19. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Rim 9,1-5 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 1 Král 19,9a.11-13a
Datum: 13. 8. 2023
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Rim 9,1-5 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 1 Král 19,9a.11-13a
; Řím 9,1-5
; Mt 14,22-33
Datum: 13. 8. 2023
Procházel jsem si na řadu kázání k svátku
Proměnění Páně. Všude jen úhybná oslava Ježíše. Před
týdnem jsem připomínal satanovo svádění Ježíše, aby Ježíš
předvedl lidem něco ze své slávy. Ježíš to odmítl.
Nikdo nemá větší starost o lidi než Ježíš, je naším největším Učitelem, prorokem a dobrodincem. [1]
Kdo chce vědět, za co se apoštolové nejvíce styděli (aby neopakoval jejich chyby), ten si to snadno z evangelií vyčte.
Apoštolové nevěřili Ježíšovi jeho varování o likvidaci spravedlivého. Následky známe, bez Ježíše nezabráníme válkám proti jednotlivcům (v manželství a mezi přáteli) ani mezi národy.
Dnešní úryvek evangelia navazuje na úryvek z minulé neděle - na nasycení zástupu. Každé slovo má své místo a význam.
Stručně připomenu:
- Proč se Ježíš nezastal svého přítele Jana Baptisty?
- Ježíš nepřeceňuje zástup, ale všem chce ukázat lidem boží péči. Ze zástupu občas někdo přijde za učitelem s vážnou otázkou.
- Ježíšova výzva učedníkům: „Dejte jim vy najíst,“ není nesmyslná. V synagogách se Izraelité učili o maně i o rozmnožení potravy Eliášem a Ezechielem. S učedníky tyto události podrobněji vysvětloval. [2] Učedníci mohli říci: „Ježíši, umíme-li uzdravovat a zbavoval lidi od démonů, nemohli bychom rozmnožit jídlo jako Elizeus (učedník Eliáše)? Ty jsi větší prorok než Eliáš. Na svatbě v Káni jsi proměnil vodu ve víno.“
Apoštolové si tyto věci nespojili. Proto Ježíš nasycení zástupů opakoval. Učedníci ani podruhé tuto možnost nevyužili … ani pak třetí situaci s nedostatkem chleba na lodi, neuměli správně využít. Přitom si pamatovali počty hladových, počet chlebů i počet košů zbytků. (Ježíš je záměrně nechal posbírat zbylé kousky chleba. To byla dost velká práce.)
Apoštolové neuměli správně vyřešit další úlohu od Ježíše, když měli na lodi pouze jeden dalamánek. [3]
Apoštolové v tomto případě opět utekli od Ježíšova vyučování, mysleli si, že jim Ježíš zakazuje kupovat u pekařů nejen chléb, ale i chlebový kvas.
Promýšlíme-li pečlivě evangelium, nacházíme promyšlenost Ježíšova vyučování a smysl jeho slov.
Lidé ze zástupu neumírali hlady, Ježíš si s rozmnožením chlebů a ryb připravoval půdu ke své hostině chleba vína. I jeho slova k učedníkům: „Dejte jim vy najíst.“ – směřují k nám. Ježíš věděl, že jeho hostinu budeme - pro naši povrchnost a nedbalost - prožívat s malým užitkem.
Kdo chce, může se od Ježíše mnoho naučit. [4]
K prvnímu čtení. Bůh mluvil s Eliášem jako s váženým přítelem.
Ježíš s námi také mluví s velikou úctou (i když máme na řadu věcí jiný názor, dokonce i když máme hloupý názor než on).
K dnešnímu úryvku evangelia.
Ježíšova další vyučovací lekce je opět zajímavá. Ježíš poslal učedníky na lodi napřed.
„Jak vypadalo Ježíšovo setkání a rozhovor s Otcem,“ ptají se někdy děti, „co se modlil? Otčenáš?“
Nic přesnějšího nevíme. Přesto má taková otázka smysl. Spíš můžeme říci, co Ježíš neříkal.
Když Ježíš učedníky doháněl, vyděsili se. Nechtěl je strašit.
Nevím, zda lze chodit po vodě…
Zkouším si zatím představit surfování. [5]
Připadá mně škoda, že Petr nezkusil svůj pokus o chůzi po hladině zopakovat znovu a že se ostatní učedníci nepřidali. Nebyli přece suchaři.
Ta událost ukazuje výš. Moře je nespoutaným živlem a v Bibli je symbolem zla.
V evangeliu Lukášově čteme o bouři na jezeře. [6]
Ježíš se nikdy nenamočil do zla – to je pro nás, pro mě, povzbuzující. [7]
V Janově evangeliu čteme: „Lidé, když viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: ,Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!´ Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, proto odešel opět na horu, zcela sám.“ (Srv. J 6,1n
K provolávání Ježíše za krále máme také blízko. Ale Ježíš si nás vybral do učení a ke spolupráci na jeho díle ve světě.
Apoštolové se Ježíšovi klaněli a říkali: „Jsi opravdu Boží syn,“ ale na některá veledůležitá Ježíšova slova a výzvy nedbali. I v tom se jim podobáme. V naší církvi máme raději adorace než promýšlení Ježíšových slov.
Jenže bez nádechu není co vydechnout. To, co nám Ježíš říká, čemu nás vyučuje, to nás samotné nenapadne, i kdybychom rok klečeli na kolenou.
Myslím na prezidenta Zelenského. Už druhý rok povzbuzuje občany a žádá západní státníky o vojenskou pomoc. To je veliká dřina. Kde k tomu bere odvahu a vytrvalost?
(Co jeho paní? Vydrží jim manželství?)
My Ukrajincům trochu pomáháme a modlíme se za mír. Utišujeme si své svědomí, že něco pro mír děláme. Ale naše děti si všimnou, že naše modlitby nepomáhají. Až se dostanou do nějaké krize, řeknou si: „Modlitba nefunguje …?“
Proč se v církvi neptáme, jakou chybu v modlitbě děláme? Jsem zbabělí přiznat krizi?
Ve společnosti několik osobností podnítilo debatu o důležitosti Ústavního soudu a jeho soudců.
Škoda, že v církvi podobně nehledáme odpovědi na Ježíšovy podstatné otázky a neřešíme úkoly, které nám Ježíš svěřuje. V církvi se tváříme, že jsme v pořádku.
V našem kostele budeme křtít dítě. Neptáme se jen, co se při křtu děje s dítětem, chceme vědět, co Ježíš při křtu druhého nabízí nám.
Také se znovu ptáme, co pro mě znamená můj křest?
Přátelství je velkým pokladem, i přátelství s Bohem. Ale některá přátelství nevydrží, nebyla-li udržována. Nemálo pokřtěných dětí boží přátelství ani nepoznalo.
Svatba a křest nejsou přístavem, do kterého se uchylujeme, ale přístavem, ze kterého se vyplouvá.
Rodiče dávají dětem život. My chceme s rodiči život dětí chránit. Jak je budeme ochraňovat? (Opět myslím na Ukrajinu.)
Kdo zná nabídku Ježíšovy pomoci, ten má při křtu co slavit. Ježíš nám je po boku, jako ženich své nevěstě …
[1] Řeknu, čím je mi Slovo boží a kým je pro mě Ježíš.
Bůh nám má co říci a velice mu záleží na našem porozumění. Celé stvoření stojí na Boží inteligenci a genialitě, on je také tvůrcem lingvistiky i pedagogiky.
Obdivuji židovský přístup k Písmu. Jejich učenci promýšlí Slovo boží s vážností a velikou pečlivostí. (Historie Izraelitů potvrzuje vliv Písma na jejich výjimečnost.)
Mnoho křesťanů mělo dlouho Ježíše výhradně jen za Božího Syna a nevšímali si jeho lidství. Po čase jsme se dostali na druhou stranu vychýlení pomyslného kyvadla – vidíme v Ježíši jen člověka a zapomínáme na Ježíše syna božího. (Kéž bychom se brzy vrátili do středu krajních poloh.)
Hebrejskou bibli přijímáme jako slovo Boží, ale u evangelií a apoštolských spisů říkáme, že si nejsme jisti tím, co Ježíš říkal a co je pozdější výklad církve. Úryvky evangelií sice necháváme při bohoslužbě zaznít, ale pak v kázáních mluvíme na jiné téma. Tím se šidíme o Ježíšovo vyučování.
Duch boží je podstatným spoluautorem hebrejské i Ježíšovské Bible. Apoštolové nebyli negramotní, měli Ježíše za nejpřednějšího proroka a Mesiáše a jeho slovům věnovali velkou pozornost. Věřím, že evangelia nejsou hůře napsána než naše učebnice fyziky.
(Expéryho „Malý princ“ patří do rodinného stříbra moudrosti naší evropské civilizace. Bible je 24karátovým zlatem moudrosti.)
[2] Vícekráte jsme mluvili o znameních proroků, kterými se legitimovali jako vyslanci od Hospodina. Kdo to nezná, tomu se Ježíšovy zázraky jeví jako pohádka.
[3] Ježíš vstoupil opět na loď a odjel na druhý břeh. Učedníci měli s sebou jen jeden chléb. I začali mezi sebou rozmlouvat, že nemají chleba. Domlouval jim: „Hleďte se varovat kvasu farizeů a kvasu Herodova! Proč mluvíte o tom, že nemáte chleba? Ještě nerozumíte a nechápete? Je vaše mysl zatvrzelá? Oči máte, a nevidíte, uši máte, a neslyšíte! Nepamatujete se,
když jsem lámal těch pět chlebů pěti tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?“ Řekli mu: „Dvanáct.“
„A když sedm chlebů čtyřem tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?“ Odpověděli mu: „Sedm.“
Řekl jim: „Ještě nechápete?“ (Mk 8,13-21
[4] Každou chvíli můžeme ocenit Ježíšovu výchovu. Např. Pan soudce přísahal na svou smrt ... Před časem premiér přísahal na zdraví svých dětí ... Ježíš nám, učedníkům, říká: „Nepřísahejte! Mluvte pravdu.“ Ti, co přísahají, prozrazují, že někdy lžou. (Proč se v církvi přísahá o stošest? Protože si navzájem nevěříme?)
Je-li soudce chráněn, je snadnější soudit válečné zločince než sám jednat spravedlivě a nést svou kůži v nebezpečí na trh.
„Soudit sám sebe je nesnadnější než soudit druhé,“ říká starý král Malému princi, „jestli se ti podaří soudit sám sebe, jsi opravdu mudrc.“
[5] Ježíš se uměl radovat ze života i z krásy stvoření. Ledacos vyzkoušel a pochvaloval si dobré jídlo a pití, setkání s dětmi i s dobrými a přemýšlivými lidmi, radoval se z práce, z povedeného díla, pohybu, z tance i hry … nezkazil žádnou zábavu.
[6] Jednoho dne vstoupil Ježíš i jeho učedníci na loď; řekl jim: „Přeplavme se na druhý břeh jezera.“ Když odrazili od břehu a plavili se, usnul. Tu se snesla na jezero bouře s vichřicí, takže nabírali vodu a byli ve velkém nebezpečí. Přistoupili a probudili ho se slovy: „Mistře, Mistře, zahyneme!“ On vstal, pohrozil větru a valícím se vlnám; i ustaly a bylo ticho.
Řekl jim: „Kde je vaše důvěra?“ Oni se zděsili a užasli. Říkali mezi sebou: „Kdo to jen je, že rozkazuje i větru a vodám a poslouchají ho?“ (L 8,22-25
[7] Těžko nesu zprávy o zabíjených Ukrajincích. Těžko nesu další rozpady manželství a přátelství. (Přátelství je vzácným zbožím. Některá nevydrží.)
Ježíš nám nabízí svou pomoc, když se s ním proti zlu stavíme. My, starší máme svou zkušenost diktaturou socialismu a naši předkové zkušenost s válkou. Mnozí násilí komunismu a nacismu nepřežili, ale neprohráli přátelství s Ježíšem.
Nikdo nemá větší starost o lidi než Ježíš, je naším největším Učitelem, prorokem a dobrodincem. [1]
Kdo chce vědět, za co se apoštolové nejvíce styděli (aby neopakoval jejich chyby), ten si to snadno z evangelií vyčte.
Apoštolové nevěřili Ježíšovi jeho varování o likvidaci spravedlivého. Následky známe, bez Ježíše nezabráníme válkám proti jednotlivcům (v manželství a mezi přáteli) ani mezi národy.
Dnešní úryvek evangelia navazuje na úryvek z minulé neděle - na nasycení zástupu. Každé slovo má své místo a význam.
Stručně připomenu:
- Proč se Ježíš nezastal svého přítele Jana Baptisty?
- Ježíš nepřeceňuje zástup, ale všem chce ukázat lidem boží péči. Ze zástupu občas někdo přijde za učitelem s vážnou otázkou.
- Ježíšova výzva učedníkům: „Dejte jim vy najíst,“ není nesmyslná. V synagogách se Izraelité učili o maně i o rozmnožení potravy Eliášem a Ezechielem. S učedníky tyto události podrobněji vysvětloval. [2] Učedníci mohli říci: „Ježíši, umíme-li uzdravovat a zbavoval lidi od démonů, nemohli bychom rozmnožit jídlo jako Elizeus (učedník Eliáše)? Ty jsi větší prorok než Eliáš. Na svatbě v Káni jsi proměnil vodu ve víno.“
Apoštolové si tyto věci nespojili. Proto Ježíš nasycení zástupů opakoval. Učedníci ani podruhé tuto možnost nevyužili … ani pak třetí situaci s nedostatkem chleba na lodi, neuměli správně využít. Přitom si pamatovali počty hladových, počet chlebů i počet košů zbytků. (Ježíš je záměrně nechal posbírat zbylé kousky chleba. To byla dost velká práce.)
Apoštolové neuměli správně vyřešit další úlohu od Ježíše, když měli na lodi pouze jeden dalamánek. [3]
Apoštolové v tomto případě opět utekli od Ježíšova vyučování, mysleli si, že jim Ježíš zakazuje kupovat u pekařů nejen chléb, ale i chlebový kvas.
Promýšlíme-li pečlivě evangelium, nacházíme promyšlenost Ježíšova vyučování a smysl jeho slov.
Lidé ze zástupu neumírali hlady, Ježíš si s rozmnožením chlebů a ryb připravoval půdu ke své hostině chleba vína. I jeho slova k učedníkům: „Dejte jim vy najíst.“ – směřují k nám. Ježíš věděl, že jeho hostinu budeme - pro naši povrchnost a nedbalost - prožívat s malým užitkem.
Kdo chce, může se od Ježíše mnoho naučit. [4]
K prvnímu čtení. Bůh mluvil s Eliášem jako s váženým přítelem.
Ježíš s námi také mluví s velikou úctou (i když máme na řadu věcí jiný názor, dokonce i když máme hloupý názor než on).
K dnešnímu úryvku evangelia.
Ježíšova další vyučovací lekce je opět zajímavá. Ježíš poslal učedníky na lodi napřed.
„Jak vypadalo Ježíšovo setkání a rozhovor s Otcem,“ ptají se někdy děti, „co se modlil? Otčenáš?“
Nic přesnějšího nevíme. Přesto má taková otázka smysl. Spíš můžeme říci, co Ježíš neříkal.
Když Ježíš učedníky doháněl, vyděsili se. Nechtěl je strašit.
Nevím, zda lze chodit po vodě…
Zkouším si zatím představit surfování. [5]
Připadá mně škoda, že Petr nezkusil svůj pokus o chůzi po hladině zopakovat znovu a že se ostatní učedníci nepřidali. Nebyli přece suchaři.
Ta událost ukazuje výš. Moře je nespoutaným živlem a v Bibli je symbolem zla.
V evangeliu Lukášově čteme o bouři na jezeře. [6]
Ježíš se nikdy nenamočil do zla – to je pro nás, pro mě, povzbuzující. [7]
V Janově evangeliu čteme: „Lidé, když viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: ,Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!´ Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, proto odešel opět na horu, zcela sám.“ (Srv. J 6,1n
)
K provolávání Ježíše za krále máme také blízko. Ale Ježíš si nás vybral do učení a ke spolupráci na jeho díle ve světě.
Apoštolové se Ježíšovi klaněli a říkali: „Jsi opravdu Boží syn,“ ale na některá veledůležitá Ježíšova slova a výzvy nedbali. I v tom se jim podobáme. V naší církvi máme raději adorace než promýšlení Ježíšových slov.
Jenže bez nádechu není co vydechnout. To, co nám Ježíš říká, čemu nás vyučuje, to nás samotné nenapadne, i kdybychom rok klečeli na kolenou.
Myslím na prezidenta Zelenského. Už druhý rok povzbuzuje občany a žádá západní státníky o vojenskou pomoc. To je veliká dřina. Kde k tomu bere odvahu a vytrvalost?
(Co jeho paní? Vydrží jim manželství?)
My Ukrajincům trochu pomáháme a modlíme se za mír. Utišujeme si své svědomí, že něco pro mír děláme. Ale naše děti si všimnou, že naše modlitby nepomáhají. Až se dostanou do nějaké krize, řeknou si: „Modlitba nefunguje …?“
Proč se v církvi neptáme, jakou chybu v modlitbě děláme? Jsem zbabělí přiznat krizi?
Ve společnosti několik osobností podnítilo debatu o důležitosti Ústavního soudu a jeho soudců.
Škoda, že v církvi podobně nehledáme odpovědi na Ježíšovy podstatné otázky a neřešíme úkoly, které nám Ježíš svěřuje. V církvi se tváříme, že jsme v pořádku.
V našem kostele budeme křtít dítě. Neptáme se jen, co se při křtu děje s dítětem, chceme vědět, co Ježíš při křtu druhého nabízí nám.
Také se znovu ptáme, co pro mě znamená můj křest?
Přátelství je velkým pokladem, i přátelství s Bohem. Ale některá přátelství nevydrží, nebyla-li udržována. Nemálo pokřtěných dětí boží přátelství ani nepoznalo.
Svatba a křest nejsou přístavem, do kterého se uchylujeme, ale přístavem, ze kterého se vyplouvá.
Rodiče dávají dětem život. My chceme s rodiči život dětí chránit. Jak je budeme ochraňovat? (Opět myslím na Ukrajinu.)
Kdo zná nabídku Ježíšovy pomoci, ten má při křtu co slavit. Ježíš nám je po boku, jako ženich své nevěstě …
[1] Řeknu, čím je mi Slovo boží a kým je pro mě Ježíš.
Bůh nám má co říci a velice mu záleží na našem porozumění. Celé stvoření stojí na Boží inteligenci a genialitě, on je také tvůrcem lingvistiky i pedagogiky.
Obdivuji židovský přístup k Písmu. Jejich učenci promýšlí Slovo boží s vážností a velikou pečlivostí. (Historie Izraelitů potvrzuje vliv Písma na jejich výjimečnost.)
Mnoho křesťanů mělo dlouho Ježíše výhradně jen za Božího Syna a nevšímali si jeho lidství. Po čase jsme se dostali na druhou stranu vychýlení pomyslného kyvadla – vidíme v Ježíši jen člověka a zapomínáme na Ježíše syna božího. (Kéž bychom se brzy vrátili do středu krajních poloh.)
Hebrejskou bibli přijímáme jako slovo Boží, ale u evangelií a apoštolských spisů říkáme, že si nejsme jisti tím, co Ježíš říkal a co je pozdější výklad církve. Úryvky evangelií sice necháváme při bohoslužbě zaznít, ale pak v kázáních mluvíme na jiné téma. Tím se šidíme o Ježíšovo vyučování.
Duch boží je podstatným spoluautorem hebrejské i Ježíšovské Bible. Apoštolové nebyli negramotní, měli Ježíše za nejpřednějšího proroka a Mesiáše a jeho slovům věnovali velkou pozornost. Věřím, že evangelia nejsou hůře napsána než naše učebnice fyziky.
(Expéryho „Malý princ“ patří do rodinného stříbra moudrosti naší evropské civilizace. Bible je 24karátovým zlatem moudrosti.)
[2] Vícekráte jsme mluvili o znameních proroků, kterými se legitimovali jako vyslanci od Hospodina. Kdo to nezná, tomu se Ježíšovy zázraky jeví jako pohádka.
[3] Ježíš vstoupil opět na loď a odjel na druhý břeh. Učedníci měli s sebou jen jeden chléb. I začali mezi sebou rozmlouvat, že nemají chleba. Domlouval jim: „Hleďte se varovat kvasu farizeů a kvasu Herodova! Proč mluvíte o tom, že nemáte chleba? Ještě nerozumíte a nechápete? Je vaše mysl zatvrzelá? Oči máte, a nevidíte, uši máte, a neslyšíte! Nepamatujete se,
když jsem lámal těch pět chlebů pěti tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?“ Řekli mu: „Dvanáct.“
„A když sedm chlebů čtyřem tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?“ Odpověděli mu: „Sedm.“
Řekl jim: „Ještě nechápete?“ (Mk 8,13-21
)
[4] Každou chvíli můžeme ocenit Ježíšovu výchovu. Např. Pan soudce přísahal na svou smrt ... Před časem premiér přísahal na zdraví svých dětí ... Ježíš nám, učedníkům, říká: „Nepřísahejte! Mluvte pravdu.“ Ti, co přísahají, prozrazují, že někdy lžou. (Proč se v církvi přísahá o stošest? Protože si navzájem nevěříme?)
Je-li soudce chráněn, je snadnější soudit válečné zločince než sám jednat spravedlivě a nést svou kůži v nebezpečí na trh.
„Soudit sám sebe je nesnadnější než soudit druhé,“ říká starý král Malému princi, „jestli se ti podaří soudit sám sebe, jsi opravdu mudrc.“
[5] Ježíš se uměl radovat ze života i z krásy stvoření. Ledacos vyzkoušel a pochvaloval si dobré jídlo a pití, setkání s dětmi i s dobrými a přemýšlivými lidmi, radoval se z práce, z povedeného díla, pohybu, z tance i hry … nezkazil žádnou zábavu.
[6] Jednoho dne vstoupil Ježíš i jeho učedníci na loď; řekl jim: „Přeplavme se na druhý břeh jezera.“ Když odrazili od břehu a plavili se, usnul. Tu se snesla na jezero bouře s vichřicí, takže nabírali vodu a byli ve velkém nebezpečí. Přistoupili a probudili ho se slovy: „Mistře, Mistře, zahyneme!“ On vstal, pohrozil větru a valícím se vlnám; i ustaly a bylo ticho.
Řekl jim: „Kde je vaše důvěra?“ Oni se zděsili a užasli. Říkali mezi sebou: „Kdo to jen je, že rozkazuje i větru a vodám a poslouchají ho?“ (L 8,22-25
)
[7] Těžko nesu zprávy o zabíjených Ukrajincích. Těžko nesu další rozpady manželství a přátelství. (Přátelství je vzácným zbožím. Některá nevydrží.)
Ježíš nám nabízí svou pomoc, když se s ním proti zlu stavíme. My, starší máme svou zkušenost diktaturou socialismu a naši předkové zkušenost s válkou. Mnozí násilí komunismu a nacismu nepřežili, ale neprohráli přátelství s Ježíšem.