Svátek Ponoření Ježíše do Jordánu

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Iz 42,1-7; Sk 10,34-38; Mk 1,6b-11
Datum: 7. 1. 2024
Každý rok slavíme tento svátek a hledáme jeho smysl.
Stručně to zopakuji.

(Do nekonečna připomínám rozdíl mezi Janovým ponořením do Jordánu a naším křtem. Ježíš se nechal ponořit, ale nebyl pokřtěn.
V druhém čtení a v úryvku evangelia si místo křtu opravte na ponoření.)

Pamatujeme si: Ježíš nepotřeboval rituální ponoření, nebyl hříšník. Svým ponořením potvrdil pro všechny časy důležitost Janovy výzvy k „obracení se.“
Jako je ponořený ze všech stran obklopen vodou, tak se máme stále nořit do metanoia. Přijali jsme celoživotní proces stálého obracení se k Ježíši, s ním si porovnáváme svůj život, jeho životní styl se učíme přijímat.

„Mesiáš vás bude ponořovat do Ducha Božího.“
Toto ponořování není magie. Řada těch, kteří přijali svátosti, nenechali Ducha božího proniknout do svého srdce, do své mysli a do svého jednání.
Platí to o mnoha obřezaných, pokřtěných, o mnoha sezdaných v kostele i o řadě těch, kteří přijali svátosti služebného kněžství a stali se hodnostáři (od Annáše, Kaifáše, Jidáše, … až po další kolaboranty se zlem všeho druhu).

Duch svatý není vázán na svátosti, vane, kde chce, a s potěšením obdarovává ty, kteří mu jsou otevřeni. Obdarování od Ducha se dostalo pastýřům, mudrcům, otevřeným a přemýšlivým lidem z ulice okolo Ježíše. Dokonce i velkým hříšníkům, kteří toužili po změně života.

Ježíš je naším průvodcem života. Sdělil nám vše, co potřebujeme vědět. Než odešel, přislíbil nám dalšího průvodce – Ducha Božího. Vysvětlil nám, že nám Duch bude napovídat, připomínat důležité pravdy Ježíšova vyučování.
Upozornil nás, že tomu, kdo se snaží, kdo má, tomu bude přidáno.
A že tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co dosavad měl.

Říkali jsme si, že pastýři Ježíšovy doby neuměli číst, ale nebyli hloupí. Protože byli otevření, Bůh jim šel naproti. K mudrcům mluvil Hospodin jejich řečí – skrze hvězdářství. 

V naší církvi se lidem nepřímo říkalo, že nevzdělaní pasáčci z různých soukromých zjevení věděli víc než papežové a profesoři. Životopisy svatých naši lidé četli víc než Písmo svaté. „Zbožné“ legendy mnoho dovolují a málo vyžadují. Lidé se věnovali růženci, ale biblické hodiny (kterým se věnovali bratři protestanté) jim připadaly náročné. Strčit si Bibli nebo ostatky svatých pod polštář nám nezajistí, že se ráno probudíme osvícení.
O Ježíšově hostině, co nám v ní Ježíš  nabízí a co od nás očekává, se mnoho nemluvilo – mimo to, že se máme zbavovat hříchů a dodržovat i přikázání církve.  

Setkání s některými lidmi přináší radost
Hospodin se se zalíbením díval na Ježíše.
Čím více porozumíme Ježíši a čím mu budeme blíže, tím víc v nás Bůh bude mít zalíbení.