4. neděle velikonoční

Dostal jsem dva dotazy, tak nejprve odpovím – opakování je matkou moudrosti.
(Chválím ty, kteří kladou otázky.)
1.    Dotaz: Václave, prosím o malé dovysvětlení. Píšeš, že máme odpouštět těm, kteří si přiznají vinu. Ale co s těmi, kteří nám ublížili aniž o tom ví? A co ti, kteří to udělali záměrně? Vždyť neodpuštění nás "sežere" zevnitř.
Nevztahuje se pro tyto situace právě věta z kříže "odpusť jim, vždyť nevědí, co činí"? A větu "odpusť 77x" jsem chápala právě tak, jak píšeš - že máš prostě plošně trpělivě odpouštět všem... Přijde mi to povýšené odpouštět jen těm, kteří si o to řeknou... vždyť i dětem odpouštíme dřív, než si vůbec uvědomí, co udělaly.

Odpověď:   Maruško, Ježíš mluví k nám, dospělým. Jestli matka odpouští, když ji nezdárný syn opakovaně okrádá, aniž by se snažil o nápravu, pak matka syna kazí.
Křivda nás zraňuje. Ublíží-li bratr sourozenci, nestačí postiženému říci hraběcí radu: „Odpusť mu, moudřejší ustoupí“. Ty, jako moudrá maminka, vezmeš plačící děcko do náruče a dáš mu třeba něco sladkého (vynahradí mu zranění) - obdarovaný má pak z čeho „rozdávat“.
Prosbou o odpuštění provinilec otevírá dveře ke smíření.

Nepřijde-li za námi pachatel s přiznáním viny, naše zranění se neuzdravuje. Aby nás křivda příliš netrápila a neužírala, máme si všímat nezasloužené boží štědrosti, které se nám dostává (vlezeme si do Boží náruče) a celý případ můžeme předat Boží spravedlnosti. Ukřivdění se (v nezanedbatelné míře) zbavíme podobně, jako pouštíme spadlý list „po vodě.“ Odpustili jsme (a to je veliká úzdravná úleva), ale ještě nedošlo ke smíření. [1]
To nesmíření se ale už dá unést, vždyť i nám je velkoryse odpouštěno.

Ježíš svými slovy: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí,“ říká: „Neobžalovávám pachatele, jsem ochotný odpustit.“ Ale tím ještě není obnovena spravedlnost. Na pachatelích je, zda se obrátí. Jinak nesmí do nebe (to platí i v o teroristovi, ukřižovaného po Ježíšově levici).
(Kamenovaný Štěpán, než vydechl, zvolal mocným hlasem: „Pane, odpusť jim tento hřích!“ (Sk 7,60)
Nežádá, „oko za oko, život za život.“)

2. dotaz. Václave, nerozumím Tvému výkladu o Ananiáši a Safiře. Píšeš: „Petrův rozsudek smrti nad těmito manžely a jejich okamžitou popravu mám za nespravedlivou. Za lež o dobrovolném daru nelze nikoho zabít.“
Z čeho odvozuješ, že Petr manžele odsoudil k smrti? Ve Skutcích je uvedeno:
Petr řekl: „Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za to pole? Bylo tvé a mohl sis je přece ponechat; a když jsi je prodal, mohl jsi s penězi naložit podle svého. Jak ses mohl odhodlat k tomuto činu? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!“ Když to Ananiáš uslyšel, skácel se a byl mrtev; a na všechny, kteří to slyšeli, padla velká bázeň.“
Ani v jiných překladech jsem nenašel nic, z čeho bych vyvodil, že je Petr odsoudil k smrti. Petr Ananiáše kritizuje za lež (správně). Ananiáš si uvědomuje svůj hřích a jeho fyzické tělo neuneslo tuto přímou konfrontaci a umírá (dostal infarkt z rozrušení???). Tak si to vysvětluju laicky, asi nebiblicky, ale pak nemám problém s nepřiměřeným trestem za lež. V čem je moje uvažování špatné?

Odpověď:   Luboši, mnohokráte Bůh nebo proroci právem vynesli nad těžkými zločinci rozsudek smrti. Slovo je mocné! Izaiáš o Mesiáši říká: „Nuzné bude soudit spravedlivě, o pokorných v zemi bude rozhodovat podle práva. Žezlem (holí) svých úst bude bít zemi, dechem svých rtů usmrtí svévolníka.“ (Iz 11,4)  
Bůh netrestá neúměrně.

Jestliže někdo uzdravuje nemocného, nebo naopak trestá provinilce, je v tom úmysl. To není, jako když flinta náhodou samočinně vystřelí. Myslím si, že Petr jednal v nespravedlivém hněvu, ze vzteku (to nijak nezmenšuje mou úctu a obdiv k Petrovi).

Neznám případ, kdy by usvědčený lhář dostal infarkt. Natož dva lháři po sobě. A vina Ananiáše a Safiry manželů nebyla hrdelním zločinem (lžeme Bohu, jako když tiskne – a on není tvrdý).
Neměří Petr manželům nepřiměřeně? On sám - Ježíšův apoštol - třikráte po sobě lhal, že Ježíše nikdy neviděl. To nebylo lhaní Bohu?   

Někdy se ještě k Petrově selhání v případě Ananiáše a Safiry vrátíme, budeme hledat příčinu a obranu, jak se selhání vyvarovat.

---

Před týdnem jsem nestihl mluvit k textu evangelia:  L 24,35-48

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: 3. neděle velikonoční (B) (Bible na neděli) 3. neděle velikonoční (B) (Václav Vacek) 3. neděle velikonoční (A) (Bible na neděli) 3. neděle velikonoční (A) (Václav Vacek) 3. neděle velikonoční (B) (Bible na neděli)

Všechny odkazy

Slíbil jsem, že se k němu vrátíme. Máte na to chuť?
               
Víme, že téměř nemáme, co bychom mohli Bohu darovat, vždyť skoro vše máme od něj.
Ale přece jenom něco máme.
Má-li někdo nám sympatický zájem o naše názory, je-li ochoten nám naslouchat, potěší nás to.
Bohu jsme sympatičtí a promýšlíme-li jeho vyučování, jeho slova a jednáme-li podle nich, přinášíme mu něco ze sebe. 

Má smysl se vracet k Ježíšovým Velikonocům a promýšlet, co a jak se stalo, a kdo a jak se z Ježíšových blízkých zachoval, a jak bychom se chtěli v podobné situaci zachovat my.

Před třiceti roky jsem řekl přirovnání: „Biskupská konference v čele s papežem ukřižovala Ježíše. Kardinál Vlk Ježíše proklel, hodný pan biskup Herbst Ježíše zapřel a Vacek Ježíše zradil.“
Dokud si za židy nedosadíme každý sám sebe, nic nepochopíme. Uděláme-li to, budeme do Ježíšových Velikonoc jinak vtaženi.

Učedníci se na Velikonoce vydali s Ježíšem a se svými rodinami na pouť do Jeruzaléma. Ubytovali se někde u místních lidí. Jenže velekněz („židovský papež“) z moci církevní prohlásil Ježíše za zločince nejhoršího druhu a proklel jej do pekel. [2]
Tím se učedníkům vše zhroutilo.
Nechá velekněz zatknout i je? Zabarikádovali se ve svém „apartmánu“: „Budeme se chovat potichu, nikomu nebudeme otvírat…“
Učedníci ztratili smysl svého života.
Navíc si vyčítali, že od Ježíše zbaběle utekli.
Nejhůř na tom byl Petr, vyčítal si, jak proti svědectví služky tvrdil: „Toho chlapa jsem v životě neviděl.“
Za celou noc nikdo nezamhouřil oka. Na jídlo nikdo neměl ani pomyšlení. [3]
Stále dokola všechno probírali …
Nespali ani další noc.
Neděle byla pro učedníky velikým zmatkem. Ženy šly ráno ke hrobu, a pak „mluvily jako pomatené a jejich zprávy nebyly úplně shodné“.
Petr a Jan se vypravili obhlédnout hrobku, byli nejvíce zkrotlí (Petr ze svého selhání, Jan byl úplně otřesený ze strašného ponížení a smrtelného zápasu svého největšího o přítele).
„Takhle nevypadá vyloupený hrob,“ řekli ti dva i ostatním učedníkům. [4]
Ale nikdo další ke hrobu nešel, každý z nich měl „svůj názor“ na věc.

„Je to blázinec,“ řekl Kleofáš kamarádovi, „jeden druhému skáče do řeči, každý tvrdí svou moudrost.
A každou chvíli nás tady může vybrat Kaifášova policie.
Jdu domů.“ - „Jdu s tebou,“ přidal se druhý.
Na cestě jim do řeči nebylo. Společenství neznámého poutníka uvítali …
„My už ničemu nerozumíme,“ naříkali. – Konečně! Dříve říkali Ježíšovi: „Ty ničemu nerozumíš,“ když jim říkal, že Mesiáš bude popraven a třetího dne vstane z mrtvých. „To co říkáš, je nesmysl!!“
Konečně emauzští naslouchali, když jim Ježíš znovu vysvětloval, co o Mesiáši říkají Písma, že jej zbožní zabijí.   
„Ten pocestný nám cestou dopřál biblickou hodinu. Jeho vyučování bylo tak skvělé, jako když učil Ježíš,“ vyprávěli pak apoštolům. „Ale my jsme ho poznali, až u stolu podle jeho „dobrořečení nad chlebem a vínem“ …
Ježíš vstal z mrtvých, ženy měly pravdu.
Nevydrželi jsme to a běželi jsme k vám. Viděli jsme Ježíše živého! “

Pak se Ježíš objevil mezi učedníky. Jenže ti jej měli za strašidlo.
Ne všichni. Zkusme říci, kteří si mysleli, že viděli nějakého ducha. [5]
Všimněme si, že všichni, kteří se „hnuli“, kteří se „vydali na cestu,“ byli obdarováni: (ženy, Petr a Jan, emauzští ). Emauzští učedníci přitom nejvíce od Ježíše odešli.

Nepřehlédněme, že Ježíš znovu učedníkům „otevřel mysl, aby rozuměli Písmu“. A znovu jim zopakoval všechna místa z Písma o smrti a vzkříšení Mesiáše.
Proč? Protože na základě svědectví Písma budou hlásat, že Ježíš je Mesiášem a že se jej Bůh zastal a vzkřísil z mrtvých. My jsme zmrtvýchvstalého neviděli, ale proroctví Písma nám potvrzuje, co Ježíše potkalo a co není výmysl apoštolů. [6]

Až pozdě v noci z neděle na pondělí se učedníkům ohromně ulevilo. Znovu dostali smysl života.
Zřejmě ani tuto noc mnoho nespali, ale to už bylo z radosti. [7]

Bohatství Velikonoc je nesmírné, je projevem největšího přátelství Boha k nám. [8]

Podle míry našeho úsilí věnované na porozumění Ježíšovi, se nám dostane darů Ducha. („Kdo má, bude mu dáno a přidáno.“  Srv. Mt 13,12; Mt 25,29 )
Jen vyslovit: „Ježíš vstal z mrtvých,“ je málo, to dovede říci i satan.

Apoštolové nás učí: „Pečlivě naslouchejte Božím slovům a řiďte se jimi, ať zbytečně netrpíte. Nikomu nepřejeme prožít trápení, ke kterému jsme sami o Velikonocích přispěli. 
Ježíšovi rodiče nebrali vážně, co jim Ježíš říkal, a prožili tři dny velikého strachu. (Srv. L 2,49)
My jsme nechtěli slyšet, co nám Ježíš říkal (o smrti a vzkříšení Mesiáše), a prožili jsme tři dny hrůzy a velikých výčitek z našeho selhání. Pečlivě naslouchejte Božím slovům.“

---

[1] Potřebné kroky k nápravě a smíření popisuje podobenství o marnotratném synu.
Marnotratný syn se provinil také proti bratrovi.
Podobenství je otevřené – obejme starší bratr provinilce a posadí se s ním ke stolu?

[2] „Ten, kdo byl pověšen, je zlořečený Bohem.“ (Dt 21,23)  „Proklet je každý, kdo visí na dřevě.“ (Gal 3,13)

[3] Naplnila se Ježíšova slova: „Přijdou dny, kdy od učedníků bude ženich vzat; potom se budou postit“. Srv. Mt 9,15)  

[4] Dětem vysvětlujeme, že židé nevykrádali hroby, dotyk s mrtvolou by je kulticky znečistil. Pohané by ukradli látky, v kterých bylo Ježíšovo tělo zabalené (nic cennějšího v hrobě nebylo), tělo by je nezajímalo. Dětem říkám: „Apoštolové viděli, že v hrobě někdo přespal, pak ustlal postel a složil pyžamo (roušku na hlavu). Ježíš byl z rodiny dobře vychovaný.“

[5] Ženy se nebály, emauzští také ne, Petr a Jan zřejmě také ne. Už se se vzkříšeným setkali.  

[6] Připomínám rozdíl mezi věštbou a proroctvím. Věštba říká, co se stane, co je dopředu určeno a nemůže se odestát.
Proroctví je varováním před neštěstím, do kterého se řítíme. Pokud se obrátíme k Hospodinu, neštěstí nás nepostihne. Porovnejme si to s vyprávěním knihy Jonáše. Prorok oznámil ninivským, jak zle dopadnou. Ale ti se obrátili, změnili své chování a nebyli zničeni.   

[7] Před 30 léty jsme začali slavit slavnost zmrtvýchvstání za tmy v neděli v 5 hodin ráno (Ježíš vstal z mrtvých v neděli ráno). Někteří lidé slavnost v tento čas odmítali: „My chceme kratší bohoslužby v sobotu navečer (nemusí se číst všechna čtení), abychom si po návratu mohli večer otevřít láhev vína.“ Dodneška jezdí na velikonoční bohoslužby jinam. 

[8] Přátelství Boha k nám je vyzkoušené. Ježíšova láska jde až na smrt, až za hrob.