7. neděle velikonoční
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 17,11b-19 - nalezené výskyty: 1 - 2 - 3 - zrušit hledání
Téma: Sk 1,15-26
Datum: 12. 5. 2024
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 17,11b-19 - nalezené výskyty: 1 - 2 - 3 - zrušit hledání
Téma: Sk 1,15-26
; 1 J 4,11-16
; J 17,11b-19
(najít další)
Datum: 12. 5. 2024
Hospodin nám říká:
„Buďte svatí, neboť já jsem svatý. Zasvětil jsem vám
svůj život a zasvětím vás do životní moudrosti - vyučím
vás svému myšlení - abyste byli mým obrazem.“ (Srv. Gn 1,26-27
„Jeden den v týdnu (nebudete pracovat) budeme slavit, že máme jeden druhého,“ říká Hospodin, „ztišíte se a budete se u mě učit.“
Před týdnem jsme od Ježíše opět slyšeli: „Jste moji přátelé, když se řídíte mými slovy.“
V prvním čtení minulé neděle jsme četli o letité nepružnosti apoštolů vůči Ježíšovu poslání: „Jdete mezi pohany.“Až Duch boží musel Petra dotlačit ke křtu pohanů. - Ale apoštolové jej za to kárali. (Srv. Sk 11,1-18
Jste moji přátelé,“ říká nám Ježíš, „jednáte-li podle mých slov, podle mých pokynů. Pak vám Otec dá všechno, oč jej budete prosit.“
Apoštolové napravili neuposlechnutí Ježíšovy výzvy po šesti letech. My jsme si ani po dvou tisíciletích v mnohém nesrovnali s Ježíšem krok. Nechceme si přiznat své váhání a odmítání Ježíšových pokynů. Uvedu k tomu jeden malou ukázku z řady dalších zanedbání.
Ptám se vás:
- Jednal Ježíš jinak s muži a jinak se ženami?
Písmo říká, že v nejvyšší míře je chrámem božím člověk. Bůh chce přebývat v nás a uprostřed nás.
- Je Bůh více v mužích než v ženách?
- Co je víc, tělo Páně a krev Páně podávat, nebo přijímat?
Ježíš ke své hostině zve muže i ženy.
- Jak to, že nám trvalo dva tisíce let, než jsme ženám dovolili podávat eucharistii?
Židovští muži od třinácti let mohou číst Písmo v synagogách. Až v posledních letech reformní židé dovolují ženám v synagoze číst z Písma i ženám.
Podle našich předpisů mohou při liturgii číst z evangelia jen duchovní (od jáhna až po biskupa). Není zvykem, aby evangelium četla žena.
- Proč ženy utiskujeme?
- Kdy budou mít ženy v církvi stejné postavení jako muži? [1]
- Kdy se budeme pečlivě řídit Ježíšovými pokyny jako jeho přátelé?
K evangeliu.
Ježíš při setkávání s Otcem nepotřeboval lidskou řeč, ale některé modlitby vyslovil ve své mateřštině kvůli nám, abychom věděli, na čem mu velice záleží.
17. kapitola Janova (Jan 17
Všimnu si některých slov.
J 17,1
2 stejně, jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný.
3 „Život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše.“
- Zachráněný je ten, kdo poznává Boha a Ježíše. (Poznávat, znamená důvěřovat a jednat podle božích pokynů a Ježíšova příkladu).
4 „Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil.“
- Tak Ježíš charakterizoval, označil svůj život. Oslava patří do dobrořečení.
5 „Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět.“
- Velekněz, nejvyšší církevní vrchnost, prohlásil Ježíše za zločince nejhoršího druhu a proklel jej do pekla. Ježíš byl připraven také o čest a dobré jméno, proto prosí Otce o rehabilitaci.
6 „Zjevil jsem tvé jméno lidem. Byli tvoji a mně jsi je svěřil; a tvoje slovo zachovali.“
- Jméno vypovídá o jeho nositeli kým ten je (jako třeba chemický vzorec). Ježíš nám svým přátelstvím ukazuje milující náruč Otce.
7 „Poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe;
8 neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. V pravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal.
9 Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji;
10 a všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje. V nich jsem oslaven.“
- Světem jsou zde myšleni ti, kteří vědomě a nenávistně stojí proti Ježíšovi. Ďábel i Hitler jsou zváni do nebe, ale to by se nejprve museli stát Ježíšovými učedníky. Jenže oni tak hluboko klesli, že se už nenarovnají. Nikdo je do nebe neponese na zádech.
11 „Otče, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my.
12 Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je v tvém jménu, které jsi i dal; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromě toho, který byl zavržen, jak bylo předpověděno Písmem.
- Jidáš nechtěl Ježíše dostat na kříž. Věřil, že Ježíš je Mesiášem, který osvobodí Izrael od římské okupace. Chtěl Ježíše vyprovokovat k lidovému povstání – až budou Ježíše zatýkat, Ježíš vojáky zlikviduje a vydá se do královského pláce zlikvidovat Piláta …
Peníze za prozrazení, kde se Ježíš nachází, byly navíc. Jidáš měl peníze rád byl šikovný …
13 Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti.
14 Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.
15 Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého.
16 Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.
17 Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.
18 Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa.
19 Sám sebe za ně posvěcuji – zasvětil jsem jim svůj život, aby i oni byli v pravdě posvěceni – aby i oni se zasvětili tvé pravdě.
20 Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří;
21 aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal.
22 Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno -
23 já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.
24 Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa.
25 Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a také oni poznali, že jsi mě poslal.
26 Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich.“
Něco napovím k verši Jan 17,16
„Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.“
Bohatství je příjemné, kdo bychom si je nepřáli. Jen je důležité vědět, že nemusí trvat věčně. Svět je porušený a život v něm je k mnohým krutý. To jsme nechtěli vidět.
Naše západní bohatá společnost po desetiletí žila v iluzi o dalším a dalším bohatnutí a samozřejmosti míru. Lidé jsou okouzlení nebývalými možnostmi, např. dovolenou v cizích krajích a požitky, které pro ně dříve byly nedosažitelné. Mnozí nechtěli vidět zhoršující se životní prostředí. Nepočítali s nebezpečím Ruska a Číny. Putina měli za slušného politika. Nepřipouštěli, že by se u nás mohl vyskytnout masový vrah. Někteří lidé nepočítají se smrtí. Řada lidí je smrtí svých starých rodičů šokována. Mnozí nevidí rozpady přátelství a manželství jako společenskou krizi vycházející ze zanedbání vztahů s nejbližšími.
Teď přicházejí veliké šoky, jeden za druhým. Válka na Ukrajině nás zaskočila. Zrovna tak vraždění na filozofické fakultě, masakr Hamásu v Izraeli a následná válka v Gaze.
Mnoho lidí si neumí klást otázky po hlubším smyslu života a netuší, kde by dostali odpověď.
Nejistota, strach a deprese narůstají i mezi dětmi.
Nepočítáme s tím, že některé dobré vztahy s blízkými nevydrží (včetně mnoha manželství).
Nepočítáme s tím, že se ne každý dožije dlouhého věku.
(Rakovině podlehne hodně lidí. Až mně lékař řekne, že mám rakovinu, nebudu protestovat, proč zrovna postihla mě.)
Nepočítáme s tím, že bychom mohli padnout ve válce.
(Mám vyzkoušené, že položit život pro obranu ohrožených není příliš těžké.)
Nehledáme příčiny těchto neštěstí.
- „Nejsou ze světa“ (ve kterém se lidé perou a zmítají se v bezradnosti a strachu), říká o nás Ježíš,
„a ani on není z tohoto bezradného a slepého světa.“
Ježíš nám přinesl uspokojivé odpovědi na zásadní otázky života.
Stále si opakujeme: Bůh nás chtěl, jsme jeho milovanými dětmi. Je naším věrným přítelem navždy, počítá s námi i po smrti našich těl.
Ježíš nás vyučuje, jak dojít k požehnané lidskosti, jak si vybudovat charakter a jak v porušeném světě se ctí obstát.
Ježíš nám bezezbytku zasvětil svůj život. Nic nám nezůstal dlužen, nic si nenechal jen pro sebe.
Ježíš nechodí s rákoskou po třídě a nemusíme mu platit školné. [2]
Smíme se u něj učit v báječném prostředí, neboť Ježíš nás vyučuje u svého bohatě prostřeného stolu jako svou milovanou nevěstu.
Jako si užíváme pobyt v sauně, uzdravující proces v lázních, povznášející koncert nebo krásu svatby, tak si máme vědomě užívat Ježíšův způsob vyučování v jedinečných podmínkách.
Povím něco k 12. verši, ve kterém Ježíš říká:
„…své učedníky jsem zachoval v tvém jménu; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromě toho, který byl zavržen, jak bylo předpověděno Písmem.“
Ježíš zachoval učedníky v „Božím jménu.“ Dodržoval Boží pokyny („nic nepřidáš a nic neubereš k Toře), ale nectil „tradici otců.“ - K tomu vedl učedníky.
Farizeové a saduceové měli veliký náboženský program. Mimo jiné vedli dlouhé modlitby, postili se stokrát více, přidali mnoho rituálního očišťování a předpisů okolo dodržování soboty, ale nebyli napojeni na Ducha Božího. Jedovatost této zbožnosti se pak ukázala v procesu s Ježíšem.
Toho všeho Ježíš své učedníky uchránil. [3]
Ti sice ze slabosti a strachu Ježíše po zatčení opustili, ale nekřičeli, jako mnoho zbožných: „Na kříž s ním!“
Ježíš si vybral také velice schopného učedníka Jidáše. Věděl, že Jidáš nakonec selže. Mohl by si vybrat někoho věrnějšího, ale na Jidášovi nám chtěl ukázat, že pouhá blízkost Mesiáši ještě nezaručuje dobrý výsledek. Tak nás Ježíš srozumitelně vyučuje.
Před Bohem není nic platné říkat: „Pracoval jsem na biskupství, jsem klerikem toho a toho stupně, chodím každou neděli do kostela, modlím se a chodím ke svatému přijímání, mám devět prvních pátků, atd.
Ježíš nám vysvětluje rozdíl mezi prostředky a cílem. Rozhodující je naše lidskost, pomoc a láska k potřebným. [4]
„Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu,“ řekl Ježíš.
„Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná.“ (J 16,23-24
Prosit v Ježíšově jménu znamená naučit se od něho, co je a co není důležité. A pak pracovat pro lepší svět a pro boží království.
Ježíš nás učí modlitbě, setkávání s Bohem. Nemáme vršit množství slov, máme pracovat pro porozumění Bohu.
Poznání, že modlitba má sloužit nám, má pohnout s námi a ne s Bohem, je osvobozující. Podobně je to s Ježíšovým postem. Víme, že se postil jen jednou, když si na poušti pro nás připravoval vyučování. Byl tak zabraný do svého poslání, že neměl na jídlo ani pomyšlení.
Ptal jsem se naší přední operatérky mozků, zda má při sedmihodinové operaci nějaké potřeby, napít se, odejít na toaletu. Řekla: „Před operací si dám kávu a nějaký zákusek, mozek jede na cukr. Operace je velice napínavá, každý chyba by mohla být pro pacienta tragická. Při operování se soustředím na výkon a moje tělo nemá žádné potřeby.“
Půst není cílem, Bůh z našich půstů ani z našich modliteb nic nemá. Těší jej, když rosteme do jeho podoby, když pomáháme potřebným.
Potkal jsem několik moudrých lidí (jedním z nich je pan Prof. Jan Sokol – máme jeho knihy a přednášky)
Potkal jsem několik dobrých biblistů. Visel jsem jim na rtech.
Ten naprosto výjimečný Učitel nás každý týden hostí svým slovem u svého stolu.
K příjemné a rodinné atmosféře Ježíšovy hostiny máme přispívat.
Z Ježíšovy moudrosti máme čerpat. Máme růst k moudrosti, aby lidé měli ke komu se obracet. Nejde o to stávat se mudrcem, ale abychom mohli druhým sloužit boží moudrostí. K tomu si nás Ježíš vybral.
[1] Josef Zvěřina říkával: „Pro svěcení žen na kněze nejsou teologické překážky.“
V roce 1972 jsem se poprvé v Krakově setkal se vzdělanou a odvážnou redaktorkou „Znaku,“paní Halinou Bortnowskou, blízkou spolupracovnicí biskupa Karola Wojtyly. Vedla biblické hodiny i duchovní cvičení.
Biskup Felix Davídek vysvětil na kněze paní Ludmilou Javorovou. Rozhovor s ní v knize „Ty jsi kněz navěky“ je objevný.
[2] Náš táta mohl dva roky studovat střední ekonomickou průmyslovou školu, na víc nebyly peníze. Ostatní bratři se vyučili řemeslu. Co by naše předkové dali za možnost studia. Dnešní děti, pokud mají zájem, mohou studovat jakoukoliv školu ve světě.
[3] Při modlitbě nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. (Srv. Mt 6,5-8
Farizeus se modlil: „Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci … Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.“ (L 18,11-12
[4] „Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.“ (Mt 25,34-36
; Lv 11,44
)
„Jeden den v týdnu (nebudete pracovat) budeme slavit, že máme jeden druhého,“ říká Hospodin, „ztišíte se a budete se u mě učit.“
Před týdnem jsme od Ježíše opět slyšeli: „Jste moji přátelé, když se řídíte mými slovy.“
V prvním čtení minulé neděle jsme četli o letité nepružnosti apoštolů vůči Ježíšovu poslání: „Jdete mezi pohany.“Až Duch boží musel Petra dotlačit ke křtu pohanů. - Ale apoštolové jej za to kárali. (Srv. Sk 11,1-18
) Kupodivu
Petr neřekl: „Bratři, dávno nás Ježíš k pohanům
posílal, jenže nám se do této práce nechtělo. Já i vy jsme
Ježíšovu výzvu zanedbali.
Jste moji přátelé,“ říká nám Ježíš, „jednáte-li podle mých slov, podle mých pokynů. Pak vám Otec dá všechno, oč jej budete prosit.“
Apoštolové napravili neuposlechnutí Ježíšovy výzvy po šesti letech. My jsme si ani po dvou tisíciletích v mnohém nesrovnali s Ježíšem krok. Nechceme si přiznat své váhání a odmítání Ježíšových pokynů. Uvedu k tomu jeden malou ukázku z řady dalších zanedbání.
Ptám se vás:
- Jednal Ježíš jinak s muži a jinak se ženami?
Písmo říká, že v nejvyšší míře je chrámem božím člověk. Bůh chce přebývat v nás a uprostřed nás.
- Je Bůh více v mužích než v ženách?
- Co je víc, tělo Páně a krev Páně podávat, nebo přijímat?
Ježíš ke své hostině zve muže i ženy.
- Jak to, že nám trvalo dva tisíce let, než jsme ženám dovolili podávat eucharistii?
Židovští muži od třinácti let mohou číst Písmo v synagogách. Až v posledních letech reformní židé dovolují ženám v synagoze číst z Písma i ženám.
Podle našich předpisů mohou při liturgii číst z evangelia jen duchovní (od jáhna až po biskupa). Není zvykem, aby evangelium četla žena.
- Proč ženy utiskujeme?
- Kdy budou mít ženy v církvi stejné postavení jako muži? [1]
- Kdy se budeme pečlivě řídit Ježíšovými pokyny jako jeho přátelé?
K evangeliu.
Ježíš při setkávání s Otcem nepotřeboval lidskou řeč, ale některé modlitby vyslovil ve své mateřštině kvůli nám, abychom věděli, na čem mu velice záleží.
17. kapitola Janova (Jan 17
(najít předchozí, další)) stojí za přečtení celá.
Všimnu si některých slov.
J 17,1
Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl:
"Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil
tebe,
2 stejně, jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný.
3 „Život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše.“
- Zachráněný je ten, kdo poznává Boha a Ježíše. (Poznávat, znamená důvěřovat a jednat podle božích pokynů a Ježíšova příkladu).
4 „Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil.“
- Tak Ježíš charakterizoval, označil svůj život. Oslava patří do dobrořečení.
5 „Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět.“
- Velekněz, nejvyšší církevní vrchnost, prohlásil Ježíše za zločince nejhoršího druhu a proklel jej do pekla. Ježíš byl připraven také o čest a dobré jméno, proto prosí Otce o rehabilitaci.
6 „Zjevil jsem tvé jméno lidem. Byli tvoji a mně jsi je svěřil; a tvoje slovo zachovali.“
- Jméno vypovídá o jeho nositeli kým ten je (jako třeba chemický vzorec). Ježíš nám svým přátelstvím ukazuje milující náruč Otce.
7 „Poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe;
8 neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. V pravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal.
9 Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji;
10 a všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje. V nich jsem oslaven.“
- Světem jsou zde myšleni ti, kteří vědomě a nenávistně stojí proti Ježíšovi. Ďábel i Hitler jsou zváni do nebe, ale to by se nejprve museli stát Ježíšovými učedníky. Jenže oni tak hluboko klesli, že se už nenarovnají. Nikdo je do nebe neponese na zádech.
11 „Otče, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my.
12 Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je v tvém jménu, které jsi i dal; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromě toho, který byl zavržen, jak bylo předpověděno Písmem.
- Jidáš nechtěl Ježíše dostat na kříž. Věřil, že Ježíš je Mesiášem, který osvobodí Izrael od římské okupace. Chtěl Ježíše vyprovokovat k lidovému povstání – až budou Ježíše zatýkat, Ježíš vojáky zlikviduje a vydá se do královského pláce zlikvidovat Piláta …
Peníze za prozrazení, kde se Ježíš nachází, byly navíc. Jidáš měl peníze rád byl šikovný …
13 Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti.
14 Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.
15 Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého.
16 Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.
17 Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.
18 Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa.
19 Sám sebe za ně posvěcuji – zasvětil jsem jim svůj život, aby i oni byli v pravdě posvěceni – aby i oni se zasvětili tvé pravdě.
20 Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří;
21 aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal.
22 Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno -
23 já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.
24 Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa.
25 Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a také oni poznali, že jsi mě poslal.
26 Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich.“
Něco napovím k verši Jan 17,16
(najít předchozí):
„Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.“
Bohatství je příjemné, kdo bychom si je nepřáli. Jen je důležité vědět, že nemusí trvat věčně. Svět je porušený a život v něm je k mnohým krutý. To jsme nechtěli vidět.
Naše západní bohatá společnost po desetiletí žila v iluzi o dalším a dalším bohatnutí a samozřejmosti míru. Lidé jsou okouzlení nebývalými možnostmi, např. dovolenou v cizích krajích a požitky, které pro ně dříve byly nedosažitelné. Mnozí nechtěli vidět zhoršující se životní prostředí. Nepočítali s nebezpečím Ruska a Číny. Putina měli za slušného politika. Nepřipouštěli, že by se u nás mohl vyskytnout masový vrah. Někteří lidé nepočítají se smrtí. Řada lidí je smrtí svých starých rodičů šokována. Mnozí nevidí rozpady přátelství a manželství jako společenskou krizi vycházející ze zanedbání vztahů s nejbližšími.
Teď přicházejí veliké šoky, jeden za druhým. Válka na Ukrajině nás zaskočila. Zrovna tak vraždění na filozofické fakultě, masakr Hamásu v Izraeli a následná válka v Gaze.
Mnoho lidí si neumí klást otázky po hlubším smyslu života a netuší, kde by dostali odpověď.
Nejistota, strach a deprese narůstají i mezi dětmi.
Nepočítáme s tím, že některé dobré vztahy s blízkými nevydrží (včetně mnoha manželství).
Nepočítáme s tím, že se ne každý dožije dlouhého věku.
(Rakovině podlehne hodně lidí. Až mně lékař řekne, že mám rakovinu, nebudu protestovat, proč zrovna postihla mě.)
Nepočítáme s tím, že bychom mohli padnout ve válce.
(Mám vyzkoušené, že položit život pro obranu ohrožených není příliš těžké.)
Nehledáme příčiny těchto neštěstí.
- „Nejsou ze světa“ (ve kterém se lidé perou a zmítají se v bezradnosti a strachu), říká o nás Ježíš,
„a ani on není z tohoto bezradného a slepého světa.“
Ježíš nám přinesl uspokojivé odpovědi na zásadní otázky života.
Stále si opakujeme: Bůh nás chtěl, jsme jeho milovanými dětmi. Je naším věrným přítelem navždy, počítá s námi i po smrti našich těl.
Ježíš nás vyučuje, jak dojít k požehnané lidskosti, jak si vybudovat charakter a jak v porušeném světě se ctí obstát.
Ježíš nám bezezbytku zasvětil svůj život. Nic nám nezůstal dlužen, nic si nenechal jen pro sebe.
Ježíš nechodí s rákoskou po třídě a nemusíme mu platit školné. [2]
Smíme se u něj učit v báječném prostředí, neboť Ježíš nás vyučuje u svého bohatě prostřeného stolu jako svou milovanou nevěstu.
Jako si užíváme pobyt v sauně, uzdravující proces v lázních, povznášející koncert nebo krásu svatby, tak si máme vědomě užívat Ježíšův způsob vyučování v jedinečných podmínkách.
Povím něco k 12. verši, ve kterém Ježíš říká:
„…své učedníky jsem zachoval v tvém jménu; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromě toho, který byl zavržen, jak bylo předpověděno Písmem.“
Ježíš zachoval učedníky v „Božím jménu.“ Dodržoval Boží pokyny („nic nepřidáš a nic neubereš k Toře), ale nectil „tradici otců.“ - K tomu vedl učedníky.
Farizeové a saduceové měli veliký náboženský program. Mimo jiné vedli dlouhé modlitby, postili se stokrát více, přidali mnoho rituálního očišťování a předpisů okolo dodržování soboty, ale nebyli napojeni na Ducha Božího. Jedovatost této zbožnosti se pak ukázala v procesu s Ježíšem.
Toho všeho Ježíš své učedníky uchránil. [3]
Ti sice ze slabosti a strachu Ježíše po zatčení opustili, ale nekřičeli, jako mnoho zbožných: „Na kříž s ním!“
Ježíš si vybral také velice schopného učedníka Jidáše. Věděl, že Jidáš nakonec selže. Mohl by si vybrat někoho věrnějšího, ale na Jidášovi nám chtěl ukázat, že pouhá blízkost Mesiáši ještě nezaručuje dobrý výsledek. Tak nás Ježíš srozumitelně vyučuje.
Před Bohem není nic platné říkat: „Pracoval jsem na biskupství, jsem klerikem toho a toho stupně, chodím každou neděli do kostela, modlím se a chodím ke svatému přijímání, mám devět prvních pátků, atd.
Ježíš nám vysvětluje rozdíl mezi prostředky a cílem. Rozhodující je naše lidskost, pomoc a láska k potřebným. [4]
„Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu,“ řekl Ježíš.
„Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná.“ (J 16,23-24
)
Prosit v Ježíšově jménu znamená naučit se od něho, co je a co není důležité. A pak pracovat pro lepší svět a pro boží království.
Ježíš nás učí modlitbě, setkávání s Bohem. Nemáme vršit množství slov, máme pracovat pro porozumění Bohu.
Poznání, že modlitba má sloužit nám, má pohnout s námi a ne s Bohem, je osvobozující. Podobně je to s Ježíšovým postem. Víme, že se postil jen jednou, když si na poušti pro nás připravoval vyučování. Byl tak zabraný do svého poslání, že neměl na jídlo ani pomyšlení.
Ptal jsem se naší přední operatérky mozků, zda má při sedmihodinové operaci nějaké potřeby, napít se, odejít na toaletu. Řekla: „Před operací si dám kávu a nějaký zákusek, mozek jede na cukr. Operace je velice napínavá, každý chyba by mohla být pro pacienta tragická. Při operování se soustředím na výkon a moje tělo nemá žádné potřeby.“
Půst není cílem, Bůh z našich půstů ani z našich modliteb nic nemá. Těší jej, když rosteme do jeho podoby, když pomáháme potřebným.
Potkal jsem několik moudrých lidí (jedním z nich je pan Prof. Jan Sokol – máme jeho knihy a přednášky)
Potkal jsem několik dobrých biblistů. Visel jsem jim na rtech.
Ten naprosto výjimečný Učitel nás každý týden hostí svým slovem u svého stolu.
K příjemné a rodinné atmosféře Ježíšovy hostiny máme přispívat.
Z Ježíšovy moudrosti máme čerpat. Máme růst k moudrosti, aby lidé měli ke komu se obracet. Nejde o to stávat se mudrcem, ale abychom mohli druhým sloužit boží moudrostí. K tomu si nás Ježíš vybral.
[1] Josef Zvěřina říkával: „Pro svěcení žen na kněze nejsou teologické překážky.“
V roce 1972 jsem se poprvé v Krakově setkal se vzdělanou a odvážnou redaktorkou „Znaku,“paní Halinou Bortnowskou, blízkou spolupracovnicí biskupa Karola Wojtyly. Vedla biblické hodiny i duchovní cvičení.
Biskup Felix Davídek vysvětil na kněze paní Ludmilou Javorovou. Rozhovor s ní v knize „Ty jsi kněz navěky“ je objevný.
[2] Náš táta mohl dva roky studovat střední ekonomickou průmyslovou školu, na víc nebyly peníze. Ostatní bratři se vyučili řemeslu. Co by naše předkové dali za možnost studia. Dnešní děti, pokud mají zájem, mohou studovat jakoukoliv školu ve světě.
[3] Při modlitbě nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. (Srv. Mt 6,5-8
)
Farizeus se modlil: „Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci … Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.“ (L 18,11-12
) - Židé se měli postit jeden den v roce.
[4] „Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.“ (Mt 25,34-36
)