1. neděle adventní
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 18,15-20 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 63,16b-64,7
Datum: 3. 12. 2023
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 18,15-20 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 63,16b-64,7
; 1 Kor 1,3-9
; Mk 13,33-37
Datum: 3. 12. 2023
Začínáme číst texty z liturgického
cyklu B.
Izaiášova slova lze číst různě. Jako (opovážlivou) výčitku, nebo jako otázku hledající příčinu národního neštěstí. Jako zkroušené vyznání vin a hledání nápravy. Jako prosbu o pomoc a slitování.
K druhému čtení.
Dostalo se nám veliké cti, že smíme pracovat na staveništi božího pokoje (šalomu). Ježíš přijde a dovrší své dílo. Přijde, až budeme ochotní na něj dát, až se budeme řídit jeho moudrostí. Do té doby budeme trápeni různým neštěstím, které si sami přivodíme (jako Izraelité v babylonském zajetí) nebo jako ve válce na Ukrajině.
Apoštol Pavel nás vybízí k bdělému čekání. Nemáme být jako hloupé družičky z Ježíšova podobenství, které si při čekání na ženicha a nevěstu „daly nohy nahoru“, místo aby přemýšlely, jak splnit svou úlohu a včas si obstarat olej do lampiček. Nemáme svěřenou hřivnu zakopat, ale pracovat pro svého Přítele, který založil skvělou firmu pečující o lidi a svět.
I v dnešním úryvku evangelia nás Ježíš opět vybízí k bdělosti. Na milou návštěvu se připravujeme. Na zloděje - kdybychom se dozvěděli, že nás chtějí vykrást - říká Ježíš - bychom se patřičně připravili.
Když jsme začali plošně křtít děti, snížili jsme si patřičné požadavky na život v církvi. Spokojili jsme se s vyznáním: „Věřím v Boha, Ježíše, Ducha svatého a církev. Znám Desatero, umím pár modliteb a chodím do kostela.“
Vůči Poznámkám na minulou neděli se několik lidi ohradilo. Prý jim beru růženec, nebo: „Bůh si naše modlitby přebere.“
S takovým přístupem bychom v zaměstnání neobstáli, jsme placeni za pečlivou práci.
Jestli podstatnou krásu nebe vytvářejí vzájemné vztahy, pak nebe není zaopatřovacím ústavem. Manželství zrovna tak. Příživníci a lenoši do nebe nevstoupí, učí Ježíš. [1]
Za úroveň své představy o Bohu, za míru vzdělání, za hloubku porozumění s Ježíšem a za úroveň modlitby, odpovídá každý sám.
Lásku Boha k nám často zaměňujeme jenom za city: „Bůh nám na naši prosbu vše odpustí,“ říkají někteří.
Ale Tvůrce nás stvořil ke svému obrazu, vede nás k odpovědnosti - k dospělosti. Obdarovává nás a nabízí nám vzdělávání. Má tedy právo od nás vyžadovat rozumné, obětavé a spravedlivé postoje.
Proto ani naše láska (k Bohu, lidem a stvoření) není jen otázkou citů. I láska k psovi obnáší odpovědnost, péči a kázeň. Známe nedospělé milovníky, hodné naivky nebo upřímné slabochy. Jsou nepoužitelní do vztahů.
„Kdybych si mohla vybrat mezi zbožným a vzdělaným zpovědníkem, vybrala bych si vzdělaného, řekla Terezie Veliká. Souhlasíme, lékaře si také tak vybíráme.
Někteří lidé každý den ubezpečují Boha, že v něj „věří, doufají a nadevše jej milují“. Čím to je, že nevidí, jak si něco nalhávají. [2]
Není trapné se před Bohem takto vytahovat a žvanit?
„Buďte připraveni na budoucnost,“ říká náš Učitel.
Připravujeme děti do školky, do školy, na skautský tábor, na přežití v přírodě, na zaměstnání,
do manželství … Máme být připraveni na smrt a na soužití s nebešťany.
Je důležité učit se Bohu důvěřovat, abychom se smrti nebáli, žili nadějí na vzkříšení a těšili se na setkání s našimi drahými na krásnější úrovni, než na kterou jsme se zmohli tady v životě pozemském.
Můžeme se vzdělat, abychom nestáli před velkými osobnostmi nebešťanů jako hlupáčci, kteří ničemu nerozumějí. [3]
Už druhý rok doléhá válka na Ukrajince. A začíná třetí měsíc války v Izraeli.
Naše veliká nepřipravenost, zanedbané vyučování u Ježíše a trestuhodná rozmazlenost nás usvědčují ze selhání. Stydíme se „jít Bohu na oči.“
Mimo to se nám rozpadá velké množství manželství a přátelství. To vše je zaviněno tím, že nestojíme o pomoc Boha.
Na letošní adventní bohoslužbě smíření budeme nejen vyznávat svou vinu a prosit o odpuštění. Chceme hledat kroky k nápravě.
Zanedbali jsme základní pokyn: „Slyš, Izraeli …“
Málo se učíme od „Mojžíše,“ „Proroků“ a od Ježíše.
Mnoho pokřtěných např. nezná pokyn: „Mé pokyny budeš pečlivě dodržovat. Nic k nim nepřidáš a nic z nich neubereš.“ (Dt 13,1
Umíme číst, ale nehledáme smysl božích slov. Např. proč nás Ježíš varuje: „Nenazývejte církevní představené nepatřičnými tituly a nepodporujte jejich parádu“ (srv. Mt 23
Víme, že ze všech žádostivostí je největší a nejnebezpečnější pokušení moci. Přesto jednáme po svém a tak jsme se dočkali klerikalismu. I zezdola jej podporujeme, když podle Ježíšových pokynů nejednáme.
Následky se dostavily.
Nechali jsme si vnutit rozdělení na církev učící a slyšící.
Nechali jsme si vzít volební právo.
Nechali jsme se ponížit a ponižujeme druhé, ženy především - upíráme jim v církvi postavení, které jim dal Stvořitel.
Místo poslušnosti Bohu jsme přistoupili na slepou poslušnost představeným. Ti - stejně jako ostatní vládcové – místo aby pečovali o své svěřence jako Ježíš a včas pojmenovávali veliké zločince, válečné masakry, genocidy a hříchy do nebe volající, prohlašovali církev za oběť nepřátelského a bezbožného světa. I tak upevňovali svou moc uvnitř církve.
Ježíš nás vede k pravdivosti. Nechce, aby nás někdo svazoval přísahou. Představení církve ale přísahu vyžadují.
V našem soužití s druhými někdy chybujeme, dostáváme se do neporozumění a někdy si ubližujeme. Ježíš nás učí jak dojít k nápravě (Mt 5,23-26
V církvi toto uzdravování nepoužíváme a ani se o Ježíšově pokynu nemluví. Místo toho „svévolně svazujeme těžká břemena a nakládáme je lidem na ramena“ (srv. Mt 23,4
Nejednou jsem připomínal kroky Izraelitů k nápravě po návratu z babylonského zajetí. Několik dnů četli Písmo a porovnávali si své minulé jednání s Boží moudrostí a prosili Hospodina o pomoc.
K podobnému kroku vybízel Jan Baptista a pak Ježíš: „Vzdálili jste se od Hospodina, obraťte se, rázně a zásadně změňte své náboženské myšlení a život. Vydejte se na cestu.“ (Náboženští vůdci se nehnuli. Ani my nehneme s druhými, ale se sebou pohnout můžeme.)
My si myslíme, že nás se tato výzva netýká, že jsme lepší, než Ježíšovi současníci.
Chceme svou neposlušnost změnit. Chceme rozpoznat, kde selháváme a chceme se vydat cestou nápravy - je to v našich možnostech.
Naše zanedbalost je větší, než jsem uvedl, ale chceme si porovnávat své názory a jednání s Ježíšem
a krok za krokem si s Ježíšem srovnávat krok.
Každý, kdo umí číst a přemýšlet, může rozpoznat, zda jednáme nebo nejednáme podle Ježíše.
Ježíš chtěl zabránit povstání Izraelitů proti Římanům. Vybízel lidi k náboženské reformě. (Kdyby šli Ježíšovou cestou, dostali by svobodu jako jejich otcové.) [5]
Ježíš chtěl zabránit i válce na Ukrajině, ale my jsme nechtěli včas rozpoznat smrtelné nebezpečí. Strašně doplácíme na naši nevděčnost vůči Hospodinu, na naší neposlušnost a hloupost.
Advent je otevíráním se Příchozímu. To není samozřejmostí. Známe závažnost slov: „Přišel, ale mnozí jej nepřijímají.“
Díky věrnosti Boha víme, že se k nám Hospodin neobrátí zády. (Jen je škoda všech ztrát, které jsme si mohly ušetřit.) Zdalipak se poučíme?
[1] Družičky bez oleje a člověk, který zakopal hřivnu, nezhřešili, a přesto jsou nepoužitelní.
[2] Jan Kunčar k „Červené středě“ připomíná: „Mluvíme o zabíjených a pronásledovaných křesťanech, ale o pokřtěných, kteří masakrovali a pronásledovali ty, kteří o Bohu mluvili jinak, mlčíme.
[3] Co si o nás nebešťané myslí?
Stále žasnu nad obětavostí a péčí mnoha žen, které o nás obětavě pečují od početí až po smrt. Jsme hloupí, slepí a povrchní, když v naší církvi nedáváme ženám místo, které jim ve své pozornosti dává Bůh.
Děti v páté třídě psaly slohovou práci na téma: „Emancipace žen“. Jedno děvče napsalo: „Žena má větší důstojnost než muž, protože byla stvořena z lepšího materiálu.“ S uznáním nad úsudkem školačky se zasmějeme, ale do nápravy se nám, církevníkům, nechce.
[4] Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Tóru nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.
Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Smlouvy, dokud se všechno nestane.
Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým. Neboť pravím vám: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského. (Mt 5,17-20
[5] Izraeli, hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo;
když ti kladu na srdce, abys miloval Hospodina, svého Boha, chodil po jeho cestách a dbal na jeho pokyny, návody a právní ustanovení, pak budeš žít a rozmnožíš se; Hospodin, tvůj Bůh, ti bude žehnat v zemi, do které přicházíš.
Jestliže se však tvé srdce odvrátí a nebudeš poslouchat, ale dáš se svést a budeš se klanět jiným bohům a sloužit jim, oznamuji vám, že úplně zaniknete. Nebudete dlouho živi v zemi, kam přecházíš přes Jordán.
Dovolávám se proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu. Na něm závisí tvůj život a délka tvých dnů, abys mohl sídlit v zemi, o které přísahal Hospodin tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá. (Dt 30,15-20
Volej z plna hrdla, bez zábran! Mému lidu ohlas jeho nevěrnost, domu Jákobovu jeho hříchy.
Den co den se mne dotazují, chtějí poznat moje cesty jako pronárod, jenž koná spravedlnost a řád svého Boha neopouští; na spravedlivé řády se mě doptávají, chtěli by mít Boha blízko.
»Proč se postíme, a nevšímáš si toho? Pokořujeme se, a nebereš to na vědomí.« Právě v den, kdy se postíte, hovíte svým zálibám a honíte všechny své dělníky.
Postíte se jenom pro spory a hádky, abyste mohli svévolně udeřit pěstí. Nepostíte se tak, aby bylo slyšet váš hlas na výšině.
Což to je půst, který si přeji? Den, kdy se člověk pokořuje, kdy hlavu sklání jako rákos, žínici obléká a popelem si podestýlá? Dá se toto nazvat postem, dnem, v němž má Hospodin zalíbení?
Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít?
Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi?
Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva.
Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: »Tu jsem!« Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova, budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne. (Iz 58,1-10
Izaiášova slova lze číst různě. Jako (opovážlivou) výčitku, nebo jako otázku hledající příčinu národního neštěstí. Jako zkroušené vyznání vin a hledání nápravy. Jako prosbu o pomoc a slitování.
K druhému čtení.
Dostalo se nám veliké cti, že smíme pracovat na staveništi božího pokoje (šalomu). Ježíš přijde a dovrší své dílo. Přijde, až budeme ochotní na něj dát, až se budeme řídit jeho moudrostí. Do té doby budeme trápeni různým neštěstím, které si sami přivodíme (jako Izraelité v babylonském zajetí) nebo jako ve válce na Ukrajině.
Apoštol Pavel nás vybízí k bdělému čekání. Nemáme být jako hloupé družičky z Ježíšova podobenství, které si při čekání na ženicha a nevěstu „daly nohy nahoru“, místo aby přemýšlely, jak splnit svou úlohu a včas si obstarat olej do lampiček. Nemáme svěřenou hřivnu zakopat, ale pracovat pro svého Přítele, který založil skvělou firmu pečující o lidi a svět.
I v dnešním úryvku evangelia nás Ježíš opět vybízí k bdělosti. Na milou návštěvu se připravujeme. Na zloděje - kdybychom se dozvěděli, že nás chtějí vykrást - říká Ježíš - bychom se patřičně připravili.
Když jsme začali plošně křtít děti, snížili jsme si patřičné požadavky na život v církvi. Spokojili jsme se s vyznáním: „Věřím v Boha, Ježíše, Ducha svatého a církev. Znám Desatero, umím pár modliteb a chodím do kostela.“
Vůči Poznámkám na minulou neděli se několik lidi ohradilo. Prý jim beru růženec, nebo: „Bůh si naše modlitby přebere.“
S takovým přístupem bychom v zaměstnání neobstáli, jsme placeni za pečlivou práci.
Jestli podstatnou krásu nebe vytvářejí vzájemné vztahy, pak nebe není zaopatřovacím ústavem. Manželství zrovna tak. Příživníci a lenoši do nebe nevstoupí, učí Ježíš. [1]
Za úroveň své představy o Bohu, za míru vzdělání, za hloubku porozumění s Ježíšem a za úroveň modlitby, odpovídá každý sám.
Lásku Boha k nám často zaměňujeme jenom za city: „Bůh nám na naši prosbu vše odpustí,“ říkají někteří.
Ale Tvůrce nás stvořil ke svému obrazu, vede nás k odpovědnosti - k dospělosti. Obdarovává nás a nabízí nám vzdělávání. Má tedy právo od nás vyžadovat rozumné, obětavé a spravedlivé postoje.
Proto ani naše láska (k Bohu, lidem a stvoření) není jen otázkou citů. I láska k psovi obnáší odpovědnost, péči a kázeň. Známe nedospělé milovníky, hodné naivky nebo upřímné slabochy. Jsou nepoužitelní do vztahů.
„Kdybych si mohla vybrat mezi zbožným a vzdělaným zpovědníkem, vybrala bych si vzdělaného, řekla Terezie Veliká. Souhlasíme, lékaře si také tak vybíráme.
Někteří lidé každý den ubezpečují Boha, že v něj „věří, doufají a nadevše jej milují“. Čím to je, že nevidí, jak si něco nalhávají. [2]
Není trapné se před Bohem takto vytahovat a žvanit?
„Buďte připraveni na budoucnost,“ říká náš Učitel.
Připravujeme děti do školky, do školy, na skautský tábor, na přežití v přírodě, na zaměstnání,
do manželství … Máme být připraveni na smrt a na soužití s nebešťany.
Je důležité učit se Bohu důvěřovat, abychom se smrti nebáli, žili nadějí na vzkříšení a těšili se na setkání s našimi drahými na krásnější úrovni, než na kterou jsme se zmohli tady v životě pozemském.
Můžeme se vzdělat, abychom nestáli před velkými osobnostmi nebešťanů jako hlupáčci, kteří ničemu nerozumějí. [3]
Už druhý rok doléhá válka na Ukrajince. A začíná třetí měsíc války v Izraeli.
Naše veliká nepřipravenost, zanedbané vyučování u Ježíše a trestuhodná rozmazlenost nás usvědčují ze selhání. Stydíme se „jít Bohu na oči.“
Mimo to se nám rozpadá velké množství manželství a přátelství. To vše je zaviněno tím, že nestojíme o pomoc Boha.
Na letošní adventní bohoslužbě smíření budeme nejen vyznávat svou vinu a prosit o odpuštění. Chceme hledat kroky k nápravě.
Zanedbali jsme základní pokyn: „Slyš, Izraeli …“
Málo se učíme od „Mojžíše,“ „Proroků“ a od Ježíše.
Mnoho pokřtěných např. nezná pokyn: „Mé pokyny budeš pečlivě dodržovat. Nic k nim nepřidáš a nic z nich neubereš.“ (Dt 13,1
) [4]
Umíme číst, ale nehledáme smysl božích slov. Např. proč nás Ježíš varuje: „Nenazývejte církevní představené nepatřičnými tituly a nepodporujte jejich parádu“ (srv. Mt 23
. kap.)?
Víme, že ze všech žádostivostí je největší a nejnebezpečnější pokušení moci. Přesto jednáme po svém a tak jsme se dočkali klerikalismu. I zezdola jej podporujeme, když podle Ježíšových pokynů nejednáme.
Následky se dostavily.
Nechali jsme si vnutit rozdělení na církev učící a slyšící.
Nechali jsme si vzít volební právo.
Nechali jsme se ponížit a ponižujeme druhé, ženy především - upíráme jim v církvi postavení, které jim dal Stvořitel.
Místo poslušnosti Bohu jsme přistoupili na slepou poslušnost představeným. Ti - stejně jako ostatní vládcové – místo aby pečovali o své svěřence jako Ježíš a včas pojmenovávali veliké zločince, válečné masakry, genocidy a hříchy do nebe volající, prohlašovali církev za oběť nepřátelského a bezbožného světa. I tak upevňovali svou moc uvnitř církve.
Ježíš nás vede k pravdivosti. Nechce, aby nás někdo svazoval přísahou. Představení církve ale přísahu vyžadují.
V našem soužití s druhými někdy chybujeme, dostáváme se do neporozumění a někdy si ubližujeme. Ježíš nás učí jak dojít k nápravě (Mt 5,23-26
; Mt 18,15-17
).
V církvi toto uzdravování nepoužíváme a ani se o Ježíšově pokynu nemluví. Místo toho „svévolně svazujeme těžká břemena a nakládáme je lidem na ramena“ (srv. Mt 23,4
) tam, kam nemáme
právo vstupovat (např. do ložnic manželů).
Nejednou jsem připomínal kroky Izraelitů k nápravě po návratu z babylonského zajetí. Několik dnů četli Písmo a porovnávali si své minulé jednání s Boží moudrostí a prosili Hospodina o pomoc.
K podobnému kroku vybízel Jan Baptista a pak Ježíš: „Vzdálili jste se od Hospodina, obraťte se, rázně a zásadně změňte své náboženské myšlení a život. Vydejte se na cestu.“ (Náboženští vůdci se nehnuli. Ani my nehneme s druhými, ale se sebou pohnout můžeme.)
My si myslíme, že nás se tato výzva netýká, že jsme lepší, než Ježíšovi současníci.
Chceme svou neposlušnost změnit. Chceme rozpoznat, kde selháváme a chceme se vydat cestou nápravy - je to v našich možnostech.
Naše zanedbalost je větší, než jsem uvedl, ale chceme si porovnávat své názory a jednání s Ježíšem
a krok za krokem si s Ježíšem srovnávat krok.
Každý, kdo umí číst a přemýšlet, může rozpoznat, zda jednáme nebo nejednáme podle Ježíše.
Ježíš chtěl zabránit povstání Izraelitů proti Římanům. Vybízel lidi k náboženské reformě. (Kdyby šli Ježíšovou cestou, dostali by svobodu jako jejich otcové.) [5]
Ježíš chtěl zabránit i válce na Ukrajině, ale my jsme nechtěli včas rozpoznat smrtelné nebezpečí. Strašně doplácíme na naši nevděčnost vůči Hospodinu, na naší neposlušnost a hloupost.
Advent je otevíráním se Příchozímu. To není samozřejmostí. Známe závažnost slov: „Přišel, ale mnozí jej nepřijímají.“
Díky věrnosti Boha víme, že se k nám Hospodin neobrátí zády. (Jen je škoda všech ztrát, které jsme si mohly ušetřit.) Zdalipak se poučíme?
[1] Družičky bez oleje a člověk, který zakopal hřivnu, nezhřešili, a přesto jsou nepoužitelní.
[2] Jan Kunčar k „Červené středě“ připomíná: „Mluvíme o zabíjených a pronásledovaných křesťanech, ale o pokřtěných, kteří masakrovali a pronásledovali ty, kteří o Bohu mluvili jinak, mlčíme.
[3] Co si o nás nebešťané myslí?
Stále žasnu nad obětavostí a péčí mnoha žen, které o nás obětavě pečují od početí až po smrt. Jsme hloupí, slepí a povrchní, když v naší církvi nedáváme ženám místo, které jim ve své pozornosti dává Bůh.
Děti v páté třídě psaly slohovou práci na téma: „Emancipace žen“. Jedno děvče napsalo: „Žena má větší důstojnost než muž, protože byla stvořena z lepšího materiálu.“ S uznáním nad úsudkem školačky se zasmějeme, ale do nápravy se nám, církevníkům, nechce.
[4] Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Tóru nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.
Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Smlouvy, dokud se všechno nestane.
Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým. Neboť pravím vám: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského. (Mt 5,17-20
)
[5] Izraeli, hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo;
když ti kladu na srdce, abys miloval Hospodina, svého Boha, chodil po jeho cestách a dbal na jeho pokyny, návody a právní ustanovení, pak budeš žít a rozmnožíš se; Hospodin, tvůj Bůh, ti bude žehnat v zemi, do které přicházíš.
Jestliže se však tvé srdce odvrátí a nebudeš poslouchat, ale dáš se svést a budeš se klanět jiným bohům a sloužit jim, oznamuji vám, že úplně zaniknete. Nebudete dlouho živi v zemi, kam přecházíš přes Jordán.
Dovolávám se proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu. Na něm závisí tvůj život a délka tvých dnů, abys mohl sídlit v zemi, o které přísahal Hospodin tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá. (Dt 30,15-20
)
Volej z plna hrdla, bez zábran! Mému lidu ohlas jeho nevěrnost, domu Jákobovu jeho hříchy.
Den co den se mne dotazují, chtějí poznat moje cesty jako pronárod, jenž koná spravedlnost a řád svého Boha neopouští; na spravedlivé řády se mě doptávají, chtěli by mít Boha blízko.
»Proč se postíme, a nevšímáš si toho? Pokořujeme se, a nebereš to na vědomí.« Právě v den, kdy se postíte, hovíte svým zálibám a honíte všechny své dělníky.
Postíte se jenom pro spory a hádky, abyste mohli svévolně udeřit pěstí. Nepostíte se tak, aby bylo slyšet váš hlas na výšině.
Což to je půst, který si přeji? Den, kdy se člověk pokořuje, kdy hlavu sklání jako rákos, žínici obléká a popelem si podestýlá? Dá se toto nazvat postem, dnem, v němž má Hospodin zalíbení?
Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít?
Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi?
Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva.
Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: »Tu jsem!« Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova, budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne. (Iz 58,1-10
)