Slavnost Seslání Ducha svatého
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 17,11-23 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 2,1-11
Datum: 19. 5. 2024
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 17,11-23 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 2,1-11
; 1 Kor 12,3-13
; J 20,19-23
Datum: 19. 5. 2024
Padesát dní po
Velikonocích slaví židé svátek Šavuot - dar Tóry na hoře Sinaj.
My navíc slavíme „Vylití Ducha“. Tím jsou dovršeny Ježíšovy Velikonoce, naše osvobození a záchrana.
Připomeňme si základní informace o působení Ducha.
V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! A z jeho nitra bude vyvěrat proud vody živé.“ (Srv. J 7,37-39
Písmo od začátku mluví o Duchu božímu a připisuje mu velikou činnost. Tvořivá moc při stvoření je projevem Ducha. Otevřené osobnosti dostávaly dary Ducha: prorocký dar, moudrost k prosazování boží spravedlnosti a odvahu k péči o boží lid.
Písmo přirovnává působení Ducha ke vzduchu, větru, dechu a duchu. Také k dalším živlům, k občerstvující vodě a žáru ohně. I holub (mírný, inteligentní pták) nebo příjemná vůně jsou obrazy Ducha. To vše přispívá k našemu porozumění Duchu božímu.
Už ve starém Izraeli existovalo veliké očekávání Ducha pro všechen lid. „Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými pokyny … Pak budete mým lidem a já vám budu Bohem.“ (Ez 36,27-28
„S Izraelity uzavřu novou smlouvu; zůstal jsem jejich manželem. Svou moudrost jim dám do nitra, vepíši ji do jejich srdcí. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.“ (Srv. Jer 31,31-34
„Vyleji svého ducha na každého. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha.“ (Joel 3,1-2
Jan Baptista oznámil: „Mesiáš vás bude ponořovat do Ducha božího! (Mt 3,11
Ježíš nám slíbil: „Pošlu vám nového Průvodce.“ (J 15,26
„Kdo mě miluje, bude zachovávat má slova, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ (J 14,23
„Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.“ (J 15,7
„Otče, posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.“ (J 17,17
„Duch vás uvede do veškeré pravdy, naučí vás všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl,“ slíbil nám Ježíš.
Ježíš krásně vyprávěl o Bohu, ale mnoha lidem se to nelíbilo. Když říkal zbožným: „Povyšujete se nad ty, kteří mluví o Bohu jinak, než vy, odepisujete je - Samaritány, pohany, hříšníky. Jste tak nesnášenliví, že i Mesiáše popravíte.
S tím nesouhlasili i apoštolové. Až po ukřižování učedníci uznali, že Ježíš nepřeháněl.
Ducha svatého a jeho dary si nemusíme „vyprošovat“. Duch nám už je dán, nabízen.
(Stačí poprosit jednou, čas věnujme raději naslouchání a spolupráci s dary Ducha.) Všechno ale není jen otázka darů. Dostat auto je něco jiného než jej umět řídit a používat.
Bůh člověka nepředělává, respektuje naši svobodu. Duch svatý je ochoten nás učit a připomínat nám Ježíšova slova, ale nebude za nás dělat to, co je naším úkolem. Nikdo se za druhého nemůže naučit plavat, být ochotný nebo někomu porozumět.
Jak, čím, a kudy, nás Duch uvede do boží pravdy? Je potřeba promyslet 14. - 17. kap. Janovu. Čteme tam: základní a klíčovou cestou k porozumění Bohu je Ježíšovo slovo. (Slovy k nám přichází většina informací.)
Jenže apoštolové lpěli na svých názorech a předsudcích. Až ukřižování jim zbouralo jejich falešné představy o Bohu. Až když řekli: „My už ničemu nerozumíme“, mohl jim Ježíš konečně „otevřít mysl“, a vysvětlit jim to, čemu se dřív bránili.
Nemyslím si, že umím naslouchat Ježíšovi lépe než apoštol Petr, nebo že mám méně předsudků než apoštol Jan. Duch svatý je laskavý a ochotný průvodce Božím slovem, ale nám je zapotřebí se Božímu slovu dostatečně věnovat a odstraňovat v sobě překážky, které Bohu zabraňují se s námi setkat. Jinak Bohu neporozumíme. Bůh se k nám nedobývá.
Učedník se učí a nehraje si na Mistra.
My navíc slavíme „Vylití Ducha“. Tím jsou dovršeny Ježíšovy Velikonoce, naše osvobození a záchrana.
Připomeňme si základní informace o působení Ducha.
V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! A z jeho nitra bude vyvěrat proud vody živé.“ (Srv. J 7,37-39
)
Písmo od začátku mluví o Duchu božímu a připisuje mu velikou činnost. Tvořivá moc při stvoření je projevem Ducha. Otevřené osobnosti dostávaly dary Ducha: prorocký dar, moudrost k prosazování boží spravedlnosti a odvahu k péči o boží lid.
Písmo přirovnává působení Ducha ke vzduchu, větru, dechu a duchu. Také k dalším živlům, k občerstvující vodě a žáru ohně. I holub (mírný, inteligentní pták) nebo příjemná vůně jsou obrazy Ducha. To vše přispívá k našemu porozumění Duchu božímu.
Už ve starém Izraeli existovalo veliké očekávání Ducha pro všechen lid. „Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými pokyny … Pak budete mým lidem a já vám budu Bohem.“ (Ez 36,27-28
)
„S Izraelity uzavřu novou smlouvu; zůstal jsem jejich manželem. Svou moudrost jim dám do nitra, vepíši ji do jejich srdcí. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.“ (Srv. Jer 31,31-34
)
„Vyleji svého ducha na každého. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha.“ (Joel 3,1-2
)
Jan Baptista oznámil: „Mesiáš vás bude ponořovat do Ducha božího! (Mt 3,11
)
Ježíš nám slíbil: „Pošlu vám nového Průvodce.“ (J 15,26
; J 16,7
) „Ten vás naučí všemu a připomene vám
vše, co jsem vám řekl.“ (J 14,26
)
„Kdo mě miluje, bude zachovávat má slova, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ (J 14,23
)
„Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.“ (J 15,7
)
„Otče, posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.“ (J 17,17
)
„Duch vás uvede do veškeré pravdy, naučí vás všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl,“ slíbil nám Ježíš.
Ježíš krásně vyprávěl o Bohu, ale mnoha lidem se to nelíbilo. Když říkal zbožným: „Povyšujete se nad ty, kteří mluví o Bohu jinak, než vy, odepisujete je - Samaritány, pohany, hříšníky. Jste tak nesnášenliví, že i Mesiáše popravíte.
S tím nesouhlasili i apoštolové. Až po ukřižování učedníci uznali, že Ježíš nepřeháněl.
Ducha svatého a jeho dary si nemusíme „vyprošovat“. Duch nám už je dán, nabízen.
(Stačí poprosit jednou, čas věnujme raději naslouchání a spolupráci s dary Ducha.) Všechno ale není jen otázka darů. Dostat auto je něco jiného než jej umět řídit a používat.
Bůh člověka nepředělává, respektuje naši svobodu. Duch svatý je ochoten nás učit a připomínat nám Ježíšova slova, ale nebude za nás dělat to, co je naším úkolem. Nikdo se za druhého nemůže naučit plavat, být ochotný nebo někomu porozumět.
Jak, čím, a kudy, nás Duch uvede do boží pravdy? Je potřeba promyslet 14. - 17. kap. Janovu. Čteme tam: základní a klíčovou cestou k porozumění Bohu je Ježíšovo slovo. (Slovy k nám přichází většina informací.)
Jenže apoštolové lpěli na svých názorech a předsudcích. Až ukřižování jim zbouralo jejich falešné představy o Bohu. Až když řekli: „My už ničemu nerozumíme“, mohl jim Ježíš konečně „otevřít mysl“, a vysvětlit jim to, čemu se dřív bránili.
Nemyslím si, že umím naslouchat Ježíšovi lépe než apoštol Petr, nebo že mám méně předsudků než apoštol Jan. Duch svatý je laskavý a ochotný průvodce Božím slovem, ale nám je zapotřebí se Božímu slovu dostatečně věnovat a odstraňovat v sobě překážky, které Bohu zabraňují se s námi setkat. Jinak Bohu neporozumíme. Bůh se k nám nedobývá.
Učedník se učí a nehraje si na Mistra.