10. neděle v mezidobí

K prvnímu čtení.
Základním vyučovacím prvkem Bible je příběh.

První čtení (Gn 2,25-3,15)  
Lidé v ráji, člověk i jeho žena byli arúmím, ale nestyděli se.
Nejvíce arúm  ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?" Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«"
Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti.  Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé."
Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl
s ní, a on též jedl.
Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou arúmím. Spletli tedy fíkové listy
a přepásali se jimi.
Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku.
I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví

v zahradě.
Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?" On odpověděl: "Uslyšel jsem
v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem arúm, ukryl jsem se." Bůh mu řekl: "Kdo ti pověděl, že jsi arúm? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?"  Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala
z toho stromu a já jsem jedl."  
Proto řekl Hospodin Bůh ženě: "Cos to učinila?" Žena odpověděla: "Had mě podvedl a já jsem jedla." I řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protožes to učinil,
jsi proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše,
po všechny dny svého života žrát budeš prach.
Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu."
Hospodin Bůh přioděl Adama a jeho ženu do šatů světla. (Gn 3,21)

Opakování:
-      S textem o selhání lidí v Ráji se učíme pracovat (říkali jsme si, že patří mezi čtyři typy hříchů,
které stále opakujeme). 
-      Teorie dědičného hříchu je nebiblická a je pomluvou Boha. [1]
-      Svoboda je výsostným darem, ale je také darem riskantním (pro obě strany).
-      Pojmenování jedovatého stromu: „Strom poznání dobrého a zlého,“ není šťastný, je zavádějící.
„Jíst z jedovatého stromu,“ znamená svévolně rozhodovat o dobru a zlu, hrát si na Boha. Člověk nemůže rozhodovat, co je dobré a co zlé. 
-      Vysvětlovali jsme si smysl slov: „Manželé, člověk i jeho žena byli arúm (ne „nazí“), ale nestyděli se“ (Gn 22,25) – zatím se neprovinili. Nejde o nahotu; jak by se manželé mohli stydět jeden před druhým nebo před Stvořitelem? Arúm znamená podlost; ani my jsme za mlada netušili, že jsme schopni jednat podle, netušili jsme, že jsme schopni zneužít svou svobodu danou nám Bohem.  
-      Příčinou selhání lidí bylo nedostatečné „jedení ze stromu života“ – to znamená nedostatečné budování dobrého vztahu s Hospodinem. Zanedbáváme-li práci na dobrých vztazích, naše důvěra v druhého mizí. Pak se lehce necháme svést.
Tato pravda platí obecně!

Had nepatří do Ráje. Nemluví o druhých dobře - dobrořečení je mu cizí a nesnáší Hospodina. Je lhářem a pomlouvačem (srv. J 8,44). Aby uspěl u zbožných, rád používá slova Písma, ale zkresluje je. Kdo Písmo nezná, nechává se snadno nepřítelem napálit.   
Had pomlouvá i Boha: „Ovoce druhého stromu, o kterém vám Bůh řekl, že z něj nesmíte jíst, je nejcennější, ale ten si Bůh nechává pro sebe. Když vy z jeho plodů pojíte, otevřou se vám oči a budete si jako Bůh sami určovat co je dobré a co je zlé.“ (Gn 3,5)  

Manželé v Ráji uvěřili hadovým pomluvám o Bohu, nehájili Hospodina, nechali se svést hadem proti Stvořiteli - zachovali se podle. Ze studu se pak schovali. 
(Hospodin naštěstí hledá hříšníka, aby nám pomohl vybřednout z našeho neštěstí.)

Škoda, že lidé v Ráji nepřiznali svou vinu, škoda, že ji svalovali na druhého a na Stvořitele. Hrou na Boha - svévolí - se připravili o Ráj. Kdyby zůstali, zničili by svou svévolí všechnu krásu Ráje.

Hadovi Bůh říká: „Hnusně mě pomlouváš, lžeš o mně. Jsi tak zkažený, klesl jsi tak hluboko, že se už nenarovnáš, navěky se budeš jen zákeřně plazit, jsi nejvíce arúm – jsi nejpodlejší.
Budeš „žrát prach“ - nejsi schopen vytvářet nějakou hodnotu, nejsi schopný někomu pomoct.
Ale Mesiáš - potomstvo ženy - potře tvou hlavu“ (Mesiáš, ne Maria, jak chybně přeložila vulgáta - překlad Bible do latiny - a jak zobrazují Mariánské sloupy).

Hospodin nenechává lidi v jejich bídě přesto, že se neobrátili. „Hospodin Bůh přioděl Adama a jeho ženu do šatů světla.“ (Gn 3,21)
Šaty v Bibli vypovídají, kým člověk je. Bůh nám přislíbil své světlo - osvětu, péčí a moudrost (skrze Abraháma, Mojžíše, proroky a Ježíše).
Mesiášův život je (největším) světlem lidí. [2]

K druhému čtení.
Bůh s námi navždy počítá. Nic dobrého z našeho života nebude zapomenuto. Na věčnosti nám budou nabídnuty nové možnosti, nová krása a závratný program. Známe podobenství o hřivnách – tomu, kdo dobře hospodařil, budou svěřeny další hřivny.)
Pro tyto přísliby se nebojíme o smrti mluvit.

Ježíš nám svou hostinu daroval nejen jako prostředek k setkávání, ale také jako výživu k novému životu. Přichází k nám jako ženich ke své nevěstě. Jeho návštěva není na chvilku, není prchavá. Chce s námi přebývat. Zvykáme si na něj. Umění setkávání s Ježíšem a rozhovoru s ním se učíme.
Ten, kdo umí žasnout nad krásou a inteligencí stvoření, bude mít na Boha mnoho otázek. Budeme objevovat nekonečnou krásu věčnosti.  Všechny naše dovednosti budou užitečné pro aktivní život s nebešťany ve věčnosti.
Rádi jsme chodili k babičkám a dědům. Čím jsme byli starší, tím víc jsme se těšili z jejich vyprávění. Dnes bychom se jich uměli lépe ptát než za mlada. Tu možnost budeme mít … Bůh a naší drazí se na nás těší. Zažili jsme, že se naši blízcí a přátelé radovali ze setkání s námi. S Bohem si budeme rozumět v mnohem větší míře, než jak mu rozumíme dnes.
Ježíš svou hostinu geniálně a srozumitelně vymyslel. Využil naši zkušenost ze setkávání u rodinného stolu a z blízkosti s našimi milovanými. Přepisovat Ježíšovu hostinu do obětního rituálu, nebo ji zužovat jen na památku jeho utrpení  je neúctou k Ježíšově režii. [3]

K evangeliu.
Ježíš pomáhal potřebným, uzdravoval nemocné, osvobozoval druhé od démonů, křísil mrtvé, ponížené povyšoval. Ale někteří zbožní Ježíše nesnášeli. Pomlouvali jej a prohlašovali, že je spolčen s ďáblem, tím se rouhali proti Duchu svatému, neboť vydávat dobro za zlo, je velkou podlostí.
Každý hřích je odpustitelný, ale označit dobro za spiknutí se zlým je největší zvrhlostí. Kdo tak hluboko klesne, ten se těžko narovná (protože neumí přiznávat svá selhání).  
Pomluva je zákeřná, nelze se proti ní bránit, žije svým životem, šíří se dál a dál. Blíží se hříchu proti Duchu svatému. 
O to více se potřebujeme naučit rozlišování dobra od zla a pravdy od lži. [4]

Někteří Ježíšovi příbuzní podlehli pomluvám Ježíšových protivníků a vydali se Ježíšem. Chtěli jej „zavřít do blázince,“ aby jim nedělal ostudu.
Ale když viděli, kolik lidí mu naslouchá, otočili a hlásili se k němu. Ale Ježíš je prohlédl. 
S příbuznými nás pojí pokrevní pouto, ale nenahradí úsilí každého z nás hledat pravdu. Ježíš žádné protekce nevede. Prohlašuje, že jeho přáteli jsou ti, kteří m přitakají svým životem.

Jsme Bohu vděční, že nás vzdělává a vypráví nám o sobě.
Ale - opakuji - zjistili jsme dvě důležité věci:
-        Z Písma jsme poznali, že Bůh má skoro ve všem jiné názory než my (to vítáme, dozvídáme se od něj o veliké kráse, kterou nemůžeme jinde získat).
-        Z příběhů o prorocích a o Ježíšovi, vidíme jak - my zbožní - pronásledujeme ty, kteří mluví o Bohu jinak než my (naše nesnášenlivost často ústí až do nenávisti a zločinu). [5]

Těchto dvou faktů jsme vyvodili dva závěry.
-        Boží moudrosti chceme dávat přednost před vlastními nápady.
-        Chceme si hlídat svůj sklon k náboženské nesnášenlivosti (zobrazení Ježíše na kříži nám naši krutou náboženskou nesnášenlivost připomíná).

„Kdo není se mnou, je proti mně,“ říká náš Učitel. (Srv. Mt 12,30

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Čtení je také zmíněno v textech: 10. neděle v mezidobí (B) (Václav Vacek) Svátek Svaté Rodiny (B) (Václav Vacek) 30. neděle v mezidobí (C) (Václav Vacek) 22. neděle v mezidobí (C) (Václav Vacek) 4. neděle v mezidobí (B) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

) [6]
„Jste moji přátelé, činíte-li, co vám kladu na srdce.
Dal jsem vám poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ (J 15,14-15)

Kdo chce, aby jej Ježíš prohlásil za svého přítele, má k tomu všechnu potřebnou pomoc.

---

[1] Hospodin je proti kolektivní vině: „Nebudou usmrcováni otcové za syny a synové nebudou usmrcováni za otce, každý bude usmrcen pro vlastní hřích.“ (Dt 24,16)
„Říkáte přísloví: »Otcové jedli nezralé hrozny a synům trnou zuby«? Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, toto přísloví se už nebude mezi vámi v Izraeli říkat. Hle, mně patří všechny duše; jak duše otcova, tak duše synova jsou mé. Zemře ta duše, která hřeší. Syn nebude pykat za nepravost otcovu a otec nebude pykat za nepravost synovu; spravedlnost zůstane na spravedlivém a zvůle zůstane na svévolníkovi. Vždyť já si nelibuji ve smrti toho, kdo umírá, je výrok Panovníka Hospodina. Obraťte se a budete žít.“ (Srv. Ez 18. kap.)

[2] To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.
Jan Baptista vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.
Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.
Těm, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha. (Srv. J 1,1-13)

[3] Anthony de Mello vtipně popisuje, jak si vytváříme svou tradici a vzdalujeme se od Ježíšova záměru. V jednom společenství měli psa, a aby při bohoslužbě nikoho neobtěžovat, uvazovali ho. Jednou zase chtěli slavit a kdosi řekl: „Nejdřív uvažte psa.“ – „Žádný pes tady není.“ – „Tak psa sežeňte, nejdříve je třeba uvázat psa.“  

[4] Evropskou unii řada politiků a jejich fanoušci nebezpečně pomlouvají. Vědomě nebo nevědomě spolupracují s Ruskem.
I za 2. války hodně našich lidí spolupracovalo s Hitlerem.

[5] Štěpán řekl zbožným: „Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové. Byl kdy nějaký prorok, aby ho vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, a toho vy jste nyní zradili a zavraždili. Přijali jste Boží Smlouvu z rukou andělů, ale sami jste ji nezachovali!“
Když to členové rady slyšeli, začali na Štěpána v duchu zuřit a zlostí zatínali zuby. (Sk 7,51-54)

[6] Potkáváme lidi, kteří se pokládají za zbožnější, než jsme my, ale svou lidovou zbožnost stavějí nad Ježíšovy názory. Např. se stavějí proti podávání Krve Páně. Jakoby nikdy neslyšeli Ježíšův pokyn (přikázání): „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ (J 6,53-54)
Někteří zbožní lidé si vypěstovali imunitu na Ježíšova slova. To není legrace, ale vážná věc.