3. neděle čtyřidetidenní
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 20,1-17 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Ex 20,1-17
Datum: 3. 3. 2024
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 20,1-17 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Ex 20,1-17
(najít další); 1 Kor 1,22-25
; J 2,13-25
Datum: 3. 3. 2024
Můžeme si
porovnat naše Desatero s biblickým textem (uvádím ekumenický
překlad):
Je důležité začít od slov Hospodina (Ex 19,3-8
„Mojžíši, toto oznámíš synům Izraele (uvádím ekumenický překlad):
Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě.
Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země.
Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým.“
Mojžíš lidu předložil slova Smlouvy.
Všechen lid odpověděl jednomyslně: „Budeme dodržovat všechno, co nám Hospodin uložil.“
(Ex 20,1-17
„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.
Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.
Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, [1]
ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.
Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci.
Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách.
V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.
Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
Nezavraždíš.
Nesesmilníš.
Nepokradeš.
Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“
Židé rozumějí Desateru jinak než my. Hospodin zachraňuje Izrael a pečuje o něj. Proto Boží lid nemá za potřebí si přikrádat něco „z cizí peněženky, z cizího talíře, postele a cti.“
Písmo nemluví o přikázáních, ale o pokynech.
Text je formulován: „Já o tebe tak pečuji, nic ti k životu neschází, a proto nevraždíš, nekradeš, nepomlouváš, nedychtíš po cizím.“
Židé si Smlouvy váží a vyznávají: „Tóra nám byla z lásky dána a z lásky je dodržována.“
V žalmu si místo: „Hospodinův zákon“ opravte na: „Hospodinova smlouva“,
„Hospodinův příkaz (rozkaz)“ opravte na: „Hospodinovy pokyny.“
K druhému čtení.
„Židé donekonečna vyžadují další a další zázraky, protože se brání přijmout Ježíšovo učení. Také nechtějí přiznat, že zavraždili nevinného. Řekové si zakládají na své filosofii a logice a odmítají vyučování Tóry a logiku Písma.
K evangeliu.
Máme se ptát, proč Ježíš vyvolal skandál vyhnáním prodavačů z nádvoří Jeruzalémské svatyně.
Možnost koupit si beránka a vyměnit si peníze na placení církevní daně bylo přece velmi rozumné. Jenže
Kaifášovi synové od prodavačů svévolně vybírali úplatky.
Ta událost má stálou platnost - Ježíš se jednou provždy staví proti jakémukoliv obchodování s Hospodinem! (Např.: „Pomodlíš-li se to a to, tak a tak, získáš takovou a takovou výhodu.“)
Před týdnem jsem slíbil, že se vrátím k evangeliu minulé neděle.
Léta si říkáme, že mu bez souvislostí neporozumíme. Samotný úryvek nás zavádí k planým úvahám o „Ježíšově slávě“.
Zas se v kostelích vedly řeči, že „Ježíš chtěl posílit víru apoštolů, až bude ukřižován.“ [2]
Jenže takové tvrzní nedává smysl. [3]
Zkusme udělat další krok v tlaku současné války, která nás - pokřtěné - krutě usvědčuje ze selhání. Potřebujeme se vrátit mezi Ježíšovy učedníky. [4]
Potřebujeme pro sebe i pro ty, ke kterým nás Ježíš posílá, znovu formulovat, proč se Ježíš rozhodl obětovat svůj život.
Po mnoha letech jsme trochu porozuměli obětavosti Jana Palacha, Jana Zajíce … i těm, kteří šli bránit svobodu, včetně Ukrajinců i Alexeje Navalného.
Nikdo nemiluje život jako Ježíš. Ukazuje nám, že všichni (Samaritáni i pohané, kosteloví i nekosteloví, bílí i barevní, - dokonce i velcí hříšníci) jsme dětmi jednoho Otce. Chce nás uchránit od násilí na druhých a od prolévání cizí krve.
I nám hrozí, že my - týraní druhými - máme-li příležitost, týráme jiné.
Když Ježíš říkal, že krvelační jsou i kosteloví lidé, dokonce i církevní představení, apoštolové s Ježíšem nesouhlasili. Ale později v evangeliích poctivě přiznávají, že někdy jednali povýšeně s ženami i s dětmi, byli nesnášenliví k Samařanům, pohanům a ke konkurenci. Petr uveřejnil, jak si shladil žáhu na Annášovi a Safiře. [5]
Máme se z jejich chyb poučit.
Už starý Izrael mohl dospět k šalomu. Hospodin několikrát vysvobodil Izrael z otroctví a válek, ale oni znovu upadali do nesvobod. Málo na Hospodina dali, nedodržovali smlouvu, málo se drželi Boží moudrosti a nevyužili nabídnutou pomoc od Hospodina.
Proto - z veliké milosti - přišel Mesiáš jako největší Učitel a Mistr soužití s druhými, jako kníže šalomu.
Šalom, život v míru a porozumění druhým, je velikým uměním. Ano, něco stojí. To známe z manželství, z rodiny i ze soužití se sousedy. Nestačí k tomu jen prosazování spravedlnosti (nejeden sedlák kvůli mezi prosoudil statek). K přátelství je třeba uvážlivosti, velkorysosti a ochoty v něčem ustoupit a získat větší hodnoty. Svět je porušený a zlo má své páky.
Historie zná několik cest k udržení smíru.
Zbrojení někdy odvrátilo nepřítele od výboje. Je čím dál víc nákladnější (ale válka je mnohem dražší …)
Výpalné. [6]
Oslí můstek. [7]
Ježíš přišel s „horským učením“ (Mt 5
Ale my je nestudujeme, máme je za podivnou utopii. Nemáme úctu a respekt k Ježíši.
„Spíme“ jako apoštolové při Ježíšově vyučování.
Martin Luther řekl, že kázání na hoře nepatří na radnici, neboť se podle něj nedá vládnout.
Říšský kancléř Helmut Schmidt na Evangelickém dnu v Hamburku také prohlásil, že z kázání a hoře se nedají vyvodit politické způsoby jednání. Von Bissmarck byl stejného názoru. Dokonce i švýcarský teolog Karl Barth měl podobné názory.
Ale veliký Ježíšův učedník Mahátma Gándhí osvobodil Indii (včetně dnešního Pakistánu) bez násilného osvobozujícího boje od nadvlády Angličanů a Martin Luther King vymohl bez násilí občanská práva pro černochy v USA.
Gándhí vyrostl v osobnost, které si vážila i řada jeho protivníků. Proto pak jeho slovo a jeho jednání mělo velkou váhu. [8]
Máme možnost se vrátit k Ježíšovu učení, společně je prozkoumat a začít je používat. Jinak bychom se museli smířit s dalšími válkami.
Rád bych, kdybychom o Ježíšově učení mluvili, vyprávěli o nich naším potomkům. Třeba se touto cestou vydají.
Židé každou sobotu říkají modlitbu za mír. Znovu ji připomenu. [9]
Kdyby nás náš soucit a naše modlitby nepohnuli k Ježíšovským činům, byli bychom neplodní.
Porozumět Ježíšovu životnímu postoji a jeho horskému kázání dá určitou práci, ale s tím a s jeho výbavou k obraně proti násilníkům můžeme dosáhnout trvalého míru ve světě.
Dostali jsme od Boha větší výbavu k životu než jen Desatero. Už v druhé knize Mojžíšově jsou uvedeny další pokyny k dobrému soužití s druhými lidmi.
Znovu připomenu vděčnost židů za Boží vedení: „Tóra nám byla z lásky dána a z lásky je dodržována.“
[1] „Stíhám vinu otců …“ opravte si na „Dohlížím na vinu otců …, “ rozuměj, aby byla vina co nejdříve napravena a uzdravena, nejlépe už v prvním pokolení.
Stalo se ke mně slovo Hospodinovo:
„Říkáte přísloví: »Otcové jedli nezralé hrozny a synům trnou zuby«?
Toto přísloví se už nebude mezi vámi v Izraeli říkat!
Mně patří všechny duše; jak duše otcova, tak duše synova jsou mé. Zemře ta duše, která hřeší.
Syn nebude pykat za nepravost otcovu a otec nebude pykat za nepravost synovu; spravedlnost zůstane na spravedlivém a zvůle zůstane na svévolníkovi.
Což si libuji v smrti svévolníka? Zdalipak nechci, aby se odvrátil od svých cest a byl živ?
Obraťte se tedy a budete žít." (Srv. Ez 18,1-32
[2] Komunistický režim znásilňoval i církev. Tajně svěcení duchovní nesměli o své službě mluvit, byla trestná.
Skupina tajně slavila domácí mši. Předsedající pak pravil: „Maličko a neuvidíte mě a opět maličko a uvidíte mě.“ Odešel do vedlejší místnosti a za chvíli se vrátil v plně pontifikální biskupské parádě. Chudák, touha po „mitróze“ u něj byla silnější než konspirativní pravidla. Když pak pravil: „Nikomu ani muk,“ bylo to nedůvěryhodné.
Ježíš si na svém postavení nezakládal a apoštolům se nepředváděl.
[3] Léta si všímáme, jak urputně se apoštolové stavěli proti Ježíšovu tvrzení, že církevní šarže zlikvidují Mesiáše. Proto Ježíš třem nejlepším apoštolům dopřál doučovací lekci. Mojžíš a Eliáš neodporovali Ježíšovi, když jim Ježíš řekl o svém plánu, nebránit se svým protivníkům a nechat se zabít. I oni měli trpkou zkušenost se zatvrzelostí Izraelitů. Jenže apoštolové to nechtěli slyšet, místo, aby viseli na rtech Ježíšovi a největším osobnostem Izraele, usnuli!!
S Ježíšem rozmlouval Mojžíš a Eliáš; zjevili se v slávě a mluvili o cestě, kterou měl dokonat v Jeruzalémě.
Petra a jeho druhy obestřel těžký spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu i ty dva muže, kteří byli s ním.
Pak se ti muži začali od Ježíše vzdalovat; Petr mu řekl: „Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl, co mluví.
Než to dopověděl, přišel oblak a zastínil je. Když se ocitli v oblaku, zmocnila se jich bázeň.
A z oblaku se ozval hlas: „Toto jest můj vyvolený Syn, toho poslouchejte.“ (L 9,30-35
[4] Ve středu jsem byl pozván na kolokvium České křesťanské akademie na téma: „Budoucnost české katolické církve“. Pan arcibiskup říkal, že lidé od nás dost očekávají ... Mluvilo se o nové pastoraci a o zachování církevní instituce. Řekl jsem, že nejprve potřebujeme být my sami evangelizováni …
Pastorace (péče o svěřené) je něco jiného než učednictví u Ježíše. (I diktátorské režimy se věnují svým lidem – od dětí, mládeže, žen až po důchodce.)
Česká církev je dost spokojená sama se sebou. Není otřesená válkou, horlivě se věnuje podřadným otázkám a moralizuje druhé lidi.
Ježíš nám nabízí svou moudrost a svou pomoc.
Na počátku bylo Slovo …, to Slovo byl Bůh. … to Slovo
přicházelo do světa. … Těm, kteří je přijali a nechají se jím vést, dal moc stát se Božími dětmi. (Srv. J 1,1-12
[5] Učedníci byli šokováni, že Ježíš rozmlouvá s ženou. Nikdo však neřekl `nač se ptáš´ nebo `proč s ní mluvíš?´ (srv. J 4,27
K Ježíšovi přinášeli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se; ale učedníci jim to zakazovali. (Mt 19,13
Když Samařani neposkytli Ježíšovi nocleh, protože šel na pouť do Jeruzaléma, řekli učedníci Jakub a Jan: „Pane, máme přivolat oheň s nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?“ (L 9,54
Jedna kananejská žena volala: „Smiluj se nade mnou, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá.“ Učedníci Ježíše žádali: „Zbav se jí, vždyť za námi křičí!" (Mt 15,22-23
Apoštol Jan řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil.“ (Mk 9,38
[6] Kníže Václav ročně platil císaři Svaté říše římské Jindřichu Ptáčníkovi tribut pacis, 500 hřiven stříbra a 120 volů.
Boleslav I. vedl výbojné války, Slezsko a Krakovsko muselo Čechům platit tribut pacis.
Sovětskému svazu jsme po válce odváděli uranovou rudu a další obrovský majetek.
[7] „Tomu, kdo tě nemá rád, prokaž nějakou laskavost, aby viděl, že mu nepřeješ nic zlého,“ učí nás Tóra, „třeba změní svůj vztah k tobě.“ Např.:
„Narazíš-li na býka svého nepřítele nebo na jeho zatoulaného osla, přiveď jej zpět k majiteli.
Uvidíš-li, že osel toho, kdo tě nenávidí, klesá pod svým břemenem, zanecháš ho snad, aniž ho vyprostíš? Spolu s ním
zvíře vyprostíš.“ (Ex 23,4-5
Ježíš připomněl čin milosrdného Samaritána, který se ujal zraněného Judejce a na mezkovi jej dopravil do hostince.
[8] Gándhí nebyl pacifista, řekl, že kdyby vyčerpal všechny prostředky a neuspěl, vzal by zbraň do ruky.
(Víme, že Hitler a komunističtí hrdlořezové by jej brzy zlikvidovali.)
[9] „Nemůžeme se k tobě modlit, Bože, abys ukončil válku, protože víme, že jsi stvořil
svět tak, že člověk musí nalézat svou vlastní cestu k míru v sobě a k bližním.
Proto se k tobě modlíme, Bože, a prosíme tě o sílu, rozhodnost a vůli, abychom konali,
místo abychom se jen modlili, abychom byli, místo abychom si jen přáli.“
Je důležité začít od slov Hospodina (Ex 19,3-8
):
„Mojžíši, toto oznámíš synům Izraele (uvádím ekumenický překlad):
Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě.
Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země.
Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým.“
Mojžíš lidu předložil slova Smlouvy.
Všechen lid odpověděl jednomyslně: „Budeme dodržovat všechno, co nám Hospodin uložil.“
(Ex 20,1-17
(najít předchozí)) Bůh
vyhlásil všechny tyto pokyny:
„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.
Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.
Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, [1]
ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.
Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci.
Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách.
V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.
Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
Nezavraždíš.
Nesesmilníš.
Nepokradeš.
Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“
Židé rozumějí Desateru jinak než my. Hospodin zachraňuje Izrael a pečuje o něj. Proto Boží lid nemá za potřebí si přikrádat něco „z cizí peněženky, z cizího talíře, postele a cti.“
Písmo nemluví o přikázáních, ale o pokynech.
Text je formulován: „Já o tebe tak pečuji, nic ti k životu neschází, a proto nevraždíš, nekradeš, nepomlouváš, nedychtíš po cizím.“
Židé si Smlouvy váží a vyznávají: „Tóra nám byla z lásky dána a z lásky je dodržována.“
V žalmu si místo: „Hospodinův zákon“ opravte na: „Hospodinova smlouva“,
„Hospodinův příkaz (rozkaz)“ opravte na: „Hospodinovy pokyny.“
K druhému čtení.
„Židé donekonečna vyžadují další a další zázraky, protože se brání přijmout Ježíšovo učení. Také nechtějí přiznat, že zavraždili nevinného. Řekové si zakládají na své filosofii a logice a odmítají vyučování Tóry a logiku Písma.
K evangeliu.
Máme se ptát, proč Ježíš vyvolal skandál vyhnáním prodavačů z nádvoří Jeruzalémské svatyně.
Možnost koupit si beránka a vyměnit si peníze na placení církevní daně bylo přece velmi rozumné. Jenže
Kaifášovi synové od prodavačů svévolně vybírali úplatky.
Ta událost má stálou platnost - Ježíš se jednou provždy staví proti jakémukoliv obchodování s Hospodinem! (Např.: „Pomodlíš-li se to a to, tak a tak, získáš takovou a takovou výhodu.“)
Před týdnem jsem slíbil, že se vrátím k evangeliu minulé neděle.
Léta si říkáme, že mu bez souvislostí neporozumíme. Samotný úryvek nás zavádí k planým úvahám o „Ježíšově slávě“.
Zas se v kostelích vedly řeči, že „Ježíš chtěl posílit víru apoštolů, až bude ukřižován.“ [2]
Jenže takové tvrzní nedává smysl. [3]
Zkusme udělat další krok v tlaku současné války, která nás - pokřtěné - krutě usvědčuje ze selhání. Potřebujeme se vrátit mezi Ježíšovy učedníky. [4]
Potřebujeme pro sebe i pro ty, ke kterým nás Ježíš posílá, znovu formulovat, proč se Ježíš rozhodl obětovat svůj život.
Po mnoha letech jsme trochu porozuměli obětavosti Jana Palacha, Jana Zajíce … i těm, kteří šli bránit svobodu, včetně Ukrajinců i Alexeje Navalného.
Nikdo nemiluje život jako Ježíš. Ukazuje nám, že všichni (Samaritáni i pohané, kosteloví i nekosteloví, bílí i barevní, - dokonce i velcí hříšníci) jsme dětmi jednoho Otce. Chce nás uchránit od násilí na druhých a od prolévání cizí krve.
I nám hrozí, že my - týraní druhými - máme-li příležitost, týráme jiné.
Když Ježíš říkal, že krvelační jsou i kosteloví lidé, dokonce i církevní představení, apoštolové s Ježíšem nesouhlasili. Ale později v evangeliích poctivě přiznávají, že někdy jednali povýšeně s ženami i s dětmi, byli nesnášenliví k Samařanům, pohanům a ke konkurenci. Petr uveřejnil, jak si shladil žáhu na Annášovi a Safiře. [5]
Máme se z jejich chyb poučit.
Už starý Izrael mohl dospět k šalomu. Hospodin několikrát vysvobodil Izrael z otroctví a válek, ale oni znovu upadali do nesvobod. Málo na Hospodina dali, nedodržovali smlouvu, málo se drželi Boží moudrosti a nevyužili nabídnutou pomoc od Hospodina.
Proto - z veliké milosti - přišel Mesiáš jako největší Učitel a Mistr soužití s druhými, jako kníže šalomu.
Šalom, život v míru a porozumění druhým, je velikým uměním. Ano, něco stojí. To známe z manželství, z rodiny i ze soužití se sousedy. Nestačí k tomu jen prosazování spravedlnosti (nejeden sedlák kvůli mezi prosoudil statek). K přátelství je třeba uvážlivosti, velkorysosti a ochoty v něčem ustoupit a získat větší hodnoty. Svět je porušený a zlo má své páky.
Historie zná několik cest k udržení smíru.
Zbrojení někdy odvrátilo nepřítele od výboje. Je čím dál víc nákladnější (ale válka je mnohem dražší …)
Výpalné. [6]
Oslí můstek. [7]
Ježíš přišel s „horským učením“ (Mt 5
. – 7. kap.)
Ale my je nestudujeme, máme je za podivnou utopii. Nemáme úctu a respekt k Ježíši.
„Spíme“ jako apoštolové při Ježíšově vyučování.
Martin Luther řekl, že kázání na hoře nepatří na radnici, neboť se podle něj nedá vládnout.
Říšský kancléř Helmut Schmidt na Evangelickém dnu v Hamburku také prohlásil, že z kázání a hoře se nedají vyvodit politické způsoby jednání. Von Bissmarck byl stejného názoru. Dokonce i švýcarský teolog Karl Barth měl podobné názory.
Ale veliký Ježíšův učedník Mahátma Gándhí osvobodil Indii (včetně dnešního Pakistánu) bez násilného osvobozujícího boje od nadvlády Angličanů a Martin Luther King vymohl bez násilí občanská práva pro černochy v USA.
Gándhí vyrostl v osobnost, které si vážila i řada jeho protivníků. Proto pak jeho slovo a jeho jednání mělo velkou váhu. [8]
Máme možnost se vrátit k Ježíšovu učení, společně je prozkoumat a začít je používat. Jinak bychom se museli smířit s dalšími válkami.
Rád bych, kdybychom o Ježíšově učení mluvili, vyprávěli o nich naším potomkům. Třeba se touto cestou vydají.
Židé každou sobotu říkají modlitbu za mír. Znovu ji připomenu. [9]
Kdyby nás náš soucit a naše modlitby nepohnuli k Ježíšovským činům, byli bychom neplodní.
Porozumět Ježíšovu životnímu postoji a jeho horskému kázání dá určitou práci, ale s tím a s jeho výbavou k obraně proti násilníkům můžeme dosáhnout trvalého míru ve světě.
Dostali jsme od Boha větší výbavu k životu než jen Desatero. Už v druhé knize Mojžíšově jsou uvedeny další pokyny k dobrému soužití s druhými lidmi.
Znovu připomenu vděčnost židů za Boží vedení: „Tóra nám byla z lásky dána a z lásky je dodržována.“
[1] „Stíhám vinu otců …“ opravte si na „Dohlížím na vinu otců …, “ rozuměj, aby byla vina co nejdříve napravena a uzdravena, nejlépe už v prvním pokolení.
Stalo se ke mně slovo Hospodinovo:
„Říkáte přísloví: »Otcové jedli nezralé hrozny a synům trnou zuby«?
Toto přísloví se už nebude mezi vámi v Izraeli říkat!
Mně patří všechny duše; jak duše otcova, tak duše synova jsou mé. Zemře ta duše, která hřeší.
Syn nebude pykat za nepravost otcovu a otec nebude pykat za nepravost synovu; spravedlnost zůstane na spravedlivém a zvůle zůstane na svévolníkovi.
Což si libuji v smrti svévolníka? Zdalipak nechci, aby se odvrátil od svých cest a byl živ?
Obraťte se tedy a budete žít." (Srv. Ez 18,1-32
)
[2] Komunistický režim znásilňoval i církev. Tajně svěcení duchovní nesměli o své službě mluvit, byla trestná.
Skupina tajně slavila domácí mši. Předsedající pak pravil: „Maličko a neuvidíte mě a opět maličko a uvidíte mě.“ Odešel do vedlejší místnosti a za chvíli se vrátil v plně pontifikální biskupské parádě. Chudák, touha po „mitróze“ u něj byla silnější než konspirativní pravidla. Když pak pravil: „Nikomu ani muk,“ bylo to nedůvěryhodné.
Ježíš si na svém postavení nezakládal a apoštolům se nepředváděl.
[3] Léta si všímáme, jak urputně se apoštolové stavěli proti Ježíšovu tvrzení, že církevní šarže zlikvidují Mesiáše. Proto Ježíš třem nejlepším apoštolům dopřál doučovací lekci. Mojžíš a Eliáš neodporovali Ježíšovi, když jim Ježíš řekl o svém plánu, nebránit se svým protivníkům a nechat se zabít. I oni měli trpkou zkušenost se zatvrzelostí Izraelitů. Jenže apoštolové to nechtěli slyšet, místo, aby viseli na rtech Ježíšovi a největším osobnostem Izraele, usnuli!!
S Ježíšem rozmlouval Mojžíš a Eliáš; zjevili se v slávě a mluvili o cestě, kterou měl dokonat v Jeruzalémě.
Petra a jeho druhy obestřel těžký spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu i ty dva muže, kteří byli s ním.
Pak se ti muži začali od Ježíše vzdalovat; Petr mu řekl: „Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl, co mluví.
Než to dopověděl, přišel oblak a zastínil je. Když se ocitli v oblaku, zmocnila se jich bázeň.
A z oblaku se ozval hlas: „Toto jest můj vyvolený Syn, toho poslouchejte.“ (L 9,30-35
)
[4] Ve středu jsem byl pozván na kolokvium České křesťanské akademie na téma: „Budoucnost české katolické církve“. Pan arcibiskup říkal, že lidé od nás dost očekávají ... Mluvilo se o nové pastoraci a o zachování církevní instituce. Řekl jsem, že nejprve potřebujeme být my sami evangelizováni …
Pastorace (péče o svěřené) je něco jiného než učednictví u Ježíše. (I diktátorské režimy se věnují svým lidem – od dětí, mládeže, žen až po důchodce.)
Česká církev je dost spokojená sama se sebou. Není otřesená válkou, horlivě se věnuje podřadným otázkám a moralizuje druhé lidi.
Ježíš nám nabízí svou moudrost a svou pomoc.
Na počátku bylo Slovo …, to Slovo byl Bůh. … to Slovo
přicházelo do světa. … Těm, kteří je přijali a nechají se jím vést, dal moc stát se Božími dětmi. (Srv. J 1,1-12
)
[5] Učedníci byli šokováni, že Ježíš rozmlouvá s ženou. Nikdo však neřekl `nač se ptáš´ nebo `proč s ní mluvíš?´ (srv. J 4,27
)
K Ježíšovi přinášeli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se; ale učedníci jim to zakazovali. (Mt 19,13
)
Když Samařani neposkytli Ježíšovi nocleh, protože šel na pouť do Jeruzaléma, řekli učedníci Jakub a Jan: „Pane, máme přivolat oheň s nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?“ (L 9,54
)
Jedna kananejská žena volala: „Smiluj se nade mnou, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá.“ Učedníci Ježíše žádali: „Zbav se jí, vždyť za námi křičí!" (Mt 15,22-23
)
Apoštol Jan řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil.“ (Mk 9,38
)
[6] Kníže Václav ročně platil císaři Svaté říše římské Jindřichu Ptáčníkovi tribut pacis, 500 hřiven stříbra a 120 volů.
Boleslav I. vedl výbojné války, Slezsko a Krakovsko muselo Čechům platit tribut pacis.
Sovětskému svazu jsme po válce odváděli uranovou rudu a další obrovský majetek.
[7] „Tomu, kdo tě nemá rád, prokaž nějakou laskavost, aby viděl, že mu nepřeješ nic zlého,“ učí nás Tóra, „třeba změní svůj vztah k tobě.“ Např.:
„Narazíš-li na býka svého nepřítele nebo na jeho zatoulaného osla, přiveď jej zpět k majiteli.
Uvidíš-li, že osel toho, kdo tě nenávidí, klesá pod svým břemenem, zanecháš ho snad, aniž ho vyprostíš? Spolu s ním
zvíře vyprostíš.“ (Ex 23,4-5
)
Ježíš připomněl čin milosrdného Samaritána, který se ujal zraněného Judejce a na mezkovi jej dopravil do hostince.
[8] Gándhí nebyl pacifista, řekl, že kdyby vyčerpal všechny prostředky a neuspěl, vzal by zbraň do ruky.
(Víme, že Hitler a komunističtí hrdlořezové by jej brzy zlikvidovali.)
[9] „Nemůžeme se k tobě modlit, Bože, abys ukončil válku, protože víme, že jsi stvořil
svět tak, že člověk musí nalézat svou vlastní cestu k míru v sobě a k bližním.
Proto se k tobě modlíme, Bože, a prosíme tě o sílu, rozhodnost a vůli, abychom konali,
místo abychom se jen modlili, abychom byli, místo abychom si jen přáli.“