23. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 18,15-20 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ez 33,7-9
Datum: 10. 9. 2023
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 18,15-20 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ez 33,7-9
; Řím 13,8-9
; Mt 18,15-20
Datum: 10. 9. 2023
K prvnímu čtení.
Ježíšovi učedníci nežijí jen pro sebe, ale přidávají se ke svému Učiteli, který nám nabízí pomoc pro dobré soužití v rodině, v obci, ve státě a společenství národů. Křtem jsme přijali určitý díl odpovědnosti za společnost a za boží království.
V textech evangelia posledních dvou nedělí v mezidobí (21.a 23.) a svátku Proměnění Páně jsme hledali souvislosti v Ježíšově vyučování. (To nám „Myšlenka na den“ neposkytne.) Apoštolové nás upozorňují na své chyby - v některých názorech (např. v představě o roli Mesiáše) si vedli svou, nedůvěřovali Ježíši a jen se vezli. Ježíš zůstal ve velikonočních událostech sám.
Společnost stojí na rodinách, ale naše rodina není ostrovem. Vycházíme od práce na sobě, na své osobnosti, až k uspořádání rodiny a pak také k dobrému soužití v obci, státu a společenství národů.
Jedno bez druhého nemůže existovat. Pokazí-li se jedno uspořádání (např. uspořádání státu), následky dopadnou i na rodiny a jednotlivce. Vidíme to na Ukrajině, tam se vše zaměřuje na získání svobody a život jednotlivých lidí a rodin je ohrožen a zasažen.
(Trneme, jak dopadnou volby na Slovensku. Nechají se Slováci zavléci pod vliv Ruska?)
Dnešní úryvek evangelia patří opět k životní moudrosti. Ježíš nám ukazuje, jak získat, udržet a opravovat vztahy s druhými.
„Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal,“ říká liška Malému princi.
Přátelství je velikým bohatstvím, těžko neseme jeho rozpad.
Je neštěstím, prohlásí-li manželé po rozvodu: „V životě už ho nechci vidět.“ Kdysi se přece měli rádi.
(Co myslíte, proč se dnes rozpadá tolik manželství a přátelství, když se už lidé berou z oboustranné náklonnosti?)
Doba manželství se prodloužila s prodloužením života jednotlivce. Tím se také prodloužila práce na vzájemném porozumění.
Máme-li se rádi, nechceme o druhého přijít.
Hospodin nás vyzývá k budování přátelství bez konce a nabízí nám k tomu svou pomoc. [1]
Minule jsem připomínal, že vedle naší hygieny tělesné, si pěstujeme hygienu duchovní (čistíme si vztah k Bohu). Dnes si všimneme hygieny duševní (socio-psychologické) - jak napravovat a čistit porušené vztahy s druhými.
První otázkou je, zda stojím o trvalé přátelství, a zda si k tomu pěstuji potřebné dovednosti.
Bolestně zjišťujeme, že ne každý je trvalého přátelství schopen. [2]
Ve vztazích je nejnáročnější komunikace s druhými. S nejbližšími lidmi a mezi manžely zvláště. To je práce na celý život.
Víme, jaké škody napáchají pomluvy. (I v Ježíšově příběhu, nejen v našem soužití s druhými.) [3]
Také nezkontrolované pocity jsou zničující. [4]
Jsme vděčni Ježíši za moudrá pravidla k uspořádání vzájemných vztahů.
Některá si zopakujme.
- „Slyš, Izraeli…“, zůstává základním pokynem.
Naslouchej druhému, abys mu porozuměl a pak k němu hledej cestu.
- Jak urovnávat narušené vztahy
„Přinášíš-li svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě,
nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.“ (Mt 5,23-24
- Dohoda o mimosoudním ujednání
„Dohodni se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení.
Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.“ (Mt 5,25-26
- Nevynášej konečné soudy
„Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.
Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?
Anebo jak to, že říkáš svému bratru: `Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka´ - a hle, trám ve tvém vlastním oku! Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.“ (Mt 7,1-5
- Odpouštějte si
„Kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?"
Ježíš odpověděl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesát sedmkrát.“ (Mt 18,21-22
K tomu patří podobenství o nemilosrdném služebníku. [5]
„Mějte se na pozoru! Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu.
A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: „Je mi to líto“, odpustíš mu!“ (L 17,3-4
K tomu patří modlitba: „Otče náš, odpusť nám naše dluhy, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám.“ (Mt 6,12
To vše můžeme nadepsat Ježíšovo blahopřání:
„Blahopřeji tvůrcům pokoje (šalom), neboť oni budou nazváni syny Božími.“ (Mt 5,9
Přejeme-li druhému šalom (pokoj), je to nabídka. Odpoví-li druhý ochotně svou snahou o přátelství, pak šalom budujeme.
Vracím se k Ježíšovým slovům z dnešního úryvku: „Když tvůj bratr zhřeší …“
Počítejme s tím, že nemusím mít vždy ve všem pravdu. V bratrském rozhovoru se může ukázat, že se mýlím. Proto také Ježíš stanoví tři kola k domluvě: mezi čtyřma očima, s dvěma nebo třemi svědky a třetí - v místní církvi. [6]
Janu Husovi, Jeronýmu Pražskému, … Hansi Küngovi, …, Robertu Bezákovi a velikému množství dalších pomluvených a nespravedlivě odsuzovaných nebyla dopřána obhajoba podle Ježíšových pravidel.
Upalování lidí Ježíš nikomu nepovoluje.
Ten, kdo z Ježíšových učedníků nepřistoupí na Ježíšova pravidla pro boží království, ten má být vyloučen ze společenství učedníků. Dokud Ježíšova pravidla nepřijme, nemá přístup k výhodám a dobrodiním učedníků.
Několikrát jsem se s druhými dostal do nedorozumění nebo do názorového střetu. Pokoušel jsem se s nimi domluvit, ale ne vždy se vzájemná domluva podařila. Veliká škoda.
Nejsem dokonalý a nemyslím si, že chyba je jen na druhé straně.
Budu Ježíšovi vděčný až mně ukáže, v čem jsem případně chybil. Nebeské království mě láká, rád bych si v něm porozuměl se všemi nebešťany. Nebráním se přiznávat si své chyby. Mám rád spravedlnost a pečlivost. Z každé chyby se můžeme poučit.
Bůh nás - hříšníky - vyhledává první. Ježíš zašel za Zacheem i za kananejskou ženou …
Bůh nás miluje první … Láskou věčnou.
„Láska je k nezaplacení,“ říká Pavel ve druhém čtení.
Slovo: „zákon“ si opravte na: (naši manželskou) „Smlouvu.“
Nahraďte si také „přikázání“ – za „pravidla pro život.“
[1] „Až ti umře partner, budeš brečet jako želva; tak to má být,“ říká nám Hospodin. „A já jej pro tebe (a pro sebe) probudím ze spánku smrti a zachovám ti jej navždy“.
[2] K dospělosti patří přijetí odpovědnosti ze své činy, slova a myšlení. 63 % lidí nepřesáhne mentální hranici třináctiletých.
V jedenácti letech je lidský mozek dorostlý (takový člověk je schopen náročné práce, výkonu) ale ještě není osobnostně vyzrálý. Ustrne-li, není schopen trvalého vztahu a manželství.
[3] „Proč mě soudíš, když mě neznáš?“ - Aha, už vím. „Oni říkali.“
[4] Kluk si u mě stěžoval, že ho rodiče nemají rádi. „To by mohla být vážná věc,“ povídám mu. „Ale zkusme se na to podívat. Jakpak to u vás je? Dává ti maminka do školy svačinu?“ – „Dává.“
– „A když máš svátek a narozeniny, upeče ti maminka dort? – „Ano.“
– A o Vánocích máte stromeček?“ – „Máme.“ A dostáváš nějako dárky?“ – „Dostávám“.
A pak jsem mu vyprávěl, jak se někteří rodiče hnusně chovají k dětem … Chtěl jsem, aby si kluk svůj pocit zkontroloval.
Khon říká Roubíčkovi: „Dlouho jsme se neviděli… Za to může ten covid.“ – „Ne, ne“, odpovídá Roubíček. „Vědí, jak jste před rokem byli s manželkou u nás na večeři, a jak zmizel náhrdelník mé ženy …“ – „Ale, snad si, Roubíček, nemyslej, že my bychom byli schopni … Ostatně ten náhrdelník se přece našel …“ – „No našel,“ říká Roubíček, „ale ten pocit zůstal.“
[5] S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků.
Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který byl dlužen mnoho tisíc hřiven. Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: `Měj se mnou strpení a všechno ti vrátím!´ Pán se nad oním služebníkem ustrnul, propustil ho a dluh mu odpustil.
Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: `Zaplať mi, co jsi dlužen!´ Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: `Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!´
On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh.
Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. Tu ho pán zavolal a řekl mu: `Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?´ A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. -
Tak bude jednat s vámi můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru. (Mt 18,23-35
[6] Snoubencům říkám, že se zřejmě dostanou do sporů, které sami nebudou umět vyřešit. „Už dnes si řekněte, které lidi (ty, kteří vás mají rádi a jsou moudří, nebo terapeuti v manželské poradně) poprosíte o pomoc. (Ale: ,Příbuzný neoperuje)ale .“
Ježíšovi učedníci nežijí jen pro sebe, ale přidávají se ke svému Učiteli, který nám nabízí pomoc pro dobré soužití v rodině, v obci, ve státě a společenství národů. Křtem jsme přijali určitý díl odpovědnosti za společnost a za boží království.
V textech evangelia posledních dvou nedělí v mezidobí (21.a 23.) a svátku Proměnění Páně jsme hledali souvislosti v Ježíšově vyučování. (To nám „Myšlenka na den“ neposkytne.) Apoštolové nás upozorňují na své chyby - v některých názorech (např. v představě o roli Mesiáše) si vedli svou, nedůvěřovali Ježíši a jen se vezli. Ježíš zůstal ve velikonočních událostech sám.
Společnost stojí na rodinách, ale naše rodina není ostrovem. Vycházíme od práce na sobě, na své osobnosti, až k uspořádání rodiny a pak také k dobrému soužití v obci, státu a společenství národů.
Jedno bez druhého nemůže existovat. Pokazí-li se jedno uspořádání (např. uspořádání státu), následky dopadnou i na rodiny a jednotlivce. Vidíme to na Ukrajině, tam se vše zaměřuje na získání svobody a život jednotlivých lidí a rodin je ohrožen a zasažen.
(Trneme, jak dopadnou volby na Slovensku. Nechají se Slováci zavléci pod vliv Ruska?)
Dnešní úryvek evangelia patří opět k životní moudrosti. Ježíš nám ukazuje, jak získat, udržet a opravovat vztahy s druhými.
„Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal,“ říká liška Malému princi.
Přátelství je velikým bohatstvím, těžko neseme jeho rozpad.
Je neštěstím, prohlásí-li manželé po rozvodu: „V životě už ho nechci vidět.“ Kdysi se přece měli rádi.
(Co myslíte, proč se dnes rozpadá tolik manželství a přátelství, když se už lidé berou z oboustranné náklonnosti?)
Doba manželství se prodloužila s prodloužením života jednotlivce. Tím se také prodloužila práce na vzájemném porozumění.
Máme-li se rádi, nechceme o druhého přijít.
Hospodin nás vyzývá k budování přátelství bez konce a nabízí nám k tomu svou pomoc. [1]
Minule jsem připomínal, že vedle naší hygieny tělesné, si pěstujeme hygienu duchovní (čistíme si vztah k Bohu). Dnes si všimneme hygieny duševní (socio-psychologické) - jak napravovat a čistit porušené vztahy s druhými.
První otázkou je, zda stojím o trvalé přátelství, a zda si k tomu pěstuji potřebné dovednosti.
Bolestně zjišťujeme, že ne každý je trvalého přátelství schopen. [2]
Ve vztazích je nejnáročnější komunikace s druhými. S nejbližšími lidmi a mezi manžely zvláště. To je práce na celý život.
Víme, jaké škody napáchají pomluvy. (I v Ježíšově příběhu, nejen v našem soužití s druhými.) [3]
Také nezkontrolované pocity jsou zničující. [4]
Jsme vděčni Ježíši za moudrá pravidla k uspořádání vzájemných vztahů.
Některá si zopakujme.
- „Slyš, Izraeli…“, zůstává základním pokynem.
Naslouchej druhému, abys mu porozuměl a pak k němu hledej cestu.
- Jak urovnávat narušené vztahy
„Přinášíš-li svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě,
nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.“ (Mt 5,23-24
)
- Dohoda o mimosoudním ujednání
„Dohodni se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení.
Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.“ (Mt 5,25-26
)
- Nevynášej konečné soudy
„Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.
Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?
Anebo jak to, že říkáš svému bratru: `Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka´ - a hle, trám ve tvém vlastním oku! Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.“ (Mt 7,1-5
)
- Odpouštějte si
„Kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?"
Ježíš odpověděl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesát sedmkrát.“ (Mt 18,21-22
)
K tomu patří podobenství o nemilosrdném služebníku. [5]
„Mějte se na pozoru! Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu.
A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: „Je mi to líto“, odpustíš mu!“ (L 17,3-4
)
K tomu patří modlitba: „Otče náš, odpusť nám naše dluhy, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám.“ (Mt 6,12
)
To vše můžeme nadepsat Ježíšovo blahopřání:
„Blahopřeji tvůrcům pokoje (šalom), neboť oni budou nazváni syny Božími.“ (Mt 5,9
)
Přejeme-li druhému šalom (pokoj), je to nabídka. Odpoví-li druhý ochotně svou snahou o přátelství, pak šalom budujeme.
Vracím se k Ježíšovým slovům z dnešního úryvku: „Když tvůj bratr zhřeší …“
Počítejme s tím, že nemusím mít vždy ve všem pravdu. V bratrském rozhovoru se může ukázat, že se mýlím. Proto také Ježíš stanoví tři kola k domluvě: mezi čtyřma očima, s dvěma nebo třemi svědky a třetí - v místní církvi. [6]
Janu Husovi, Jeronýmu Pražskému, … Hansi Küngovi, …, Robertu Bezákovi a velikému množství dalších pomluvených a nespravedlivě odsuzovaných nebyla dopřána obhajoba podle Ježíšových pravidel.
Upalování lidí Ježíš nikomu nepovoluje.
Ten, kdo z Ježíšových učedníků nepřistoupí na Ježíšova pravidla pro boží království, ten má být vyloučen ze společenství učedníků. Dokud Ježíšova pravidla nepřijme, nemá přístup k výhodám a dobrodiním učedníků.
Několikrát jsem se s druhými dostal do nedorozumění nebo do názorového střetu. Pokoušel jsem se s nimi domluvit, ale ne vždy se vzájemná domluva podařila. Veliká škoda.
Nejsem dokonalý a nemyslím si, že chyba je jen na druhé straně.
Budu Ježíšovi vděčný až mně ukáže, v čem jsem případně chybil. Nebeské království mě láká, rád bych si v něm porozuměl se všemi nebešťany. Nebráním se přiznávat si své chyby. Mám rád spravedlnost a pečlivost. Z každé chyby se můžeme poučit.
Bůh nás - hříšníky - vyhledává první. Ježíš zašel za Zacheem i za kananejskou ženou …
Bůh nás miluje první … Láskou věčnou.
„Láska je k nezaplacení,“ říká Pavel ve druhém čtení.
Slovo: „zákon“ si opravte na: (naši manželskou) „Smlouvu.“
Nahraďte si také „přikázání“ – za „pravidla pro život.“
[1] „Až ti umře partner, budeš brečet jako želva; tak to má být,“ říká nám Hospodin. „A já jej pro tebe (a pro sebe) probudím ze spánku smrti a zachovám ti jej navždy“.
[2] K dospělosti patří přijetí odpovědnosti ze své činy, slova a myšlení. 63 % lidí nepřesáhne mentální hranici třináctiletých.
V jedenácti letech je lidský mozek dorostlý (takový člověk je schopen náročné práce, výkonu) ale ještě není osobnostně vyzrálý. Ustrne-li, není schopen trvalého vztahu a manželství.
[3] „Proč mě soudíš, když mě neznáš?“ - Aha, už vím. „Oni říkali.“
[4] Kluk si u mě stěžoval, že ho rodiče nemají rádi. „To by mohla být vážná věc,“ povídám mu. „Ale zkusme se na to podívat. Jakpak to u vás je? Dává ti maminka do školy svačinu?“ – „Dává.“
– „A když máš svátek a narozeniny, upeče ti maminka dort? – „Ano.“
– A o Vánocích máte stromeček?“ – „Máme.“ A dostáváš nějako dárky?“ – „Dostávám“.
A pak jsem mu vyprávěl, jak se někteří rodiče hnusně chovají k dětem … Chtěl jsem, aby si kluk svůj pocit zkontroloval.
Khon říká Roubíčkovi: „Dlouho jsme se neviděli… Za to může ten covid.“ – „Ne, ne“, odpovídá Roubíček. „Vědí, jak jste před rokem byli s manželkou u nás na večeři, a jak zmizel náhrdelník mé ženy …“ – „Ale, snad si, Roubíček, nemyslej, že my bychom byli schopni … Ostatně ten náhrdelník se přece našel …“ – „No našel,“ říká Roubíček, „ale ten pocit zůstal.“
[5] S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků.
Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který byl dlužen mnoho tisíc hřiven. Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: `Měj se mnou strpení a všechno ti vrátím!´ Pán se nad oním služebníkem ustrnul, propustil ho a dluh mu odpustil.
Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: `Zaplať mi, co jsi dlužen!´ Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: `Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!´
On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh.
Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. Tu ho pán zavolal a řekl mu: `Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?´ A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. -
Tak bude jednat s vámi můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru. (Mt 18,23-35
)
[6] Snoubencům říkám, že se zřejmě dostanou do sporů, které sami nebudou umět vyřešit. „Už dnes si řekněte, které lidi (ty, kteří vás mají rádi a jsou moudří, nebo terapeuti v manželské poradně) poprosíte o pomoc. (Ale: ,Příbuzný neoperuje)ale .“