6. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jak 5,12 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Lv 13,1-2.45-46
Datum: 11. 2. 2024
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jak 5,12 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Lv 13,1-2.45-46
; 1 Kor 10,31-11,1
; Mk 1,40-45
Datum: 11. 2. 2024
K prvnímu čtení.
Slova lékaře: „Máte rakovinu,“ nám často zní jako vyřknutí ortelu smrti (i když lékaři mnoho nemocných vyléčí a nejvíce lidí umírá na srdeční selhání).
Ale když kněz prohlásil někoho za malomocného, bylo to ještě horší, neboť malomocní byli navíc vyloučení ze společenství lidí a byli pokládáni za prokleté od Boha. …
V Písmu je malomocenství obrazem smrtelného hříchu.
K druhému čtení.
Pohané měli životní prostor rozdělený na posvátný a profánní – všední, „světský“, bez Boha… Nám toto vidění v řadě věcí zůstalo.
Židé vědí, že vše stvořené vyšlo z ruky a lásky Boha. Vše nám je nabízeno jako osobní dar Tvůrce.
V básni o stvoření Písmo sedmkrát pochvaluje dílo Stvořitele: „Bůh viděl, že je to dobré.“ Po stvoření lidí (rizikové skupiny) dokonce říká: „Viděl, že je to velmi dobré.“
Všude, kde jsme, je s námi Bůh coby Přítel. Naším programem je objevovat Boží dary a dotvářet s ním svět.
Jídlo a pití a všechny další dobré činnosti jsou příležitostí k setkání s Bohem. Máme si je vychutnávat jako osobní dary Dárce.
Vážíme si Boží přízně a možnosti spolupracovat s ním podle jeho plánů (lepší nevymyslíme).
Nechat se Bohem „zasvětit,“ [1] znamená vyladit se na notu Hospodina (vzpomeňme na program „Modlitby Páně), „hrát druhé housle,“ - s prvními houslemi - s Bohem).
Nic co vyšlo z Boží ruky a jeho srdce není nečisté nebo podřadné. [2]
Evangelium o uzdravení malomocného je pro nás důležitou vyučovací lekcí.
Malomocný slyšel o Ježíšovi a o jeho pomoci nemocným. Uvěřil, že Ježíš přichází od Boha a má moc jej uzdravit. Jeho prosba zřejmě nebyla pokusem „tonoucí se stébla chytá.“ Uctivě prosil Ježíše: „Chceš-li, můžeš mě uzdravit.“
Ježíš mu pak přísně nařídil: „Ale běž ke knězi, který vede evidenci malomocných, aby tě prohlásil za čistého. Jim - kněžím - na svědectví,“ neboť ti Ježíše pomlouvali a měli jej za velikého škůdce.[3]
Je možné, že to uzdravený myslel dobře (možná si říkal: „Ježíš je příliš skromný, ale já bych rád, aby i další nemocní věděli a Ježíšově moci a mohli být uzdraveni,“ ale neposlechnout Ježíšův pokyn je špatné. Proč se uzdravený Ježíše neptal, proč si Ježíš nepřeje větší popularitu? (My ten důvod známe.) [4]
Příběh o uzdraveném z malomocenství máme dobře zpracovat. Říkáme si, jak je důležité objevit, kým pro nás Ježíš je a podle toho důsledně jednat.
Když si někdo myslí, že jeho nápad je lepší než Ježíšův, co to znamená?
Mluvili jsme kdesi o našem učednictví ve 21. století a o našem dluhu Ježíšovi.
Ježíš nepoužíval žádné tituly, uniformy a nevyžadoval privilegia pro sebe. [5]
Mladý sympatický učitel pravil: „Pan arcibiskup řekl: ,Biskup by měl přijet ve zlatém kočáře, aby všichni viděli, kdo přijel, a pak by měl laskavě jednat s lidmi.´ Souhlasím,“ řekl pan učitel.
Pak jsme se dostali k Ježíšovu pokynu: „Nepřísahejte“ a k církevní praxi. [6]
Kněží jsou nuceni často přísahat. Snoubenci na konci snubního protokolu mají odpovědět na otázku: „Můžete své výpovědi potvrdit svou přísahou? (Nikdy jsem to na snoubencích nechtěl.)
Pan učitel pravil: „Když jsem uvedl vše pravdivě, nemám potíž to odpřísáhnout.“
Nejednáme-li podle Ježíše a dáváme dětem špatný příklad, že Ježíšovy pokyny není třeba dodržovat. Stavíme se tak nad Ježíše. Neptáme se, co Bůh určitými slovy a pokyny myslí a jaký smysl sleduje.
Řada uzdravených Ježíšem se stala jeho učedníky.
Náš malomocný začal dobře: „Chceš-li, můžeš mě očistit,“ ale pak už Ježíše neposlechl.
Někteří zůstali učedníky Kaifáše nebo svého rabína.
Apoštolové následovali Ježíše, ale některé jeho názory odmítali. [7]
„Petře,“ řekl Ježíš apoštolovi, „chováš se jako satan (ten si myslí, že je chytřejší než Bůh). Rozmysli si, zda chceš být učedníkem rabínů, nebo učedníkem mým.“
Ve svých povoláních jsme si zvykli přesně a pečlivě pracovat (nejen v technických oborech a medicíně), ale ve vztazích s lidmi a s Bohem nejsme vždy pečliví. Čím to je?
Právníci jsou vycvičení přesně používat slova.
Mnohokrát jsme si ukazovali jak důležité je si nejprve rozmyslet, kým je pro mě Ježíš.
„Nazaretský tesař je podvodník a rouhač,“ říkal Kaifáš.
„Je to zločinec, na kříž s ním!“ řval dav.
Nikodém jednal s Ježíšem uctivě, ale měl ho za podivínského a jednoduchého lidového kazatele. Až po Kaifášově vynešení rozsudku nad Nazaretským, Nikodém řekl: „Ježíš měl pravdu, když říkal, že se velerada dopustí justiční vraždy.“
Petr po svém selhání a Ježíšově smrti naříkal: „Ježíš měl ve všem pravdu; i s kokrháním kohouta.“ [8]
Někdo zůstal učedníkem rabínů, kněží, někdo je Mistrem sám sobě.
Uzdravený malomocný nedal přednost Ježíšovu pokynu: „Ne, abys někomu říkal, kdo tě uzdravil!“
Zkusme si v rozjímání vzpomenout, kdy někdo v našem okolí jednal podle svého a neposlech důležitého upozornění.
Není to dlouho, co v Letohradě rozjásaní mladíci vylezli na odstavené vagóny lokomotivu a zasáhl je výboj z elektrického vedení.
Stalo se někdy vám, že jste podcenili náročnost situace a přecenili sami sebe - a bylo to špatně nebo jste byli ohroženi? (Povídejte si o tom doma. Vyprávějte to dětem a vnoučatům.)
Ježíšova matka na svatbě v Káni řekla chlapům, kteří tam posluhovali: „Udělejte všechno, co vám Ježíš řekne, i kdyby se vám to zdálo nesmyslné“.
Dobří rodiče a učitelé učí děti přemýšlet a porozumět situacím, aby rozlišily, kdy je nutné poslechnout důležité pokyny a kdy se zachovat jinak.
„Sobota“ je cenným a moudrým darem Hospodina pro budování vztahů s nejbližšími. (Židé říkají: „Naše existence, stojí na Písmu, rodině a sobotě.“) Ale Ježíš nás učí, kdy je důležité se podle závazných pokynů neřídit.
Děkujeme Hospodinu za jeho vyučování moudrosti. Slepá poslušnost a naivita je nebezpečná.
Znovu se ptejme, kým je pro mě Ježíš?
A kým je Ježíš pro tebe?
Vzpomeňte si na uzdraveného chromého. (J 5,2-16
Ten člověk slepě poslech Ježíše a nedovedl jej obhájit. Vymlouval se na Ježíše a pak Ježíše udal.
Srovnejme s ním uzdraveného slepce od narození. (J 9,1-41
Vyšetřující farizeové o Ježíši prohlásili: „Není od Boha, protože nezachovává sobotu.“
Uzdravený řekl: „Je to prorok.“
„Ty jsi jeho učedník, my jsme učedníci Mojžíšovi …“
„Nejsme slepí,“ uraženě oponovali pokrytci?
Ježíš nám říká: „Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Říkáte-li: ,Vidíme,´zůstáváte v hříchu!“
Pro děti jsou velice důležití rodiče a učitelé, kteří si všímají, za děti rozumějí tomu, co se učí. Naučí-li se děti přemýšlet, nebudou slepě papouškovat to, co jim říkáme v kostele.
Někdy je užitečné neposlušným dětem něco nastrojit, aby se trochu „spálili“.
Ježíš také nechal učedníky „spálit se“.
Říkáme si, proč se Ježíš nechal ukřižovat. Dokud jeho přátelé neuviděli prolitou krev nevinného, mysleli si, že Ježíš přehání, když je varoval před bezohlednou touhou po moci církevních představitelů a hloupostí lidí, kteří se nechali zhloupnout svými náboženskými vůdci.
Přátelé, jsem Vám vděčný, že s vámi mohu moudrost evangelií procházet, takových lidí v církvi není mnoho.
Děkuji Vám.
[1] V knize Leviticus je šestkráte uvedena výzva „Já jsem Hospodin, váš Bůh. Posvěťte se a buďte svatí, neboť já jsem svatý“ (např. Lv 11,44
[2] Židé i po opuštění z toalety říkali a říkají osobitou modlitbu.
Zažil jsem různé záchody a latríny, ale naše toaleta je tak pěkná a má takovou kulturní úroveň, že v ní máme zarámovanou židovskou modlitbu:
Chvályhodný jsi, Hospodine, Bože náš, králi světa, jenž jsi utvořil člověka v moudrosti a stvořil mu četné otvory a dutiny.
Je zjevno a známo před trůnem Tvé velebnosti, že kdyby se otevřela jedna z nich nebo se uzavřel jeden z nich, nebylo by možno obstát a zůstat naživu před Tebou. Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž uzdravuje veškeré tělo a divuplně tvoří.
Škoda, že jsme se nezbavili některých pohanských vidění světa, která nám pokřivila pohled na některé boží dary, např. na sexualitu, jako na něco nečistého.
V Terezíně za války byla do transportu do Osvětimi vybrána také parta židovských mladíků. Noc před odjezdem jedna mladá hezká židovská prostitutka mladíky pozvala k sobě a postupně jim dala ochutnat slast své náruče.
Ježíš jednou řekl o jisté ženě: „Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje.“ (L 7,47
[3] Kněží nezměnili na Ježíše názor, ani když uzdravených z malomocenství přibývalo.
Nesnášíme ty, kteří mluví o Bohu jinak než my a ty, kteří nás převyšují. Jsou pro nás nebezpeční, ohrožují naše pozice, naši zbožnost. Těžko na ně měníme názor. Uznat, že nemám pravdu, vyžaduje odvahu a velkou lásku k pravdě o sobě.
[4] Ježíš potřeboval určitý čas, aby dokončil své vyučování a vykonal určité činy. Izraelité netrpělivě čekali Mesiášovo povstání proti Římu a kdyby se lidé dozvěděli o Ježíšových znameních, hrozilo, že povstání propukne.
[5] Ježíš mluvil k zástupům i k svým učedníkům: „Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní. Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli: rozšiřují si modlitební řemínky a prodlužují třásně, mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, líbí se jim, když je lidé na ulici zdraví a říkají jim `Mistře´. Vy však si nedávejte říkat `Mistře´: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. A nikomu na zemi nedávejte jméno `Otec´: jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat `Učiteli´: váš učitel je jeden, Kristus. Kdo je z vás největší, bude váš služebník. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ ( Mt 23,1-12
[6] Slyšeli jste, že řečeno bylo otcům: „Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Hospodinu přísahy své.“
Já však vám pravím, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože nebe je trůn Boží; ani při zemi, protože země je podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby ti jediný vlas zbělel nebo zčernal. Vaše slovo buď“ ,ano, ano - ne, ne“; co je nad to, je ze zlého. (Mt 5,33-37
Především nepřísahejte, bratří moji, ani při nebi ani při zemi ani při ničem jiném. Vaše „ano“ ať je vždy „ano“ a „ne“ ať je „ne“, abyste nepropadli soudu. (Jak 5,12
[7] Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen. Petr si vzal Ježíše stranou a začal ho kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“ Ale on se obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“
Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vytrhni svůj kůl (z rabínské kolové hradby okolo Tóry) a následuj mne (buď mým učedníkem a ne učedníkem rabínů).“ (Mt 16,12-24
[8] Šimon Petr Ježíšovi řekl: „Pane, proč tě nemohu nyní následovat? Svůj život za tebe položím.“
Ježíš mu odpověděl: „Svůj život za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ (J 13,37-38
Slova lékaře: „Máte rakovinu,“ nám často zní jako vyřknutí ortelu smrti (i když lékaři mnoho nemocných vyléčí a nejvíce lidí umírá na srdeční selhání).
Ale když kněz prohlásil někoho za malomocného, bylo to ještě horší, neboť malomocní byli navíc vyloučení ze společenství lidí a byli pokládáni za prokleté od Boha. …
V Písmu je malomocenství obrazem smrtelného hříchu.
K druhému čtení.
Pohané měli životní prostor rozdělený na posvátný a profánní – všední, „světský“, bez Boha… Nám toto vidění v řadě věcí zůstalo.
Židé vědí, že vše stvořené vyšlo z ruky a lásky Boha. Vše nám je nabízeno jako osobní dar Tvůrce.
V básni o stvoření Písmo sedmkrát pochvaluje dílo Stvořitele: „Bůh viděl, že je to dobré.“ Po stvoření lidí (rizikové skupiny) dokonce říká: „Viděl, že je to velmi dobré.“
Všude, kde jsme, je s námi Bůh coby Přítel. Naším programem je objevovat Boží dary a dotvářet s ním svět.
Jídlo a pití a všechny další dobré činnosti jsou příležitostí k setkání s Bohem. Máme si je vychutnávat jako osobní dary Dárce.
Vážíme si Boží přízně a možnosti spolupracovat s ním podle jeho plánů (lepší nevymyslíme).
Nechat se Bohem „zasvětit,“ [1] znamená vyladit se na notu Hospodina (vzpomeňme na program „Modlitby Páně), „hrát druhé housle,“ - s prvními houslemi - s Bohem).
Nic co vyšlo z Boží ruky a jeho srdce není nečisté nebo podřadné. [2]
Evangelium o uzdravení malomocného je pro nás důležitou vyučovací lekcí.
Malomocný slyšel o Ježíšovi a o jeho pomoci nemocným. Uvěřil, že Ježíš přichází od Boha a má moc jej uzdravit. Jeho prosba zřejmě nebyla pokusem „tonoucí se stébla chytá.“ Uctivě prosil Ježíše: „Chceš-li, můžeš mě uzdravit.“
Ježíš mu pak přísně nařídil: „Ale běž ke knězi, který vede evidenci malomocných, aby tě prohlásil za čistého. Jim - kněžím - na svědectví,“ neboť ti Ježíše pomlouvali a měli jej za velikého škůdce.[3]
Je možné, že to uzdravený myslel dobře (možná si říkal: „Ježíš je příliš skromný, ale já bych rád, aby i další nemocní věděli a Ježíšově moci a mohli být uzdraveni,“ ale neposlechnout Ježíšův pokyn je špatné. Proč se uzdravený Ježíše neptal, proč si Ježíš nepřeje větší popularitu? (My ten důvod známe.) [4]
Příběh o uzdraveném z malomocenství máme dobře zpracovat. Říkáme si, jak je důležité objevit, kým pro nás Ježíš je a podle toho důsledně jednat.
Když si někdo myslí, že jeho nápad je lepší než Ježíšův, co to znamená?
Mluvili jsme kdesi o našem učednictví ve 21. století a o našem dluhu Ježíšovi.
Ježíš nepoužíval žádné tituly, uniformy a nevyžadoval privilegia pro sebe. [5]
Mladý sympatický učitel pravil: „Pan arcibiskup řekl: ,Biskup by měl přijet ve zlatém kočáře, aby všichni viděli, kdo přijel, a pak by měl laskavě jednat s lidmi.´ Souhlasím,“ řekl pan učitel.
Pak jsme se dostali k Ježíšovu pokynu: „Nepřísahejte“ a k církevní praxi. [6]
Kněží jsou nuceni často přísahat. Snoubenci na konci snubního protokolu mají odpovědět na otázku: „Můžete své výpovědi potvrdit svou přísahou? (Nikdy jsem to na snoubencích nechtěl.)
Pan učitel pravil: „Když jsem uvedl vše pravdivě, nemám potíž to odpřísáhnout.“
Nejednáme-li podle Ježíše a dáváme dětem špatný příklad, že Ježíšovy pokyny není třeba dodržovat. Stavíme se tak nad Ježíše. Neptáme se, co Bůh určitými slovy a pokyny myslí a jaký smysl sleduje.
Řada uzdravených Ježíšem se stala jeho učedníky.
Náš malomocný začal dobře: „Chceš-li, můžeš mě očistit,“ ale pak už Ježíše neposlechl.
Někteří zůstali učedníky Kaifáše nebo svého rabína.
Apoštolové následovali Ježíše, ale některé jeho názory odmítali. [7]
„Petře,“ řekl Ježíš apoštolovi, „chováš se jako satan (ten si myslí, že je chytřejší než Bůh). Rozmysli si, zda chceš být učedníkem rabínů, nebo učedníkem mým.“
Ve svých povoláních jsme si zvykli přesně a pečlivě pracovat (nejen v technických oborech a medicíně), ale ve vztazích s lidmi a s Bohem nejsme vždy pečliví. Čím to je?
Právníci jsou vycvičení přesně používat slova.
Mnohokrát jsme si ukazovali jak důležité je si nejprve rozmyslet, kým je pro mě Ježíš.
„Nazaretský tesař je podvodník a rouhač,“ říkal Kaifáš.
„Je to zločinec, na kříž s ním!“ řval dav.
Nikodém jednal s Ježíšem uctivě, ale měl ho za podivínského a jednoduchého lidového kazatele. Až po Kaifášově vynešení rozsudku nad Nazaretským, Nikodém řekl: „Ježíš měl pravdu, když říkal, že se velerada dopustí justiční vraždy.“
Petr po svém selhání a Ježíšově smrti naříkal: „Ježíš měl ve všem pravdu; i s kokrháním kohouta.“ [8]
Někdo zůstal učedníkem rabínů, kněží, někdo je Mistrem sám sobě.
Uzdravený malomocný nedal přednost Ježíšovu pokynu: „Ne, abys někomu říkal, kdo tě uzdravil!“
Zkusme si v rozjímání vzpomenout, kdy někdo v našem okolí jednal podle svého a neposlech důležitého upozornění.
Není to dlouho, co v Letohradě rozjásaní mladíci vylezli na odstavené vagóny lokomotivu a zasáhl je výboj z elektrického vedení.
Stalo se někdy vám, že jste podcenili náročnost situace a přecenili sami sebe - a bylo to špatně nebo jste byli ohroženi? (Povídejte si o tom doma. Vyprávějte to dětem a vnoučatům.)
Ježíšova matka na svatbě v Káni řekla chlapům, kteří tam posluhovali: „Udělejte všechno, co vám Ježíš řekne, i kdyby se vám to zdálo nesmyslné“.
Dobří rodiče a učitelé učí děti přemýšlet a porozumět situacím, aby rozlišily, kdy je nutné poslechnout důležité pokyny a kdy se zachovat jinak.
„Sobota“ je cenným a moudrým darem Hospodina pro budování vztahů s nejbližšími. (Židé říkají: „Naše existence, stojí na Písmu, rodině a sobotě.“) Ale Ježíš nás učí, kdy je důležité se podle závazných pokynů neřídit.
Děkujeme Hospodinu za jeho vyučování moudrosti. Slepá poslušnost a naivita je nebezpečná.
Znovu se ptejme, kým je pro mě Ježíš?
A kým je Ježíš pro tebe?
Vzpomeňte si na uzdraveného chromého. (J 5,2-16
)
Ježíš uzdravenému chromému řekl: „Vstaň, vezmi své lehátko a
běž domu.“ Ale zbožní uzdraveného vyšetřovali: „Jak to, že
v sobotu nosíš břemeno?“ „Já za to nemohu, ten, co mě
uzdravil, mně řekl, ať si postel odnesu domů.“
Ten člověk slepě poslech Ježíše a nedovedl jej obhájit. Vymlouval se na Ježíše a pak Ježíše udal.
Srovnejme s ním uzdraveného slepce od narození. (J 9,1-41
)
Vyšetřující farizeové o Ježíši prohlásili: „Není od Boha, protože nezachovává sobotu.“
Uzdravený řekl: „Je to prorok.“
„Ty jsi jeho učedník, my jsme učedníci Mojžíšovi …“
„Nejsme slepí,“ uraženě oponovali pokrytci?
Ježíš nám říká: „Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Říkáte-li: ,Vidíme,´zůstáváte v hříchu!“
Pro děti jsou velice důležití rodiče a učitelé, kteří si všímají, za děti rozumějí tomu, co se učí. Naučí-li se děti přemýšlet, nebudou slepě papouškovat to, co jim říkáme v kostele.
Někdy je užitečné neposlušným dětem něco nastrojit, aby se trochu „spálili“.
Ježíš také nechal učedníky „spálit se“.
Říkáme si, proč se Ježíš nechal ukřižovat. Dokud jeho přátelé neuviděli prolitou krev nevinného, mysleli si, že Ježíš přehání, když je varoval před bezohlednou touhou po moci církevních představitelů a hloupostí lidí, kteří se nechali zhloupnout svými náboženskými vůdci.
Přátelé, jsem Vám vděčný, že s vámi mohu moudrost evangelií procházet, takových lidí v církvi není mnoho.
Děkuji Vám.
[1] V knize Leviticus je šestkráte uvedena výzva „Já jsem Hospodin, váš Bůh. Posvěťte se a buďte svatí, neboť já jsem svatý“ (např. Lv 11,44
).
[2] Židé i po opuštění z toalety říkali a říkají osobitou modlitbu.
Zažil jsem různé záchody a latríny, ale naše toaleta je tak pěkná a má takovou kulturní úroveň, že v ní máme zarámovanou židovskou modlitbu:
Chvályhodný jsi, Hospodine, Bože náš, králi světa, jenž jsi utvořil člověka v moudrosti a stvořil mu četné otvory a dutiny.
Je zjevno a známo před trůnem Tvé velebnosti, že kdyby se otevřela jedna z nich nebo se uzavřel jeden z nich, nebylo by možno obstát a zůstat naživu před Tebou. Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž uzdravuje veškeré tělo a divuplně tvoří.
Škoda, že jsme se nezbavili některých pohanských vidění světa, která nám pokřivila pohled na některé boží dary, např. na sexualitu, jako na něco nečistého.
V Terezíně za války byla do transportu do Osvětimi vybrána také parta židovských mladíků. Noc před odjezdem jedna mladá hezká židovská prostitutka mladíky pozvala k sobě a postupně jim dala ochutnat slast své náruče.
Ježíš jednou řekl o jisté ženě: „Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje.“ (L 7,47
)
Platí ta slova i o tomto děvčeti?
[3] Kněží nezměnili na Ježíše názor, ani když uzdravených z malomocenství přibývalo.
Nesnášíme ty, kteří mluví o Bohu jinak než my a ty, kteří nás převyšují. Jsou pro nás nebezpeční, ohrožují naše pozice, naši zbožnost. Těžko na ně měníme názor. Uznat, že nemám pravdu, vyžaduje odvahu a velkou lásku k pravdě o sobě.
[4] Ježíš potřeboval určitý čas, aby dokončil své vyučování a vykonal určité činy. Izraelité netrpělivě čekali Mesiášovo povstání proti Římu a kdyby se lidé dozvěděli o Ježíšových znameních, hrozilo, že povstání propukne.
[5] Ježíš mluvil k zástupům i k svým učedníkům: „Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní. Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli: rozšiřují si modlitební řemínky a prodlužují třásně, mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, líbí se jim, když je lidé na ulici zdraví a říkají jim `Mistře´. Vy však si nedávejte říkat `Mistře´: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. A nikomu na zemi nedávejte jméno `Otec´: jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat `Učiteli´: váš učitel je jeden, Kristus. Kdo je z vás největší, bude váš služebník. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ ( Mt 23,1-12
)
[6] Slyšeli jste, že řečeno bylo otcům: „Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Hospodinu přísahy své.“
Já však vám pravím, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože nebe je trůn Boží; ani při zemi, protože země je podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby ti jediný vlas zbělel nebo zčernal. Vaše slovo buď“ ,ano, ano - ne, ne“; co je nad to, je ze zlého. (Mt 5,33-37
)
Především nepřísahejte, bratří moji, ani při nebi ani při zemi ani při ničem jiném. Vaše „ano“ ať je vždy „ano“ a „ne“ ať je „ne“, abyste nepropadli soudu. (Jak 5,12
) ¨
[7] Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen. Petr si vzal Ježíše stranou a začal ho kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“ Ale on se obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“
Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vytrhni svůj kůl (z rabínské kolové hradby okolo Tóry) a následuj mne (buď mým učedníkem a ne učedníkem rabínů).“ (Mt 16,12-24
)
[8] Šimon Petr Ježíšovi řekl: „Pane, proč tě nemohu nyní následovat? Svůj život za tebe položím.“
Ježíš mu odpověděl: „Svůj život za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ (J 13,37-38
)