Ježíš o tuto práci nepožádal nasycené lidi. Protože potřeboval, aby si učedníci zapamatovali počty nasycených – nepřímou úměru mezi množstvím chlebů a ryb a počtu lidí.

Třetí případ s chlebem Matouš popisuje takto:
Když byli učedníci na druhém břehu, shledali, že si zapomněli vzít chleby.
Ježíš jim řekl: "Hleďte se mít na pozoru před kvasem saduceů a farizeů!"
Oni však u sebe uvažovali: "Nevzali jsme chleba."
Když to Ježíš zpozoroval, řekl: "Proč mluvíte o tom, malověrní, že nemáte chleba?
Ještě mi nerozumíte ani se nepamatujete na těch pět chlebů pro pět tisíc, a kolik košů jste sebrali?
Ani těch sedm chlebů pro čtyři tisíce, a kolik košů jste sebrali?
Což nerozumíte, že jsem k vám nemluvil o chlebech? Mějte se na pozoru před kvasem saduceů a farizeů!"
Tehdy pochopili, že jim neřekl, aby se měli na pozoru před kvasem, nýbrž před učením farizeů a saduceů. (Mt 16,5-12)
Evangelisté nám popisují, jak Ježíš učedníky vzdělává.
Učedníci v Ježíšově škole „nepropadli,“ ale ze slova Božího nepřinesli stonásobný užitek. Z toho vidíme, že neuděláme-li něco, co jsme udělat mohli, zůstane v té záležitosti prázdno. Nebo dokonce to prázdno obsadí zlo. (Např. my jsme nehlídali mír a Rusové vtrhli na Ukrajinu a propukla válka.)

Bůh nás zve k velikému projektu dotváření světa. Máme se stávat Božím obrazem a společně s Bohem máme dotvářet svět.
Máme k tomu větší možnosti od Boha, než kolik využíváme. Potřebujeme je poznat a používat je k dobru našemu i k dobru jiných.

---

[1] Kolik kostelových lidí zná Boží příslib: „Budu o vás tak pečovat, že nebudete mít v ničem nouzi. Budeš se dokonale držet Hospodina, svého Boha. On ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já. Jeho budete poslouchat, zcela podle toho, co jsi žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorébu v den shromáždění: "Kéž neslyším už hlas Hospodina, svého Boha, a nevidím už ten veliký oheň, abych nezemřel."
Povolám vám proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži. Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já sám budu volat k odpovědnosti.
Avšak prorok, který by opovážlivě mluvil mým jménem něco, co jsem mu mluvit nepřikázal, nebo který by mluvil jménem jiných bohů, takový prorok zemře. V srdci si asi říkáš: "Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?"
Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho.“ (Dt 18,13-22)

[2] Elizeus velice toužil být jako Eliáš. Elijáš řekl Elíšovi: "Požádej, co mám pro tebe udělat, dříve než budu od tebe vzat." Elíša řekl: "Ať je na mně dvojnásobný díl tvého ducha!" (2 Král 2,9)  (Prvorozený syn dostával dva díly z dědictví po otci.)