5. neděle velikonoční

K prvnímu čtení. Řada pokřtěných není ochotná dát obráceným příležitost k nápravě a ke změně života.
První křesťané žili delší dobu v pokoji.

V druhém čtení si místo „přikázání“ dosaďte „pokyny.“ 

Dnešní úryvek z evangelia je z posledního setkání Ježíše s učedníky. Obsahuje Ježíšovo velké vyznání přátelství. Doporučuji k přečtení celou kapitolu.

Něco připomenu k podobenství o vinném keři.
Ovocné stromoví je šlechtou mezi stromovým. Zvláštní postavení mezi nimi má vinná réva.
Zatímco obilí je pro mnohé národy základní potravinou, bez vína bychom přežili. Ale štědrost a nápaditost Stvořitele je obdivuhodná. Každý sedmý den s námi Bůh slaví své přátelství a k tomu nám poskytuje krásné dary, aby bylo s čím slavit. (Bůh nás učí pečlivě a poctivě pracovat a také slavit.)  

I my, z nevinařského kraje, žasneme nad vinnou révou. Na pohled není nijak vznešená, patří mezi keře, a ty jsou nejmenšími bratry stromů. Je popínavá, potřebuje podpěru. Jejího dřeva je málo a na nic se nehodí. Všechnu svou energii věnuje hroznům. Z veliké hloubky dokáže čerpat vodu k vytváření sladké šťávy s jedinečnou chutí. Ta je „krví hroznů“.
Ten, kdo má důvod ke slavení a kdo umí slavit, oceňuje dar a účinek vína. Víno pozvedá naší náladu a přispívá ke sbližování lidí. Obohacuje nás svou vůní, chutí a barvou. [1]
Ježíš použil víno k největšímu a nejkrásnějšímu rituálu.

Hrozny rostou na loňském dřevě. Kmen a kořeny - které nejsou vidět - dodávají mladým výhonům veliké množství mízy.

Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.
Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.
Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.
Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.
Zachováte-li mé pokyny, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám pokyny svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
To vám kladu na srdce, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.
Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.
Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám říkám.
Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
Ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo. (Srv. J 15,1-17

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: 6. neděle velikonoční (B) (Bible na neděli) 6. neděle velikonoční (B) (Václav Vacek) 5. neděle velikonoční (B) (Bible na neděli) 5. neděle velikonoční (B) (Václav Vacek) 6. neděle velikonoční (B) (Bible na neděli)

Všechny odkazy

(najít předchozí))

Tak se naplňuje příslib:  
Izraeli, budeš-li celým svým srdcem a celou svou duší dodržovat pokyny Hospodina, Bůh tě vyvýší nade všechny pronárody. Budeš mu chválou, věhlasem a okrasou, budeš svatým lidem Hospodina.
(Srv. Dt 26,16-19)

Podobenství si můžeme doplnit o kořeny - těmi jsou praotcové, proroci a velké osobnosti Izraele.
Jako je keř vinné révy živým organismem, tak máme být propojeni s Hospodinem, s Ježíšem a veškerým bohatstvím Izraele, na které jsme napojeni. Kdybych řekl, jsme stvořeni do spřežení s Bohem, bylo by to slabé přirovnání proti Ježíšovu podobenství o vinné révě.

Ježíšova slova o jeho přátelství k nám, jsou pro nás živým odkazem. Jsou srozumitelná. Jeho vztah k nám není žádným „tajemstvím.“ Jeho přátelství je nevyčerpatelné.

Ježíš o nás pěkně mluví, přirovnává nás k výhonům, které plodí královské ovoce (sám zůstává v pozadí a slouží nám).
Mízou pro nás je životadárné slovo Boží. [2]
Otec nás svým slovem „očišťuje“ od všeho, co nepatří do našich dobrých vztahů a co by nám škodilo.

Znovu si všimněme, že až na konci svého pozemského života říká Ježíš učedníkům:
„Vy jste moji přátelé - činíte-li, co vám kladu na srdce.“

Také byste čekali, že Ježíš nabízí „tykání“ všem, které potká?
Přátelství není laciné. Vytváří je vzájemné porozumění. Stojí na obětavosti, na vzájemném zájmu o druhého, na naslouchání, přemýšlení a ochotě sloužit druhému (to známe ze vztahů s nejbližšími).
Zamilovanost je bezpracným pocitem, který je příjemný, ale nemá dlouhého trvání. Přátelství je pracné, ale není úmornou dřinou. Přátelé se dívají jedním směrem, vyznávají stejné hodnoty, pracují spolu na stejné stavbě (božího království), stojí vedle sebe na stejné straně barikády proti zlu. 

Bůh o nás má jedinečný zájem a ve své inteligenci nám beze zbytku rozumí. Dává se nám poznat, vypráví nám o sobě, i o nás; tak nás zasvěcuje do smysluplného života.
Kdo nám může nabídnut větší přátelství, než jaké máme Ježíšem?

Přátelství Boha k nám je nerovnoměrné, ale Bůh s námi jedná s velikou úctou. Svěřil nám celý svět, včetně našich nejbližších.

Je důležité si být vědom, že Bůh má jiné názory než my. Proto je pro nás jeho ochota dělit se s námi o jeho moudrost velice výhodná.
Objevit ji a přijmout ji za své, není samozřejmé. Apoštolové nám poctivě vyprávějí, jak se někdy Ježíšovi vzpírali. S námi to není lepší. I my někdy podobně lpíme na svých domněnkách, na tom, co jsme v dětství pochytili v „náboženství“.  
Uvedu jen dva případy, další si doplňte. [3]
V naší církvi se spokojujeme s lidovou zbožnosti (to je směsicí pár citátů z Písma a pohanských představ o Bohu.  

Pravda je jen jedna. Ale přijmout názor druhého pro nás nebývá snadné.
K poznání, k porozumění svému oboru jsme věnovali mnohé úsilí, často léta učení. Ale to ještě neznamená, že všichni absolventi patří ke špičce svého oboru. Víme snad - i ve svém oboru - všechno?
Často lpíme na svých názorech a prohlašujeme je za jedinou pravdu. [4]

„Jste moji přátelé, činíte-li, co vám říkám.“
Je pro nás Ježíšovo přátelství nejvyšší hodnotou?

Můžeme si ověřit, zda jsme přáteli Ježíše:
„Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.“

Malé děti někdy žádají od rodičů nerozumné věci, a když je nedostanou, vyčítají rodiče neochotu. 
Dospělé děti, které rodičům rozumějí, už mají vhled života a dobrých vztahů. Těší se z přejícnosti rodičů a nežádají od nich něco nerozumného.   
Jak byste pojmenovali naši zatvrzelost, s kterou odmítáme Boží názory?
Jak si dovolujeme Bohu tvrdit: „V tebe věřím, v tebe doufám, tebe nejvýš miluji.“   

Prosba k Bohu o naše očišťování jeho slovem patří do našeho základního programu kristovce.

---

PŘÍLOHA

Boží péče o naši spravedlnost

Bůh nám daroval svobodu, riskantní dar pro obě strany. Ale učí nás rozlišovat mezi dobrem a zlem, a jak svobodu používat. Dokonce je ochoten nám odpouštět naše dluhy.

Ke službě druhým nám Hospodin svěřuje určitou moc nad druhými, vede nás ke spravedlnosti, ukazuje nám jak moc nezneužívat a jak napravovat naše selhávání. Pečuje o nás a vede nás svým příkladem k ohleduplnému jednání s druhými.

Víme, co je hřích – vědomé, zlé jednání.
Jenže někdy ubližujeme, aniž bychom chtěli. Jestli někdo třeba s autem vážně ublíží druhému, možná se tím bude do smrti trápit.
Slova omluvy mají svůj význam: „Já jsem to tak nemyslel. Nechtěl jsem ti ublížit,“ ale něco zlého se stalo. Přáli bychom si vrátit se v čase a jednat správně, ale tu možnost nemáme.
Co si máme počít?

Bůh nás obdivuhodně vychovává. Učí nás předcházet malérům a jak napravovat škodu, kterou jsme způsobili.

Ve Třetí knize Mojžíšově (Lv 4. kap.) říká Hospodin Mojžíšovi:
„Když někdo neúmyslně poruší kterýkoli příkaz Hospodina …, ať přinese  korban.“ (v. 2)

Korban je určitým odškodněním i za neúmyslné ublížení. Spravedlnost byla porušena, někdo je poškozen, nějaké zlo přibylo ve světě. Korban nás vede k nápravě: příště si dej větší pozor na to, co děláš nebo co říkáš. Dovzdělej se v moudrosti boží, abys správně jednal, mluvil i myslel, abys pečlivě rozlišovat co je dobré a co je zlé.
I naše civilní právo říká: „Neznalost zákona neomlouvá.“

V následujících slovech si všimněme moudrosti Písma.  
-      Jestliže neúmyslně selže pomazaný kněz (a uvalí tím vinu na lid, ať za své selhání přivede před Hospodina korban, …   (v 3n)
-    Jestliže selže celá izraelská pospolitost neúmyslně … Přinese korban …  (13n)
-    Prohřeší-li se předák neúmyslně proti kterémukoli příkazu Hospodina … Přinese korban …
-   Jestliže neúmyslně selže jedinec … Ať přinese korban …  (v 27n)

Všimněme si, že u předáka není řečeno: „Jestliže zhřeší …“ Předák totiž vždy zhřeší! – říká Písmo.
(Předákem je vládce, soudce, starosta, poslanec, ministr, prezident …, někdo, kdo má politickou nebo společenskou moc, i rodič, učitel, farář, biskup, já i ty …) 

Služba předáků druhým je potřebná, cenná a chvályhodná, ale máme si dávat bedlivý pozor na její zneužívání. Vyšší pozice nás svádí k nepřiměřenému prosazování své autority a k porušování spravedlnosti. Mocným často ochabuje svědomí, mají za to, že pro ně platí jiná pravidla. Víme, jak jsou političtí vůdcové závislí na přízni voličů a jak často uhýbají. 

Písmo popisuje, z čeho vyrůstá lidská povýšenost:
„Ješurún ztučněl a zbujněl, obrostl tukem a ztloustl. Bohem, který ho učinil, opovrhl, potupil Skálu své záchrany. (Dt 32,15)  
Kardinál Martini řekl: „To víte, když někoho delší čas okuřují, kdo by se toho nenadýchal.“

Bůh nám daroval svobodu, i když věděl, že budeme selhávat. Naše chyby a hříchy nám ukazují, že něco děláme špatně. Hospodin nám nabízí pomoc, vyučuje nás nové spravedlnosti a vede nás k nápravě. (Zvířecí oběti Bohu nepřinášíme, ale můžeme a máme přispívat potřebným, neboť:
„Cokoliv dobrého jste učinili potřebným, mně jste učinili.“ Mt 25,45)

Izraelští králové, včetně Davida, zneužívali svou moc.
I Ježíšovi učedníci měli velikou moc a trpěli určitou agresivitou. Vypravují nám o svých chybách:
Bránili komusi neznámému uzdravovat. (Mk 9,38-40) Chtěli vypálit samařskou vesnici (L 9,52-56). Chovali se někdy povýšenecky k ženám, dětem, pohanům … Apoštol Petr poctivě přiznává, že i on zneužil svou moc a nepřiměřeně ublížil Ananiášovi a Safiře (Skt 5: 1n).
Kdo by si myslel, že by se mu nemohlo něco podobného stát, že je lepší než svatý Petr, je velice ohrožen.
Dobří rodiče přiznají, že někdy jednali s dětmi nespravedlivě.

Každý si máme velice dávat pozor, abychom své postavení nezneužívali.
Prosíme nejbližší, aby nás upozorňovali na naše chyby.
Prosíme Boha, aby nás i nadále vyučoval.

Moc je největším pokušením (druhým velikým pokušením je sláva).

Často ve společnosti zaujímáme pozici cyklisty, nahoře se hrbíme, a dolů šlapeme. Petr nesesadil velekněze a jeho lidi (kteří škodili lidem i boží věci), ale na Ananiášovi a Safiře si shladil žáhu. 

---

[1] Ježíš na svatbě v Káni Galilejské daroval novomanželům asi 600 litrů výborného vína. (Je vidět, že nebyl katolík.)
[2] Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Tóru nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.
Amen, pravím vám, dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka z Písma, dokud se všechno nestane.
Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým.
Neboť pravím vám: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského. (Mt 5,17-20)

[3] Apoštol Petr po Ježíšově vzkříšení, po Seslání Ducha svatého a po několika letech „papežské“ služby se v Joppe setkal ve vidění s Ježíšem, který jej třikráte vyzýval, aby z nejrůznějších živočichů, která se snášela z nebe: „Petře zabíjej a jez.“ Třikráte Petr odporoval: „Ani za nic, Pane.“ (Srv. Skt 11: 1-18)
Učím lidi, že Ježíšova hostina je slavením božího přátelství s námi. Ježíš nám - své milované nevěstě -
pokaždé opakuje svůj svatební slib. Nevěsta neklečí před svým ženichem. V tridentské mši nikdy kněz ani po „svatém přijímání“ neklečel. Ale někteří lidé nepřijmou své postavení nevěsty a dál klečí na podlaze.

[4] Mladík vzal kamarádku na motorku. Když se při jízdě v zatáčce na motorce nakláněl, děvče se naklánělo na druhou stranu. Myslela to dobře, chtěla prý vyvažovat rovnováhu …
Ne všichni Němci za války podporovali Hitlera, ale v jejich době se staly hrůzné zločiny a oni proti nim neprotestovali, nepostavili se proti násilí na druhých. My, Ježíšovi učedníci, se máme stavět proti zlu tak, jako hasiči hasíí oheň, který je nepálí.