20. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 6,19-34 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 56,1.6-7
Datum: 20. 8. 2023
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 6,19-34 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 56,1.6-7
; Řím 11,33-36
; Mt 15,21-28
Datum: 20. 8. 2023
Neznámí lidé jsou odedávna považováni za nebezpečné …
V prvním čtení nám Bůh říká, že počítá i s těmi, kteří jsou pro nás cizinci, i je chce vyučit pěknému lidství.
„Dům modlitby“ není ani tak místem (Bůh je s námi všude, kde jsme), ale možností setkávat se a být přijímán Bohem. Hospodin nám naslouchá. K rozhovoru Bůh zve i pohany. Kdo o něj stojí, tomu se věnuje.
Rozhovor s druhým má začít nasloucháním druhému. Potřebuji vědět, s kým se setkávám. Potřebuji vyslechnout, co mně ten druhý říká.
Máme být spravedliví. Přijímám-li boží přátelství, nemám právo boží přízeň upírat druhým.
Tak, jako se Bůh hlásí ke mně (nehodnému), tak se hlásí i k lidem jiného náboženství. I k cizincům. [1]
Těžko neseme neochotu některých k naslouchání. Bez naslouchání neporozumíme druhému, bez vyslechnutí si neopravíme svou (nedokonalou) představu o druhém a o jeho úmyslech. Bez naslouchání se nesmíříme (víme, kolik zla napáchají pomluvy, podezření a neochota naslouchat druhému.
Druhé čtení. Apoštol Pavel se začal přátelit s Ježíšem a jeho učedníky. Judejci (židé) kvůli tomu Pavla nesnášeli. Pavel nespravedlivou zaujatost souvěrců vůči Ježíšovi těžko nesl. Velice se snažil získat Izraelity pro Ježíše, ale vztahy byly příliš vyhrocené ...
Přiznat chybu, selhání, podíl viny - zvláště, je-li ve hře vážné ublížení druhému - je obtížné. [2]
Selhání vůči druhému nás zatvrzuje.
K někomu se těžko dostáváme. Někdy i k nejbližším, třeba k partnerovi.
Jak si porozumět s děckem, které má svou hlavu?
Někdy i nám chybí ochota naslouchat druhému a hledat porozumění a smíření. Tak, jako jsme byli někdy zraněni my, tak může být zraněn ten druhý. O svém zranění víme, o zranění druhého často nevíme, jen mu podsouváme neochotu změnit názor.
K evangeliu. Proč šel Ježíš do pohraničí, do pohanského kraje, do izraelských „Sudet“, na hranici Izraelitů a Kanánců? Kvůli pohanské ženě?
Máma se trápí nad postiženým dítětem a hledá pomoc u Ježíše. (Takové příběhy známe.)
Jak dlouho na Ježíše naléhala?
Nenechala se odradit.
Nazvat Ježíše „Pánem“ a „synem Davidovým“ je náboženským vyznáním.
Ježíš na nás má oprávněné požadavky. Kananejskou ženu odmítá. Nepřišel založit psychiatrickou kliniku ani jiný zdravotní ústav. Věnoval se zásadní pomoci lidstvu, vrátit nás na cestu k Bohu, k šalomu. [3]
Izraelité se cestou k Hospodinu vydali. Ježíš nabízí své vyučování těm, kteří vychodili Mojžíšovu školu. Bez základní školy nemůže být nikdo na vyšší školu přijat. [4]
Apoštolové Ježíše prosili: „Pošli ji pryč, ať si nedělá zbytečné naděje“. (Apoštolové neměli tvrdé srdce, i když někdy jednali nesnášenlivě.)
Ježíš si nehrál s kananejskou ženou jako kočka s myší.
Přišel k Izraelitům, kteří se učili u Mojžíše (Už třináctiletý Izraelita skládal zkoušku ze znalostí Mojžíšova učení). Ježíš se věnoval těm, kteří měli vážný zájem o další porozumění Hospodinu.
„Proč vaše rodina nechodila studovat do synagogy, neměli jste to daleko?“ ptá se Ježíš ženy.
Zkouší ji, když mluví o psech. [5]
Majitelům psů se stává, že pes chňapne něco z jídla svého pána.
Žena se neurazila, přijímá Ježíšovu výtku, bystře a pokorně reaguje: „Ano, Pane, naše náboženství je „nečisté“, ano jsme nečistí, ale, Pane, když pes chňapne něco, z jídla majitele, už mu to nevytrhneme z čumáku a nedáme to dětem. I psům ledacos dobrého dopřejeme. Neodmítej mě, prosím.“
„Že jsi toto řekla, ať je tvoje dcera zdravá.“ Žena nereagovala podrážděně jako Nazaretští, [6] i když by se mohla cítit uražená Ježíšovou řečí o psech.
Někteří mimořádní, vytrvalí a pracovití jedinci byli někdy někde přijati na určitou školu (např. po válce) a dohnali to, co jim chybělo. Tato kananejská žena k nim patří. Myslím si, že se obrátila, nespokojila se jen s darem zdraví pro postiženou dceru, ale že o Ježíši svědčila a přidala se k hledajícím Hospodina.
V Ježíšově vyučování si všímáme souvislosti. Dopřejme si otázku: Které lidi Ježíš pochválil za jejich „víru“ – za hledání, logické myšlení a vytrvalost?
Vydal se Ježíš za kananejskou ženou úmyslně? Věděl o ní? Věděl, že ji uzdraví?
(V evangeliích máme napsáno, že Ježíš řadu věcí věděl dopředu.)
Ježíš nepotřeboval zjistit jaká ta žena je. To věděl. Přišel ženu někam a k něčemu dovést.
Je-li tomu tak, můžeme říci, že ta žena Ježíšovi stála za námahu cesty, za věnovaný čas a za pozornost.
Můžeme z toho odvodit, že i my Ježíšovi stojíme za jeho pozornost? Za jeho obětavost?
Mluví i k nám? Raduje se z toho, co se nám daří?
Všímáme si pozorností od Boha? Necháváme se jimi a jeho zájmem o nás nést?
Chci Bohu víc porozumět, nebo mě zajímá především další blahobyt a zábava?
Nepodobám se dětem, které se před obědem nacpou sladkostmi a o jídlo už nemají zájem?
Nestačí jen vypravit drahou svatbu a myslet si, že se máme dostatečně rádi. Bez práce nejsou koláče.
Nestačí si jen přát mír.
Zdalipak už rozumíme Ježíšovým slovům: „Hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno, proste a bude vám dáno.“ (Mt 7,7
[1] U nás je k cizincům veliký odpor. Chtěli jsme přijmout padesát syrských sirotků. Naši preláti se za ně nepřimluvili. František řekl: každá farnost by mohla přijmout jednu rodinu uprchlíků. M. Zeman povýšeně říká, že mladí mužové mají doma bojovat proti nepříteli, ale sám se nikdy proti zlu nepostavil.
Naštěstí ukrajinským utečencům pomáháme.
Štvát druhé proti cizincům je velký hřích.
[2] Soudce Freml nelitoval tvrdých rozsudků na nevinných, jen lituje a hájí sebe. Ani dnes nehájí nespravedlivě odsouzené.
Podobnou zatvrzelost pozorujeme u církevních „predátorů“, Kaifášem počínajíc. Ale na prvním místě je naše hledání vlastní nespravedlnosti a její nápravy. Druhé změnit nemůžeme, sebe ano.
[3] Hledejte především boží království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. (Mt 6,33
[4] Sv. Jeroným říká: „Bez Mojžíše neporozumíme Ježíši.“
[5] Dodneška někteří lidé nadávají druhým (zvláště lidem jiného náboženství) do nečistých psů. (Izraelité měli psy za nečisté, protože psi sežerou ledacos ohavného.)
[6] Nazaretští se po Ježíšově neútočné řeči v synagoze urazili a vyvlekli Ježíše k ukamenování. (Srv. L 4,16-30
V prvním čtení nám Bůh říká, že počítá i s těmi, kteří jsou pro nás cizinci, i je chce vyučit pěknému lidství.
„Dům modlitby“ není ani tak místem (Bůh je s námi všude, kde jsme), ale možností setkávat se a být přijímán Bohem. Hospodin nám naslouchá. K rozhovoru Bůh zve i pohany. Kdo o něj stojí, tomu se věnuje.
Rozhovor s druhým má začít nasloucháním druhému. Potřebuji vědět, s kým se setkávám. Potřebuji vyslechnout, co mně ten druhý říká.
Máme být spravedliví. Přijímám-li boží přátelství, nemám právo boží přízeň upírat druhým.
Tak, jako se Bůh hlásí ke mně (nehodnému), tak se hlásí i k lidem jiného náboženství. I k cizincům. [1]
Těžko neseme neochotu některých k naslouchání. Bez naslouchání neporozumíme druhému, bez vyslechnutí si neopravíme svou (nedokonalou) představu o druhém a o jeho úmyslech. Bez naslouchání se nesmíříme (víme, kolik zla napáchají pomluvy, podezření a neochota naslouchat druhému.
Druhé čtení. Apoštol Pavel se začal přátelit s Ježíšem a jeho učedníky. Judejci (židé) kvůli tomu Pavla nesnášeli. Pavel nespravedlivou zaujatost souvěrců vůči Ježíšovi těžko nesl. Velice se snažil získat Izraelity pro Ježíše, ale vztahy byly příliš vyhrocené ...
Přiznat chybu, selhání, podíl viny - zvláště, je-li ve hře vážné ublížení druhému - je obtížné. [2]
Selhání vůči druhému nás zatvrzuje.
K někomu se těžko dostáváme. Někdy i k nejbližším, třeba k partnerovi.
Jak si porozumět s děckem, které má svou hlavu?
Někdy i nám chybí ochota naslouchat druhému a hledat porozumění a smíření. Tak, jako jsme byli někdy zraněni my, tak může být zraněn ten druhý. O svém zranění víme, o zranění druhého často nevíme, jen mu podsouváme neochotu změnit názor.
K evangeliu. Proč šel Ježíš do pohraničí, do pohanského kraje, do izraelských „Sudet“, na hranici Izraelitů a Kanánců? Kvůli pohanské ženě?
Máma se trápí nad postiženým dítětem a hledá pomoc u Ježíše. (Takové příběhy známe.)
Jak dlouho na Ježíše naléhala?
Nenechala se odradit.
Nazvat Ježíše „Pánem“ a „synem Davidovým“ je náboženským vyznáním.
Ježíš na nás má oprávněné požadavky. Kananejskou ženu odmítá. Nepřišel založit psychiatrickou kliniku ani jiný zdravotní ústav. Věnoval se zásadní pomoci lidstvu, vrátit nás na cestu k Bohu, k šalomu. [3]
Izraelité se cestou k Hospodinu vydali. Ježíš nabízí své vyučování těm, kteří vychodili Mojžíšovu školu. Bez základní školy nemůže být nikdo na vyšší školu přijat. [4]
Apoštolové Ježíše prosili: „Pošli ji pryč, ať si nedělá zbytečné naděje“. (Apoštolové neměli tvrdé srdce, i když někdy jednali nesnášenlivě.)
Ježíš si nehrál s kananejskou ženou jako kočka s myší.
Přišel k Izraelitům, kteří se učili u Mojžíše (Už třináctiletý Izraelita skládal zkoušku ze znalostí Mojžíšova učení). Ježíš se věnoval těm, kteří měli vážný zájem o další porozumění Hospodinu.
„Proč vaše rodina nechodila studovat do synagogy, neměli jste to daleko?“ ptá se Ježíš ženy.
Zkouší ji, když mluví o psech. [5]
Majitelům psů se stává, že pes chňapne něco z jídla svého pána.
Žena se neurazila, přijímá Ježíšovu výtku, bystře a pokorně reaguje: „Ano, Pane, naše náboženství je „nečisté“, ano jsme nečistí, ale, Pane, když pes chňapne něco, z jídla majitele, už mu to nevytrhneme z čumáku a nedáme to dětem. I psům ledacos dobrého dopřejeme. Neodmítej mě, prosím.“
„Že jsi toto řekla, ať je tvoje dcera zdravá.“ Žena nereagovala podrážděně jako Nazaretští, [6] i když by se mohla cítit uražená Ježíšovou řečí o psech.
Někteří mimořádní, vytrvalí a pracovití jedinci byli někdy někde přijati na určitou školu (např. po válce) a dohnali to, co jim chybělo. Tato kananejská žena k nim patří. Myslím si, že se obrátila, nespokojila se jen s darem zdraví pro postiženou dceru, ale že o Ježíši svědčila a přidala se k hledajícím Hospodina.
V Ježíšově vyučování si všímáme souvislosti. Dopřejme si otázku: Které lidi Ježíš pochválil za jejich „víru“ – za hledání, logické myšlení a vytrvalost?
Vydal se Ježíš za kananejskou ženou úmyslně? Věděl o ní? Věděl, že ji uzdraví?
(V evangeliích máme napsáno, že Ježíš řadu věcí věděl dopředu.)
Ježíš nepotřeboval zjistit jaká ta žena je. To věděl. Přišel ženu někam a k něčemu dovést.
Je-li tomu tak, můžeme říci, že ta žena Ježíšovi stála za námahu cesty, za věnovaný čas a za pozornost.
Můžeme z toho odvodit, že i my Ježíšovi stojíme za jeho pozornost? Za jeho obětavost?
Mluví i k nám? Raduje se z toho, co se nám daří?
Všímáme si pozorností od Boha? Necháváme se jimi a jeho zájmem o nás nést?
Chci Bohu víc porozumět, nebo mě zajímá především další blahobyt a zábava?
Nepodobám se dětem, které se před obědem nacpou sladkostmi a o jídlo už nemají zájem?
Nestačí jen vypravit drahou svatbu a myslet si, že se máme dostatečně rádi. Bez práce nejsou koláče.
Nestačí si jen přát mír.
Zdalipak už rozumíme Ježíšovým slovům: „Hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno, proste a bude vám dáno.“ (Mt 7,7
)
[1] U nás je k cizincům veliký odpor. Chtěli jsme přijmout padesát syrských sirotků. Naši preláti se za ně nepřimluvili. František řekl: každá farnost by mohla přijmout jednu rodinu uprchlíků. M. Zeman povýšeně říká, že mladí mužové mají doma bojovat proti nepříteli, ale sám se nikdy proti zlu nepostavil.
Naštěstí ukrajinským utečencům pomáháme.
Štvát druhé proti cizincům je velký hřích.
[2] Soudce Freml nelitoval tvrdých rozsudků na nevinných, jen lituje a hájí sebe. Ani dnes nehájí nespravedlivě odsouzené.
Podobnou zatvrzelost pozorujeme u církevních „predátorů“, Kaifášem počínajíc. Ale na prvním místě je naše hledání vlastní nespravedlnosti a její nápravy. Druhé změnit nemůžeme, sebe ano.
[3] Hledejte především boží království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. (Mt 6,33
)
[4] Sv. Jeroným říká: „Bez Mojžíše neporozumíme Ježíši.“
[5] Dodneška někteří lidé nadávají druhým (zvláště lidem jiného náboženství) do nečistých psů. (Izraelité měli psy za nečisté, protože psi sežerou ledacos ohavného.)
[6] Nazaretští se po Ježíšově neútočné řeči v synagoze urazili a vyvlekli Ježíše k ukamenování. (Srv. L 4,16-30
)