22. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Dt 13,1 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Jer 20,7-9
Datum: 3. 9. 2023
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Dt 13,1 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Jer 20,7-9
; Řím 12,1-2
; Mt 16,21-27
Datum: 3. 9. 2023
K prvnímu čtení.
Jak přečíst slova: „Svedl jsi mě, Hospodine, … byl jsi silnější než já …“?
Jsou výčitkou, vzpourou, nářkem, lítostivým prohlášením …?
Druhé čtení.
„Přinášejte sami sebe jako modlitbu …“ (jako odpověď na lásku Boha).
K úryvku z evangelia o napomenutí Petra opakuji, co jsme se už naučili (opakování je matkou moudrosti) a něco k tomu přidám.
Před týdnem jsme slyšeli Petrovo vyznání: „Ježíši, jsi Mesiáš, Syn živého Boha“.
Ježíš Petra ocenil: „Poctivě hledáš, správně uvažuješ a tak ti můj nebeský Otec dal poznat, kým jsem.“ („Kdo má, tom bude dáno a přidáno.“)
Izraelité nedočkavě vyhlíželi Mesiáše. Byli přesvědčení, že Mesiáš povede povstání proti okupačnímu Římu (rabíni je v tom podporovali). [1]
Proto Ježíš apoštolům zakazoval někomu prozrazovat, že je Mesiášem, aby se tím povstání nespustilo.
Ježíš ve svém vyučování neopominul učedníkům připomenout náboženskou rakovinu - pronásledování proroků od vlastních lidí.
Ježíš připravoval apoštoly na střet s předními náboženskými autoritami: „Náboženská nesnášenlivost předních mužů synagogy (církve) k Mesiáši nakonec dospěje až k jeho vraždě.
Petr s Ježíšem nesouhlasil a začal Ježíše kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!
- Ježíši, co to plácáš za nesmysly, tys nechodil ve škole na vyučování náboženství! Ty ses neučil, že nás Mesiáš osvobodí od okupantů a vrátí nám svobodu?“
Ježíš Petra ostře napomenul: „Mluvíš jako satan! Takto satan začínal. Myslel si, že je chytřejší než Bůh.
Kdo chce být mým učedníkem, ať vytrhne svůj kůl a následuje mě.“
Opakovaně vysvětluji smysl těchto slov.
Hospodin nás ve své Smlouvě učí rozpoznávat dobro od zla, nespravedlnost od nespravedlnosti a jak budovat dobré vztahy s druhými. Jeho pokyny (ne přikázání) jsou hradbou, obranou proti zlu.
„Všechno, co vám kladu na srdce, pečlivě dodržujte,“ řekl Hospodin. „Nic k tomu nepřidáš a nic z toho neubereš. Na nic jsem nezapomněl a nic v nich není zbytečně. (Srv. Dt 13,1
Tuto druhou, nadbytečnou hradbu rabínů, stavěli i muži Izraele. Uvěřili představeným, že dodržování rabínských přikázání patří k vyššímu stupni náboženského života a je zásluhou vedoucí ke svatosti.
Ježíš apoštolům ukazoval, že boží pokyny pečlivě dodržuje, ale přikázáními rabínů se nedrží.“ [2]
„Petře, rozmysli si, koho učedníkem chceš být,“ říká Ježíš důrazně, „ zda učedníkem rabínů, nebo učedníkem mým.
Kdo chce být mým učedníkem, vytrhni svůj kůl z hradby rabínských přikázání a vyjdi ven do svobody božích synů a dcer.“
Opakovaně si vysvětlujeme, že Ježíš nemohl říci: „Vezmi svůj kříž …“
Řecké slovo stauros znamená kůl, trám. Až později i kůl kříže.
Odsouzenci k ukřižování nenosili kříž, nýbrž jen příčné břevno kříže. Kůl býval trvale zaražen na popravišti.)
Ostatně Ježíš říká: „Mesiáš bude zabit,“ nemluví ještě o ukřižování. To by pro učedníky ani nebylo srozumitelné. V Izraeli nikoho nemučili. Nenávidění Římané používali ukřižování - krutý a potupný trest - pro vzbouřené otroky.
Proč je tato scéna v evangeliu Matouše a Marka napsána?
Protože i my v mnohém jednáme s podobnou svévolí proti Ježíšovi …
Apoštolové v mnohém Ježíšovi porozuměli, ale v základní věci selhali. Při Ježíšově zatčení a následující popravě přestali Ježíšovi věřit, že je Mesiášem. Zapomněli na Ježíšovo přátelství, na jeho znamení (zázraky), na hlas z nebe: „Toto je můj milovaný syn, toho poslouchejte.“ Jakoby se nic z toho krásného nestalo.
Nevím, jak vy, ale já si nemohu myslet, že jsem lepší než apoštolové.
Potřebuji si hlídat, abych si nemyslel, že rozumíme Ježíšově věci lépe než on sám.
Máme veliké zpoždění v následování Ježíše. I to, že jsme neuhlídali mír, svědčí o našem selhání.
Stále nesnášíme ty, kteří mluví o Bohu jinak než my. A pronásledujeme ty, kteří nás převyšují.
Na druhých vidíme jejich chyby snadněji než na sobě. Proto jsou selhávání druhých varováním pro nás.
Všímáme si, že ti, kteří si myslí, že vědí, jak to s Bohem je, kteří se jen drží náboženské minulosti a myslí si, že už nemáme hledat dál a nic měnit - všímáme si, že tito lidé si neumějí přiznat své chyby. Jsou se sebou spokojení. Omlouvat se druhým by pokládali za slabost. Tito lidé nerostou a napadají lidi jiného smýšlení.
Chyby druhých nám mají být výstrahou. Máme si říkat: „Tak jednat nebudu.“
Ježíš blahopřeje lidem čistého srdce. [3]
Vysvětluje nám, jak důležitá je otevřenost pro Boha, pro nová poznávání. Ten, kdo ví, že Bůh je nádhernou bytostí, větší, než jak si posud myslíme, ten má otevřenou cestu k porozumění božím záměrům s lidmi.
Jsme překvapeni, že i apoštolové v něčem Ježíšovi nerozuměli. Ale Ježíš s nimi nepřestal pracovat.
Slovo boží nám ukazuje správné jednání Ježíšova učedníka i na příkladu odvážného a upřímného Štěpána. Ten Ježíšovým odpůrcům řekl:
„Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové. Byl kdy nějaký prorok, aby ho vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, a toho vy jste nyní zradili a zavraždili. Přijali jste pravidla Boží smlouvy z rukou andělů, ale sami jste jej nezachovali!“ (Skt 7: 51-53)
Mladý Štěpán v tomto případě předčil apoštoly. [4]
Boží slovo nás očišťuje, abychom mohli vystupovat dál a výš.
Pro „očišťování“ máme mladé slovo hygiena.
Používáme hygienu tělesnou, duševní a duchovní
V tělesné hygieně naše generace výrazně pokročila.
O hygieně duševní budeme uvažovat za týden.
Duchovní hygienou myslíme očišťování své mysli, svých představ o Bohu a vztahů s ním.
V podobenství o vinném keři a jeho ratolestech nám Ježíš vysvětluje:
„Můj Otec každou ratolest, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.“
Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.
Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.
Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.
Zachováte-li mé pokyny (pro boží království), zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.“ (Srv. J 15,1-11
Jak nás Bůh očišťuje svým slovem, už známe.
- Evangelia nám vypravují o třech křížích na Golgotě.
Jen jeden posloužil k naší záchraně (zatřásl s námi, ukázal nám, jak strašná je náboženská nesnášenlivost a nenávist, přivedl nás k obrácení).
Druhý kříž vedl k obrácení teroristy ukřižovaného po Ježíšově pravici.
Třetí kříž byl - můžeme-li to tak říci - začátkem pekla pro neobráceného zločince po Ježíšově levici
Nehrajme si na Ježíše.
Účast na Ježíšově kříži znamená pronásledování pro věc Ježíše. Onemocnění rakovinou, je možná následek poničeného životního prostředí nebo špatného životního stylu, např. kouření. Ne, bolest zubů nebo bolest ze zranění při srážce aut na silnici.
- V listě Židům čteme:
Kristus, když přichází na svět, říká:
„Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo.
V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení.
Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno.´
Předně říká: `Oběti ani dary, oběti zápalné ani oběti za hřích jsi nechtěl a nenašel jsi v nich zalíbení´ - totiž v takových, jaké se obětují podle zákona.
Potom však řekne: `Zde jsem, abych konal tvou vůli.´ Žid 10,5-9
Otče, chceš, abych byl člověkem, abych lidem ukázal je pěkný a plodný může být lidský život. Ano, to je výborný nápad, rád budu člověkem.“
Bůh nás svým slovem vyvádí z našich nesprávných představ a vrací nás na správnou cestu.
Nikdo nezpochybňujeme Ježíšovo utrpení. To je ovocem hříchu.
Ježíš nás zachraňuje svými slovy a svým příkladem lidskosti. Nezachraňuje nás svým utrpením, které mu způsobil hřích náboženské nenávisti.
Zachráněný je ten, kdo si ověřil důvěryhodnost Hospodina, dá na něj víc než na vlastní nápady, řídí se božími pokyny k životu a následuje Ježíše.
Návod k očišťování a růstu nám poskytl už Jan Baptista: „Obracejte se k Bohu. Porovnávejte si svá jednání, svou řeč i své myšlení s Ježíšem, s jeho životním příkladem.“
[1] Ježíš hlásal: „Nejprve Izrael potřebuje náboženskou reformu. Potřebujete se zbavit pohanského myšlení a obrátit se k Hospodinu. Pak můžete dostat i politickou svobodu.
[2]Rabíni rozšiřili svou moc nad lidmi. Zavedli dvě kuchyně (masnou a mléčnou), další přikázání o slavení soboty, kultické nečistotě atd.
„Farizeové a někteří ze zákoníků, kteří přišli z Jeruzaléma, uviděli některých Ježíšových učedníků, jak jedí znesvěcujícíma, to jest neomytýma rukama.
(Farizeové totiž a všichni židé se drží tradice otců a nejedí, dokud si k zápěstí neomyjí ruce. A po návratu z trhu nejedí, dokud se neočistí. A je ještě mnoho jiných tradic, kterých se drží: ponořování pohárů, džbánů a měděných mis.)
Farizeové a zákoníci se Ježíše zeptali: "Proč se tvoji učedníci neřídí podle tradice otců a jedí znesvěcujícíma rukama?"
Řekl jim: "Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno: `Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne;
marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.´ Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice."
A ještě řekl: "Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svou tradici! Vždyť Mojžíš řekl: `Cti svého otce i svou matku´ a `kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí´.
Vy však učíte: Řekne-li někdo otci nebo matce: `To, čím jsem ti zavázán pomoci, je korbán (to jest dar Bohu)´, již podle vás nemusí pro otce nebo matku nic udělat; tak rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou pěstujete. A takových podobných věcí činíte mnoho."
Když znovu svolal zástup, řekl jim: "Slyšte mě všichni a rozumějte: Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje. Kdo má uši k slyšení, slyš!" (Mk 7,1-16
„ Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je ve Smlouvě důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní nezanedbávat.
Slepí vůdcové, cedíte komára, ale velblouda spolknete! (Mt 23,23n
My, katolíci, na tom nejsme o moc lépe než náboženští pokrytci starého Izraele.
[3] Blahopřeji těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. (Mt 5,8
[4] Škoda, že apoštolové Štěpána nepodrželi, nevzkřísili jej.
Jak přečíst slova: „Svedl jsi mě, Hospodine, … byl jsi silnější než já …“?
Jsou výčitkou, vzpourou, nářkem, lítostivým prohlášením …?
Druhé čtení.
„Přinášejte sami sebe jako modlitbu …“ (jako odpověď na lásku Boha).
K úryvku z evangelia o napomenutí Petra opakuji, co jsme se už naučili (opakování je matkou moudrosti) a něco k tomu přidám.
Před týdnem jsme slyšeli Petrovo vyznání: „Ježíši, jsi Mesiáš, Syn živého Boha“.
Ježíš Petra ocenil: „Poctivě hledáš, správně uvažuješ a tak ti můj nebeský Otec dal poznat, kým jsem.“ („Kdo má, tom bude dáno a přidáno.“)
Izraelité nedočkavě vyhlíželi Mesiáše. Byli přesvědčení, že Mesiáš povede povstání proti okupačnímu Římu (rabíni je v tom podporovali). [1]
Proto Ježíš apoštolům zakazoval někomu prozrazovat, že je Mesiášem, aby se tím povstání nespustilo.
Ježíš ve svém vyučování neopominul učedníkům připomenout náboženskou rakovinu - pronásledování proroků od vlastních lidí.
Ježíš připravoval apoštoly na střet s předními náboženskými autoritami: „Náboženská nesnášenlivost předních mužů synagogy (církve) k Mesiáši nakonec dospěje až k jeho vraždě.
Petr s Ježíšem nesouhlasil a začal Ježíše kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!
- Ježíši, co to plácáš za nesmysly, tys nechodil ve škole na vyučování náboženství! Ty ses neučil, že nás Mesiáš osvobodí od okupantů a vrátí nám svobodu?“
Ježíš Petra ostře napomenul: „Mluvíš jako satan! Takto satan začínal. Myslel si, že je chytřejší než Bůh.
Kdo chce být mým učedníkem, ať vytrhne svůj kůl a následuje mě.“
Opakovaně vysvětluji smysl těchto slov.
Hospodin nás ve své Smlouvě učí rozpoznávat dobro od zla, nespravedlnost od nespravedlnosti a jak budovat dobré vztahy s druhými. Jeho pokyny (ne přikázání) jsou hradbou, obranou proti zlu.
„Všechno, co vám kladu na srdce, pečlivě dodržujte,“ řekl Hospodin. „Nic k tomu nepřidáš a nic z toho neubereš. Na nic jsem nezapomněl a nic v nich není zbytečně. (Srv. Dt 13,1
) Rabíni ale nedůvěřovali
slovům Hospodina a začali stavět okolo Tóry další hradbu. Ta ovšem
škrtí, omezuje a podvazuje život.“
Tuto druhou, nadbytečnou hradbu rabínů, stavěli i muži Izraele. Uvěřili představeným, že dodržování rabínských přikázání patří k vyššímu stupni náboženského života a je zásluhou vedoucí ke svatosti.
Ježíš apoštolům ukazoval, že boží pokyny pečlivě dodržuje, ale přikázáními rabínů se nedrží.“ [2]
„Petře, rozmysli si, koho učedníkem chceš být,“ říká Ježíš důrazně, „ zda učedníkem rabínů, nebo učedníkem mým.
Kdo chce být mým učedníkem, vytrhni svůj kůl z hradby rabínských přikázání a vyjdi ven do svobody božích synů a dcer.“
Opakovaně si vysvětlujeme, že Ježíš nemohl říci: „Vezmi svůj kříž …“
Řecké slovo stauros znamená kůl, trám. Až později i kůl kříže.
Odsouzenci k ukřižování nenosili kříž, nýbrž jen příčné břevno kříže. Kůl býval trvale zaražen na popravišti.)
Ostatně Ježíš říká: „Mesiáš bude zabit,“ nemluví ještě o ukřižování. To by pro učedníky ani nebylo srozumitelné. V Izraeli nikoho nemučili. Nenávidění Římané používali ukřižování - krutý a potupný trest - pro vzbouřené otroky.
Proč je tato scéna v evangeliu Matouše a Marka napsána?
Protože i my v mnohém jednáme s podobnou svévolí proti Ježíšovi …
Apoštolové v mnohém Ježíšovi porozuměli, ale v základní věci selhali. Při Ježíšově zatčení a následující popravě přestali Ježíšovi věřit, že je Mesiášem. Zapomněli na Ježíšovo přátelství, na jeho znamení (zázraky), na hlas z nebe: „Toto je můj milovaný syn, toho poslouchejte.“ Jakoby se nic z toho krásného nestalo.
Nevím, jak vy, ale já si nemohu myslet, že jsem lepší než apoštolové.
Potřebuji si hlídat, abych si nemyslel, že rozumíme Ježíšově věci lépe než on sám.
Máme veliké zpoždění v následování Ježíše. I to, že jsme neuhlídali mír, svědčí o našem selhání.
Stále nesnášíme ty, kteří mluví o Bohu jinak než my. A pronásledujeme ty, kteří nás převyšují.
Na druhých vidíme jejich chyby snadněji než na sobě. Proto jsou selhávání druhých varováním pro nás.
Všímáme si, že ti, kteří si myslí, že vědí, jak to s Bohem je, kteří se jen drží náboženské minulosti a myslí si, že už nemáme hledat dál a nic měnit - všímáme si, že tito lidé si neumějí přiznat své chyby. Jsou se sebou spokojení. Omlouvat se druhým by pokládali za slabost. Tito lidé nerostou a napadají lidi jiného smýšlení.
Chyby druhých nám mají být výstrahou. Máme si říkat: „Tak jednat nebudu.“
Ježíš blahopřeje lidem čistého srdce. [3]
Vysvětluje nám, jak důležitá je otevřenost pro Boha, pro nová poznávání. Ten, kdo ví, že Bůh je nádhernou bytostí, větší, než jak si posud myslíme, ten má otevřenou cestu k porozumění božím záměrům s lidmi.
Jsme překvapeni, že i apoštolové v něčem Ježíšovi nerozuměli. Ale Ježíš s nimi nepřestal pracovat.
Slovo boží nám ukazuje správné jednání Ježíšova učedníka i na příkladu odvážného a upřímného Štěpána. Ten Ježíšovým odpůrcům řekl:
„Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové. Byl kdy nějaký prorok, aby ho vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, a toho vy jste nyní zradili a zavraždili. Přijali jste pravidla Boží smlouvy z rukou andělů, ale sami jste jej nezachovali!“ (Skt 7: 51-53)
Mladý Štěpán v tomto případě předčil apoštoly. [4]
Boží slovo nás očišťuje, abychom mohli vystupovat dál a výš.
Pro „očišťování“ máme mladé slovo hygiena.
Používáme hygienu tělesnou, duševní a duchovní
V tělesné hygieně naše generace výrazně pokročila.
O hygieně duševní budeme uvažovat za týden.
Duchovní hygienou myslíme očišťování své mysli, svých představ o Bohu a vztahů s ním.
V podobenství o vinném keři a jeho ratolestech nám Ježíš vysvětluje:
„Můj Otec každou ratolest, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.“
Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.
Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.
Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.
Zachováte-li mé pokyny (pro boží království), zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.“ (Srv. J 15,1-11
)
Jak nás Bůh očišťuje svým slovem, už známe.
- Evangelia nám vypravují o třech křížích na Golgotě.
Jen jeden posloužil k naší záchraně (zatřásl s námi, ukázal nám, jak strašná je náboženská nesnášenlivost a nenávist, přivedl nás k obrácení).
Druhý kříž vedl k obrácení teroristy ukřižovaného po Ježíšově pravici.
Třetí kříž byl - můžeme-li to tak říci - začátkem pekla pro neobráceného zločince po Ježíšově levici
Nehrajme si na Ježíše.
Účast na Ježíšově kříži znamená pronásledování pro věc Ježíše. Onemocnění rakovinou, je možná následek poničeného životního prostředí nebo špatného životního stylu, např. kouření. Ne, bolest zubů nebo bolest ze zranění při srážce aut na silnici.
- V listě Židům čteme:
Kristus, když přichází na svět, říká:
„Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo.
V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení.
Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno.´
Předně říká: `Oběti ani dary, oběti zápalné ani oběti za hřích jsi nechtěl a nenašel jsi v nich zalíbení´ - totiž v takových, jaké se obětují podle zákona.
Potom však řekne: `Zde jsem, abych konal tvou vůli.´ Žid 10,5-9
)
Otče, chceš, abych byl člověkem, abych lidem ukázal je pěkný a plodný může být lidský život. Ano, to je výborný nápad, rád budu člověkem.“
Bůh nás svým slovem vyvádí z našich nesprávných představ a vrací nás na správnou cestu.
Nikdo nezpochybňujeme Ježíšovo utrpení. To je ovocem hříchu.
Ježíš nás zachraňuje svými slovy a svým příkladem lidskosti. Nezachraňuje nás svým utrpením, které mu způsobil hřích náboženské nenávisti.
Zachráněný je ten, kdo si ověřil důvěryhodnost Hospodina, dá na něj víc než na vlastní nápady, řídí se božími pokyny k životu a následuje Ježíše.
Návod k očišťování a růstu nám poskytl už Jan Baptista: „Obracejte se k Bohu. Porovnávejte si svá jednání, svou řeč i své myšlení s Ježíšem, s jeho životním příkladem.“
[1] Ježíš hlásal: „Nejprve Izrael potřebuje náboženskou reformu. Potřebujete se zbavit pohanského myšlení a obrátit se k Hospodinu. Pak můžete dostat i politickou svobodu.
[2]Rabíni rozšiřili svou moc nad lidmi. Zavedli dvě kuchyně (masnou a mléčnou), další přikázání o slavení soboty, kultické nečistotě atd.
„Farizeové a někteří ze zákoníků, kteří přišli z Jeruzaléma, uviděli některých Ježíšových učedníků, jak jedí znesvěcujícíma, to jest neomytýma rukama.
(Farizeové totiž a všichni židé se drží tradice otců a nejedí, dokud si k zápěstí neomyjí ruce. A po návratu z trhu nejedí, dokud se neočistí. A je ještě mnoho jiných tradic, kterých se drží: ponořování pohárů, džbánů a měděných mis.)
Farizeové a zákoníci se Ježíše zeptali: "Proč se tvoji učedníci neřídí podle tradice otců a jedí znesvěcujícíma rukama?"
Řekl jim: "Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno: `Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne;
marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.´ Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice."
A ještě řekl: "Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svou tradici! Vždyť Mojžíš řekl: `Cti svého otce i svou matku´ a `kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí´.
Vy však učíte: Řekne-li někdo otci nebo matce: `To, čím jsem ti zavázán pomoci, je korbán (to jest dar Bohu)´, již podle vás nemusí pro otce nebo matku nic udělat; tak rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou pěstujete. A takových podobných věcí činíte mnoho."
Když znovu svolal zástup, řekl jim: "Slyšte mě všichni a rozumějte: Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje. Kdo má uši k slyšení, slyš!" (Mk 7,1-16
)
„ Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je ve Smlouvě důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní nezanedbávat.
Slepí vůdcové, cedíte komára, ale velblouda spolknete! (Mt 23,23n
)
My, katolíci, na tom nejsme o moc lépe než náboženští pokrytci starého Izraele.
[3] Blahopřeji těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. (Mt 5,8
)
[4] Škoda, že apoštolové Štěpána nepodrželi, nevzkřísili jej.