14. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lv 19,34 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ez 2,1-3,3
Datum: 7. 7. 2024
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lv 19,34 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ez 2,1-3,3
; 2 Kor 12,7-10
; Mk 6,1-6
Datum: 7. 7. 2024
První čtení si trochu rozšíříme (Ez 2,1-3,3
Při křtu jsme přijali prorocké poslání, proto si připomeneme, co to pro nás znamená.
Izraeli - božímu lidu (do kterého smíme od křtu patřit) - Hospodin svěřil službu kvasu a soli. Kvas hýbe těstem a přispívá k nové kvalitě pečiva. Sůl dodává jídlu chuť a je konzervačním prostředkem.
Máme prokvasit ostatní lidi a národy, aby poznali péči Boha, máme společnosti pomáhat k udržení zdravých vztahů a k božímu pokoji. (Bůh chce všechny lidi dovést do nebeského království. To má v co největší míře začínat už tady na zemi.)
Hospodin posílal proroky, aby bděli nad svobodou jeho lidu a nad duchovním zdravím Izraele. Proroci hájili čest boží a zastávali se utlačovaných. Vyřizovali a připomínali lidem Boží slovo.
Včas varovali před nebezpečím, kárali krále, kteří svévolně ohýbali pokyny Hospodina k vlastnímu prospěchu. Vystupovali proti mocným, utlačujícím slabé, strhávali zbožnou masku falešným prorokům kolaborujícím s vládci. Upozorňovali na zvrhlost kněží snažících se manipulovat s Hospodinem. Napomínali lid přiklánějící se k pohanským praktikám.
K druhému čtení.
Náš překlad vkládá do úst apoštola Pavla: „ … s radostí přijímám nouzi, příkoří, pronásledování a úzkosti …“ Lze se radovat z bolesti zubů, bití, mučení …?
K evangeliu.
Do Nazareta se dostaly zvěsti o Ježíšově působení, o uzdravování a o pomoci potřebným. Rodáci
byli z Ježíše nejprve užaslí, ale pak jej začali pomlouvat.
Pyšní nesnášejí, aby je někdo převyšoval, zvláště pak, je-li to někdo od nás, spolužák, rodák, náš farář, náš starosta, náš učitel ...
Mnoho pokřtěných se nevzdělává evangeliem, ale povyšuje se nad druhé. Ani je nenapadne, že by patřili k těm, kteří uštvali proroky a Mesiáše k smrti.
Včera jsme slavili svátek Jana Husa. Jsme mu vděční za jeho přínos Ježíšovu království. Je s podivem, že naše vina na ukřižování Ježíše, upálení J. Husa a vraždění mnoha nevinných, nás nevyléčila z náboženské nesnášenlivosti a nenávisti.
Janu Husovi se nedostalo spravedlivého soudu podle Ježíšových pravidel.
Naše svatá, apoštolská církev až po šesti staletích oficiálně uznala, že církevní vrchnost s betlémským kazatelem jednala krutě.
Stále pronásledujeme významné osobnosti, včetně Ježíšových učedníků. [2]
My, pokřtění, víme, že jsme krásnou zem dostali od Stvořitele a máme ji spravovat. Tvůrce má s námi své plány a my je máme přijmout za své. V modlitbě říkáme: „Otče náš, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.“ Poslouchám modlitby křesťanů – stále Boha úkolujeme („dej, dej, učiň, zařiď …“), ale sami nechceme vidět a přijmout Ježíšovy názory.
Válka nás usvědčila z velikého zanedbání. Máme závažné, životně důležité úlohy, a my se štípeme mezi sebou. To je trestuhodné! [3]
Právem si děláme starost o budoucnost Evropy a západního světa. A o životní prostředí.
Je důležité vědět, že židé a křesťané přispěli k naší civilizaci. Dosáhli jsme mnoho dobrého, ale neuhlídali jsme mír. Znovu jej získat bude velice těžké a zatím nevidíme řešení. [4]
Další velikou hrozbou bude migrace lidí, kterým jde a půjde o život. Příčiny známe. Přinejmenším chybí a bude chybět voda.
Hrozí nám další násilné střety mezi domorodci a lidmi na útěku.
V obou případech jsme zanedbali boží vedení. Jsme jako děti, které ve škole propadly a budou opakovat ročník.
O to je ostudnější je naše sočení na proroky a na jejich pomocníky.
Hospodin nás učí jak pokojně žít s bližními. Jak budovat dobré vztahy a jak uzdravovat vztahy narušené. Jak pečovat o sociální mír a pečovat o potřebné.
Všichni známe boží pokyn: „Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.“ [5]
Tento pokyn je v Písmu uveden jednou (Ježíš jej později cituje), ale pokyn k lásce k cizincům (přistěhovalcům a hostům) je uveden šestařicetkrát.
Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. (Dt 6,4-5
Bude-li přebývat s tebou ve vaší zemi někdo jako host, nebudete mu škodit. Ten, kdo bude s vámi přebývat jako host, bude vám jako domorodec mezi vámi. Budeš ho milovat jako sebe samého, protože i vy jste byli hosty v zemi egyptské. Já jsem Hospodin, váš Bůh. (Lv 19,33-34
Vždyť Hospodin, váš Bůh, je Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký, všemocný a vzbuzující bázeň, který nebere ohled na osobu a nepřijímá úplatek, ale zjednává právo sirotku a vdově, miluje hosta a dává mu chléb a šat. Milujte tedy hosta, neboť jste byli hosty v egyptské zemi. (Dt 10,17-19
Nebudeš utlačovat hosta; víte přece, jak bývá hostu v duši, neboť jste byli hosty v egyptské zemi. (Ex 23,9
…
Uvádím to, abychom věděli, že Hospodin není bezradný a že nám k těmto velikým úkolům nabízí velikou pomoc.
Před válkou jsme nevarovali včas. O migraci mluvíme a můžeme se na ni připravit.
Bez Boha nevybudujeme trvalý mír. Na něj lidské síly nestačí.
Vzpomínáte na přání Františka: „Vezměte do každé farnosti jednu rodinu utečenců“?
Chtěli jsme přijmout 50 syrských sirotků, ale nezískali jsme podporu pana kardinála ani politiků.
Ukrajinské utečence jsme obětavě přijali.
Uspořádat Velehradskou pouť je pracné. Účastníci si pouť pochvalovali. Ale je škoda, že jsme si nepřipomněli základní přístup Hospodina ke každému člověku. Každého člověka Bůh tvoří ke svému obrazu. To je největší důstojnost každého člověka (upírat ji někomu je nejtěžším proviněním).
Přej a bude ti přáno.
[1] Hospodin mi řekl: "Lidský synu, postav se na nohy; budu s tebou mluvit."
Jakmile ke mně promluvil, vstoupil do mě duch a postavil mě na nohy. Řekl mi: "Lidský synu, posílám tě k izraelským synům, k těm bouřícím se pronárodům, které se vzbouřily proti mně. Oni i jejich otcové mi byli nevěrni až do tohoto dne.
I synové jsou zatvrzelí a mají tvrdé srdce. Posílám tě k nim a řekneš jim: »Toto praví Hospodin«, ať poslechnou nebo ne, jsou dům vzpurný. Poznají však, že byl uprostřed nich prorok.
Ty, lidský synu, se jich neboj, neboj se ani jejich slov, když jsou vůči tobě zarputilí a jako trní, jako bys bydlel mezi štíry. Neboj se jejich slov a neděs se jich, jsou dům vzpurný.
Promluvíš k nim má slova, ať poslechnou nebo ne; jsou to vzpurníci.
Ty, lidský synu, slyš, co já k tobě mluvím. Nebuď vzpurný jako ten vzpurný dům. Rozevři ústa a sněz, co ti dávám."
Tu jsem viděl, že je ke mně vztažena ruka, a hle, v ní svitek. Rozvinul jej přede mnou a byl popsán na vnitřní i vnější straně; byly na něm napsány žalozpěvy, lkání a bědování.
Řekl mi: "Lidský synu, sněz, co máš před sebou, sněz tento svitek a jdi, mluv k izraelskému domu."
Otevřel jsem tedy ústa a on mi dal ten svitek sníst.
Snědl jsem jej a byl mi v ústech sladký jako med.
[2] Prof. Tomáš Halík měl přednášku na Slovensku, přes sto „pravověrných“ lidí mu na internetu ohavně lálo.
Před týdnem večer jsme slavili Ježíšovu hostinu. Jeden účastník mě tvrdě sepsul. Místo snahy o sjednocení s Ježíšem a bratřími číhal, aby mě měl z čeho obžalovat. Hlídal, jestli byla mše platná, místo vlastního úsilí, aby jemu bylo stolování s Ježíšem něco platné. Nikdy mě nenapadlo navážet se do druhých, jak si vedou ve svém manželství a rodičovství.
(Kdopak nás asi k nesnášenlivosti vůči druhým ponouká?)
[3] Včera v Litomyšli jsme opět potkali evangelického faráře Václava Hurta a jeho paní. Před třemi roky jsem o nich vyprávěl. Mají už velké děti a každý rok přijímají odložené děcko, domazlují je, aby bylo schopno adopce. Teď už pečují o třinácté dítě. Když přijímám Ježíšovo pozvání k jeho hostině, je mi těžko. Nemám žádné dítě a nepečuji o odložené děti jako Hurtovi. Podle církevních předpisů já smím ke stolu Páně a Hurtovi a oni nesmí, protože jsou evangelíci.
Kde se v nás bere ta nesoudnost a tvrdost?
[4] Získání ztracené svobody Ukrajince mnoho stojí. Moře prolité krve, slz a nepředstavitelné množství peněz. Přibývá vdov, sirotků, těžkých invalidů, psychicky poznamenaných vojáků a mučených. Narůstá počet měst srovnaných se zemí, rozbitých vesnic a zničených životně důležitých zařízení.
V Izraeli je také těžká situace. Hněv a nenávist bobtná.
[5] Když se ptám, z které části Písma je ten pokyn, lidé mají za to, že od Ježíše. (Srv. Lv 19,18
Léta si říkáme, že naši lásku k bližním Bůh živí svou láskou k nám. „Tak o tebe pečuji a tak tě mám rád, že ty miluješ druhé lidi.“ I v dobré rodině láska rodičů k dětem předchází lásku sourozeneckou.
). [1] Patří mezi texty o poslání proroků.
Při křtu jsme přijali prorocké poslání, proto si připomeneme, co to pro nás znamená.
Izraeli - božímu lidu (do kterého smíme od křtu patřit) - Hospodin svěřil službu kvasu a soli. Kvas hýbe těstem a přispívá k nové kvalitě pečiva. Sůl dodává jídlu chuť a je konzervačním prostředkem.
Máme prokvasit ostatní lidi a národy, aby poznali péči Boha, máme společnosti pomáhat k udržení zdravých vztahů a k božímu pokoji. (Bůh chce všechny lidi dovést do nebeského království. To má v co největší míře začínat už tady na zemi.)
Hospodin posílal proroky, aby bděli nad svobodou jeho lidu a nad duchovním zdravím Izraele. Proroci hájili čest boží a zastávali se utlačovaných. Vyřizovali a připomínali lidem Boží slovo.
Včas varovali před nebezpečím, kárali krále, kteří svévolně ohýbali pokyny Hospodina k vlastnímu prospěchu. Vystupovali proti mocným, utlačujícím slabé, strhávali zbožnou masku falešným prorokům kolaborujícím s vládci. Upozorňovali na zvrhlost kněží snažících se manipulovat s Hospodinem. Napomínali lid přiklánějící se k pohanským praktikám.
K druhému čtení.
Náš překlad vkládá do úst apoštola Pavla: „ … s radostí přijímám nouzi, příkoří, pronásledování a úzkosti …“ Lze se radovat z bolesti zubů, bití, mučení …?
K evangeliu.
Do Nazareta se dostaly zvěsti o Ježíšově působení, o uzdravování a o pomoci potřebným. Rodáci
byli z Ježíše nejprve užaslí, ale pak jej začali pomlouvat.
Pyšní nesnášejí, aby je někdo převyšoval, zvláště pak, je-li to někdo od nás, spolužák, rodák, náš farář, náš starosta, náš učitel ...
Mnoho pokřtěných se nevzdělává evangeliem, ale povyšuje se nad druhé. Ani je nenapadne, že by patřili k těm, kteří uštvali proroky a Mesiáše k smrti.
Včera jsme slavili svátek Jana Husa. Jsme mu vděční za jeho přínos Ježíšovu království. Je s podivem, že naše vina na ukřižování Ježíše, upálení J. Husa a vraždění mnoha nevinných, nás nevyléčila z náboženské nesnášenlivosti a nenávisti.
Janu Husovi se nedostalo spravedlivého soudu podle Ježíšových pravidel.
Naše svatá, apoštolská církev až po šesti staletích oficiálně uznala, že církevní vrchnost s betlémským kazatelem jednala krutě.
Stále pronásledujeme významné osobnosti, včetně Ježíšových učedníků. [2]
My, pokřtění, víme, že jsme krásnou zem dostali od Stvořitele a máme ji spravovat. Tvůrce má s námi své plány a my je máme přijmout za své. V modlitbě říkáme: „Otče náš, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.“ Poslouchám modlitby křesťanů – stále Boha úkolujeme („dej, dej, učiň, zařiď …“), ale sami nechceme vidět a přijmout Ježíšovy názory.
Válka nás usvědčila z velikého zanedbání. Máme závažné, životně důležité úlohy, a my se štípeme mezi sebou. To je trestuhodné! [3]
Právem si děláme starost o budoucnost Evropy a západního světa. A o životní prostředí.
Je důležité vědět, že židé a křesťané přispěli k naší civilizaci. Dosáhli jsme mnoho dobrého, ale neuhlídali jsme mír. Znovu jej získat bude velice těžké a zatím nevidíme řešení. [4]
Další velikou hrozbou bude migrace lidí, kterým jde a půjde o život. Příčiny známe. Přinejmenším chybí a bude chybět voda.
Hrozí nám další násilné střety mezi domorodci a lidmi na útěku.
V obou případech jsme zanedbali boží vedení. Jsme jako děti, které ve škole propadly a budou opakovat ročník.
O to je ostudnější je naše sočení na proroky a na jejich pomocníky.
Hospodin nás učí jak pokojně žít s bližními. Jak budovat dobré vztahy a jak uzdravovat vztahy narušené. Jak pečovat o sociální mír a pečovat o potřebné.
Všichni známe boží pokyn: „Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.“ [5]
Tento pokyn je v Písmu uveden jednou (Ježíš jej později cituje), ale pokyn k lásce k cizincům (přistěhovalcům a hostům) je uveden šestařicetkrát.
Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. (Dt 6,4-5
)
Bude-li přebývat s tebou ve vaší zemi někdo jako host, nebudete mu škodit. Ten, kdo bude s vámi přebývat jako host, bude vám jako domorodec mezi vámi. Budeš ho milovat jako sebe samého, protože i vy jste byli hosty v zemi egyptské. Já jsem Hospodin, váš Bůh. (Lv 19,33-34
)
Vždyť Hospodin, váš Bůh, je Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký, všemocný a vzbuzující bázeň, který nebere ohled na osobu a nepřijímá úplatek, ale zjednává právo sirotku a vdově, miluje hosta a dává mu chléb a šat. Milujte tedy hosta, neboť jste byli hosty v egyptské zemi. (Dt 10,17-19
)
Nebudeš utlačovat hosta; víte přece, jak bývá hostu v duši, neboť jste byli hosty v egyptské zemi. (Ex 23,9
)
…
Uvádím to, abychom věděli, že Hospodin není bezradný a že nám k těmto velikým úkolům nabízí velikou pomoc.
Před válkou jsme nevarovali včas. O migraci mluvíme a můžeme se na ni připravit.
Bez Boha nevybudujeme trvalý mír. Na něj lidské síly nestačí.
Vzpomínáte na přání Františka: „Vezměte do každé farnosti jednu rodinu utečenců“?
Chtěli jsme přijmout 50 syrských sirotků, ale nezískali jsme podporu pana kardinála ani politiků.
Ukrajinské utečence jsme obětavě přijali.
Uspořádat Velehradskou pouť je pracné. Účastníci si pouť pochvalovali. Ale je škoda, že jsme si nepřipomněli základní přístup Hospodina ke každému člověku. Každého člověka Bůh tvoří ke svému obrazu. To je největší důstojnost každého člověka (upírat ji někomu je nejtěžším proviněním).
Přej a bude ti přáno.
[1] Hospodin mi řekl: "Lidský synu, postav se na nohy; budu s tebou mluvit."
Jakmile ke mně promluvil, vstoupil do mě duch a postavil mě na nohy. Řekl mi: "Lidský synu, posílám tě k izraelským synům, k těm bouřícím se pronárodům, které se vzbouřily proti mně. Oni i jejich otcové mi byli nevěrni až do tohoto dne.
I synové jsou zatvrzelí a mají tvrdé srdce. Posílám tě k nim a řekneš jim: »Toto praví Hospodin«, ať poslechnou nebo ne, jsou dům vzpurný. Poznají však, že byl uprostřed nich prorok.
Ty, lidský synu, se jich neboj, neboj se ani jejich slov, když jsou vůči tobě zarputilí a jako trní, jako bys bydlel mezi štíry. Neboj se jejich slov a neděs se jich, jsou dům vzpurný.
Promluvíš k nim má slova, ať poslechnou nebo ne; jsou to vzpurníci.
Ty, lidský synu, slyš, co já k tobě mluvím. Nebuď vzpurný jako ten vzpurný dům. Rozevři ústa a sněz, co ti dávám."
Tu jsem viděl, že je ke mně vztažena ruka, a hle, v ní svitek. Rozvinul jej přede mnou a byl popsán na vnitřní i vnější straně; byly na něm napsány žalozpěvy, lkání a bědování.
Řekl mi: "Lidský synu, sněz, co máš před sebou, sněz tento svitek a jdi, mluv k izraelskému domu."
Otevřel jsem tedy ústa a on mi dal ten svitek sníst.
Snědl jsem jej a byl mi v ústech sladký jako med.
[2] Prof. Tomáš Halík měl přednášku na Slovensku, přes sto „pravověrných“ lidí mu na internetu ohavně lálo.
Před týdnem večer jsme slavili Ježíšovu hostinu. Jeden účastník mě tvrdě sepsul. Místo snahy o sjednocení s Ježíšem a bratřími číhal, aby mě měl z čeho obžalovat. Hlídal, jestli byla mše platná, místo vlastního úsilí, aby jemu bylo stolování s Ježíšem něco platné. Nikdy mě nenapadlo navážet se do druhých, jak si vedou ve svém manželství a rodičovství.
(Kdopak nás asi k nesnášenlivosti vůči druhým ponouká?)
[3] Včera v Litomyšli jsme opět potkali evangelického faráře Václava Hurta a jeho paní. Před třemi roky jsem o nich vyprávěl. Mají už velké děti a každý rok přijímají odložené děcko, domazlují je, aby bylo schopno adopce. Teď už pečují o třinácté dítě. Když přijímám Ježíšovo pozvání k jeho hostině, je mi těžko. Nemám žádné dítě a nepečuji o odložené děti jako Hurtovi. Podle církevních předpisů já smím ke stolu Páně a Hurtovi a oni nesmí, protože jsou evangelíci.
Kde se v nás bere ta nesoudnost a tvrdost?
[4] Získání ztracené svobody Ukrajince mnoho stojí. Moře prolité krve, slz a nepředstavitelné množství peněz. Přibývá vdov, sirotků, těžkých invalidů, psychicky poznamenaných vojáků a mučených. Narůstá počet měst srovnaných se zemí, rozbitých vesnic a zničených životně důležitých zařízení.
V Izraeli je také těžká situace. Hněv a nenávist bobtná.
[5] Když se ptám, z které části Písma je ten pokyn, lidé mají za to, že od Ježíše. (Srv. Lv 19,18
)
Léta si říkáme, že naši lásku k bližním Bůh živí svou láskou k nám. „Tak o tebe pečuji a tak tě mám rád, že ty miluješ druhé lidi.“ I v dobré rodině láska rodičů k dětem předchází lásku sourozeneckou.