3. neděle adventní
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Dt 18,9-13 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 61,1-2a.10-11
Datum: 17. 12. 2023
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Dt 18,9-13 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 61,1-2a.10-11
; 1 Sol 5,16-24
; J 1,6-8.19-28
Datum: 17. 12. 2023
V evangeliu čteme o Janu Baptistovi. Ježíš ho
vrcholně ocenil. Je pro nás důležitější, než si myslíme. Za
Janem stojí práce na sobě samém. K porozumění připomenu
naši zkušenost s Karlem Schwarzenbergem.
Před sto lety byly u nás šlechtické tituly zrušeny. Pak komunistický režim všechny šlechtice okradl a pronásledoval. Ale po čtyřicetiletém ponižování komunistickým plebejstvím jsme potkali skutečného knížete, šlechtice ducha bez jakékoliv pompy. Karel Schwarzenberg se nikdy neukazoval v nějakém historickém knížecím rouchu, s titulaturou knížete, nad nikoho se nepovyšoval, nikoho neponižoval. „Jsem hajný a hospodský,“ říkával o sobě. Měl rád lidi, s každým jednal s úctou. Pozvedá nás. Kdo chce, může se jím nechat ovlivnit.
Děti šlechticů jsou vychovávány k noblese. Hospodin nás vychovává k důstojnosti královských dcer a synů. Jako Bůh rád slouží nám, tak někdo rád slouží druhým.
O Janu Baptistovi Ježíš říká, že je největší osobností z lidských synů.
K prvnímu čtení.
„Hospodin mě pomazal“ – ovoněl mě.
Ti, kteří pracují na stavbě božího království, žijí v „milostivém létě“ – v milosrdenství Mesiáše a také přispívají k milosrdenství.
Připomeňme si, k čemu a jak byl Jan vychováván.
Jeho tátovi Boží posel řekl:
„Zachariáši, tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození.
Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít (aby o něm nikdo nemohl říci, že je opilý a mluví z cesty), už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým.
A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu; sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový.“ (L 1,13-17
Zachariáš ta slova zpochybnil: „Už jsme staří, vyřazení z chovu, tos měl přijít dříve …“ [1]
„Zachariáši, Hospodin ti svěřil výchovu velké osobnosti. Ale k tomu potřebuješ ještě dozrát, abys dokázal Bohu důvěřovat. Když Bůh dopustí i motyka spustí. Budeš hluchoněmý, dostaneš pracovní neschopnost, aby sis doplnil potřebné vědomosti a dovednosti v důvěře Hospodinu.“
Po narození syna Zachariáš pronesl prorockou řeč:
„Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a zachránil svůj lid
a vzbudil nám mocného zachránce z rodu Davida, svého služebníka, jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna; zachránil nás od našich nepřátel a z rukou těch, kteří nás nenávidí,
slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá, abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu a dal jeho lidu poznat záchranu v odpuštění hříchů, pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti, aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.“
Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael. (L 1,68-80
U zkoušky ve škole zkoušený řekne to, co vyučující přednášel a jak látce rozumí.
Zachariáš zkoušku zdárně složil, vyslovil informace, které mu Bůh sdělil, ukázal, že jim porozuměl a souhlasí s nimi. Podle nich bude svého syna vzdělávat a vést.
Tak se i stalo, v tomto duchu otec Jana učil a vychovával.
Jan se učil noblese Ducha božího a službě boží věci ve světě. Nad nikoho se nepovyšoval a sám zůstal skromný – to je vidět i v rozhovoru našeho úryvku evangelia, když jej přišli vyslýchat klerikálové.
Slova Zachariáše o Janovi v jeho chvalozpěvu jsou programem i pro nás.
V lekcionáři si opět místo křtít opravte ponořit.
Všimněte si nepřesnosti a nelogičnosti překladu v Lekcionáři: „Farizeové se ptali: Proč křtíš, když nejsi …“ Jenže před Kristem o křtu nemohl nikdo nic říci. Ježíšův křest (jeho ponořování lidí do Ducha) ještě nebylo „vynalezeno“. O křtu (který je rituálem pro vstup mezi Ježíšovy učedníky, mezi kristovce) nikdo nic nemohl vědět.
Proč nerozlišujeme Janovo ponoření od Ježíšova ponoření? Ponoření do rituální lázně znali všichni Izraelité. [2]
Vůdcové Izraelského lidu se domohli velikého vlivu. Lidé byli nabuzení útiskem okupantů. Všichni čekali Osvoboditele – Mesiáše.
U Jordánu začal působit syn Zachariášův. Nezačlenil se mezi kněžstvo „odešel z kněžského semináře“ (byl „páter vyklouz“).
Velekněží si osobovali právo dohledu nad náboženským živote v zemi. Podezřívali Jana, že jim pytlačí v revíru. Vadilo jim, že mluvil o Hospodinu jinak, než oni. Připomínal proroky (ty velekněží neuznávali, drželi se jen Tóry – Pěti knih Mojžíšových).
„Drze si otevřel vlastní soukromou firmu,“ tvrdili o Janovi. Ten pro ně byl ohrožením, odebíral mocným část „volebních“ hlasů. Proto jeruzalémská „konzistoř“ poslala své pohůnky zjistit, jak to Janem je. (My máme podobný dohled církevní instituce.)
Páni z vyšetřovací komise se Jana ptali: „Kdo jsi?
Jsi Eliáš?
Jsi Mesiáš?
Jsi onen prorok?“
„Ne.“
„Tak kdo jsi?“
„To je vedlejší, [3] já jen připomínám proroka Izaiáše. Ten před staletími nabádal k připravenosti přijmout Mesiáše. Proč tak dlouho na Mesiáše čekáme? Prodlévá Mesiáš nebo máme zpoždění my?
Přijmete Mesiáše?“ [4]
„Jakým právem ponořuješ lidi do rituální lázně? Kdo tě tím pověřil?“
„Já ponořuji jen do vody, Mesiáš bude ponořovat do Ducha Božího ty, kteří budou připraveni.
Jste připravení? Mesiáš je už mezi vámi?“
Před týdnem jsem říkal: Ježíšovi současníci byli všichni obřezaní, ale málokteří byli Mojžíšovými učedníky. (Srv. J 9,28
Podobně je to s námi pokřtěnými, málokdo jsme Ježíšovými učedníky. [5]
Obřízka, křest jsou důležitými rituály, ale učedník je následovníkem mistra. Svou kondici si potřebuje udržovat každý malíř, hokejista, kuchař i manžel. Co se nepoužívá, krní a mizí. O hřivnu, dovednost, natož o dobrý vztah, můžeme přijít.
Proč je málo Ježíšových učedníků?
Protože málokdo naslouchá Izaiášovi a málokdo přijal od Jana Baptisty program stálého obracení se k Ježíšovi.
Židovské rituální očišťování – mikve, má hluboký význam a patří do výchovy Izraelitů.
V příloze - na konci Poznámek, nabízím informace o smyslu židovské rituální lázně.
Ježíšovi učedníci už neprocházejí rituálem obřízky, ale křtem. Ale kdo nezná smysl obřízky, těžko porozumí smyslu křtu. [6]
Ježíšovi učedníci už nepraktikují rituál mikve, ale přijali jsme celoživotní očišťování Jana Baptisty, které je ještě lepší a účinnější než rituální koupel pro kulticky nečisté Izraelity.
K Janovu „metanoia“ patří stálé porovnávání se s Ježíšovým životním stylem (jeho jednáním, mluvením a myšlením) a úsilím Ježíše „následovat.“
Advent nám každý rok připomíná tento důležitý postoj bdělého.
Je skvělé, že skautíci si trénují vůli a určité dovednosti potřebné pro život (např. k získání bobříka mlčení, hladovění, odvahy …), ale dospělý učedník Ježíšův by už měl být dál. Program adventu je dalším hledání k porozumění božímu slovu.
Židé dosáhli pozoruhodných výkonů užitečných pro naši civilizaci, ale v něčem ustrnuli. Podobně je to i s námi. V něčem jsme ustrnuli. Kdyby dospělí skauti znovu o každých prázdninách získávali své „bobříky“, byli by legrační (víme, jak skvěle se zachovali za války). Náš Advent se míjí s programem Jana syna Zachariášova.
Mluvíme spolu o našem selhání v neudržení míru. Potřebujeme nápravu (měli jsme na toto téma bohoslužbu smíření).
V církvi přešlapujeme na místě (v dětství jsme měli říkanku: „Strčil nohu do tvarohu, olízl ji a vrazil ji tam zas“). Stále s námi naše vrchnost jedná jako s malými dětmi. [7]
Mám pro vás k posouzení následující text:
Pokřtěný dospělec se má stále vzdělávat a nechávat se vést Ježíšem. Má své místo u Ježíšova stolu. A samozřejmě smí - z titulu královského kněžství - podávat Tělo a Krev Páně při Ježíšově hostině nebo je přinášet nemocným. Předsedající bohoslužbě (nejčastěji kněz) jej může vyzvat, aby takto posloužil bratřím.
Podobně je to se čtením Božího slova při bohoslužbě.
Nechápu, proč k této službě biskupství vystavuje pro pokřtěného zvláštní glejt.
Co je víc, podávat Tělo a Krev Páně, nebo požívat tyto Dary a sjednocovat se Ježíšem?
Místo abychom byli stále vzděláváni a vzdělávali se jako nevěsta boží (abychom se Bohu líbili a pohotově mu byli k ruce), zavádíme zbytečné předpisy. Kněz zná své farníky, úředníci konzistoře je neznají. Každý kněz farníky zná, má je vést ke křesťanské dospělosti a použitelnosti a dokáže si vybrat šikovného a odpovědného pomocníka. Celý život se máme ptát, co nám Bůh nabízí ve svém Slovu. Celý život se máme ptát, co nám Ježíš nabízí ve své Hostině a co od nás očekává.
Jan byl velikým svědkem Mesiáše. I my máme být svědky Ježíše.
Vzpomínáte, když jsme mluvili o požehnání, že žehnající má svědčit žehnanému o péči a věrnosti Boha.
(My jsme z žehnání udělali jakousi beztvarou a lacinou praktiku záležitost.)
Nenechme se sebou jednat jako s malými dětmi. Nenechme se krmit jako nemluvňata. Dospělost spočívá v přijetí odpovědnosti v patřičné míře. Vybudovat dobré manželství a být dobrým rodičem je největší lidské dílo. V tom jste podobní Stvořiteli. Pěstujte si zdravé sebevědomí. Žádný kněz se nesmí nad Vás povyšovat.
Říkáme si, že náš život může a má být první svátostí. Ježíš se nám zasvětil a my se s ním s vděčností setkáváme a necháváme se jím vést.
Příloha
Smysl židovského rituálního očišťování – mikve.
Izraelité byli Hospodinem po staletí také vedeni k vědomí, že některé věci, které nejsou hříchem, nám brání k setkání s druhými a s Bohem. Porozumění smyslu tohoto rituálu je důležité i pro nás.
Co znamená, že ten, kdo se setkal s mrtvým, s krví a sexualitou byl kulticky nečistý? Např. člověk, který posloužil umírajícímu a zesnulému prokázal nezištnou službu lásky (připravil tělo k pohřbení) se ale stal kulticky nečistým a potřeboval projít rituální lázní na očištění duchovní překážky. Proč?
Izrael žil v těsném sousedství pohanů (podobně jsme my před válkou žili v blízkosti německého živlu). Pohané čarovali s krví (aby získali určitou moc nad životem a smrti), snažili se o magické setkávání s mrtvými (aby od nich získali určitý vhled do budoucnosti po smrti), provozovali kultickou sexuální činnost (aby svá pohanská božstva vyprovokovali k plodnosti svých polí). Izrael byl těmito pohanskými praktikami sváděn. To vše bylo Izraelitům zakázáno. (Srv. Dt 18,9-13
Aby někdo nepřinesl na bohoslužebné shromáždění něco pohanského, např. krev, byl ten, kdo se setkal s krví (lékař, zachránce), stal se rituálně nečistým; upadl do karantény a potřebovat projít očistnou koupelí – mikve.
Příklad: Žena se při menstruaci nebo porodu setkala s krví. Určitý čas byla kulticky nečistá a pak musela jít do mikve, aby směla přijít do synagogy na bohoslužby. Židé tuto praxi dodržují podnes.
Samozřejmě, že nejde jen o tělesné ponoření do vody, k rituálu patří modlitba, prosba k Hospodinu, která má duchovní význam. Uvádím k tomu patřičnou modlitbu:
Po vyjití z mikve se izraelská žena obrací k Hospodinu slovy Davidova 23. žalmu:
„Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.
Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno.
I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvá berla a tvá hůl - Tvoje moc - mě uklidňují.
Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš.
Ano, Tvá dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého života. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.“
Pak pokračuje: „Svěřuji se do tvé vůle, Pane, můj Bože, nechť Tvá přítomnost bdí nade mnou a nad mým manželem a nechť nás sjednotí Tvoje svaté jméno. Zasaď do našich srdcí ducha upřímnosti a spravedlnosti a odstraň od nás jakékoliv zlé myšlenky nebo úmysly. Dopřej nám neposkvrněné a čisté duše abychom se mohli soustředit jen jeden na druhého.
Přijímám svého manžela jako nejlepšího, nejmilejšího a nejpříjemnějšího člověka na světě. Tak, jak je napsané: „Poslouchej, má dcero a nakloň svoje ucho a vzpomeň si, že s ním máš být obrazem božím.“
A nechť mě můj manžel má za jedinečnou, jako by nebylo jiné ženy tak krásné, příjemné a důstojné, jako jsem já. Nechť mi dává ve všem přednost před jinými ženami podle slov: „Potom král zatouží po tvé kráse.“ A jak je psáno: „Proto se muž vyváže z nezdravých závislostí na svém otci a na své a své matce a přilne ke své manželce a stanou se jednou bytostí.“
Chceme naplnit Tvou vůli, Pane, náš Bože, aby naše sjednocení bylo korunované úspěchem. Chceme se sjednotit v lásce, porozumění, pokoji a přátelství, chceme se sjednotit v souladu s pokyny Mojžíše a židovského lidu. Chceme žít v obdivu, vděčnosti, úctě a poslušnosti k Tobě. Děkujeme ti za Tvou přízeň a péči. Nechť nás požehnání Tvého daru mikve přivede k Tobě a naplní nás pokojem, jak je psáno: „Pán, který si na nás vzpomenul, ať požehná nás a příbytek Izraele.“
[1] Zachariáš říká stejná slova jako Marie, ale každý z nich mluvil jiným tónem. Marie žádá legitimaci posla – že přichází od Boha, Zachariáš vrtí hlavou, že narození syna už není možné.
[2] Rituál svátosti křtu ponořením je názorný. Ponořujeme do umyvadla obličej katechumena, aby bylo zřejmé, že jsme ohroženi zlem (v umyvadle lze člověka utopit) a že nás Ježíš zachraňuje.
Při křtu kvůli lidem říkám nesrozumitelnou formulaci: „Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“, aby „slabí ve víře“ neměli pochybnosti o křtu. Ale dodávám vysvětlující slova: „Vkládám tě do Náruče Boží, do lásky Otce i Syna i Ducha svatého.“ Tak jako po porodu vkládáme narozené dítě do náruče maminky – ač maminka devět měsíců nosila dítě ve své vnitřní náruči, tak vkládáme dítě do náruče Boží, až je jeho místo u Boha odedávna a navěky. Vyli jsme z náruče svých rodičů a z náruče Boží. Celý život potřebuje člověk náruč druhých. Když přivezeme maminku a dítě z porodnice domů, dítě jde z náruče do náruče. Při křtu používáme vedle vody také světlo svíček a vůni oleje.
[3] „Já jsem hajnej a hospodskej,“ říkal Karel Schwarzenberg. Jan Baptista řekl: „Jsem hlas volající na poušti.“
[4] Příchod Mesiáše byl dlouho očekáván. Proč tak dlouho trvalo, než přišel?
Nestačí si jen něco dobrého přát, ale také je třeba pro lepší poměry a vlastní růst něco dělat.
[5] „Naše zbožnost je neúčinná, naše modlitby nepřinášejí potřebnou pomoc. Modlíme se za konec okupace na Ukrajině, za příchod Mesiáše, ale hrozí nám, že Mesiáše nepřijmeme. Už prorok Izaiáš nás pět set let vybízí …“.
[6] Židovská obřízka je významným a smysluplným rituálem od Hospodina (apoštolové a Ježíš byli obřezáni)
[7] Zatímco židé byli proti pokušení pohanských sklonů drženi zkrátka, porovnejte si naši praxi s ostatky svatých, s jejich obchodováním a pověrčivostí nebo se zázračnými medajlkamy a dalšími amulety.
Bratři protestanté se tohoto pohanství zbavili, ale u nás kvete dál. Obracení se k Ježíši nepěstujeme.
Před sto lety byly u nás šlechtické tituly zrušeny. Pak komunistický režim všechny šlechtice okradl a pronásledoval. Ale po čtyřicetiletém ponižování komunistickým plebejstvím jsme potkali skutečného knížete, šlechtice ducha bez jakékoliv pompy. Karel Schwarzenberg se nikdy neukazoval v nějakém historickém knížecím rouchu, s titulaturou knížete, nad nikoho se nepovyšoval, nikoho neponižoval. „Jsem hajný a hospodský,“ říkával o sobě. Měl rád lidi, s každým jednal s úctou. Pozvedá nás. Kdo chce, může se jím nechat ovlivnit.
Děti šlechticů jsou vychovávány k noblese. Hospodin nás vychovává k důstojnosti královských dcer a synů. Jako Bůh rád slouží nám, tak někdo rád slouží druhým.
O Janu Baptistovi Ježíš říká, že je největší osobností z lidských synů.
K prvnímu čtení.
„Hospodin mě pomazal“ – ovoněl mě.
Ti, kteří pracují na stavbě božího království, žijí v „milostivém létě“ – v milosrdenství Mesiáše a také přispívají k milosrdenství.
Připomeňme si, k čemu a jak byl Jan vychováván.
Jeho tátovi Boží posel řekl:
„Zachariáši, tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození.
Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít (aby o něm nikdo nemohl říci, že je opilý a mluví z cesty), už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým.
A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu; sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový.“ (L 1,13-17
)
Zachariáš ta slova zpochybnil: „Už jsme staří, vyřazení z chovu, tos měl přijít dříve …“ [1]
„Zachariáši, Hospodin ti svěřil výchovu velké osobnosti. Ale k tomu potřebuješ ještě dozrát, abys dokázal Bohu důvěřovat. Když Bůh dopustí i motyka spustí. Budeš hluchoněmý, dostaneš pracovní neschopnost, aby sis doplnil potřebné vědomosti a dovednosti v důvěře Hospodinu.“
Po narození syna Zachariáš pronesl prorockou řeč:
„Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a zachránil svůj lid
a vzbudil nám mocného zachránce z rodu Davida, svého služebníka, jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna; zachránil nás od našich nepřátel a z rukou těch, kteří nás nenávidí,
slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá, abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu a dal jeho lidu poznat záchranu v odpuštění hříchů, pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti, aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.“
Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael. (L 1,68-80
)
U zkoušky ve škole zkoušený řekne to, co vyučující přednášel a jak látce rozumí.
Zachariáš zkoušku zdárně složil, vyslovil informace, které mu Bůh sdělil, ukázal, že jim porozuměl a souhlasí s nimi. Podle nich bude svého syna vzdělávat a vést.
Tak se i stalo, v tomto duchu otec Jana učil a vychovával.
Jan se učil noblese Ducha božího a službě boží věci ve světě. Nad nikoho se nepovyšoval a sám zůstal skromný – to je vidět i v rozhovoru našeho úryvku evangelia, když jej přišli vyslýchat klerikálové.
Slova Zachariáše o Janovi v jeho chvalozpěvu jsou programem i pro nás.
V lekcionáři si opět místo křtít opravte ponořit.
Všimněte si nepřesnosti a nelogičnosti překladu v Lekcionáři: „Farizeové se ptali: Proč křtíš, když nejsi …“ Jenže před Kristem o křtu nemohl nikdo nic říci. Ježíšův křest (jeho ponořování lidí do Ducha) ještě nebylo „vynalezeno“. O křtu (který je rituálem pro vstup mezi Ježíšovy učedníky, mezi kristovce) nikdo nic nemohl vědět.
Proč nerozlišujeme Janovo ponoření od Ježíšova ponoření? Ponoření do rituální lázně znali všichni Izraelité. [2]
Vůdcové Izraelského lidu se domohli velikého vlivu. Lidé byli nabuzení útiskem okupantů. Všichni čekali Osvoboditele – Mesiáše.
U Jordánu začal působit syn Zachariášův. Nezačlenil se mezi kněžstvo „odešel z kněžského semináře“ (byl „páter vyklouz“).
Velekněží si osobovali právo dohledu nad náboženským živote v zemi. Podezřívali Jana, že jim pytlačí v revíru. Vadilo jim, že mluvil o Hospodinu jinak, než oni. Připomínal proroky (ty velekněží neuznávali, drželi se jen Tóry – Pěti knih Mojžíšových).
„Drze si otevřel vlastní soukromou firmu,“ tvrdili o Janovi. Ten pro ně byl ohrožením, odebíral mocným část „volebních“ hlasů. Proto jeruzalémská „konzistoř“ poslala své pohůnky zjistit, jak to Janem je. (My máme podobný dohled církevní instituce.)
Páni z vyšetřovací komise se Jana ptali: „Kdo jsi?
Jsi Eliáš?
Jsi Mesiáš?
Jsi onen prorok?“
„Ne.“
„Tak kdo jsi?“
„To je vedlejší, [3] já jen připomínám proroka Izaiáše. Ten před staletími nabádal k připravenosti přijmout Mesiáše. Proč tak dlouho na Mesiáše čekáme? Prodlévá Mesiáš nebo máme zpoždění my?
Přijmete Mesiáše?“ [4]
„Jakým právem ponořuješ lidi do rituální lázně? Kdo tě tím pověřil?“
„Já ponořuji jen do vody, Mesiáš bude ponořovat do Ducha Božího ty, kteří budou připraveni.
Jste připravení? Mesiáš je už mezi vámi?“
Před týdnem jsem říkal: Ježíšovi současníci byli všichni obřezaní, ale málokteří byli Mojžíšovými učedníky. (Srv. J 9,28
)
Podobně je to s námi pokřtěnými, málokdo jsme Ježíšovými učedníky. [5]
Obřízka, křest jsou důležitými rituály, ale učedník je následovníkem mistra. Svou kondici si potřebuje udržovat každý malíř, hokejista, kuchař i manžel. Co se nepoužívá, krní a mizí. O hřivnu, dovednost, natož o dobrý vztah, můžeme přijít.
Proč je málo Ježíšových učedníků?
Protože málokdo naslouchá Izaiášovi a málokdo přijal od Jana Baptisty program stálého obracení se k Ježíšovi.
Židovské rituální očišťování – mikve, má hluboký význam a patří do výchovy Izraelitů.
V příloze - na konci Poznámek, nabízím informace o smyslu židovské rituální lázně.
Ježíšovi učedníci už neprocházejí rituálem obřízky, ale křtem. Ale kdo nezná smysl obřízky, těžko porozumí smyslu křtu. [6]
Ježíšovi učedníci už nepraktikují rituál mikve, ale přijali jsme celoživotní očišťování Jana Baptisty, které je ještě lepší a účinnější než rituální koupel pro kulticky nečisté Izraelity.
K Janovu „metanoia“ patří stálé porovnávání se s Ježíšovým životním stylem (jeho jednáním, mluvením a myšlením) a úsilím Ježíše „následovat.“
Advent nám každý rok připomíná tento důležitý postoj bdělého.
Je skvělé, že skautíci si trénují vůli a určité dovednosti potřebné pro život (např. k získání bobříka mlčení, hladovění, odvahy …), ale dospělý učedník Ježíšův by už měl být dál. Program adventu je dalším hledání k porozumění božímu slovu.
Židé dosáhli pozoruhodných výkonů užitečných pro naši civilizaci, ale v něčem ustrnuli. Podobně je to i s námi. V něčem jsme ustrnuli. Kdyby dospělí skauti znovu o každých prázdninách získávali své „bobříky“, byli by legrační (víme, jak skvěle se zachovali za války). Náš Advent se míjí s programem Jana syna Zachariášova.
Mluvíme spolu o našem selhání v neudržení míru. Potřebujeme nápravu (měli jsme na toto téma bohoslužbu smíření).
V církvi přešlapujeme na místě (v dětství jsme měli říkanku: „Strčil nohu do tvarohu, olízl ji a vrazil ji tam zas“). Stále s námi naše vrchnost jedná jako s malými dětmi. [7]
Mám pro vás k posouzení následující text:
Pokřtěný dospělec se má stále vzdělávat a nechávat se vést Ježíšem. Má své místo u Ježíšova stolu. A samozřejmě smí - z titulu královského kněžství - podávat Tělo a Krev Páně při Ježíšově hostině nebo je přinášet nemocným. Předsedající bohoslužbě (nejčastěji kněz) jej může vyzvat, aby takto posloužil bratřím.
Podobně je to se čtením Božího slova při bohoslužbě.
Nechápu, proč k této službě biskupství vystavuje pro pokřtěného zvláštní glejt.
Co je víc, podávat Tělo a Krev Páně, nebo požívat tyto Dary a sjednocovat se Ježíšem?
Místo abychom byli stále vzděláváni a vzdělávali se jako nevěsta boží (abychom se Bohu líbili a pohotově mu byli k ruce), zavádíme zbytečné předpisy. Kněz zná své farníky, úředníci konzistoře je neznají. Každý kněz farníky zná, má je vést ke křesťanské dospělosti a použitelnosti a dokáže si vybrat šikovného a odpovědného pomocníka. Celý život se máme ptát, co nám Bůh nabízí ve svém Slovu. Celý život se máme ptát, co nám Ježíš nabízí ve své Hostině a co od nás očekává.
Jan byl velikým svědkem Mesiáše. I my máme být svědky Ježíše.
Vzpomínáte, když jsme mluvili o požehnání, že žehnající má svědčit žehnanému o péči a věrnosti Boha.
(My jsme z žehnání udělali jakousi beztvarou a lacinou praktiku záležitost.)
Nenechme se sebou jednat jako s malými dětmi. Nenechme se krmit jako nemluvňata. Dospělost spočívá v přijetí odpovědnosti v patřičné míře. Vybudovat dobré manželství a být dobrým rodičem je největší lidské dílo. V tom jste podobní Stvořiteli. Pěstujte si zdravé sebevědomí. Žádný kněz se nesmí nad Vás povyšovat.
Říkáme si, že náš život může a má být první svátostí. Ježíš se nám zasvětil a my se s ním s vděčností setkáváme a necháváme se jím vést.
Příloha
Smysl židovského rituálního očišťování – mikve.
Izraelité byli Hospodinem po staletí také vedeni k vědomí, že některé věci, které nejsou hříchem, nám brání k setkání s druhými a s Bohem. Porozumění smyslu tohoto rituálu je důležité i pro nás.
Co znamená, že ten, kdo se setkal s mrtvým, s krví a sexualitou byl kulticky nečistý? Např. člověk, který posloužil umírajícímu a zesnulému prokázal nezištnou službu lásky (připravil tělo k pohřbení) se ale stal kulticky nečistým a potřeboval projít rituální lázní na očištění duchovní překážky. Proč?
Izrael žil v těsném sousedství pohanů (podobně jsme my před válkou žili v blízkosti německého živlu). Pohané čarovali s krví (aby získali určitou moc nad životem a smrti), snažili se o magické setkávání s mrtvými (aby od nich získali určitý vhled do budoucnosti po smrti), provozovali kultickou sexuální činnost (aby svá pohanská božstva vyprovokovali k plodnosti svých polí). Izrael byl těmito pohanskými praktikami sváděn. To vše bylo Izraelitům zakázáno. (Srv. Dt 18,9-13
)
Aby někdo nepřinesl na bohoslužebné shromáždění něco pohanského, např. krev, byl ten, kdo se setkal s krví (lékař, zachránce), stal se rituálně nečistým; upadl do karantény a potřebovat projít očistnou koupelí – mikve.
Příklad: Žena se při menstruaci nebo porodu setkala s krví. Určitý čas byla kulticky nečistá a pak musela jít do mikve, aby směla přijít do synagogy na bohoslužby. Židé tuto praxi dodržují podnes.
Samozřejmě, že nejde jen o tělesné ponoření do vody, k rituálu patří modlitba, prosba k Hospodinu, která má duchovní význam. Uvádím k tomu patřičnou modlitbu:
Po vyjití z mikve se izraelská žena obrací k Hospodinu slovy Davidova 23. žalmu:
„Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.
Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno.
I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvá berla a tvá hůl - Tvoje moc - mě uklidňují.
Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš.
Ano, Tvá dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého života. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.“
Pak pokračuje: „Svěřuji se do tvé vůle, Pane, můj Bože, nechť Tvá přítomnost bdí nade mnou a nad mým manželem a nechť nás sjednotí Tvoje svaté jméno. Zasaď do našich srdcí ducha upřímnosti a spravedlnosti a odstraň od nás jakékoliv zlé myšlenky nebo úmysly. Dopřej nám neposkvrněné a čisté duše abychom se mohli soustředit jen jeden na druhého.
Přijímám svého manžela jako nejlepšího, nejmilejšího a nejpříjemnějšího člověka na světě. Tak, jak je napsané: „Poslouchej, má dcero a nakloň svoje ucho a vzpomeň si, že s ním máš být obrazem božím.“
A nechť mě můj manžel má za jedinečnou, jako by nebylo jiné ženy tak krásné, příjemné a důstojné, jako jsem já. Nechť mi dává ve všem přednost před jinými ženami podle slov: „Potom král zatouží po tvé kráse.“ A jak je psáno: „Proto se muž vyváže z nezdravých závislostí na svém otci a na své a své matce a přilne ke své manželce a stanou se jednou bytostí.“
Chceme naplnit Tvou vůli, Pane, náš Bože, aby naše sjednocení bylo korunované úspěchem. Chceme se sjednotit v lásce, porozumění, pokoji a přátelství, chceme se sjednotit v souladu s pokyny Mojžíše a židovského lidu. Chceme žít v obdivu, vděčnosti, úctě a poslušnosti k Tobě. Děkujeme ti za Tvou přízeň a péči. Nechť nás požehnání Tvého daru mikve přivede k Tobě a naplní nás pokojem, jak je psáno: „Pán, který si na nás vzpomenul, ať požehná nás a příbytek Izraele.“
[1] Zachariáš říká stejná slova jako Marie, ale každý z nich mluvil jiným tónem. Marie žádá legitimaci posla – že přichází od Boha, Zachariáš vrtí hlavou, že narození syna už není možné.
[2] Rituál svátosti křtu ponořením je názorný. Ponořujeme do umyvadla obličej katechumena, aby bylo zřejmé, že jsme ohroženi zlem (v umyvadle lze člověka utopit) a že nás Ježíš zachraňuje.
Při křtu kvůli lidem říkám nesrozumitelnou formulaci: „Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“, aby „slabí ve víře“ neměli pochybnosti o křtu. Ale dodávám vysvětlující slova: „Vkládám tě do Náruče Boží, do lásky Otce i Syna i Ducha svatého.“ Tak jako po porodu vkládáme narozené dítě do náruče maminky – ač maminka devět měsíců nosila dítě ve své vnitřní náruči, tak vkládáme dítě do náruče Boží, až je jeho místo u Boha odedávna a navěky. Vyli jsme z náruče svých rodičů a z náruče Boží. Celý život potřebuje člověk náruč druhých. Když přivezeme maminku a dítě z porodnice domů, dítě jde z náruče do náruče. Při křtu používáme vedle vody také světlo svíček a vůni oleje.
[3] „Já jsem hajnej a hospodskej,“ říkal Karel Schwarzenberg. Jan Baptista řekl: „Jsem hlas volající na poušti.“
[4] Příchod Mesiáše byl dlouho očekáván. Proč tak dlouho trvalo, než přišel?
Nestačí si jen něco dobrého přát, ale také je třeba pro lepší poměry a vlastní růst něco dělat.
[5] „Naše zbožnost je neúčinná, naše modlitby nepřinášejí potřebnou pomoc. Modlíme se za konec okupace na Ukrajině, za příchod Mesiáše, ale hrozí nám, že Mesiáše nepřijmeme. Už prorok Izaiáš nás pět set let vybízí …“.
[6] Židovská obřízka je významným a smysluplným rituálem od Hospodina (apoštolové a Ježíš byli obřezáni)
[7] Zatímco židé byli proti pokušení pohanských sklonů drženi zkrátka, porovnejte si naši praxi s ostatky svatých, s jejich obchodováním a pověrčivostí nebo se zázračnými medajlkamy a dalšími amulety.
Bratři protestanté se tohoto pohanství zbavili, ale u nás kvete dál. Obracení se k Ježíši nepěstujeme.