32. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Mdr 6,12-16
Datum: 12. 11. 2023
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Mdr 6,12-16
; 1 Sol 4,13-18
; Mt 25,1-13
Datum: 12. 11. 2023
K prvnímu čtení.
Moudrost spočívá v rozlišení dobra od zla, pravdy od lži, spravedlnosti od nespravedlnosti a v umění budovat dobré vztahy.
Jak k moudrosti dojít? Vyhledáváním a nasloucháním moudrým a moudrosti, ptaním se a přiznáváním, že nevím, když nevím. Vytrvalou snahou o porozumění.
K druhému čtení.
Řada lidí je čestných, obětavých a statečných, i když nepoznávají Boha. Nepočítají s věčností a oceněním vlastní ušlechtilosti. Jsou obdivuhodní.
Nám se dostává poznání o životě věčném, o smyslu života a o konečném vítězství dobra. Tím větší motivaci máme ke spravedlivému a smysluplnému životu.
K evangeliu.
Konec církevního roku už máme nadosah. I v letošním vyučovacím roku jsme už na konci Matoušova evangelia.
Ohlédneme-li se za Ježíšovým vyučováním, vidíme, v jakém postavení se Ježíš uprostřed božího lidu ocitnul. Ve svém prvním kázání v Nazaretě propadl. Neřekl nic tak strašného, mluvil jako chlap mezi chlapy: „Vaši tátové likvidovali proroky, myslíte, že vy přijmete Mesiáše?“
Kdyby se neubránil, přišel by o život.
Ježíš ubral na síle svých varování. My, zbožní, jsme velice popudliví na nové náboženské informace. Nesneseme pravdivou kritiku na svou zbožnost. Ježíš potřeboval určitý čas, aby mohl dokončit své vyučovací dílo. Potřeboval nám sdělit všechny potřebné zprávy o Bohu a vykonat všechna znamení, abychom mu mohli důvěřovat. [1]
Podobenství o „družičkách“ na svatbě nevzbudilo ve „zbožných“ nejhorší nenávistné vášně. Je nám ale závažným varováním.
Znovu připomínám, že Ježíšova podobenství o svatbě nejsou náhodná. Ježíš je naším Ženichem.
Průběh svatby v Izraeli známe. [2]
Úloha děvčat nebyla složitá, přesto ji polovina děvčat nezvládla.
Lampičky byly malé a nevešlo se do nich mnoho oleje. Hloupá děvčata nepřemýšlela, už se viděla u svatebního stolu. Prozíravá děvčata myslela na „zadní kolečka“ – co když svatební průvod přijde až k ránu – a obstarala si dostatečné množství oleje.
Ježíš smysl všech podobenství vysvětloval těm, kteří se ptali.
V evangeliích máme zapsány jeho výklady k podobení o rozsévači, k jílku mámivém a o třídění ryb ze sítě. Vysvětlení ostatních podobenství je na církvi.
Jako se hloupá děvčata už viděla v průvodu, tak se zbožní židé viděli v průvodu Mesiáše.
Jako hloupá děvčata nezvládla jednoduché zadání své úlohy (přecenila sebe a podcenila svůj úkol), tak se zbožní Izraelci vůbec nestarali o Mesiášovy postoje.
Nejen, že se s ním minuli, ale prohlásili jej za zločince, kterého je třeba odstranit, protože kazí lidi a mládež.
Celou historii Ježíše a tehdejších zbožných známe, ale jen někdo se odváží ptát, zda známe Ježíšovy názory a jestli si s ním budeme rozumět.
Kdo nevidí krizi naší společnosti i církve, je slepý.
Blížím se ke konci svého pozemského života a své služby. Když vidím, jak slušní lidé mluví o modlitbě, a jakou představu mají mnozí lidé o Bohu, je mi smutno. Slyším okolo sebe: „Prosme za toho a za toho, aby se nad ním Bůh smiloval.
Jak lidé Boha vidí? Kde je v 21. století Ježíšovo vyučování o rozhovoru a setkání s Bodem?
Místo toho, abychom přemýšleli a ptali se Boha, co jsme zanedbali (neuhlídali jsme mír a rozpadá se nám mnoho vztahů s nejbližšími), stále úkolujeme Boha co má pro nás udělat.
Kdo z kostelových lidí nezná podobenství o milosrdném otci marnotratného syna a jeho pobožného bratra? Co jsme z Ježíšových slov pochopili? Musel někdo toho tátu přemlouvat, aby nezdárného syna přijal do svého domu? Otec přemlouval staršího „vzorného“ syna, aby přišel slavit ke stolu.
Slova: „Ženich je tady,“ přesahují podobenství o „družičkách.“
Kolik křesťanů má Ježíše za svého Ženicha?
(Po létech jsme si opět ve čtyřech biblických hodinách procházeli Píseň písní.) [3]
Každý víme, že lampička bez oleje nesvítí.
Ten, kdo nebuduje vztah, vyhoří.
Co je olejem pro naše vztahy. Co znamená svítit?
Říkal jsem, že výklad podobenství máme poskytovat druhým my, Ježíšovy učedníci.
Máme kam sáhnout. Ježíš o světle mluví.
A my sami víme, jak světlo i Světlo potřebujeme. Abychom se ve tmě nebáli, abychom ve tmě neklopýtali a v životě se orientovali.
Dostala se k nám zpráva o Světle, vydali jsme se na cestu k němu, snažíme je poznávat, chceme se jím nechat osvítit a prozářit. Třeba se k nám, k našemu světlu přidají další lidé.
1 Na počátku bylo Slovo, to Slovo … byl Bůh. …
3 Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
4 V něm byl život a život byl světlo lidí.
5 To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.
6 Jan svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.
8 Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.
9 Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.
10 Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.
11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.
12 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
13 Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.
14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. (Srv. J 1,1-18
Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře.
Rozsvícenou lampu, nestavíme pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě.
Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. (Mt 5,14-16
Co je olejem pro naše vztahy, co je nezbytné k budování vztahů v manželství, v rodině,
mezi přáteli?
Co řekneme, nebo co bychom řekli našim dětem?
K čemu je nám přátelství s Bohem?
A je vůbec možné se s Bohem přátelit, i když jej nevidíme a neslyšíme? Nenamlouváme si to?
Co je nezbytné k poznávání Boha a k udržení vztahu s ním?
Co řekneme, nebo co bychom řekli našim dětem?
Vzorný učedník Ježíše si odpovědi napíše do sešitu.
[1] Židé po Ježíšově popravě a vzkříšení dostali 40 let (dostatečně dlouhou dobu) k tomu, aby si přepočítali Ježíšovu hodnověrnost. K jejich povstání vůči Římu a jeho strašným následků nemuselo dojít, kdyby na Ježíše dali.
[2] Zásnuby v Izraeli měly mnohem větší význam než u nás. Obě strany sepsaly smlouvu. Pokud byla snoubenka mladá, zůstávala u svých rodičů, aby dozrála do manželství. Při svatbě šel ženich se svou družinou pro svou snoubenku do domu její rodiny. Po patřičném pohoštění a svatebních zvycích se svatební průvod vydal do domu ženicha. Podle pohostinnosti rodičů nevěsty a podle vzdálenosti dorazila společnost k cíli – někdy v noci, někdy až k ránu. V domě ženicha se konala svatební slavnost.“ Družičky měly za úkol vyjít průvodu naproti a svítit příchozím, vytvořit krásnou atmosféru a ukázat, že novomanželům záleží na jejich vztahu a přátelství mezi rodinami ženicha a nevěsty a na přátelství se všemi hosty.
[3] Píseň písní je – alespoň mezi katolíky – nepoznaná kniha. Židé si ji čtou každou sobotu, udržují si tím vědomí nevěsty Hospodina. Ta kniha nám odkrývá novou hodnotu našeho života, Bůh, který k nám sestupuje (v Ježíši závratně) nás uvádí do své blízkosti a zároveň nás uvádí nás do krásy milostného života s partnerem. Objevuje nám čistotu erotického života (dnešní svět snížil erotiku na pornografii – buď Bohu žalováno), kultivuje naši sexualitu a na srozumitelném příkladu zakoušení lásky tělesné, duševní (vztahu s nejbližším) a duchovní, nás provádí svými dary.
Vážíme si božího sdělení, že se nám Bůh zasvětil (žije pro nás) a že nás uvádí (zasvěcuje nás) do svého přátelství (které přirovnává ke krásnému manželství) a vyučuje nás jak dospět do jeho obrazu a jak být jeho nevěstou.
„Já jsem Hospodin, který jsem vás vyvedl z egyptské země, abych byl vaším Bohem. Proto buďte svatí, neboť já jsem svatý.“ (Lv 11,45
Kdo nahlédne do tohoto poznání, kdo ochutná závratnost božího přátelství, ten porozumí formulaci „lidský život s Bohem je první a největší svátostí“. Těšíme se z té krásy, ať doma uklízíme, jdeme na nákup nebo na houby, sloužíme druhým a životu, slavíme, tančíme, hrajeme si, učíme se … Bůh je s námi všude tam, kde jsme (dokonce i tam, kde selháváme).
Ježíš se s námi raduje, směje se, také nad námi pláče a nabízí nám záchranu.
Moudrost spočívá v rozlišení dobra od zla, pravdy od lži, spravedlnosti od nespravedlnosti a v umění budovat dobré vztahy.
Jak k moudrosti dojít? Vyhledáváním a nasloucháním moudrým a moudrosti, ptaním se a přiznáváním, že nevím, když nevím. Vytrvalou snahou o porozumění.
K druhému čtení.
Řada lidí je čestných, obětavých a statečných, i když nepoznávají Boha. Nepočítají s věčností a oceněním vlastní ušlechtilosti. Jsou obdivuhodní.
Nám se dostává poznání o životě věčném, o smyslu života a o konečném vítězství dobra. Tím větší motivaci máme ke spravedlivému a smysluplnému životu.
K evangeliu.
Konec církevního roku už máme nadosah. I v letošním vyučovacím roku jsme už na konci Matoušova evangelia.
Ohlédneme-li se za Ježíšovým vyučováním, vidíme, v jakém postavení se Ježíš uprostřed božího lidu ocitnul. Ve svém prvním kázání v Nazaretě propadl. Neřekl nic tak strašného, mluvil jako chlap mezi chlapy: „Vaši tátové likvidovali proroky, myslíte, že vy přijmete Mesiáše?“
Kdyby se neubránil, přišel by o život.
Ježíš ubral na síle svých varování. My, zbožní, jsme velice popudliví na nové náboženské informace. Nesneseme pravdivou kritiku na svou zbožnost. Ježíš potřeboval určitý čas, aby mohl dokončit své vyučovací dílo. Potřeboval nám sdělit všechny potřebné zprávy o Bohu a vykonat všechna znamení, abychom mu mohli důvěřovat. [1]
Podobenství o „družičkách“ na svatbě nevzbudilo ve „zbožných“ nejhorší nenávistné vášně. Je nám ale závažným varováním.
Znovu připomínám, že Ježíšova podobenství o svatbě nejsou náhodná. Ježíš je naším Ženichem.
Průběh svatby v Izraeli známe. [2]
Úloha děvčat nebyla složitá, přesto ji polovina děvčat nezvládla.
Lampičky byly malé a nevešlo se do nich mnoho oleje. Hloupá děvčata nepřemýšlela, už se viděla u svatebního stolu. Prozíravá děvčata myslela na „zadní kolečka“ – co když svatební průvod přijde až k ránu – a obstarala si dostatečné množství oleje.
Ježíš smysl všech podobenství vysvětloval těm, kteří se ptali.
V evangeliích máme zapsány jeho výklady k podobení o rozsévači, k jílku mámivém a o třídění ryb ze sítě. Vysvětlení ostatních podobenství je na církvi.
Jako se hloupá děvčata už viděla v průvodu, tak se zbožní židé viděli v průvodu Mesiáše.
Jako hloupá děvčata nezvládla jednoduché zadání své úlohy (přecenila sebe a podcenila svůj úkol), tak se zbožní Izraelci vůbec nestarali o Mesiášovy postoje.
Nejen, že se s ním minuli, ale prohlásili jej za zločince, kterého je třeba odstranit, protože kazí lidi a mládež.
Celou historii Ježíše a tehdejších zbožných známe, ale jen někdo se odváží ptát, zda známe Ježíšovy názory a jestli si s ním budeme rozumět.
Kdo nevidí krizi naší společnosti i církve, je slepý.
Blížím se ke konci svého pozemského života a své služby. Když vidím, jak slušní lidé mluví o modlitbě, a jakou představu mají mnozí lidé o Bohu, je mi smutno. Slyším okolo sebe: „Prosme za toho a za toho, aby se nad ním Bůh smiloval.
Jak lidé Boha vidí? Kde je v 21. století Ježíšovo vyučování o rozhovoru a setkání s Bodem?
Místo toho, abychom přemýšleli a ptali se Boha, co jsme zanedbali (neuhlídali jsme mír a rozpadá se nám mnoho vztahů s nejbližšími), stále úkolujeme Boha co má pro nás udělat.
Kdo z kostelových lidí nezná podobenství o milosrdném otci marnotratného syna a jeho pobožného bratra? Co jsme z Ježíšových slov pochopili? Musel někdo toho tátu přemlouvat, aby nezdárného syna přijal do svého domu? Otec přemlouval staršího „vzorného“ syna, aby přišel slavit ke stolu.
Slova: „Ženich je tady,“ přesahují podobenství o „družičkách.“
Kolik křesťanů má Ježíše za svého Ženicha?
(Po létech jsme si opět ve čtyřech biblických hodinách procházeli Píseň písní.) [3]
Každý víme, že lampička bez oleje nesvítí.
Ten, kdo nebuduje vztah, vyhoří.
Co je olejem pro naše vztahy. Co znamená svítit?
Říkal jsem, že výklad podobenství máme poskytovat druhým my, Ježíšovy učedníci.
Máme kam sáhnout. Ježíš o světle mluví.
A my sami víme, jak světlo i Světlo potřebujeme. Abychom se ve tmě nebáli, abychom ve tmě neklopýtali a v životě se orientovali.
Dostala se k nám zpráva o Světle, vydali jsme se na cestu k němu, snažíme je poznávat, chceme se jím nechat osvítit a prozářit. Třeba se k nám, k našemu světlu přidají další lidé.
1 Na počátku bylo Slovo, to Slovo … byl Bůh. …
3 Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
4 V něm byl život a život byl světlo lidí.
5 To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.
6 Jan svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.
8 Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.
9 Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.
10 Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.
11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.
12 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
13 Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.
14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. (Srv. J 1,1-18
)
Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře.
Rozsvícenou lampu, nestavíme pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě.
Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. (Mt 5,14-16
)
Co je olejem pro naše vztahy, co je nezbytné k budování vztahů v manželství, v rodině,
mezi přáteli?
Co řekneme, nebo co bychom řekli našim dětem?
K čemu je nám přátelství s Bohem?
A je vůbec možné se s Bohem přátelit, i když jej nevidíme a neslyšíme? Nenamlouváme si to?
Co je nezbytné k poznávání Boha a k udržení vztahu s ním?
Co řekneme, nebo co bychom řekli našim dětem?
Vzorný učedník Ježíše si odpovědi napíše do sešitu.
[1] Židé po Ježíšově popravě a vzkříšení dostali 40 let (dostatečně dlouhou dobu) k tomu, aby si přepočítali Ježíšovu hodnověrnost. K jejich povstání vůči Římu a jeho strašným následků nemuselo dojít, kdyby na Ježíše dali.
[2] Zásnuby v Izraeli měly mnohem větší význam než u nás. Obě strany sepsaly smlouvu. Pokud byla snoubenka mladá, zůstávala u svých rodičů, aby dozrála do manželství. Při svatbě šel ženich se svou družinou pro svou snoubenku do domu její rodiny. Po patřičném pohoštění a svatebních zvycích se svatební průvod vydal do domu ženicha. Podle pohostinnosti rodičů nevěsty a podle vzdálenosti dorazila společnost k cíli – někdy v noci, někdy až k ránu. V domě ženicha se konala svatební slavnost.“ Družičky měly za úkol vyjít průvodu naproti a svítit příchozím, vytvořit krásnou atmosféru a ukázat, že novomanželům záleží na jejich vztahu a přátelství mezi rodinami ženicha a nevěsty a na přátelství se všemi hosty.
[3] Píseň písní je – alespoň mezi katolíky – nepoznaná kniha. Židé si ji čtou každou sobotu, udržují si tím vědomí nevěsty Hospodina. Ta kniha nám odkrývá novou hodnotu našeho života, Bůh, který k nám sestupuje (v Ježíši závratně) nás uvádí do své blízkosti a zároveň nás uvádí nás do krásy milostného života s partnerem. Objevuje nám čistotu erotického života (dnešní svět snížil erotiku na pornografii – buď Bohu žalováno), kultivuje naši sexualitu a na srozumitelném příkladu zakoušení lásky tělesné, duševní (vztahu s nejbližším) a duchovní, nás provádí svými dary.
Vážíme si božího sdělení, že se nám Bůh zasvětil (žije pro nás) a že nás uvádí (zasvěcuje nás) do svého přátelství (které přirovnává ke krásnému manželství) a vyučuje nás jak dospět do jeho obrazu a jak být jeho nevěstou.
„Já jsem Hospodin, který jsem vás vyvedl z egyptské země, abych byl vaším Bohem. Proto buďte svatí, neboť já jsem svatý.“ (Lv 11,45
)
Kdo nahlédne do tohoto poznání, kdo ochutná závratnost božího přátelství, ten porozumí formulaci „lidský život s Bohem je první a největší svátostí“. Těšíme se z té krásy, ať doma uklízíme, jdeme na nákup nebo na houby, sloužíme druhým a životu, slavíme, tančíme, hrajeme si, učíme se … Bůh je s námi všude tam, kde jsme (dokonce i tam, kde selháváme).
Ježíš se s námi raduje, směje se, také nad námi pláče a nabízí nám záchranu.