2. neděle adventní
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 23,39 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 40,1-5.9-11
Datum: 10. 12. 2023
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 23,39 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 40,1-5.9-11
; 2 Petr 3,8-14
; Mk 1,1-8
Datum: 10. 12. 2023
K prvnímu čtení.
Bůh je věrný i nám, hříšným. Smíme a máme se obrátit a obracet se k Hospodinu, a v životě se řídit jeho moudrostí.
K druhému čtení.
Hospodin nás zve k přátelství navždy. Ovšem za vytvářením přátelství a jeho udržením, stojí práce na obou stranách. Cesta k věrnému přátelství z naší strany vede skrze stálé obracení se k Bohu, neboli ke změně života (to je obsahem řeckého slova metanoia, nikoliv k pokání, jak uvádí lekcionář ).
Opravte si 9. verš:
„Bůh si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby se k němu všichni obrátili.
„…žít svatě a zbožně“ (v. 11) znamená „nechat se zasvětit Ježíšem – vyučit se u něho jeho lidskosti.
K evangeliu.
K osobnosti Jana Baptisty uvádím stručné opakování v příloze na konci Poznámek.
Jan Ponořovatel (Baptista) nehlásal „křest pokání“ – jak tvrdí liturgický překlad. Vyzýval lidi k ponoření do nápravy (tomu, který usiluje o nápravu svých selhání, mohou být odpuštěny jeho hříchy).
Jan nekřtil. V 8. verši si opravte: „Já vás ponořuji (jen) do vody, ale Mesiáš vás bude ponořovat do Ducha božího“ (Ježíšovým ponořením se stáváme jeho učedníky). [1]
Zažil jsem přes 70 Adventů. Zajímá-li mě co Advent znamená, ptám se Učitele (Písma, ne chodců na ulici).
Jsem překvapen, že se o Adventu stále mluví jen jako o době odříkání si určitých požitků, strohého způsobu života a zbavení se hříchů – to vydáváme za „pokání“. Jenže poselství Adventu mluví o něčem jiném: o poslu, který připravuje přicházejícímu Mesiáši cestu a o naší přípravě k porozumění Mesiáši.
Myslíme si, že se máme zbavit hříchů, jako když na zahradě plejeme plevel. Ale evangelia popisují závažnější překážky, které vedou k odmítnutí Ježíše. Řada velkých hříšníků se přece obrátila (kolaboranti všeho druhu spolupracující s nepřítelem), ale zbožní předáci nechali Ježíše zavraždit. K jejich hříchu vraždy nevinného je dovedlo dvojí selhání. O tom chci znovu mluvit.
Odstraníme-li ty dvě překážky, hříchy vymizí.
Bůh k nám sestupuje. [2]
Každá generace židů a křesťanů a každý jedinec mají možnost objevit velikost Boha a přijmout jeho přátelství, péči a výchovu.
Advent nám dává příležitost k dalšímu otevírání se „Přicházejícímu“ (Sestupujícímu).
Máme velikou výhodu znalosti dějin Božího sestupování. Z chyb minulých generací a chyb vlastních se můžeme poučit. Písmo nám ty chyby popisuje.
Někteří jedinci, přesto, že zažili velikou boží přízeň, Boha úplně odmítli (satan, Hitler …), někteří se postavili proti Ježíšovi v různé míře Kaifáš, Jidáš, Nazaretští …
I apoštolové v ledasčem Ježíši odporovali.
Příchod Mesiáše byl dlouho oznamován. Ježíšovými učedníky se ale stala jen malá část Judejců.
Ani dnes není mezi pokřtěnými mnoho učedníků Ježíše.
Víme, proč a čím se Ježíšovi současníci zatvrdili proti Mesiáši.
Víme, že i pozdější generace pokřtěných zkreslily a zkreslují (včetně nás) Ježíšovo učení. Ježíšovy pokyny vytěsňujeme.
Rozpadající se vztahy mezi blízkými nás z toho usvědčují. Současné války - 3 tisíce let po Mojžíšovi a 2 tisíce let po Kristu a 14 století po Mohamedovi - jsou naším dalším velikým selháním.
V době adventní máme v sobě objevit a odklidit zátarasy bránící Mesiáši, aby mohl vstoupit do našeho života.
Evangelia popisují dvě naše závažné překážky:
1. Vědomá, i když „zbožně“ zamaskovaná, nespravedlnost vůči Bohu.
Ježíš se legitimoval (podle dohody Izraelitů a Hospodina) znameními (uzdravoval nemocné, osvobozoval lidi od démonů, křísil zesnulé), aby lidé viděli, že přichází s mocí od Hospodina a mohli mu důvěřovat.
Jenže mnozí rabíni očernili Ježíše, že je spolčen s ďáblem (popřeli i Ježíšovo vzkříšení).
Ježíš tuto nespravedlnost – popření prokázaného dobra a vydávání ho za posedlost – označuje za neodpustitelný hřích proti Duchu božímu. [3]
2. Pyšná falešná náboženská sebejistotu a vlastnění pravdy.
Farizeové svou okázalou zbožností dělali na lidi velký dojem, hodně se modlili a stokrát víc se postili, než jim bylo Bohem doporučeno. Přesto se s Mesiášem minuli.
Měli svou představu o Mesiáši, kterou nechtěli změnit. Ježíšovi tvrdili: „Nejsi Mesiáš, rouháš se! Nejsme slepí! [4]
I dnes mnoho pokřtěných pyšně prosazuje svůj ustrnulý pohled na Boha a útočně reaguje na ty, kteří mluví o Bohu jinak, než oni.
Šedý a zelený zákal oka způsoboval slepotu (před 100 lety bylo v každé vesnici dost slepců). Ježíš nás přišel uzdravit z naší slepoty o Bohu.
Každá církev a každý jedinec máme svou představu o Bohu. Ten, kdo je poučený a spravedlivý, uzná, že Bůh je jiný, než jeho a naše dosavadní představa o Bohu. Takový s vděčností uvítá Ježíšovo vyučování.
I při setkání s Bohem na věčnosti nás čeká veliké překvapení, Bůh je jiný, než si myslíme. Kdo si neosvojuje schopnost ustupovat ze svého poznání Boha, hrozí mu, že nebude chtít do nebe. Potkáváte takové? Já ano. Ale hlavně potřebuji zkoumat sebe.
Ochotu, otevřenost a pružnost v poznávání Boha Ježíš nazývá „čistým srdcem“. [5]
Naši ochotu k hledání Boha si můžeme ukázat třeba na našem „provozování“ ekumenismu. Občas se sejdeme s křesťany jiných církví, vnutíme Bohu nějakou společnou modlitbou a myslíme si, jak je z nás Bůh nadšený. Ale umíme jiným křesťanům přiznat, v čem jsou třeba blíž Bohu než my? Co jsme se naučili od pravoslavných, co od protestantských bratrů, od židů a od svědků Jehovových? [6]
Když měli apoštolové své předsudky o Mesiáši, kdo nám zaručí, že je nemáme my?
Když apoštolové naráželi s Ježíšem a odmítali jeho některé názory o Bohu, kdo nám zaručí, že některé Ježíšovy názory neodmítáme my?
Advent je pro nás výzvou: „Připravte cestu Pánu. Odstraň své předsudky o Bohu. Jednej s Bohem spravedlivě.
Otevři se osvobozující zprávě evangelia: Ježíš se na tebe těší. Rád by si s tebou rozuměl. Stojíš o to?“
PŘÍLOHA – rehabilitace Jana Baptisty
Zachariáš a Alžběta byli výjimečnými osobnostmi. Doma mluvili a přemýšleli nad slovem Božím. [7] Synovi vyprávěli svou zkušenost s Hospodinem.[8] Ale nesměli Janovi prozradit, kdo je Mesiášem, směli jen říci: „Už žije mezi námi. Tvým úkolem je Mesiáše poznat a pak ho ohlašovat. “
Jan potřeboval promyslet Tóru a Proroky, aby rozpoznal a snesl Mesiáše, a byl mu pohotově k ruce.
Měl být knězem jako jeho táta. Jenže když viděl, jak „tradice otců“ v mnohém vytlačila slovo Boží, odešel do samoty (dnes bychom řekli - odešel z kněžského semináře), aby se nemusel přít s vyučujícími a měl klid na svou práci.
Protože šetřil časem, zjednodušil péči o sebe (nebyl asketa jako třeba eséni), nezdržoval se vařením, jedl med a sarančata (ty jsou zdrojem proteinů). Chodil ve velbloudí kůži a přikrýval se jí v noci (ta kůže je nejpevnější a Janovi nevadilo, že není mnoho pohodlná).
Jan viděl, že se lidé vzdálili od Hospodina. Když začal působit, říkal lidem: „Jdete na opačnou stranu, obraťte se, nepronásledujte proroky, poslechněte je a navraťte se k Hospodinu. Mesiáš je přede dveřmi.“
Izraelité dodneška používají rituální omývání. Jan využil rozvodněný Jordán: „Kdo z vás uznáváte, že jste hříšní, sestupte do Jordánu, vyznávejte své hříchy a proste Hospodina o záchranu.“
Lidé sestupovali do vody se slovy: „Bože, vyznávám své viny (např.: „Naše manželství je v troskách), ještě krok a proud zla mě strhne ke dnu), prosím tě, Bože, o pomoc.“ Jan ponořeného chytil a řekl mu: „Bůh tě zachraňuje,“ a vyvedl kajícníka na břeh. Takový rituál je dodneška srozumitelný.
Lidem, kteří se budou vymlouvat, že Písmu nerozuměli, bude Jan svědčit, že Božímu slovu můžeme porozumět. Jan měl menší všeobecné vzdělání než my a neměl Písmo po ruce doma jako my, ale objevil, že porozumění Bohu je nejdůležitější. Tomu věnoval patřičné úsilí.
Ježíš o Janovi prohlásil, že je největší ze všech proroků (je větší osobností než apoštolové).[9]
Otázka pro děti: „Kdo byl starší, Ježíš nebo Jan? Jaký rozdíl věku mezi nimi byl?“
Janovo ponoření je přípravou pro ty, kteří se chtějí stát učedníky Ježíše, pro ty, kteří se chtějí stávat „kristovci“ (chtějí vonět Bohem).
(Christos - Pomazaný znamená „vonící Bohem“.)
Někteří lidé tvrdí, že Jan byl příliš přísný a přeháněl ve svém tvrzení:
„Obraťte se. Sekera je už na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. Lopata je v ruce Mesiáše: pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“ [10]
Jan byl prorok, nepřeháněl, vyzýval k obrácení, varoval před katastrofou, která skutečně nastala po vzpouře Judejců proti Římu. Izraelci byli ve velkém počtu strašně zmasakrování (a pak opakovaně vražděni v nesčetných pogromech a válkách).
Ježíšovi učedníci se dvěma masakrům vyhnuli, poslechli Ježíšovu radu, aby odešli z Jeruzaléma při vzpourách proti Římu.
I k současným válkám dochází proto, že se neřídíme Božími pokyny a nežijeme podle Boží moudrosti.
„Jan je největším prorokem,“ říká sám Ježíš.
Dodneška tedy platí varování a výzva Jana Baptisty: „Obracejte se k Bohu, porovnávejte se s Ježíšovým myšlením a jeho postoji a žijte životem Ježíšových učedníků.“
Nechápu, proč naše církev Jana a jeho slova vytěsňují. Jakoby Ježíš pochvalu Jan Baptisty nepronesl.
Jako se „zbožní“ Ježíšovy doby neobrátili k Hospodinu (tvrdili, že jsou u Boha doma), tak jsme se svou „zbožností“ hloupě spokojení i my.
Jan Baptista vyzýval lidi: „Obraťte se“. Ale když spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází k ponoření do Jordánu, řekl jim: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že se obracíte k Hospodinu. Nemyslete si, že můžete říkat: `Náš otec je Abraham!´ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. (Srv. Mt 3,1-9
Byli bychom hloupí, kdybychom si mysleli, že Jan mluví jen k Ježíšovým zbožným současníkům a ne k nám!
Poděkujme Bohu za jeho vyučování. Tím, že se roky snažíme porozumět Božímu slovu, jsme získali určitý vhled do porozumění Písmu. Na textech o Janu Baptistovi vidíme, jak jsme zbloudili a co jsme opomněli. Souvislosti se nám propojují.
Jan je pro nás velice důležitým a užitečným prorokem, bez kterého se neobjdeme. Bez jeho „přípravy“ se míjíme s Ježíšem.
[1] Janovým „ponořením do obrácení a nápravy“ prochází dospělý katechumen během přípravy na křest.
[2] Mnoho našich lidí se ani neptá, co slovo Bůh znamená. Bůh je bohatý; je nejbohatší, nejštědřejší a nejobětavější bytostí.
Abrahám je velkou a osobností a významným a bohatým člověkem (ale neměl děti, chyběl mu podstatný smysl života). Přijal nabídku přátelství, péče a budoucnosti od Hospodina.
Hospodin vyvedl Izraelity z egyptského otroctví. Svobodní Izraelité pak svobodně přijali Smlouvu nabídnutou Hospodinem.
Jenže časem si Izraelité vybudovali náboženství v mnohém podle svého. Přesto k nim - a k nám - milostivě sestoupil Bůh v Ježíši, aby nás přivedl „do domu otcovského“.
[3] Pravím vám: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského. (Mt 5,20
Proč nebude hřích proti Duchu božímu odpuštěn? Každý hřích je Bohem odpustitelný, jenže ten, kdo prohlašuje dobro od Boha zlo, je tak posedlý zlem, že už není obrácení schopen. Nesnášenlivost a nenávist je nejtěžší rakovinou.
Pomluva – lživé tvrzení o druhém – se blíží k hříchu proti Duchu božímu.
Pozor, mnoho spravedlivých bylo církevní vrchnosti prohlášeno za kacíře a popraveno krutou smrtí. V církvi jsou velice rozšířené nenávistné a odsuzující pomluvy, prohlašující někoho za heretika.
[4] Farizeové znovu vyslýchali toho člověka, který byl dříve slepý, a řekli mu: "Vyznej před Bohem pravdu! My víme, že ten člověk je hříšník."
Odpověděl: "Je-li hříšník, nevím; jedno však vím, že jsem byl slepý a nyní vidím."
Řekli mu: "Co s tebou učinil? Jak ti otevřel oči?"
Odpověděl jim: "Již jsem vám to řekl, ale vy jste to nevzali na vědomí. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?"
Osopili se na něho: "Ty jsi jeho učedník, ale my jsme učedníci Mojžíšovi.
My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je."
Ten člověk jim odpověděl: "To je právě divné: Vy nevíte odkud je - a otevřel mi oči!
Víme, že hříšníky Bůh neslyší; slyší však toho, kdo ctí a činí jeho vůli.
Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepého od narození.
Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by nic takového učinit."
Odpověděli mu: "Celý ses narodil v hříchu, a nás chceš poučovat?" A vyhnali ho.
Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: "Věříš v Syna člověka?"
Odpověděl: "A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?"
Ježíš mu řekl: "Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví."
On na to řekl: "Věřím, Pane," a padl před ním na kolena.
Ježíš řekl: "Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí."
Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?"
Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu." (J 9,24-41
[5] Blahopřeji těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. (Mt 5,8
[6] Proč jsme si nevzali příklad z jejich biblických hodin?
[7] Hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů.
Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno.
Tavič usedne a pročistí stříbro, pročistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro. I budou patřit Hospodinu a spravedlivě přinášet korban (dary).
Korban Judy a Jeruzaléma bude pak Hospodinu vítán jako za dávných dnů, jako v dřívějších letech.
Předtím vás však přijdu soudit, rychle usvědčím hříšníky, čaroděje, křivopřísežníky, utiskovatele námezdníků, vdov a sirotků, ty, kdo odpírají právo bezdomovci a mě se nebojí, praví Hospodin zástupů.
Já Hospodin jsem se nezměnil, ani vy jste nepřestali být syny Jákobovými. (Mal 3,1-6
[8] Zachariáš v jeruzalémské svatyni uviděl (někoho neznámého) anděla, zděsil se a padla na něho bázeň. Anděl řekl: „Neboj se, Zachariáši, tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.
Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým. A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu; sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový.“ (L 1,13-17
[9] Ježíš o Janovi řekl: „Na co jste vyšli se na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr? Nebo co jste vyšli shlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo mají skvělý šat a žijí v přepychu, jsou v královských palácích. Nebo co jste vyšli shlédnout? Proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: `Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.´
Pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší než Jan; avšak i ten nejmenší v království Božím jest větší, nežli on.“
A všechen lid, který ho slyšel, i celníci dali Bohu za pravdu tím, že přijali Janovo ponoření do Jordánu. (L 7,24-29
[10] Za těch dnů vystoupil Jan Ponořovatel a kázal v Judské poušti: "Obraťte se, neboť se přiblížilo království nebeské."
To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izaiáše: `Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!´
Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel.
Tehdy k němu vycházel celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho ponořit do řeky Jordánu.
Ale když spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází k rituálnímu ponoření očisty, řekl jim: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že jste se obrátili. Nemyslete si, že můžete říkat: `Náš otec je Abraham!´ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení.
Sekera je už na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.
Já vás ponořuji (jen) do vody k obrácení; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já - nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude ponořovat do Ducha svatého a do ohně.
Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm."
Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho ponořit. Ale on mu bránil a říkal: "Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?"
Ježíš mu odpověděl: "Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh žádá." Tu mu již Jan nebránil.
Když byl Ježíš ponořen, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil." (Mt 3,7-15
[11] Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Stavíte náhrobky prorokům, zdobíte pomníky spravedlivých a říkáte: „Kdybychom my byli na místě svých otců, neměli bychom podíl na smrti proroků.“ Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kteří zabíjeli proroky. Dovršte tedy činy svých otců!
Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu?
Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo, aby na vás padla všechna spravedlivá krev prolitá na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše syna Bachariášova, kterého jste zabili mezi chrámem a oltářem.
Amen, pravím vám, to vše padne na toto pokolení.
Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste!
Hle, váš dům se vám ponechává pustý. Neboť vám pravím, že mě neuzříte od nynějška až do chvíle, kdy řeknete: „Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově.“ (Mt 23,29-39
Bůh je věrný i nám, hříšným. Smíme a máme se obrátit a obracet se k Hospodinu, a v životě se řídit jeho moudrostí.
K druhému čtení.
Hospodin nás zve k přátelství navždy. Ovšem za vytvářením přátelství a jeho udržením, stojí práce na obou stranách. Cesta k věrnému přátelství z naší strany vede skrze stálé obracení se k Bohu, neboli ke změně života (to je obsahem řeckého slova metanoia, nikoliv k pokání, jak uvádí lekcionář ).
Opravte si 9. verš:
„Bůh si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby se k němu všichni obrátili.
„…žít svatě a zbožně“ (v. 11) znamená „nechat se zasvětit Ježíšem – vyučit se u něho jeho lidskosti.
K evangeliu.
K osobnosti Jana Baptisty uvádím stručné opakování v příloze na konci Poznámek.
Jan Ponořovatel (Baptista) nehlásal „křest pokání“ – jak tvrdí liturgický překlad. Vyzýval lidi k ponoření do nápravy (tomu, který usiluje o nápravu svých selhání, mohou být odpuštěny jeho hříchy).
Jan nekřtil. V 8. verši si opravte: „Já vás ponořuji (jen) do vody, ale Mesiáš vás bude ponořovat do Ducha božího“ (Ježíšovým ponořením se stáváme jeho učedníky). [1]
Zažil jsem přes 70 Adventů. Zajímá-li mě co Advent znamená, ptám se Učitele (Písma, ne chodců na ulici).
Jsem překvapen, že se o Adventu stále mluví jen jako o době odříkání si určitých požitků, strohého způsobu života a zbavení se hříchů – to vydáváme za „pokání“. Jenže poselství Adventu mluví o něčem jiném: o poslu, který připravuje přicházejícímu Mesiáši cestu a o naší přípravě k porozumění Mesiáši.
Myslíme si, že se máme zbavit hříchů, jako když na zahradě plejeme plevel. Ale evangelia popisují závažnější překážky, které vedou k odmítnutí Ježíše. Řada velkých hříšníků se přece obrátila (kolaboranti všeho druhu spolupracující s nepřítelem), ale zbožní předáci nechali Ježíše zavraždit. K jejich hříchu vraždy nevinného je dovedlo dvojí selhání. O tom chci znovu mluvit.
Odstraníme-li ty dvě překážky, hříchy vymizí.
Bůh k nám sestupuje. [2]
Každá generace židů a křesťanů a každý jedinec mají možnost objevit velikost Boha a přijmout jeho přátelství, péči a výchovu.
Advent nám dává příležitost k dalšímu otevírání se „Přicházejícímu“ (Sestupujícímu).
Máme velikou výhodu znalosti dějin Božího sestupování. Z chyb minulých generací a chyb vlastních se můžeme poučit. Písmo nám ty chyby popisuje.
Někteří jedinci, přesto, že zažili velikou boží přízeň, Boha úplně odmítli (satan, Hitler …), někteří se postavili proti Ježíšovi v různé míře Kaifáš, Jidáš, Nazaretští …
I apoštolové v ledasčem Ježíši odporovali.
Příchod Mesiáše byl dlouho oznamován. Ježíšovými učedníky se ale stala jen malá část Judejců.
Ani dnes není mezi pokřtěnými mnoho učedníků Ježíše.
Víme, proč a čím se Ježíšovi současníci zatvrdili proti Mesiáši.
Víme, že i pozdější generace pokřtěných zkreslily a zkreslují (včetně nás) Ježíšovo učení. Ježíšovy pokyny vytěsňujeme.
Rozpadající se vztahy mezi blízkými nás z toho usvědčují. Současné války - 3 tisíce let po Mojžíšovi a 2 tisíce let po Kristu a 14 století po Mohamedovi - jsou naším dalším velikým selháním.
V době adventní máme v sobě objevit a odklidit zátarasy bránící Mesiáši, aby mohl vstoupit do našeho života.
Evangelia popisují dvě naše závažné překážky:
1. Vědomá, i když „zbožně“ zamaskovaná, nespravedlnost vůči Bohu.
Ježíš se legitimoval (podle dohody Izraelitů a Hospodina) znameními (uzdravoval nemocné, osvobozoval lidi od démonů, křísil zesnulé), aby lidé viděli, že přichází s mocí od Hospodina a mohli mu důvěřovat.
Jenže mnozí rabíni očernili Ježíše, že je spolčen s ďáblem (popřeli i Ježíšovo vzkříšení).
Ježíš tuto nespravedlnost – popření prokázaného dobra a vydávání ho za posedlost – označuje za neodpustitelný hřích proti Duchu božímu. [3]
2. Pyšná falešná náboženská sebejistotu a vlastnění pravdy.
Farizeové svou okázalou zbožností dělali na lidi velký dojem, hodně se modlili a stokrát víc se postili, než jim bylo Bohem doporučeno. Přesto se s Mesiášem minuli.
Měli svou představu o Mesiáši, kterou nechtěli změnit. Ježíšovi tvrdili: „Nejsi Mesiáš, rouháš se! Nejsme slepí! [4]
I dnes mnoho pokřtěných pyšně prosazuje svůj ustrnulý pohled na Boha a útočně reaguje na ty, kteří mluví o Bohu jinak, než oni.
Šedý a zelený zákal oka způsoboval slepotu (před 100 lety bylo v každé vesnici dost slepců). Ježíš nás přišel uzdravit z naší slepoty o Bohu.
Každá církev a každý jedinec máme svou představu o Bohu. Ten, kdo je poučený a spravedlivý, uzná, že Bůh je jiný, než jeho a naše dosavadní představa o Bohu. Takový s vděčností uvítá Ježíšovo vyučování.
I při setkání s Bohem na věčnosti nás čeká veliké překvapení, Bůh je jiný, než si myslíme. Kdo si neosvojuje schopnost ustupovat ze svého poznání Boha, hrozí mu, že nebude chtít do nebe. Potkáváte takové? Já ano. Ale hlavně potřebuji zkoumat sebe.
Ochotu, otevřenost a pružnost v poznávání Boha Ježíš nazývá „čistým srdcem“. [5]
Naši ochotu k hledání Boha si můžeme ukázat třeba na našem „provozování“ ekumenismu. Občas se sejdeme s křesťany jiných církví, vnutíme Bohu nějakou společnou modlitbou a myslíme si, jak je z nás Bůh nadšený. Ale umíme jiným křesťanům přiznat, v čem jsou třeba blíž Bohu než my? Co jsme se naučili od pravoslavných, co od protestantských bratrů, od židů a od svědků Jehovových? [6]
Když měli apoštolové své předsudky o Mesiáši, kdo nám zaručí, že je nemáme my?
Když apoštolové naráželi s Ježíšem a odmítali jeho některé názory o Bohu, kdo nám zaručí, že některé Ježíšovy názory neodmítáme my?
Advent je pro nás výzvou: „Připravte cestu Pánu. Odstraň své předsudky o Bohu. Jednej s Bohem spravedlivě.
Otevři se osvobozující zprávě evangelia: Ježíš se na tebe těší. Rád by si s tebou rozuměl. Stojíš o to?“
PŘÍLOHA – rehabilitace Jana Baptisty
Zachariáš a Alžběta byli výjimečnými osobnostmi. Doma mluvili a přemýšleli nad slovem Božím. [7] Synovi vyprávěli svou zkušenost s Hospodinem.[8] Ale nesměli Janovi prozradit, kdo je Mesiášem, směli jen říci: „Už žije mezi námi. Tvým úkolem je Mesiáše poznat a pak ho ohlašovat. “
Jan potřeboval promyslet Tóru a Proroky, aby rozpoznal a snesl Mesiáše, a byl mu pohotově k ruce.
Měl být knězem jako jeho táta. Jenže když viděl, jak „tradice otců“ v mnohém vytlačila slovo Boží, odešel do samoty (dnes bychom řekli - odešel z kněžského semináře), aby se nemusel přít s vyučujícími a měl klid na svou práci.
Protože šetřil časem, zjednodušil péči o sebe (nebyl asketa jako třeba eséni), nezdržoval se vařením, jedl med a sarančata (ty jsou zdrojem proteinů). Chodil ve velbloudí kůži a přikrýval se jí v noci (ta kůže je nejpevnější a Janovi nevadilo, že není mnoho pohodlná).
Jan viděl, že se lidé vzdálili od Hospodina. Když začal působit, říkal lidem: „Jdete na opačnou stranu, obraťte se, nepronásledujte proroky, poslechněte je a navraťte se k Hospodinu. Mesiáš je přede dveřmi.“
Izraelité dodneška používají rituální omývání. Jan využil rozvodněný Jordán: „Kdo z vás uznáváte, že jste hříšní, sestupte do Jordánu, vyznávejte své hříchy a proste Hospodina o záchranu.“
Lidé sestupovali do vody se slovy: „Bože, vyznávám své viny (např.: „Naše manželství je v troskách), ještě krok a proud zla mě strhne ke dnu), prosím tě, Bože, o pomoc.“ Jan ponořeného chytil a řekl mu: „Bůh tě zachraňuje,“ a vyvedl kajícníka na břeh. Takový rituál je dodneška srozumitelný.
Lidem, kteří se budou vymlouvat, že Písmu nerozuměli, bude Jan svědčit, že Božímu slovu můžeme porozumět. Jan měl menší všeobecné vzdělání než my a neměl Písmo po ruce doma jako my, ale objevil, že porozumění Bohu je nejdůležitější. Tomu věnoval patřičné úsilí.
Ježíš o Janovi prohlásil, že je největší ze všech proroků (je větší osobností než apoštolové).[9]
Otázka pro děti: „Kdo byl starší, Ježíš nebo Jan? Jaký rozdíl věku mezi nimi byl?“
Janovo ponoření je přípravou pro ty, kteří se chtějí stát učedníky Ježíše, pro ty, kteří se chtějí stávat „kristovci“ (chtějí vonět Bohem).
(Christos - Pomazaný znamená „vonící Bohem“.)
Někteří lidé tvrdí, že Jan byl příliš přísný a přeháněl ve svém tvrzení:
„Obraťte se. Sekera je už na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. Lopata je v ruce Mesiáše: pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“ [10]
Jan byl prorok, nepřeháněl, vyzýval k obrácení, varoval před katastrofou, která skutečně nastala po vzpouře Judejců proti Římu. Izraelci byli ve velkém počtu strašně zmasakrování (a pak opakovaně vražděni v nesčetných pogromech a válkách).
Ježíšovi učedníci se dvěma masakrům vyhnuli, poslechli Ježíšovu radu, aby odešli z Jeruzaléma při vzpourách proti Římu.
I k současným válkám dochází proto, že se neřídíme Božími pokyny a nežijeme podle Boží moudrosti.
„Jan je největším prorokem,“ říká sám Ježíš.
Dodneška tedy platí varování a výzva Jana Baptisty: „Obracejte se k Bohu, porovnávejte se s Ježíšovým myšlením a jeho postoji a žijte životem Ježíšových učedníků.“
Nechápu, proč naše církev Jana a jeho slova vytěsňují. Jakoby Ježíš pochvalu Jan Baptisty nepronesl.
Jako se „zbožní“ Ježíšovy doby neobrátili k Hospodinu (tvrdili, že jsou u Boha doma), tak jsme se svou „zbožností“ hloupě spokojení i my.
Jan Baptista vyzýval lidi: „Obraťte se“. Ale když spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází k ponoření do Jordánu, řekl jim: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že se obracíte k Hospodinu. Nemyslete si, že můžete říkat: `Náš otec je Abraham!´ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. (Srv. Mt 3,1-9
) [11]
Byli bychom hloupí, kdybychom si mysleli, že Jan mluví jen k Ježíšovým zbožným současníkům a ne k nám!
Poděkujme Bohu za jeho vyučování. Tím, že se roky snažíme porozumět Božímu slovu, jsme získali určitý vhled do porozumění Písmu. Na textech o Janu Baptistovi vidíme, jak jsme zbloudili a co jsme opomněli. Souvislosti se nám propojují.
Jan je pro nás velice důležitým a užitečným prorokem, bez kterého se neobjdeme. Bez jeho „přípravy“ se míjíme s Ježíšem.
[1] Janovým „ponořením do obrácení a nápravy“ prochází dospělý katechumen během přípravy na křest.
[2] Mnoho našich lidí se ani neptá, co slovo Bůh znamená. Bůh je bohatý; je nejbohatší, nejštědřejší a nejobětavější bytostí.
Abrahám je velkou a osobností a významným a bohatým člověkem (ale neměl děti, chyběl mu podstatný smysl života). Přijal nabídku přátelství, péče a budoucnosti od Hospodina.
Hospodin vyvedl Izraelity z egyptského otroctví. Svobodní Izraelité pak svobodně přijali Smlouvu nabídnutou Hospodinem.
Jenže časem si Izraelité vybudovali náboženství v mnohém podle svého. Přesto k nim - a k nám - milostivě sestoupil Bůh v Ježíši, aby nás přivedl „do domu otcovského“.
[3] Pravím vám: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského. (Mt 5,20
)
Proč nebude hřích proti Duchu božímu odpuštěn? Každý hřích je Bohem odpustitelný, jenže ten, kdo prohlašuje dobro od Boha zlo, je tak posedlý zlem, že už není obrácení schopen. Nesnášenlivost a nenávist je nejtěžší rakovinou.
Pomluva – lživé tvrzení o druhém – se blíží k hříchu proti Duchu božímu.
Pozor, mnoho spravedlivých bylo církevní vrchnosti prohlášeno za kacíře a popraveno krutou smrtí. V církvi jsou velice rozšířené nenávistné a odsuzující pomluvy, prohlašující někoho za heretika.
[4] Farizeové znovu vyslýchali toho člověka, který byl dříve slepý, a řekli mu: "Vyznej před Bohem pravdu! My víme, že ten člověk je hříšník."
Odpověděl: "Je-li hříšník, nevím; jedno však vím, že jsem byl slepý a nyní vidím."
Řekli mu: "Co s tebou učinil? Jak ti otevřel oči?"
Odpověděl jim: "Již jsem vám to řekl, ale vy jste to nevzali na vědomí. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?"
Osopili se na něho: "Ty jsi jeho učedník, ale my jsme učedníci Mojžíšovi.
My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je."
Ten člověk jim odpověděl: "To je právě divné: Vy nevíte odkud je - a otevřel mi oči!
Víme, že hříšníky Bůh neslyší; slyší však toho, kdo ctí a činí jeho vůli.
Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepého od narození.
Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by nic takového učinit."
Odpověděli mu: "Celý ses narodil v hříchu, a nás chceš poučovat?" A vyhnali ho.
Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: "Věříš v Syna člověka?"
Odpověděl: "A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?"
Ježíš mu řekl: "Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví."
On na to řekl: "Věřím, Pane," a padl před ním na kolena.
Ježíš řekl: "Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí."
Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?"
Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu." (J 9,24-41
)
[5] Blahopřeji těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. (Mt 5,8
)
[6] Proč jsme si nevzali příklad z jejich biblických hodin?
[7] Hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů.
Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno.
Tavič usedne a pročistí stříbro, pročistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro. I budou patřit Hospodinu a spravedlivě přinášet korban (dary).
Korban Judy a Jeruzaléma bude pak Hospodinu vítán jako za dávných dnů, jako v dřívějších letech.
Předtím vás však přijdu soudit, rychle usvědčím hříšníky, čaroděje, křivopřísežníky, utiskovatele námezdníků, vdov a sirotků, ty, kdo odpírají právo bezdomovci a mě se nebojí, praví Hospodin zástupů.
Já Hospodin jsem se nezměnil, ani vy jste nepřestali být syny Jákobovými. (Mal 3,1-6
)
[8] Zachariáš v jeruzalémské svatyni uviděl (někoho neznámého) anděla, zděsil se a padla na něho bázeň. Anděl řekl: „Neboj se, Zachariáši, tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.
Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým. A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu; sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový.“ (L 1,13-17
)
[9] Ježíš o Janovi řekl: „Na co jste vyšli se na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr? Nebo co jste vyšli shlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo mají skvělý šat a žijí v přepychu, jsou v královských palácích. Nebo co jste vyšli shlédnout? Proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: `Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.´
Pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší než Jan; avšak i ten nejmenší v království Božím jest větší, nežli on.“
A všechen lid, který ho slyšel, i celníci dali Bohu za pravdu tím, že přijali Janovo ponoření do Jordánu. (L 7,24-29
)
[10] Za těch dnů vystoupil Jan Ponořovatel a kázal v Judské poušti: "Obraťte se, neboť se přiblížilo království nebeské."
To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izaiáše: `Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!´
Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel.
Tehdy k němu vycházel celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho ponořit do řeky Jordánu.
Ale když spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází k rituálnímu ponoření očisty, řekl jim: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že jste se obrátili. Nemyslete si, že můžete říkat: `Náš otec je Abraham!´ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení.
Sekera je už na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.
Já vás ponořuji (jen) do vody k obrácení; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já - nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude ponořovat do Ducha svatého a do ohně.
Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm."
Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho ponořit. Ale on mu bránil a říkal: "Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?"
Ježíš mu odpověděl: "Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh žádá." Tu mu již Jan nebránil.
Když byl Ježíš ponořen, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil." (Mt 3,7-15
)
[11] Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Stavíte náhrobky prorokům, zdobíte pomníky spravedlivých a říkáte: „Kdybychom my byli na místě svých otců, neměli bychom podíl na smrti proroků.“ Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kteří zabíjeli proroky. Dovršte tedy činy svých otců!
Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu?
Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo, aby na vás padla všechna spravedlivá krev prolitá na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše syna Bachariášova, kterého jste zabili mezi chrámem a oltářem.
Amen, pravím vám, to vše padne na toto pokolení.
Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste!
Hle, váš dům se vám ponechává pustý. Neboť vám pravím, že mě neuzříte od nynějška až do chvíle, kdy řeknete: „Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově.“ (Mt 23,29-39
)