21. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 16,13-20 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 22,19-23; Řím 11,33-36; Mt 16,13-20
Datum: 27. 8. 2023
V prvním čtení slyšíme o správci královského paláce, který nesloužil tak jak měl, ale zneužíval svého postavení pro své výhody. (Představme si třeba takového kancléře na Pražském Hradě ... )
Šebna bude nahrazen Eljakimem. Ten dostane klíč od paláce.
Obraz hřebu je třeba vysvětlit. Kovové předměty byly tenkráte mnohem cennější než dnes. (Při Ježíšově ukřižování ušetřil šikovný kat jeden hřeb …)
Hřeb (dobře zatlučený) unese velikou váhu, lze na něj mnoho zavěsit. Dobrý služebník přináší mnohý užitek.
I nám byly svěřeny určité hřivny v božím království. Jsme za ně odpovědní.

K druhému čtení. Boží přátelství a boží moudrost jsou závratné a nevyčerpatelné. Dostáváme je darem.

K evangeliu.
Apoštolové vyprávěli, jak jsou lidé nemožní, nenechali si vysvětlit, kdo Ježíš je.
(Stále si někteří lidé myslí, že spolkli veškerou moudrost.)
Za týden uslyšíme, jak si apoštolové nenechali vysvětlit od Ježíše, kdo Mesiáš je a jaký má program.

Otázka, kým je pro nás - pro mě - Ježíš, je zásadní.
Během života je třeba na ni znovu a znovu odpovídat.
(Každý vztah má růst, proto je nutné jej živit. Víme, že vztahy mohou smutně, některé nechvalně, dopadnout.)
Ani Ježíš si neudržel všechny své učedníky.
Některé „zbožné“ lidi nikdy pro své názory nezískal, měli „své“ neměnné názory.

„My jsme učedníci Mojžíšovi,“ skálopevně se holedbali Ježíšovi odpůrci. „Kdybyste byli učedníci Mojžíše, ve všem bychom si rozuměli,“ odpověděl jim Ježíš. 
Ježíš ladil s Mojžíšem. Mojžíš by byl výtečným učedníkem Ježíše. [1]

Izraelité dlouho toužebně vyhlíželi Mesiáše. Ve svých těžkostech naříkali, že Mesiáš otálí. [2]
Ten přišel až tehdy, když určité množství Izraelitů dosáhlo určité úrovně.

Nám slovo „Mesiáš“ mnoho neříká. Co znamená „Pomazaný“?
Pro Izraelity je „Ovoněný“, „Vonící po Bohu“. (Vůně je jedním z obrazů Ducha božího.)
S vůní židé pracovali a pracují. Dodneška, jakmile potkají pěknou vůni, děkují za ni Hospodinu. 
Uložme si tuto informaci do paměti a přijměme do svého životního stylu.

Řada lidí v Ježíši rozpoznala Mesiáše. Voněl jim.
Některým Ježíš po Bohu nevoněl. Čím to bylo?

Zopakujme si, jaké významné osobnosti Ježíš v Izraeli potkal.
Největší osobností byl Jan Baptista. (Ale ten se Ježíšovým učedníkem nestal. Kdo neví proč, ať se ptá.)

Budoucí apoštolové byli zajímavými a nevšedními osobnostmi. Platí to i o některých ženách.
O některých ledacos důležitého víme.
Petr byl chlap poctivého myšlení. Nepatřil k farizeům, jejich pokroucená a často pokrytecká zbožnost Petrovi nevoněla. Z Ježíše byl Petr naopak nadšený, jeho přátelství si vážil.
Ježíš si své učedníky vzdělával a vedl. (Říkáme si, jaký rozdíl je mezi fanoušky a učedníky.)

Ježíš svěřil péči o boží království apoštolům. To je odvážné rozhodnutí.
Z vlastní zkušenosti známe, jak nesamozřejmé je pustit děti k práci a později jim předat „firmu“.  Řada rodičů dokonce mluví svým dospělým dětem i do manželství.
Mezi Ježíšem a námi je větší rozdíl než mezi rodiči a dětmi. Děti mohou své rodiče přerůst. My, učedníci, Ježíšovi úrovně nedosahujeme.

Petr neměl malé sebevědomí. Až v krizích pravdivě přiznával svou nedokonalost.
Na to si máme dávat v církvi pozor. Moc je největším pokušením …
Svěřit klíče od Ježíšova království Petrovi je tedy odvážné.
I my se Ježíšovi vzpíráme a někdy jednáme, jako bychom už vše věděli.    

Važme si Ježíšova důvěrného přátelství (má nás více rád než nejhodnější paní učitelka své školáky).

Mějme na zřeteli, že až po řadě měsíců Ježíšova vyučování slyšel Petr s deseti svými kamarády: „Jste mými přáteli, pokud dodržujete má slova, mé pokyny“. [3]
Ježíšova slova o klíči od božího království pro Petra neznamenají neomylnost, ale velikou odpovědnost. [4]
Máme sklon používat ta slova, jako když komunisté tvrdili: „Strana má vždy pravdu.“
Slova: „Na svatém Petrovi Ježíš založil církev svatou“, mohou být náboženskou frází. [5]

Máme být moudří a opatrní, náboženská sebejistota snadno křižuje druhé.

Není od Ježíše utopické svěřit nám - křehkým lidem - velikou odpovědnost za boží království na zemi?  Není, Bůh nás nepřeceňuje.
Dostatečně nám ukazuje, že se od něj máme celoživotně vzdělávat. K tomu nás dostatečně vybavuje  - posílá nám svého Průvodce s jeho nápovědou (srv. Jan 16,13).
Bohatě nás obdarovává.
Tak, jako dobří rodiče svou péčí obdarovávají své děti, tak nás Bůh obdarovává svými dary a projevuje nám své blízké a důvěrné přátelství. Pracuje s námi a každý týden s námi slaví svou hostinu.

Škoda, že naše kostely jsou „studené“.  Hlavním zobrazením je „popravený“ (někde ve více provedeních). [6]
Školní třídy našich dětí už vypadají jinak než ty, do kterých jsme chodili my, jsou veselejší. Už v nich není rákoska. Chceme, aby se v nich dětem líbilo. Aby se těšili do školy.
Dětí se ptáme: „Máte hodnou paní učitelku, máte dobrého učitele?

Učedníci zažili s Ježíšem krásný čas. Nikdo jiný jim neposkytl tak krásné přátelství, jako jejich Učitel. Odložme stranou Ježíšovo ukřižování, tomu nevěřili.  
Učedníci byli nadšení Ježíšovým jednáním a nemohli se dočkat Mesiášova vítězství.
Nepřátelství Ježíšových protivníků je tolik netrápilo, Mesiáš přece prosadí svou věc. 

Ježíš nám svou hostinu krásně vystavěl. Je naším milujícím, milovaným a nejlepším Učitelem.
Těšíme se na jeho slova. Na jeho povzbuzení a moudrost. [7]
Umíme-li stolovat v rodině a známe-li obsah židovské náboženské rodinné slavnosti, umíme-li být všímaví, neuniknou nám Ježíšovy pozornosti při jeho královské hostině.
Užíváme si ji, vychutnáme si její bohatství.

Protože je zakryta některými pozdními nánosy, oživujme ji Ježíšovým původním záměrem.
Jeden uvedu.  
Ježíš si připil s učedníky na krásné přátelství, přirovnané ke šťastnému manželství.
Někdy slavíme Ježíšovu hostinu (teď po coronaviru) s malými pohárky.
Víme, že víno je nápojem slavnostním.
Víme, jak se víno pije, nejprve si užíváme jeho vůni (s namočenou hostií do Krve Páně to dost dobře nejde), pak jeho chuť.
Víme, že nás Bůh má za svou nevěstu!
Za tím vším objevujeme krásu Ježíšova osobního přátelství a jeho pozorností.

I Ježíšovou slavností si vyživujeme radost v Boží rodině ...
O toto bohatství máme pečovat a udržovat je. Dostali jsme k tomu klíč.

 Příloha
 
„Mým přítelem je ten, kdo jedná podle mých slov.“ (Srov. J 15,14)

„Království boží dodneška trpí násilím od vlastních lidí,“ naříká Ježíš, „pronásledovali proroky, mne a budou pronásledovat i vás, moji nejmilejší.“ (Srv. Mt 11,12; Mt 5,12; Mt 15,20)

V církvi máme mnoho svatých, které jsme sami umučili. Ničíme své nejlepší lidi.
I ve 20. století byly v církvi pronásledovány desítky skvělých teologů.
Nesnášíme-li ty, kteří nás převyšují a mluví o Bohu jinak než my, nejsme učedníci Ježíše.

V roce 1969 u nás začala politická normalizace a za rok konzervativní vedení teologické fakulty v Litoměřicích vyhnalo nejlepší učitele: Josefa Zvěřinu, Oto Mádra a Bonaventuru Boušeho. Estébáci si mnuli ruce.
V devadesátých letech byl z fakulty propuštěn Josef Šplíchal, Tomáš Halík a Ivan O. Štampach. Před pár léty Jaroslav Lorman.
Na Slovensku byl sesazen arcibiskup Róbert Bezák.
Římský biskup František časem Bezáka rehabilitoval, ale slovenští biskupové a římská kurie neustoupili ani o krok. Před tisíci léty se pomluvený a vězněný biskup Metoděj mohl vrátit do své diecéze. Ve 3. tisíciletí ani arcibiskup nemá možnost se v církvi obhájit proti nízkým pomluvám.
Teď byl z pražské teologické fakulty propuštěn Prof. Tomáš Petráček.
Své manželství nejvíce ohrožují manžel a manželka. Církev nejvíce ohrožujeme my, nehodní pastýři, a naši klerikální lokajové.

„Jeden za všechny,“ prohlásil Ježíš o svých Velikonocích.
Odpovídáme: „Všichni za jednoho“.
Hájíme Tomáše Petráčka.  
 
Josef Kordík, emeritní farář v Železnici,
Václav Vacek, emeritní farář v Letohradě

23. srpna 2023
[1] Mojžíš uvítal a ocenil možnost posmrtného vyučování Ježíše – do nebeského království může vejít ten, který přijme a osvojí si Ježíšovy zásady a dovednosti.

[2] My se na druhý příchod Mesiáše netěšíme, máme o něm zkreslenou, negativní představu. Máme v této věci zanedbané vzdělání
Ježíš přijde podruhé, až určité množství lidí bude ochotno na něj dát. (Zatím je Ježíš v exilu. V mnohém se neřídíme jeho příkladem. Zda se církev řídí Ježíšovými slovy, si může každý ověřit. Stačí umět poctivě číst Písmo a porovnávat si podle Ježíšova návodu, v čem se Ježišovými slovy řídíme, a v čem jednáme svévolně. 

[3] Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.
Zachováte-li mé pokyny, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám pokyny svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.
To vám kladu na srdce, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.
Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele (nebo žije pro druhé).
Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám kladu na srdce. (J 15,9-14)

[4] Zapsal jsem si vtipná a trefná slova kardinála Matteo M. Zuppiho, předsedy italské biskupské konference:
„Bůh existuje.
Nejsi to ty.
Odpočni si.“

[5] Víš, co biblicky slovo „svatý“ znamená?
Víš, že Ježíš žádné nové náboženství nezaložil? 
Petr nikdy neřekl, že je neomylný. Ve svém kázání (V Markově evangeliu a Skutcích apoštolských nezakrývá svoje chyby.)

[6] Mám ve svém bytě Ukřižovaného. Je mi stálým varováním proti naší náboženské nesnášenlivosti a nenávisti.
[7] Šestnáctiletý ukrajinský student už zná češtinu, ale naříká: „Kázaní kněží, nerozumím“.