4. neděle čtyřicetidenní

První čtení ukazuje příčinu babylonského zajetí. Izraelité dlouhodobě nedbali na Hospodina, nechtěli slyšet varování proroků…
Je užitečné si přečíst 36. kapitolu od začátku - popisuje zvrhlé počínání řady judských králů. [1]

Slova o „hněvu Hospodina“ popisují lidské označení nesouhlasu Boha s naším jednáním. [2]
Když si Judejci v babylonském zajetí přiznali své viny …, Hospodin se nad nimi smiloval a oni se mohli navrátit domů.

K evangeliu.
Úkolem nás – Ježíšových učedníků – je vysvětlovat lidem, kteří se ptají, smysl Ježíšova ukřižování.
Pozorným sledováním Nikodéma se nám smysl Ježíšovy smrti odkryje.
Je dobré číst 3. kap. Janovu od začátku.[3]

Rozhovor Ježíše s Nikodémem zřejmě trval několik hodin. Evangelium mluví jen o podstatném.
Nikodém byl významný právník. S Ježíšem mluvil s úctou. Ježíšova znamení (zázraky) jej přitáhla.

„Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího“.
–  Po narození nás rodiče a učitelé uváděli do života a my jsme se postupně naučili mnoha věcem. (V každé další škole jsme začínali od prvního ročníku a osvojovali si další dovednosti.)
„Nikodéme,“ říká Ježíš, „každý kdo stojí o Boží království, potřebuje být uveden do patřičných pravidel a dovedností. [4]

„Narodit se z vody,“ je odkazem na proces ponořování Jana Baptisty. Je třeba si přiznat, že se vzdalujeme od Hospodina, od Mojžíšova vyučování a potřebujeme se obrátit (obracet se) k Hospodinu.
„Narodit se z Ducha,“ znamená přijmout Ducha božího, vrátit se ke smyslu Tóry a vyučit se u Mesiáše.
To obojí je cestou do božího království.
Jenže Nikodém měl své postavení, měl „doktorát z práva“ a posadit se mezi Ježíšovy učedníky jako začátečník bylo pod Nikodémovu důstojnost. Vždyť i za Ježíšem došel za tmy, aby jej nikdo neviděl. [5]

„Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka …“
Událost Izraelitů s jedovatými hady a reptání lidí na Hospodina byla všeobecně známá. [6]

Lidé, kteří překonali svůj odpor k hadům, poslechli Mojžíše, přišli k měděnému hadu a byli ochotní poslouchat Hospodina, zůstali naživu.

„Jako byl měděný had pověšen („vyvýšen“) na kůl, tak být pověšen Syn člověka“ (jako nebezpečný zločinec pověšen na výstrahu všem) na kříž.     
Ukřižování bylo strašné (apoštolové řekli: „Já bych se na to nemohl dívat.“) 

Co znamená: „…musí být pověšen“?
Kdo poroučí, aby byl Ježíš ukřižován?
Nic nemusíme, jen zemřít.

Jenže my jsme tak bohorovní, že nechceme hledat a přiznávat si svá selhávání. Dokud neteče krev, dokud někdo nevinný nepřijde o život, do té doby si nedáme říci.

Ježíš přišel s náboženskou reformou a dalším vyučováním. Říkal: „Okupace Římem nás usvědčuje ze selhání. Odvrátili jste se od Hospodina, potřebujete se obrátit, stát se Mojžíšovými učedníky a nechat se vyučit Mesiášem. Pak vám Hospodin dopomůže i k politické svobodě jako vaším otcům za dnů perského krále Kýra.“
.
Zbožní tuto nabídku odmítli: „Co ty nás poučuješ, my jsme učedníky Mojžíše. Za námi stojí staletá tradice. Ty se srovnej. Ty bouráš naši svatou víru a tradice otců.“

Jsme v podobné situaci. Válka na Ukrajině a v Izraeli nás usvědčuje ze zanedbání míru.
Nevíme jak mír a pokojné soužití národů obnovit.
Zabráníme další válce, nebo přijmeme tvrzení, že válčení nás bude i v budoucnu čas od času ničit?
Je boží šalom utopií?

Co nám Bůh říká? Je bezradný?

Při bohoslužbě na Velký pátek v českých kostelích opět uslyšíme (v prvním čtení z knihy proroka Izaiáše): „Hospodinu se zalíbilo zdrtit svého služebníka utrpením.“
Všichni to uslyšíme - od biskupů až po vesničany - a nikomu to nevadí.

Evangelium jsme nahradili dogmaty, svou teologií a církevním právem.   

Vraťme se k Nikodémovi. Ten od Ježíše odešel zklamaný a rozladěný. „Ježíš je upřímný a zbožný, ale je podivín. Je příliš kritický k církvi a k představeným, naznačoval, že sanhedrin (nejvyšší soudní dvůr) je schopen odsoudit nevinného. Nazaretský přehání. Ve veleradě znám řadu poctivých soudců …“
Nikodém se k Ježíšovi – za jeho života – nevrátil. Ježíšovým učedníkem se nestal.

Připomeňme si další události z evangelia o Nikodémovi. 

Porada velerady:
40  Někteří ze zástupu o Ježíšovi říkali: "To je skutečně ten Prorok!"
41  Druzí prohlašovali: "Je to Mesiáš!" Jiní namítali: "Což přijde Mesiáš z Galileje?
42  Neříká Písmo, že Mesiáš vzejde z potomstva Davidova a z Betléma, odkud byl David?"
43  A tak došlo v zástupu kvůli němu k roztržce.
44  Někteří ho chtěli zadržet; ale nikdo na něj nevztáhl ruku.
45  Chrámová stráž se vrátila k velekněžím a farizeům a ti se jich ptali: "Proč jste ho nepřivedli?" 45  Chrámová stráž se vrátila k velekněžím a farizeům a ti se jich ptali: "Proč jste Ježíše nepřivedli?"
46  Oni odpověděli: "Nikdo nikdy takto nemluvil!"
47  Farizeové jim řekli: "I vy jste se dali svést?
48  Uvěřil v něj někdo z předních mužů či farizeů?
49  Jen tahle chátra, která nezná zákon - kletba na ně!"
50  Jeden z nich, Nikodém, který za Ježíšem již předtím přišel, jim řekl:
51  "Odsoudí náš zákon někoho, aniž ho napřed vyslechne a zjistí, čeho se dopustil?"
52  Řekli mu: "Nejsi ty také z Galileje? Hledej v Písmu a uvidíš, že z Galileje prorok nikdy nepovstane!" ( J 7,40-52)
Tak byl Nikodém umlčen.

Další porada velerady:
47  Po vzkříšení Lazara   velekněží a farizeové opět svolali radu a řekli: "Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení
48  Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a zničí nám toto svaté místo i národ."
49  Jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl: "Vy ničemu nerozumíte;
50  nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ."
51  To však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku vyřkl proroctví, že Ježíš má zemřít za národ,
52  a nejenom za národ, ale také proto, aby rozptýlené děti Boží shromáždil v jedno.
53  Od toho dne byli tedy smluveni, že ho zabijí. …
55  Bylo krátce před židovskými velikonocemi   …
57  Velekněží a farizeové vydali nařízení, že každý, kdo by věděl, kde se zdržuje, má to oznámit, aby ho mohli zatknout. (J 11,47-57)

Soud nad Ježíšem
Mt 26,57-63,57 
Ti, kteří Ježíše zatkli, odvedli ho k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili zákoníci a starší. …
59  Velekněží a celá rada hledali křivé svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli odsoudit k smrti.
60  Ale nenalezli, ačkoli předstupovalo mnoho křivých svědků. Konečně přišli dva
61  a vypovídali: "On řekl: Mohu zbořit chrám a ve třech dnech jej vystavět."
62  Tu velekněz vstal a řekl mu: "Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?"
63  Ale Ježíš mlčel. A velekněz mu řekl: "Zapřísahám tě při Bohu živém, abys nám řekl, jsi-li Mesiáš, Syn Boží!"
64  Ježíš odpověděl: "Ty sám jsi to řekl. Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými."

Nikodém čekal, že Kaifáš pro nedostatečné důkazy Ježíše propustí.
Jenže velekněz se nevzdal. Podle práva měl Kaifáš po Ježíšovi žádat, aby dokázal, že je Mesiáš, poslaný od Boha. Jenže velekněz věděl, že by prohrál. Kdyby Ježíš žádal, aby třeba přivolali malomocného a toho by Ježíš uzdravil. Proto Kaifáš udělal hyterickou scénu:
65  Velekněz roztrhl svá roucha a řekl: "Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání!
66  Co o tom soudíte?" Jejich výrok zněl: "Je hoden smrti."
Nikodém se už nezmohl na nějaký odpor. Vyšel ven, chytil se za hlavu a naříkal: „Ježíš měl pravdu, když mně kdysi říkal, že velerada odsoudí nevinného.  

Nikodémovi v dalších dnech pomalu docházela pravdivost Ježíšových slov z návštěvy u Ježíše:
„Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka …“

Dokud neteče nevinná krev, dokud neodsoudíme nevinného, nebo dokud se neproviníme mlčením ke zlu, nevěříme, že jsme schopni podlého jednání.

Teď už víme, co znamenají slova: „Syn člověka musí být vyvýšen.“
Myslíme si o sobě, že udržíme spravedlnost, myslíme si, že milujeme Boha.
I apoštolové ujišťovali Ježíše, že jej budou vlastními těly bránit, aby mu nikdo neublížil.

Apoštolové i Nikodém byli slušnými lidmi, ale dokud neselhali, nevěřili Ježíšovi, že Izrael i oni sami potřebují obrácení, že se bez Ježíše a jeho vyučování neobejdou.
Bez Ježíšova ukřižování by si nikdy nepřipustili svou bídu, svou slabost, svůj strach a zbabělost.
Kdo „pohlédl“ na hada – přijal vedení Hospodina – přežil jedovaté kousnutí.
Kdo „pohlédl“ na ukřižovaného – kdo nahlédl na Ježíšovu obětavost, kdo uznal Ježíšovu lásku k lidem – kdo začal ve všem důvěřovat Ježíšovi a vydal se jeho cestou, přijal odpuštění a na Ježíšovu lásku odpověděl láskou k druhým – ten byl zachráněn.          

Chtěl jsem připojit dobrý překlad o Izaiášovu božím služebníku, ale bylo toho příliš. Text vám pošlu v příštích Poznámkách.

---

[1] „Jaký král, takový lid.“ (Vzpomeňme neblahý vliv opovrhujícího, ponižujícího a pomstychtivého M. Zemana na společnost a politickou scénu.) Připomínám, že prosazení lidského krále v Izraeli bylo opovrhnutím Hospodina a jeho péče o lid.

[2] Kdyby se Bůh rozhněval, svět by zanikl.
U Ozeáše stojí: „Nedám průchod svému planoucímu hněvu, nezničím Efrajima, protože jsem Bůh, a ne člověk, jsem Svatý uprostřed tebe; nepřijdu s hněvivostí.“ (Oz 11,9 
)

[3] Jan 3,1-13,1 
  Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady.
2  Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním."
3  Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží."
4  Nikodém mu řekl: "Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit."
5  Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.
6  Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.
7  Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.
8  Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha."
9  Nikodém se ho otázal: "Jak se to může stát?"
10  Ježíš mu řekl: "Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš?
11  Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte.
12  Jestliže nevěříte, když jsem vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských?
13  Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka.

[4] Boží království je uspořádáním sebe a vztahů s druhými a s Bohem, podle Ježíšových pravidel.
[5] Josef Toufar chtěl být knězem. Ale pro válku, rodinné poměry a vojenské služby mohl nastoupil do gymnázia až ve 26 letech. Nestyděl se sedět v lavici s mnohem mladšími spolužáky.

[6] Z hory Hóru táhli Izraelci dál cestou k Rákosovému moři, aby obešli edómskou zemi. Avšak lid propadl na té cestě malomyslnosti a reptal proti Bohu a proti Mojžíšovi: „Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás na poušti umořili? Vždyť tu není chléb ani voda! Tato nuzná strava se nám už protiví.“
I poslal Hospodin na lid jedovaté (ohnivé) hady. Ti uštkli mnoho lidí, takže mnozí pomřeli.
Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: „Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil.“
Mojžíš se tedy za lid modlil.
Hospodin Mojžíšovi řekl: „Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.“ 
Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu. (Nu 21,4-9)
Jako naši nespokojenci hloupě tvrdí, že za komunistů bylo lépe, tak Izraelité reptali vůči Hospodinu přesto, že o ně pečoval.