29. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 1,1-40,38 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Iz 45,1.4-6; 1 Sol 1,1-5b; Mt 22,22-26
Datum: 22. 10. 2023

Každý text z Písma, včetně Ježíšova podobenství a jeho dalších slov, je vyučovací lekcí, který nám odkrývá další pohled na pozvání Boha k jeho přátelství s námi a k umění dobrého soužití s lidmi. Sami bychom nejhlubší smysl svého života neodkryli, a na další budoucnost po pozemském životě bychom vůbec nepřišli.
Bůh nám ukazuje základní přístupy k láskyplnému soužití s druhými pro teď a navždy. Být obrazem Boha
není nic laciného, ale ani nedostupného.

První čtení je zajímavější než bychom si na první přečtení mysleli. Bůh nám odkývá své myšlení a jednání, abychom mu mohli porozumět,
Úryvek prvního čtení z proroka Izaiáše si ale rozšiřme.
Hospodin se obrací k Izraeli, který je v trestu (v babylonském zajetí) – a už jen to, že s Izraelem mluví, je projevem velkorysosti Boha.
Sděluje Izraeli:
Iz 44,24 „Toto praví Hospodin, tvůj zachránce, který tě vytvořil v životě matky: ,Já jsem Hospodin, já konám všechno …´
26 … Jeruzalému praví: ,Budeš osídlen!´ a judským městům: ,Budete zbudována! Pozvednu jej z trosek.´ …
28 O Kýrovi praví: ,Hle, můj pastýř. Vyplní každé mé přání. Řekne Jeruzalému: »Budeš vybudován!« A chrámu: »Budeš založen!«´
Iz 45,1 „Toto praví Hospodin o svém pomazaném, o Kýrovi: ,Já jsem ho uchopil za pravici, pošlapu před ním pronárody, rozvážu opasky na bedrech králů, zotevírám před ním vrata, brány už nebudou zavírány.
2 Já půjdu před tebou, vyrovnám nerovnosti, rozrazím bronzová vrata, železné závory zlomím.
3 Tobě dám poklady v temnotě skryté i sklady nejtajnější a poznáš, že já jsem Hospodin, který tě volá jménem, Bůh Izraele.
4 Kvůli svému služebníku Jákobovi, kvůli Izraeli, svému vyvolenému, jsem tě zavolal tvým jménem; dal jsem ti čestné jméno, ač jsi mě neznal.
5 Já jsem Hospodin a jiného už není, mimo mne žádného Boha není. Přepásal jsem tě, ač jsi mě neznal,
6 aby poznali od slunce východu až na západ, že kromě mne nic není. Já jsem Hospodin a jiného už není.´“

Perský král Kýros je nazýván: „Můj pastýř“. Zvítězí nad babylonskou říší a umožní Izraeli návrat do země otců. Přivede je na „dobrou pastvu“, dovolí stavbu svatyně („chrámu“) a obnovu Jeruzaléma.

Když Izrael jednal svévolně, přestal jej Hospodin chránit a pohanští králové Izrael zotročili - Písmo o těchto pohanských králích řekne, že byli metlou v Boží ruce. Ale Kýros bude nástrojem božím k záchraně Izraele.

Známe význam slova „pomazaný“. Kýros je Hospodinu příjemný, voní mu. Dává mu titul izraelských králů „Vonící po Bohu“ (ne každý pomazaný po Bohu voněl).
Kýros byl moudrým a tolerantním vládcem, dovoloval národům uctívat jejich božstva. Proto jej lidé vítali a sami mu otvírali brány svých měst. Moudře vládl obrovskému území.
I když Kýros nezná Hospodina, nevědomky s Hospodinem spolupracuje. Jako všechno stvoření plní boží záměry, tak i spravedlivé jednání pohana se může Hospodinu líbit.
Kýros přemůže krutý Babylon a osvobodí Izrael.

Iz 48,12 Poslouchej mě, Jákobe, Izraeli, můj povolaný. Já, já jsem ten první, já jsem i poslední.
Hospodin jej miluje (je řeč o Kýrovi), on splní jeho záměr proti Babylónu; jeho paže zasáhne Kaldejce (Babyloňany).
15 Já sám jsem to prohlásil, já jsem ho (Kýra) povolal, přivedl jsem ho a jeho cesta bude zdárná.
17 Toto praví Hospodin, tvůj vykupitel, Svatý Izraele: ,Já jsem Hospodin, tvůj Bůh. Já tě vyučuji tomu, co je ku prospěchu, uvádím tě na cestu, po níž půjdeš.
18 Kdybys dal pozor na mé pokyny, byl by tvůj pokoj jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny, tvého potomstva by bylo jako písku …
20 Odejděte z Babylóna, prchněte od Kaldejců! S radostí to oznamujte, všude to rozhlašujte, rozneste to až do končin země, hlásejte: »Hospodin vykoupil Jákoba, svého služebníka.«
21 Nebudou žíznit, až je povede vyschlými kraji, vodu ze skály jim vyvede jak bystřinu, rozpoltí skálu a v hojnosti potekou vody.“

Hospodin nás vyučuje, že každý kdo usiluje o spravedlnost a pomáhá potřebným, je Bohu milý. Takový člověk je použitelný pro práci na stavbě božího království a pro soužití v něm.

Bůh ví, co z nás bude a každému od začátku přeje. Ano, my se svým dobrým jednáním otevíráme dalším božím darům.
Můžeme porozumět tomu, co se Bohu na pohanském Kýrovi líbilo.
Umíme říci, co se Ježíšovi líbilo na Zacheovi, Matoušovi, Šavlovi a dalších hříšnících.
Umíme říci, co Ježíš myslí svými slovy:
„Velcí hříšníci vás předcházejí do Božího království?“ (Mt 21,28-32)
Kýros byl poctivý chlap ve svých pohanských souřadnicích. Byl použitelný pro Boží věc ve světě …

Oproti slušnému pohanskému Kýrovi (který není vzdělán o Hospodinu) nám evangelium staví do protikladu vzdělané farizeje, pronásledující Ježíše. Čteme o další pasti zbožných, přichystanou na Ježíše.
(My, kosteloví, býváme žárliví. I Ježíšovi nemálo návštěvníků synagog sebejistě upíralo, že by mohl být pro Hospodina milovaným Synem.)
Evangelia Marka i Lukáše k farizeům (konzervativních a přísných) přidávají i herodovce (kolaboranty). Obě skupiny jinak vzájemně znepřátelené se spolčili proti Ježíšovi. (Nic nás tak nespojí jako společný nepřítel.)

Římané bezohledně vysávali Izraelity mnoha daněmi. [1]
Ježíšovi odpůrci chytře vymysleli na Ježíše past.
Nejprve začali Ježíšovi lichotit: „Rabi, jsi pravdomluvný a nestranný …“ a pak předstírali velkou starost: „Máme platit okupačnímu Římu ponižující daň?“ Čekali, že ať Ježíš řekne cokoliv, použijí jeho slova proti němu. Odpoví-li: „Plaťme“, obviní Ježíše u „vlastenců“ z kolaborace s nenáviděným Římem. Bude-li Ježíš proti placení daně, udají jej okupantům …

Ježíš všechny spory s odpůrci vyhrál. „Viděl jim až do žaludku“.
„Ukažte mně peníz daně.“ - Vytáhli denár „z kapsy“. Tím se odkryli, na minci byl vyražen obraz zbožštělého císaře a oni, horliví zastánci litery („Neučiníš si obraz“ [2]) a hlasatelé kultické čistoty, dávno berou nečisté, závadné a nenáviděné mince do rukou.
„Pokrytci, ptáte se na něco, co máte dávno vyřešeno. Císaři dáváte to, co na vás vymáhá a nedovolíte si mu něco dlužit, ale Bohu dlužíte obraz, k němuž jste povoláni.

Bůh řekl: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.
Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ (Gn 1,26-27)
To je základní a výsostný program pro člověka.
Máme být božím obrazem nejen lidem, ale i zvířatům, všemu živému a přírodě.
S tímto bohatstvím máme nakládat podle příkladu Hospodáře.

Bůh žije ve společenství „osob“ a my můžeme být jeho obrazem jen ve společenství s blízkými.

Bůh se nám zasvětil – žije pro nás a zasvěcuje nás do svého hospodaření, do své péče o celé stvoření. Máme být jeho prodlouženou rukou, máme odezírat, jak jedná se svým dílem a jednat podobně. Máme s ním být spolutvůrci sebe samých a spolutvůrci božího království.

Další prohlášení Hospodina:
–       Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým (Ex 19,6 (najít další))
–       Budete mými milovanými dětmi (dcerami a syny)
–       Budete mou nevěstou
–       Budete učedníky a přáteli Ježíše“
Tyto výsady a prohlášení jsou jako jednotlivé barvy duhy dávající dohromady bílé světlo pozvání Boha: „Buďte naším obrazem.“

Dětem říkáme: „Bůh nás zasvěcuje do své moudrosti svými slovy a svým osobním přátelstvím a svou péčí nás uvádí do podobnosti s ním. [3]

DVĚ PŘÍLOHY

Bůh nám svěřil důležitou službu strážného, viz Ez 33,1n.
Některá zanedbání mají strašlivé následky.

Izrael neuhlídal teroristy Hamásu. My jsme neuhlídali Putina.

Vzteklého psa a lidožravého tygra zastřelíme, ale co s Hamásem a válečnými zločinci z Ruska?
Jejich nenávist nemá hranic.

Radim Fiala, poslanec SPD, řekl v televizi: „Hlavně, aby Izrael svou obranu nepřehnal.“
Neřekl: „Hamás své vraždění přehnal“.

Gándhí prohlásil: „Oko za oko a svět bude slepý.“

Jaké řešení máme my, Ježíšovi učedníci?
A kdo má takovou autoritu, aby na něj zdrcení pozůstalí obětí a politici dali?

Máme odvahu si přiznat, že naše posty a naše modlitby nefungují?
Je chyba u Hospodina, nebo u nás?
Ježíš říká: „Takový démon nevyjde jinak než modlitbou a postem.“ (Mt 17,21)
Jak jeho slovům rozumět?
Napočítal jsem 8 druhů půstu. Který nám Ježíš doporučuje?
Jakou modlitbu Ježíš myslí?

Kardinál Pierbattista Pizzaballa, patriarcha Jeruzaléma se nabídl Hamásu k výměně za izraelské dětské rukojmí.

Každý rok máme dětem vyprávět bajku o žábě a štíru, dokud ji nebudou umět nazpaměť. Znalost té bajky patří k výbavě pro život.
O ŽÁBĚ A ŠTÍROVI

Sedí žába na okraji rybníka, když v tu se k ní přišourá štír: „Ahoj žábo! Byla bys tak hodná             a převezla mě na druhou stranu?“ Žába zauvažuje, přeměří si štíra pohledem a zakroutí hlavou: „Copak si myslíš, že jsem blázen?! Vždyť jsi štír a štíři zabíjí. Mně se ještě umírat nechce!“. „Ale žábo, vždyť to není v mém zájmu tě zabít! Jak bych se dostal na druhou stranu?       A já se tam opravdu potřebuji dostat! Prosím, převez mě!“
Žába měla dobré srdce a tak podumá a říká: „Dobře. Naskoč si!“
Štír si vylezl na žábiny záda, žába vlezla do vody, odrazila se od břehu a pomalými tempy se začala blížit k druhému břehu. Štír se kochal okolní krajinou. Když se dostali zhruba do poloviny, do štíra cosi vjelo. Křečovitě vzepjal svůj malý ocásek s bodcem na konci a vší silou bodl žábu do zad.             Ta se v mžiku začala topit, jak se jed začal rozlévat po jejím těle. S nádechem hrůzy a smutku stačila ještě před utonutí vykřiknout: „Vždyť si říkal, že není v tvém zájmu mě bodnout!? Vždyť se teď také utopíš!“ Na to štír, ještě než se také utopil: „Já vím. Moc se omlouvám. Ale jsem štír a štíři bodají. Nemohl jsem si pomoci. Snažil jsem se, věř mi!“

[1] Císař Markus Aurelius na veřejnosti litoval, že nemůže Izraelitům zdanit vzduch, který dýchají.

[2] „Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí (Ex 20,4 (najít předchozí))

[3] Další náboženská „zasvěcování,“ jsou rozmělňováním našeho zasvěcení při křtu a často jsou náboženskými frázemi.
Co např. znamená: „Zasvětit se Panně Marii,“ nebo: „Zasvětit náš národ, nebo Rusko, P. Marii“?
Ježíšova matka se dávno zasvětila – zapojila celou svou bytostí - do práce pro Ježíšovo království. Nečeká na nás, až my se k něčemu rozhoupeme. Neodvažoval bych se jí radit.
Její slova k nám: „Udělejte, cokoli vám Ježíš řekne“ (J 2,5), jsou jasná, výstižná a dostačující. Nemusíme nic dalšího vymýšlet.
Mariina modlitba je inspirativní, je plná Ducha božího:
„Duše má dobrořečí Pánu
a můj duch jásá v Bohu, mém zachránci,
že se sklonil ke své služebnici v její chudobě („ponížení“).
Hle, od této chvíle mne budou dobrořečit všechna pokolení,
že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný.
Svaté jest jeho jméno
a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kteří žijí v úctě k němu.
Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně;
vladaře svrhl s trůnu a ponížené povýšil,
hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.
Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství,
jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům na věky.“ (L 1,47-55)
Těm slovům máme naslouchat a učit se z nich.